O všem a o ničem :)

Efe, skvělé, napište pak časem, jestli to něco dělá, či ne!

A holky, musím se pochlubit, včera jsem byla s mini v lese, trochu jinde než posledně, snažila jsem se prorazit novou trasu (jen pro mini, taková srnčí stezka), ale popadané a roky neodklizené stromy vyhrály, tže do vysněného cíle jsme sice nedošly, ale když jsme došly do místa, kde už to prostě dál nešlo a musely jsme se otočit, tak mini převzala vedení, předřadila se přede mě a mastila si to zpátky ven z lesa, nutno podotknout, že si razila vlastní cestu a mnohem lepší než byla ta moje, kterou jsme přišly! Hopsala jako srnka a úplně si to užívala a já si zase připadala, jak hadr na holi😄.

Pak jsme měly strouhání, kde jsme znovu vyzkoušely taktiku “Dáma jako první” a fakt to funguje!! Stála jak panenka, i na stoličku bez ofuků a pak si šla v klidu baštit. Mezitím se nabaštila velká, tže s plným náckem předvedla cobí stoický klid😉Nožičky jak malované, tže mě holky i kováři zasejc potěšili, a den je pak zase hned veselejší👍! 

s plným náckem předvedla cobí stoický klid

Pobavilo 😄

Arboro👍

Zbožňuju chlaďase, ale časem jsem zjistila, že konkrétně pro mě, je IC fakt top! Přísloví sice praví, že protiklady se přitahují, ale dle mne je to blbost! Koně potřebuju takového, aby byl stejný jako já - hodně přemýšlivý, hodně pomalý a energii šetřící, co neudělá ani krok navíc a nikam se nežene, a s plným nácíčkem, se já chovám většinou úplně stejně - mám mozkovou smrt😂, tže chtít po mě fyzický výkon třebas po obědě😄😄? Prostě coba mám na práci a přemýšlení a minihorse pro zábavu a pro nas*ání😄!

P.S. moje kámoška z mojí cobky teče, já mám zas silnou alergii na její plňasku😀

S tím se taky setkávám u koní vysoko v krvi (A1, araboidní typy atp.).

Ke svému chlaďasovi se snažím být co nejjemnější a už jsem se za ty roky, co jí mám, dost posunula. Ale s koňmi výše uvedenými mám problém, který jsem nedokázala nikdy slovně popsat, ale Vy jste to vystihla dokonale. Mám na ně prostě moc silnou energii. A to není o použití biče, ale když k nim vznesu požadavek, je to pro ně strašně silné, až je to vyděsí kolikrát.

A to mám fakt hodně jemného chlaďase, který ví, kde má nohy, kde co stojí a ustoupí na celkem dost jemné požádání, umí se ohnout a není to prostě takový to buldozeroidní prkno…..a jde hezky od pobídky.

Za mně ale lepší mít silnou energii na koně v krvi než slabou energii na chlaďase (anebo i huculoidní typy koní), který je šlechtěn k tomu, aby do jisté míry přemýšlel sám a o smysluplnosti Vašeho přání ho musíte přesvědčit. Jelikož se dá daleko jednodušeji učit zjemňování vlastních gest než učit se zesilování vlastní osobnosti na sebeuvědomnělého koně. S tím lidi fakt mívají problém. Resp. já mít delší dobu v ruce citlivého koně, tak se rychleji naučím jeho způsobu reakcí než se plno lidí naučí rozhýbat koně, co váží každý krok. Mně jde třeba kobyla od pobídky fakt pěkně, ale pokud není jezdec fakt zkušený, táhne se jak smrad a hodně těžko se vysvětluje, co udělat, aby se vzpamatovala. Jelikož zrovna tyhle typy koní jenom důraznou pobídkou biče nevzpamatuje, musí tam být i něco víc, nějaký stav mysli jezdce, jinak otupí i na tu tušíru.

