Všechny Vás zdravím. Potřebujeme si na letošek pořídit odvíčkovávací stroj na rámečky 39x24 cm. Rád si přečtu s jakým výrobcem jste spokojeni? Děkuji, Jirka.
Odvíčkovací zařízení
Kdybyste se obtěžoval podívat se tady do starších vláken, zjistil byste jaké nejlacinější a nejlepší odvíčkovací zařízení lze sehnat, jak funguje a že stojí do 25, což nemá konkurenci. Nepotřebuje páru, je to vyhřívané elektricky. Navíc lze pro rodinu získávat vykapaný 100% víčkový med, poučení vědí co to je a jaké má benefity pro včelaře, jeho rodinu, hlavně děti a nejlpeší přátele (veřejnosti se nikdy neprodává, není ho dost).
Taky byste věděl, že byste tohle konkrétní zařízení nejspíš nemohl použít, protože jedinou, avšak naprosto zásadní podmínkou jsou 100% pouze penenské medové plásty. Protože předpokládám, že stěží budete patřit mezi necelé 1% českých (o evropských, natož světových nemluvě) včelařů, kteří produkují pouze panenský med z pouze panenského díla.
Proč se já domnívám, že by pro vás bylo dobré mnou popsané zařízení znát? Ze dvou důvodů, protože když si to pořídí "košilkář", neodvíčkuje na tom zakladené tmavé plásty s košilkami (košilky to uřezávat neumí) a tudíž ví, že by to pro něj byly vyhozené peníze. A na druhou stranu pokrokový včelař, protože v českém mejnstrýmu se s tím nesetká, se může obeznámit s vyšším levlem kvality medu.
Nebetyčný rozdíl mezi medem panenským a obyčejným jsem důkladně popsal v přiloženém článku a současně je tam vidět rozdíl mezi běžným eklhaftem a kvalitativně naprosto nesrovnatelným medem panenským. Ono úplně stačí lidem (zkušenost) jen vidět tyhle obrázky a díky informaci porovnat med z “košilkových” plástů a z plástů panenských, tedy od včelaře klasika s modernějším včelařem s pouze panenským medem a drtivá většina zákazníků už obyčejný med nechce, nechutná jim. Například pokud je panenský med řepkový, nepálí a neškrábe v krku a nepálí ani neškrábe v krku žádný panenský med. Svíravě natrpklou chuť medu nedělá tedy rostlina, ze které je med, ale v článku podrobně popsaný výluh.
https://www.chovzvirat.cz/clanek/1345-med-z-mnohokrat-zakladenych-tmavych-plastu/
Takhle funguje můj stroj. Jen je to mechanizované bez dřiny a bere to menší “šponu”. Video ukazuje chlapce, buďte si ale jistí, že je k tomu potřeba velmi značné síly. Ovšem pozor, viděné lze jen S ÚPLNĚ PANESKÝM DÍLEM! A úplně zavíčkovaným. Filutové, co vytáčejí jen částečně zavíčkované rámky a pak dosouší med to využít nemůžou. Co není zavíčkované nůž stroje, i když je vyhřívaný, neseřízne, ale sežmolí a vytrhne. Když jsou to jen dolní rohy nevadí, včely si to opraví. Ale jen zpola zavíčkované rámky to poškodí skoro nevratně.
https://www.youtube.com/shorts/pvB9c1uqF0w
Můj stroj je na princippu tohoto, ale mám to vyhřívané elektricky s příkonem zlomku odkazovaného parního zařízení a hlavně žádná pára a žádné vlhko a žádné hlídání vody ve vyvíječi, jen přepínač. A samosebou je to na speciálním stole, víčka padají do odkapávacího zásobníku a vykapaný med je VIP jen pro rodinu. Z asi metráku medu je asi 4-5 kg vykapaného medu + ve víčkách zbývá odhadem tak 2-3 kg. To je pak rozmixováno s víčky ve vodě a zkrmeno včelám.
https://www.vceliobchod.cz/odvickovaci-zarizeni-lyson-manualni-s-vyvijecem-39x24?virtuemart_currency_id=33&gad_source=1&gad_campaignid=19382094161&gbraid=0AAAAADy3de4RvR1w4mDaSEHG2yo4D6J9G&gclid=Cj0KCQjw8KrFBhDUARIsAMvIApZE0hg7cWCkWiran1IbeODnj2o69vtnBZiZ1d1-TgFUW6rpX-nvFSUaAow6EALw_wcB
Zajímalo by mě kdo jak zpracováváte víčka. Pro mě to byl roky problém, obyčejně jsem je dal “vylízat” včelám, čímž si ale koledujeme o rabovku. Osvědčilo se je vyprat, medovou vodu dát včelám. Medová voda by se mohla začít kazit a tak je potřeba dát medovo vodu oddělkům a nebo s vypráním počkat do krmení.
