Celoroční teplákofka

Děkuju za pochvalu.

Máme taky sucho, ale zakopali jsme pětitisícovou - tedy 5000 l nádrž a tam se nám voda udržela, takže mi to dovolilo zalévat. Jsem za tu nádrž hrozně moc ráda a každýmu říkám, že pokud může, ať neváhá a udělá to. Voda je pro mě hrozně moc podstatná,důležitá. Nemusím se pak bát o květenu. Zalévám jak kdy, když je čas, tak tou konví, jinak hadicí - mám v nádrži strčený čerpadlo. 

O tom hydrogelu a uhlí jsem taky už slyšela, funguje to?? Musím říct, že mulč z těch placek z koňskýho hnoje byl fakt supr nápad, hodně dobře to drží vodu , kytkám to nevadí, že je v tom i ten hnůj -sem se bála, aby se to nespálilo - naopak bych řekla, že to kvitujou. (asi jak se to postupně bude rozpadat, uvolňovat…) Takže fakt příští podzim vyrážím k sousedům na sběr hnojoplacek.

Děti jsou na zahradní práce výborný, stačí je dobře namotivovat a to zálívání, to zábava je skorem pro každý prtě.  Pletí bývá trošku vošajslich, pamatuju si svýho-tehdy malýho synovce 😀 😀  Mlátil kopáčkem bezhlavě kolem sebe a vykřikoval : "Ty pudeš ty šmejde!" vůbec netuším, kde se takto mohl inspirovat 😀

No tak ta moje mrkev má evidentně nad plán - klíčivost snad 100% /znáte to, čím blbější sedlák, tím větší brambory/. Jsem si fakt dala záležet, aby to bylo co nejvíc řídce - a co myslíte - plnej stav.  😀 Ale je moc dobrá , už takhle malá, vč natě, takže to využívám takhle. Dobře, tak já to příště zkusím s tím pískem. Jakej poměr, aby to dávalo smysl?

Taky edit - pásky se chystám si příští zimu vyrobit, zkusím i tu mrkvu.

No já mám -  přes mou snahu sít co nejvíc jednotlivě 😀 - prostě prales, ale tak zas mám právě do tý polévky a moc mi chutná se na tom pást, prostě to sešrotuju komplet 😀 Jen nejsem člověk detailista, takže to jednocení je pro mou maličkost a netrpělivost srdce trooošáneček prekérka 😀 . Ale beru to jako učení se být v zenu 😀

Hydrogel funguje, ale časem degraduje (rozpadá se na nezávadné sloučeniny křemíku či čeho, které už vodu necucají). Každých cca pět let je třeba ho doplnit. Mně to problém nedělá, protože i ta zemina v květináčích se obnovuje. Hlavně ho potřebujete trošku, cca tři zarovnané lžíce na těch 60 litrů. A možná, že i to je moc. 

Biouhel nevím. Mám nejstarší květináč s tříletou zeminou, ale každý rok přihnojuji před výsadbou, takže fakt těžko říct. Ale koupila jsem ho ve slevě, budu ho intenzivněji využívat při výsadbě trvalek a dřevin, tak pak poreferuju. Teď mi přijde, že rozhodně neškodí, ale přímý efekt nepozoruju.

U toho hydrogelu vidíte, že to funguje. Zalévám méně často, ale víc, voda málokdy přeteče do podmisky, zemina v květináči nabyde (když nezaliju, začne se od krajů nádoby jakoby oddělovat, jak ztrácí na objemu), je krásně pružná a kyprá, aniž by v ní stála voda nebo působila blátivě, přemokřeně. V součtu zalévám asi o polovinu vody méně a hlavně i v největších parnech jednou za tři dny. Předtím jsem zalévala denně, někdy i dvakrát denně, kolikrát jsem přelila a druhý den stejně musela zalévat znovu. Takže za mě - drahé (i když… velké balení vydrží opravdu dlouho), ale účinné. S mulčem to je super kombo tam, kde je se zálivkou problém. 

V mé logice by pak, až se hydrogel rozpadne, měl funkci houby převzít ten biochar. Ale nemůže být stejně účinný, prostě nemůže - čajová lžička hydrogelu nacucá skoro ⅓ litru vody tak, že v tom gelu stojí lžička. Není to žádná vodička, fakt hustý gel/sliz. To s biouhlem neudělám, i kdybych se rozkrájela. 

Na druhou stranu biouhel má nejen funkci zavlažovací, ale i snižuje spotřebu hnojiva (to hydrogel trochu taky tím, ze snižuje riziko vyplavování do spodních vod a vůbec někam pryč, ale tak účinný ohledně hnojení by být neměl), což se taky hodí, že. Akorát to prostě není tak zjevně vidět. No a teoreticky je aplikace biocharu přínosná na věčné časy, což se o hydrogelu rozhodně říct nedá. 

Já mrkev karotku seju řídce, udělám si do zeminy prstem dírky cca těch 3-4 cm od sebe a do těch důlků sypnu maličkou špetičku osiva s pískem 1:3. Pak to třeba jednotit ani moc není, obejdu si záhonky, když ty mrkvičky mají tak centimetr v průměru a protrhám. Ale jak říkám, většinou netřeba. Pak protrhávám podruhé dle potřeby v kuchyni takovou mladou mrkvičku spíš na syrové zpracování. To je tak cca měsíc a půl, dva od výsevu. Chutná výborně, ta baby karotka je sladká, křehká, křupavá, šťavnatá, to je škoda vařit. Finální mrkev je samozřejmě později, to už jsou fakt velké mrkve na to vaření, na strouhání do salátů apod. To je cca druhá půlka léta až podzim. Záleží na výsevu. 

Pozdní mrkev do zásoby na zimu seju do řádků, osivo namíchané s pískem 1:3, solím to tam, jak mi to přijde pod ruku. Protrhávám na 5 cm hned, jak vidím, co tam roste, co vzešlo, to mají ty mrkvičky spíš méně než 1 cm v průměru a na délku to jsou takové 5cm ocásky. Do salátů se dají zužitkovat celkem hezky. Sklízím od podzimu do jara dle potřeby, jsou zejména na vaření. Když hodně mrzlo, kolikrát se nedaly vyrýt, ale teď ty zimy stojí za víno z Čech a pivo z Moravy. Mám problém třeba 14 dní v lednu, jinak se bez problémů dá ta mrkev sklidit skoro celou zimu. 

Když jsem chodila ke koním, tak jsem vyjednocené mrkvičky přesazovala vedle na záhonek a zalila. Ujaly se a vyrostly z toho takové mrkví chobotnice, stačilo je odmočit v lavoru, trochu přejet kartáčkem a koně měli co chroupat. Ale domů bych to moc nechtěla, vydrbat dočista, aby polévka neskřípala mezi zuby, byl celkem opruz. 

Vyrábět pásky… to je vidět, že jste mladá a plná ideálů. 😀 

Držím Vám palce. Dejte pak vědět, jak to šlo. Já to zkoušela jednou. Nikdy více.