Teď čtu, že nepíšete “silnou energii”, ale “silnou alergii” 😀 ale i tak dík, jsem díky Vám dokázala popsat ten svůj pocit i tak 😀

To znám, a jak dobře. Mám huculici s vlastním světonázorem a naprosto mi to vyhovuje. Mám ráda diskusi s ní, věřím jejím instinktům a poslouchám, když mi něco říká. Na druhou stranu ona ode mě snese snad vše, reaguje na moje nálady, prostě vedeme spolu řeči. 

Když jsem seděla onehdá na teplokrevníkovi u známé, tak mi to chybělo. Ten kůň se na nic neptal, dělal co jsem chtěla, to jo, ale vůbec do toho nedával vlastní myšlenku. Třeba v terénu neřešil jak to tam vypadá, když dostal pokyn Běž, tak šel, vůbec neřešil, že to je třeba neschůdné, to hucula koukne a řekne Tam nejdu, obejdu to, je to lepší cesta. 

Ale vím, že hodně lidí by zase vyrostlo z huculí nátury, z těch diskuzí a zkoušek 😀 je skvělé, když je člověk a kůň v symbióze.

Jo, tak to znám, úplně přesně. Moje kobyla neustále diskutuje. Jakože POŘÁD. Pořád držkuje, neustále se ptá, neustále ukazuje. Vyhovuje mi to., ale cesta byla trnitá, ze začátku se mnou kůň dost zametal.

Taktéž jsem nedávno po dlouhé době seděla na teplokrevníkovi - vyrovnaný kůň, všechno splnil, ale prostě tak nějak bez názoru. Ale možná to bylo tím, že jsme neměli vztah, neznali jsme se.

No a pak jsou ty vysoko v krvi, ty komunikují taky, ale prostě mi přijdou často hysterický…a to já prostě nemám ráda 😀 ani u lidí, ty vytěsňuji ze své sociální bubliny naprosto podprahově.

“o smysluplnosti Vašeho přání ho musíte přesvědčit”

Tak tohle myslím hovoří za vše, tedy v mém případě určitě! Moje stará koby byla křižovatka hucula a ČMB, pro někoho naprosto smrtící kombinace, pro mě absolutní top😉! Jak ta mě dokázala vychovat! A z toho co mě naučila, čerpám dodnes. Velké silné tělo a huculí mozkovna, tohle když se zamyslelo, tak bylo hodně těžký jí přechytračit, někdy jsem měla pocit, že ona ví, na co myslím…Cobka je spíš jak pes, je věrná, poslouchá, hrozně rychle se na člověka upne, ale furt je to chlaďas, dobře se učí, co se naučí, nezapomene, a motivovat jí k aktivitě, to chce fištróna! Ale běda, když se na ní nesoustředíte! U ní prostě člověk nemůže mít vypnuto. Zrovna včera jsem na tím přemýšlela, přišla jsem z práce solidně vytočená, jako fakt hodně, ale chtěla jsem jít ven s koněm, jen tak, vyvětrat nervy. A proto jsem zvolila mini, je povahově jinde, s ní můžete nechat mozek v příkopu a jít, jde za vámi na špagátku a prostě jen kouká, i když vidí, že jste v mimoňlandu. Cobka, když jí nevěnuju dostatečnou pozornost, tak to okamžitě využije ve svůj prospěch. Člověk na ní musí být pořád tak nějak naladěný, jakmile se mi rozutečou myšlenky, jsem v loji. Prostě je to dřina, ji zaujmout, ale to je právě to, co mě na těchhle plemenech baví. Vůbec se nedivím Horsaně, že má ráda huculy👍!

A taky je pravda, že když přijede třeba kamarádka se synkem (jezdí za mini, ale ven chodíme jako kvarteto), okamžitě vyhodnotí situaci a ví, že se bude zinkat, protože všechno se podřizuje kloučkovi (4 roky) a ona to má na salámu😀.