Dnes chci oznámit druhý, vlastně ne úplně očekávaný efekt odvíčkovacího strojku - nazvali jsme si ho “ořezávátko”. Ořezávátko dokonale srovná medové plásty a tak v dalších letech zůstává medu ve víčkách asi jen čtvrtina, půravda, o něco víc (asi dvojnásob) než z ručníého odvíčkování. Dobře vykape, moje obava, že ve víčkách zůstane mnoho medu byla lichá. Med z víček není na prodej, ten sní rodina!!! Stejně, jako med z čeření. U nás se med nikdy nijak necedí, ale pouze čeří.
Do nástavku, který má vnitřní rozmněr na délku 422(5) mm dáváme, také kvůli ořezávátku - buňky musí vyčnívat přes loučky a ty nesmějí být pleckaté, ale musí mít přesně 25 mm bez mezerníků, jen 10 rámků. To se u nás dělalo odedávna, už když původní NN měly jen 402 mm, dávalo se jen 9 polorámků s od oka většími rozestupy. To proto, že v NN je vždy asi 15,5 kg medu a pro mě i moje předky byl vždy rozdíl odvíčkovávat 11 nebo jen 9 polorámků, kvůli větší “délce” vnitřku mých NN dávám rámků 10. Tak se to dělá běžně, na to přišel každý hloubavější včelař dávno. Ovšem málo se ví jedno, vosk z prodloužených buněk, obyčejně je to rozmačkané od koše medometu, včely nevyužijí, okoušou a vyhodí z úlu. Moje máma počkala na zimu, kdy je vosk křehký a špachtlí nebo hřbetem nože strhla prodloužení buněk. Je z toho překvapivě hodně vosku, který přijde vniveč. Ořezávátko umožnilo využít tento vosk úplně. Spolu s víčky, tedy prodloužené buňky + víčka, to za sezonu udělá asi půl kila, spíš víc na včelstvo. Což je pro mě velmi významné!
Praní víček.
Koupil jsem si míchač malty Parkside. Do Al konví, co byly dřív na med, dávám víčka se zbytky medu asi do poloviny, med v tom ztuhne, v odkapávači, kam padají odřezaná víčka z nožů ořezávátka nevykape všechen. Až těsně před praním víček doliju studenou vodu z vodovodu, rozhodně ne dešťovku kvůli mikrobům a nečistotám ze vzduchu. Vody mírně nad povrch víček v konvi, případně se dolije, vše od oka. V ruce drženým míchadlem s velkým výkonem (nejde nijak upnout, ale kutil by to dokázal uzpůsobit), jsou víčka rozmixována na kaši. Tu naliju do stáčecí “štoudve” se střihovým ventilem, kde se asi za půl hodiny (spíš dřív) usadí vosk nad medovou vodou. Spodem se vypustí medvoda. Zbylá víčka se opět, už jen v té štoudvi opět prolijí trochou vody a zamíchají velkou vařečkou (nebo čímkoli), nechají ustát a tato slabá medová voda je použita na další várku. Nebo se jí naředí první voda a nebo se v ní rozpustí cukr na krmení. Zužitkuje se úplně všechno!
Víčka dám na tácy s okrajem - obrácené plastové úlové dekly a nechám uschnout. Nepelsniví, nekazí se a nežere to zavíječ, vydrží to tak i několik let, je to jen o málo hrubší než měl. Vosk z víček dávám stranou a jen z něj dám dělat mezistěny pro medníky. Plodiště mají mezistěny průmyslové, ovšem výhradně od firmy Vašek, která mimochodem končí. Tak mám zásobu asi 90 kg jejich mezistěn, což už nemám v plodištích žádnou možnost do konce včelaření upotřebit. Vč na M od jiného výrobce (jsou nejtenčí, výrazně tenčí než od malých zpracovatelů) nestaví tak rychle a tak nadšeně. Průmyslové M (výrobců není mnoho) od jiných výrobců včely odmítají, prokusují do nich dírky a staví pomalu, neochotně. Proč asi by měl každý uhodnout.
Vosk z víček a jen ten - spolu s panenskou divočinou je jediný vosk použitelný na domáckou výrobu kosmetiky. Je o něj celkem zajímavý zájem i mezi nevčelaři. Dal by se odlívat do malých formiček a prodávat pro tento účel. To jsem zatím nedotáhnul a mám panenský vosk jen pro rodinu a dobré přátele. Tom4 udělal na jedny vánoce svíčky, lidi byli nadšení, ale pak přišel na to, že tu pracnost by stěží někdo zaplatil. A tak jen pro rodinu a nejlepší přátele jako unikátní prezent.
Vosk z víček zvláštně voní po propolisu a ovoci, je to vůně omamná a nezaměnitelná. Podle té vůně hotových mezistěn vím jistě, že mě výrobce nešidí a že vyrobí M jen z mého vosku.
-----------------------------
K “nakousnuté” síle mezistěn.
