»
Odpověď na příspěvek uživatele
goro z 27.01.2026, 17:19:39
Vůbec se tu chovem matek nezabýváme. Já se v tom necítím být odborníkem, na rozdíl od mojí mámy, která byla excelentní chovatelkou matek. Nicméně něco jsem dokázal pochytit a sám si vyzkoušet. Nechci ztakládat extra vlákno o chovu, protože se téma chov matek třeba neuchytí. Kdo co máte za dotazy nebo připomínky k chovu matek, pište, prosím, sem.
Pozoruhodný výrok je toto a dovolím si reagovat:
Pre Toma
plne súhlasím že chov matiek chce správne podmienky, dostatok mladušiek, dostatok peľu a dostatok skúseností včelára.. (ináč ja osobne považujem všetky matky z prelarvenia za núdzové… ale aj tie môžu byť rôznej kvality…)
Toto je tak zajímavý názor, který z velké části sdílím, že si dovolím podrobněji rozebrat sdělené, protože to, možná, nemusí být srozumitelné všem. Existuje (nebo existoval) široce přijímaný názor, že matky rojové jsou velmi špatné, protože prý nesou gen zvýšeného rojení a že jsou MNOHEM kvalitnější matky z umělého chovu, konkrétně z přelarvení. Blud o přenášení rojivosti u matek z rojových matečníků byl již dávno vyvrácen, ale v myslích mnohých straší dál s neuvěřitelnou vytrvalostí.
Jak to tedy je?
Matka rojová je od první milisekoindy po vylíhnutí larvičky ošetřována a krmena jako larva na matku, přelarvujeme všek nejlépe dvoudenní larvičku a tudíž prvních 35 - 45 hodin (asi tak) bylo o larvičku postaráno jako o larvu obyčejné dělnice. Úplně stejně, jako v případě nouzáků, protože včely nouzáky nezakládají z vajíček či hodinových larev, ale také na asi dvoudenních larvách. Věda (nebo já) dosud neví proč. Tolik na vysvětlenou, proč Goro, OPRÁVNĚNĚ považuje všechny matky z přelarvení za nouzové.
Věda a odborníci na chov matek tohle dobře vědí a proto existuje několik postupů chovu matek z vajíčka. K tomu se nebudu vyjadřovat, neumím to a nikdy jsem to nedělal.
Moje první povědomí o chovu matek je z doby mých asi 14 - 15 let, kdy v Jabloňanech vznikla (po Dole) první stanice ČSV, kde se produkovaly inseminky a máma začala odebírat snad první matky Kraněk kmene Troiseck a ty ihled používala k chovu přelarvením. Jak na to přišla a kde se to naučila nevím. Nejspíš od mého otce, se kterým byli sice rozvedení, ale včelařina je spojovala dál, i když otec žil 170 km daleko. Ale už se to, jak a kde si máma osvojila přelarvovací metodu, nikdy nedozvím. Není to vůbec podstatné.
Protože jsem byl šikovnější a líp jsem viděl, hned od začátku jsem larvil já, mě se ujímalo víc % ze sérií, někdy dokonce všechny matečníky, což se mamince nedařilo tak dobře jako mě. Ovšem přípravu chovných vč dělala vždy ona.
A k jádru Gorova sdělení. Polemizoval bych. Myslím si, že matka z larvení dvoudenní larvičky, odstartovaná a vychovaná ve vč v superskvělé kondici je nakonec kvalitnější, než matka z matečníku založeného sice jako rojový, ale o larvu a pak matečník se staralo podprůměrné nebo jinak strádající, či stresované nebo churavějící (proto podprůměrné) včelstvo. Bezpočtukrát jsem se přesvědčil, že se nejméně 40% “umělých” matek přinejmenším vyrovnalo matkám rojovým z pěkných a silných vč. Ale nikdy jsem to nedělal statisticky a tak jen pálím % od boku, z řekněme profesionálního odhadu.
Proč převládlo larvení?
Proto, že je nejjednodušší. A to i když by se mohlo zdát, že je podřez jednodušší. Není. Larvené misky jsou už od začátku na systému špuntů, které přesně pasují do systému klícek a dalších pomůcek a kdo jednou zkusil na špunt připevnit rojový matečník, nebo z podřezu, dobře ví, že je to na hraně možného. Protože po vypreparování matečníku z okraje plodového plástu je matečník skoro vždy mokrý od zničeného plodu a jeho nalepení na zátku (špunt) je nemožné, nebo velmi pracně zdlouhavě obtížné. Také se hodně matečníků při té manipulaci zmáčkne nebo jinak poškodí, často stačí otřesy nebo změny polohy při připevňování na zátku. Takže je to ve finále pracnější a nejisté. Navíc u larvení známe přesně stáří ve dnech a to u například rojových matečníků nebývá možné, znát přesné stáří matečníků. A přesné plánování na dny, je, zvláště pro víkendového včelaře, naprosto stěžejní.
Ale opakuji, že se necítím být odborníkem na chov matek, nebaví mě to a spíš hodně otravuje, je to pro mě nepříjemná nutnost. Výhodu má ten, koho to baví a vyžívá se v tom, což byl případ mojí maminky. Přesto se domnívám, že o chovu matek vím hodně, jistě i pan Goro a určitě se najdou i další, kteří by k chovu matek měli co sdělit. Kdo chcete ptejte se, upořesněte, poučte o nějaké moderně. Moje povědomí je staré 30-40 let, nijak jsem se to nesnažil rozvíjet a chytat módní trendy.