Není kůň jako kůň! Na krevnatých plemenech jsem kdysi začínala a upřímně? Nikdy mě práce s nimi prostě nebavila. I když mi trenér říkal, jak mi to jde, i když v klubu byli spokojení, jak jezdím jejich koně, já jsem z toho byla vždycky taková ovadlá a nevěděla jsem čím to je? Ani se svým prvním koněm jsem si nerozuměla (Shagya x welsh), pak přišli chlaďasi, a bylo vymalováno. A svět začal dávat smysl😉!

Já jsem začínala v podstatě na huculovi a jak to tady tak sleduju, vychovala jsem plnokrevníka k huculímu obrazu 😀

Já totiž nehodlám v terénu řešit věci za koně, takže prostě položím otěž, a hledej si cestu sám, když myslíš, že tudy je to dobré, tak prosím, jsou to tvoje nohy… Naopak v terénu se mě jiní “ušlechtilejší” koně neustále ptají, co mají dělat, potřebují vedení, pokyny (jakože “po které straně cesty mám jít?”), zatímco huculovi, beganovi a teď chválabohu i svému plnokrevníkovi řeknu “jedem (do hospody, domů, ke kámošce…)”, a on si to už pak zprocesuje samostatně a já si můžu užívat. No a on pochopil, že ho v tom nechám vykoupat, takže zapojil mozek a začal se mnou mluvit, přesně tak, jak popisujete, naštěstí on na moc věcí nečumí, protože je otrkaný z toho dostihového provozu, ale když se v lese zastaví, vím, že je tam prostě vlk. A už jsem se taky jednou otočila a jela zpátky, protože on pravil, že je tam vlk, a že mi vážně nedoporučuje pokračovat. Taky už hmatá cestu, že by z něj měl Vydra radost, jak se mu pod nohama něco nezdá, hlásí, že jdeme jinudy. Nezrakví se na skále, v bahně, vybere cestu skrz chroští a dokonce (a to byl velký boj) si uvědomuje, že mám kolena!

Jo, je to tak, že nad pobídkou nepřemýšlí a okamžitě reaguje, ale zase já jsem se naučila pobídkování holeněmi vypnout a používat nějak zbytek těla.

No ale je to valach - takže diskuse nevede 🙂 On dává jen taková doporučení 😀 Což zase mně dost vyhovuje.

Ale dalšího koně chci primitiva nebo něco mezi (huculoarab...). Už mám svůj věk a přeučovat dalšího hyperaktivce nepotřebuju. No ale při těch cenách koní, kdo ví, co se mi dostane do rukou…

Ještě bych doplnila, že na koních typu "potřebuju na ně silnější energii" je jeden hodně hodně megapodstatný a Boží fakt  - i když neustále pindaj, projedete s nima naprosto cokoli - díry nedíry, klacky, klády, skály, kopec jako prase dolů i nahoru, je to prostě chlupatá čtyřkolka a nekácí se to. To je naprosto bezkonkurenční, pokud se bavíme v rovině “jezdíme lesní ligu”. Prostě “dřepneš na to” a dojedete oba vcelku bez ztráty kytičky.

“Já totiž nehodlám v terénu řešit věci za koně, takže prostě položím otěž, a hledej si cestu sám, když myslíš, že tudy je to dobré, tak prosím, jsou to tvoje nohy…”

😀 tak to jste ještě předstupínek huculoida, u koně z názorem to, co popisujete platí, platí jen při cestě z kopce nebo do kopce směrem domů 😀

U nás třeba zásadně - jednou týdně jedu fakt hnusnej kopec v lese, naprosto záměrně, jelikož posílování zad, fyzička blablabla. Kdybych zahodila otěž ala “hledej si cestu sama”, tak do toho kopce v životě nevleze dobrovolně, neni přece blbá, aby se dřela zbytečně jen proto, že mě to napadlo 😀