Je velký rozdíl v různě silných M. Vaškových je do kila askoro 11, Dufkových 9, ale jiní je dělají běžně, že jich je taky jen 7 do kila a také jen 6 a půl. Velkovýrobní technologie je jiná, tam se lije vosk tekutý mezi běžící válce a na jeden krok je hotová M. Ta je pak ale za studena velmi křehká. Je ale velmi tenká. Tak tenká, že se to válcováním zastudena nedá vyrobit.
“Domácká” výroba válcováním je jiná. Vosk se musí odlít do asi centimetrových desek velikosti asi A4 nebo málo větších. Po vystydnutéí se prožene hladkými válci na tenkou folii, namotá na tyč a v druhémn kroku se hladký voskový pás - folie prožene mezi válci se vzorem buněk. Tyto M jsou elastické i za studena, hloupými na videích je sdělováno, že průmyslové křehké jsou pančované a proto křehké.
Vysvětlil jsem jinde. Zopakuji tady znovu. Nejefektivnějším způsobem zpracování starých plástů (a všech zbytků včetně víček a panenského) je vařák s lisem, kdy je pařící voda oddělená od rozvářky. Vyvětlil jsem to důkladně jinde a také kdysi ve Včelařství. Z jednoho plástu 39x30 (lze přepočítat na jiné míry a vždy je to stejné) se dá získat asi 150-155 g vosku. A to bez ohledu jak těžká byla M do určité síly M, když je M silnějí přes určitou mez je z plástu víc vosku, protože včely zeslabí M jen tak aby postavily - vytáhly plást. Tudíž, když má M 95 g přidají asi 57 g = tedy asi 60% vosku nového. A v celém plástu je pak asi 152 g vytěžitelného vosku. Jestli je ale M těžší, váží například 110 g, stejně je vosku z celého plástu zas ejen 150-155 g. jestli by ale měla M (lité běžně) právě 150 g, včely nepřidají ani gram a plásty vytáhnou jen z vosku z M. Kdyby ale M vážila nad 155 g, například 180 g, pak se z plástu vytěží 180 g.
Tyto informace, pokud je mě známo, nelze nikde vyčíst a to ani v mě známé staré a prastaré odborné literatuře. Jsou to tedy unikátní poznatky, dosud patrně nepublikované, několikrát pomocí různých postupů vyváření voští ověřené pokud vím tak jen v mojí praxi. Logicky je ze světlého díla výtěžnost o pár % lepší a naopak, i jen malé požrání larvami zavíječe rapidně snižuje efektivitu “recyklace” vosku.
Hloubavějšího napadne, kolik by vážil vosk z plástu divokého a kupodivu z trubčího váží vosk stejně, jako z dělničího, trubčina má asi silnější stěny a dna. Tak toto taky nikde nevyčtete a k mému překvapení vosk vyzískaný vařákem s lisem s externí vodou - to je důležité, například na Ukrajině a jinde se vyrábějí laciné antikorové nesmysly, kde vody nejsou oddělené a kde je výtěžnost mizerná - tak plást divoký má zase jen asi 150-155 g vytěžitelného vosku. Tedy při rámkové míře 39x30.
Z uvedených informací by si měl už umět každý sám uvědomit a posoudit efektivitu svého zpracování starého voští. Pro informaci, zákup vařáku za 25-30.000 Kč pro včelaře s 10 vč je ekonomický nesmysl a proto také kdysi předkové založili spolky (a Svaz) aby si tato, vždy velmi drahá zařízení, zakoupili kolektivně a půjčovali. Ovšem v době idiotského individualizmu - liberalizmu, jakýkoli náznak něčeho kolektivního je tak pohrdaný, že drtivě drtivá většina včelařů nevyužívá vosk od svých včelstev efektivně a vosk se dováží. Pro informaci jak trapní jsou liberálové, první družstva, pokud vím, zakládali ve Španělsku v době Karla Velikého, tedy v 8 století a to proto, že si jednotlivec nemohl sám koupit účinný vinařský lis. S vařákem dnes je to u hobby včelařů naprosto stejné.
Totiž. Když M stojí nové asi 400 Kč a dobrý vařák 30.000, a hobbík s průměrně 9 vč potřebuje ročně asi 3,5 kg M, pak než zákupem mezistěn utratí 30.000 může 21 roků házet plásty do hnoje a teprve je na svých když neutratil 30.000 za vařák.
Mám dva komunistické vařáky sehnané na bazoši, jedn za 3 a druhý za 4. Nový stál v roce 1985 2.200 Kčs, a byl jen pocínovaný. Když jsme vydělával čistého asi 2.700 Kčs si může každý spočítat jak drahý pouze železný pocínovaný vařák byl, dnes by musel stát asi 30.000. Dnes by tedy byl benefitem materiál = antiokoro a tak je dnes pěkný vařák vlastně za 30.000 Kč lacinější, než ten komunistický. Jenže za komančů nebylo třeba si ho kupovat, půjčoval se, zadarmo, spolkový. Dokud ho spolek JAKO neztratil, samozřejmně až době svobody, za totality se stratit nemohl, to byl ještě ve věcech všude pořádek, beztrestné tunelování všeho druhu ještě nebylo vynalezeno.