- Příspěvek #199421
- Nahlásit
Říkali mi Leni?
Jestliže jsem u něčeho brečela, byly to filmy, ve kterých umírala zvířata. Jako malá jsem nechápala, jak mohou nechat umírat tolik koní třeba ve westernech, myslela jsem, že umírají doopravdy. Vámi zmiňované knihy, které byly zfilmované, jsem nečetla právě proto, že jsou smutné. Tomu se prostě vyhýbám. Umírání lidí mě tak nebere.
❤️🌹 Pro mě tyto verše nepřekoná nikdy nikdo.
Kytička fialek
Podruhé nesmíš utrácet,
prozraď mi, kolikpak stála?
A těch pár maminčiných vět
znal jsem už téměř nazpaměť.
Šetřila vždycky z mála.
--
K holiči radši měl bys jít.
To znám již, teď možná dodá:
Zítra budeš chtít na sešit, a kde mám na to všechno vzít,
krejcaru je dnes škoda!
Jen násilím jí vtiskl jsem ten modrý chomáček jara.
Když splácela mi polibkem, zaševelilo jejím rtem:
Synáčku, už jsem stará.
--
Rok co rok se tak zlobila,
později míň už sice.
Když vázičku si rozbila,
dávala kvítka spanilá
do sklenky od hořčice.
--
Hodiny bijí za stěnou,
děsí mě němota zdiva.
Maminka, tvář již zastřenou,
na lůžku leží; z kolenou
nehybně sukně splývá.
--
Zvedám jí ruku. Je v ní chlad,
prsty jsou přitisklé k dlani.
Kytičky chci jí do nich dát,
už naposledy tentokrát.
A ještě se mi brání.
Ježkovy voči a teď mám výpadek: Hrozně jsem plakala u té knihy, kde byla česká dívka unesena za války do Německa, tam poněmčena…a po válce se setkala s maminkou. To setkání bylo extrémně dojemné.
Prosím, poradí mi někdo s titulem a autorkou? Nemůžu si vzpomenout a ani vygooglit.
Říkali mi Leni - Bezděková, kř. jméno nevím. Povinná četba.
Ano ano, díky!
orionka-2:Já fantasmagorické ( jak jim říkám-bez urážky ) moc nemusím. Protože se občas zúčastňuji Ručníkového dne, přečíst Adamsova Stopařova průvodce bylo pro mě těžkou povinností. 🙂
Nene, fakt? 😀 A víte něco o Galaktické encyklopedii, Nadaci a Zrzavých lidech?
Je to pěkný vtip, proč Adams stvořil Stopařova průvodce.
Od Asimova i Adamse jsou to sice sci-fi, ale je to úplně “normální” dnešní, všudezdejší politika.
Orionka:Moc nevím, ale není to 20 knížek za 4 roky? Plus osmá a devátá - to už by taky mohli číst.( Když nebudu počítat úplně dětské knížky)
Teoreticky ano. Ale musela bych se zeptat kolegyň, jak vlastně ty děti připravují. Nikdy jsem se nad tím nezamýšlela. Jenom vím, že seznam dvaceti knih z osmdesáti předkládají k maturitě.
kometa:Teoreticky ano. Ale musela bych se zeptat kolegyň, jak vlastně ty děti připravují. Nikdy jsem se nad tím nezamýšlela. Jenom vím, že seznam dvaceti knih z osmdesáti předkládají k maturitě.
Co vím od vnuka, tak 10 a 10. Našich a světových autorů. A maximálně 2 od stejného autora. A vnuk tvrdil, že jiné než uvedené knížky nezkouší. Ale asi to má každá škola jinak. Zdálo se mi to málo, vlastně 5 a 5 , a o ostatních nemuset mít šajn.
Nevím, jak je to na jiných školách. Teda, vím, jak na našich veterinárních. Velmi podobně, jak píšete. Takže výběr tak, aby byl průřez od starověku po novověk. A nezkouší se nic jiného. Ale historický kontext ano - takže, když si někdo vybere Remarqua, tak by měl vědět, kam to patří a kdo ještě v této době psal.
Já si dodnes pamatuji, z čeho jsem matila. Strašně se mi nechtělo učit se, holt jsem takový typ. Ani na medině jsem se ze začátku vůbec neučila, než jsem pochopila, že se holt učit budu muset…
Takže modernu na maturitu jsem neuměla prostě vůbec!!! A vylosovala jsem si snad č. 2 a to byl Mistr Jan Hus. Dodnes je pro mě největším Čechem. Strašný štígro jsem u matury měla… A dodnes znám jeho slavný citát. “Jeden teolog mi řekl….” Maturitní komise oněměla🤣a bylo to v klídku.
Žiš, já fakt měla mnohem víc štěstí než rozumu!!!😛
https://www.cbdb.cz/kniha-1066-quo-vadis-quo-vadis
Koukám, že Quo vadis nenadchlo jen mě. A od stejného autora jako dítě jsem naprosto a totálně hltala Pouští a pralesem! Taky úúúžasné čtení…
Tak to já jsem na maturitě měla v češtině smůlu. Vylosovala jsem si Francouzskou poezii 20. století. Tedy téma, které se mi vůbec nelíbilo, tak jsem tam dobrých 10 minut mluvila o zájmenech (čož byla podotázka) - druzích, skloňování. Kdyby se tam nepřišel podívat ředitel, který byl velký obdivovatel - tak by mi to i prošlo.
Říkali mi Leni?
Nevšimla jsem si, že už tu je odpověď.
Stejně silně na mně zapůsobila: Děvčátko z města.
Teď jsem si četla obsah. Já jsem to tenkrát vnímala jinak. Ne sovětská země, atd.
Holčina byla s matkou a malým bratrem doma, začalo bombardování, které
přežila jen ona. Dali ji na ves, k cizím. Dcery té náhradní matky z ní nebyly nadšené
a nic jí neusnadňovaly, spíš naopak. Nakonec vše dobře dopadlo, otec se vrátil
z války.
Ano! A vzpomínáte si na závěr knížky na to setkání dívky s její pravou maminkou?
Bylo mi plus mínus 12, když jsem to četla…a strašně jsem u toho brečela.
Tak toto kdybych si vytáhla, tak řeknu jen:"Na shledanou po prázdninách!"😄
megi-the-pes:Říkali mi Leni - Bezděková, kř. jméno nevím. Povinná četba.
Četla jsem ji zrovna nedávno.👍
Ono i mezi nimi by se našlo něco co by se líbilo. Zatím Jsem v tomto žánru našla každému něco co zaujalo. Ale na to se známe moc málo abych si to lajzla takhle od boku.
Tak já asi jediný filmy který ořvu pokaždé i když je vidim pomiliontý (krom pasáží z Pána prstenů kde umírá Boromir, Théoden apod) je Zelená míle a Shawshank. Předloha je skvělá a Darabont je prostě génius. Fakt mě mrzí že toho natočil tak málo.