Bassrock a Jano, myslím, že si rozumíme. Dokonce jsme se o tom bavili i s kovářem - on by mě ke svým trakénům a A1/1 prý nikdy nepustil, protože koukne a vidí. Vidí, že bychom si absolutně nerozuměli. A má pravdu! Jenom ze slova trakén mám tak trochu osypky. Když jsem před třemi lety začala vybírat koně, dostala jsem nabídku na kobylku ČT 15 let. Když jsem jí byla vyzkoušet, tak už když jsem jí viděla jenom z auta, tak jsem věděla, že to nebude ono, a nebylo. I majitel říkal, že tomu NĚCO chybí. A byla jsem ráda, že to nedopadlo, kobylka se dostala na místo, které jí pasuje, u mě by trpěla a já s ní. Zato když jsem viděla cobku, tak jsem jí chtěla okamžitě srolovat a naložit do kufru Octavie😄Tohle prostě poznáte❤️!

Já nepoznala nic. Já přijela k chovateli, ten mi nabídnul 4 koně, a nakonec mi řekl, že mi prodá jen jednoho jedinýho, jelikož usoudil že s těma ostatníma by to neladilo. No, a toho jedinýho teď mám a ten chovatel měl prostě pravdu. Osvícenej člověk.

Ale ještě před tím, než jsem si ji odvezla domů, jsem se byla podívat na pohádkovou a okouzlující arabku, veteránku endurance, sněhobílé zvíře s černýma kukadlama. Školní kůň v té době prý 😀 NO, sedla jsem na ní a v roku ještě dobrý, ale když jsem chtěla naklusat, kůň řekl jasné “ne” - majitel tohle u kobyly ještě nezažil. Tak jsem jela domů smutná, ale vlastně jsme byla ráda, že se to projevilo u arabky doma a ne v novém doma, to by bylo peklo.

Kamarádka si takhle koupila shagyi z patsvin (a to už jednoho araba měla, takže žádná nezkušená) a po převozu k sobě na něj jen půl roku koukala z dálky, absolutně nešlo jakkoli toho koně chytit.

Hele ale, tak teď si připadám jakože osvíceně😂😂!

Fakt je, že s prvním koněm jsem to absolutně nevychytala a nefungovalo to. Myslím si, že to z notné míry bylo dáno tím, že jsem tak úplně nevěděla, cože to vlastně chci? Byl to klubový kůň, nikdo o něj nestál, tak jsme na sebe tak nějak zbyli. Konec nebyl dobrý. Pak už to šlo všechno tak nějak samo, a jak jsem se tak proplétala tím koňským světem, došla jsem přesně k tomuhle, že vím co ano, a co rozhodně ne. Prostě kouknu na koně a vím, že na tohle prostě nesednu, nechci to doma, atd…, a 100x mi majitel může tvrdit jak je hodnej, a že on nikdy nic. Asi nějaký horse feeling, či kýho výra😀.

Jééé diskutování s kobylema, to je i moje hobby! A zatim jsem to nedokázala nikomu vysvětlit, co mě na tom baví, ale prostě baví. Jakože prostě to zvíře není jen tupej stroj, kde zmáčkneš čudlik a vono to dělá přesně to, co chceš, ale je to entita s vlastním názorem ❤️

Já si myslela že potřebuju flegmatický kliďase. I na mý touhy (klidný courání venku) to bylo ideal. Robustnější s větší hlavou. A přesto nej kůň který mne potkal byla lehce bziklá achaltekinka. Lepší zvíře nebylo a asi ani nebude. Cesty páně jspu nevyzpytatelné😁

Já chtěla úplně jiný zvíře, jsem ujetá na kladrubáky, i přes veškerý nemoci a já nevím co, je to pro mně naprosto nejeelegantnější a nejcharakternější koňské plemeno….a musím se přiznat, že doteď mně občas píchne závistí u srdce, když vidím, že někdo tohle krásný zvíře má, a to normálně nezávidím nikdy nikomu nic, jelikož každý máme svoji cestu a svůj příběh.

Měla jsem celkem dost racionální výchovu, což mě na jednu stranu přivedlo k velkýmu nadání k zodpovědnosti, ale bohužel velké kontrole emocí….a strašně dlouho mi trvalo, než jsem se z toho alespoň částečně vyhrabala. Čili vlastnictví koně pro mně nikdy nepřipadalo v úvahu, vždyť přece koní je všude plno a jezdících zadků málo, ač jsem toužila, ale prostě to nebylo přípustný, čas, peníze blablabla…ale nyní vím, že to tam pořád někde bylo a někdy po pětadvacátém roku jsem dozrála jistého osvícení, kdy mi došlo, že jsem jen já zodpovědná za svá rozhodnutí a někdy je potřeba v životě hrát vabank, aby člověk z toho bytí na zemi měl nějaký požitky. A přesně v tu chvíli mi zkřížil cestu norik, kterého bylo možné mít v plném pronájmu, no a to byla hozená rukavice. Stačilo mi pár měsíců na to, abych si uvědomila, jestli vlastního koně jo nebo ne, kolik peněz a času to vlastně stojí, co je to za starosti a jaký typ koně po 20ti letech střádaní desítek koní vybrat. Následný výběr probíral především racionálně, hledala jsem zdravé, charakterní a  nezkažené zvíře s nadhledem do 100 000 a halt jsem musela zkousnout, že bez předchozích zkušeností budu za těhle požadavků muset obsedat sama. Z toho jsem měl vítr, ale povedlo se. Takže žádná láska na první pohled se nekonala. A taky jsem věděla, že nesmím zachraňovat chudáky, i když k tomu mám sklony, jelikož jsem pořizovala prvního, a zároveň posledního koně v životě, a bohatá nejsem, abych piplala nebožáka v ustájení. No a výběr mi vyšel dle požadavků, a dál děj se vůle Boží.

No a k varováním majitelů jsme po x letých zkušenostech taky skeptická, už tolikrát jsme slyšela, jak je v pohodě, a pak jsem si namlela někde hubu 😀 

efe:

Jééé diskutování s kobylema, to je i moje hobby! A zatim jsem to nedokázala nikomu vysvětlit, co mě na tom baví, ale prostě baví. Jakože prostě to zvíře není jen tupej stroj, kde zmáčkneš čudlik a vono to dělá přesně to, co chceš, ale je to entita s vlastním názorem ❤️

Ano, ano, zrovna včera jsme vedly hodně obsáhlou diskusi na téma Žijí ve středočeském kraji tygři? Celou vyjížďku jsem tvrdila, že ne a kobyla, že ano 😂

A co se týká terénu, tak tam to též neřeším, tvrdím, že já určím směr a kobyla cestu 🙂

Bassrock, tak to sedí😂! U nás na vysočině zase žijí medvědi grizzly a schovávají se za každým bukem, někdy i v počtu tří kusů na jednoho coba😂!

Jano, napsala jste to moc hezky a díky za Váš náhled! “Nadání k zodpovědnosti”, u mě až přehnané, mám bohužel taky. A někdy tím fakt trpím, o svém okolí ani nemluvě, to jsou chudáci úplný…Výběr mého prvního koně vlastně hodně odpovídal tomu Vašemu uvažování. Pak u dalších koní už jsem se řídila něčím jiným, instinktem? Nevím, možná? Hlavně jsem měla ale ukrutně konkrétní požadavky na vzdálenost, chovatele, plemeno, pohlaví, věk, co (ne)má umět, atd. Hledala jsem tři roky a stálo to za to, nelituji!

😀 u nás teda nežijou ani tygři, ani medvědi a ani jiná havěť a rozhodně nemá pocit, že jí něco sežere. Ale ráda se leká ze sportu. Všude jsou u nás pastviny s krávama a jakmile je kráva vidět, tak úplně v pohodě. Dokonce posledně prošla naprosto s přehledem okolo bejka, co za plotem šílej z říjných krav.

Ale jakmile je kráva za stromem nebo keřem…..a ví, že je to kráva  a ví, že tam prostě žijou a nic nedělaj, ale je to prostě problém. Vždycky.