Beata Pavlatová - mnozitelka

Opětovně vás důrazně žádám, abyste mě neoznačovala jménem jiné osoby a nepřisuzovala mi jednání, se kterým nemám nic společného. Pokud tvrdíte, že  požadovala 20 tisíc korun za „zmrzačené štěně“, měnila adresy, uváděla falešná jména či se dopouštěla jiného jednání, doložte prosím tato závažná obvinění konkrétními důkazy a předložte je v rámci trestního oznámení. To bude jistě ten správný prostor pro posouzení pravdivosti vašich tvrzení. Opakované šíření podobných nepodložených obvinění bez jediného důkazu je nejen nevěrohodné, ale může mít i své právní následky. Zastrašovat se nemusí nechat nikdo, stejně jako nikdo není povinen bez výhrad snášet veřejné šíření nepravdivých tvrzení.

Je úsměvné, jak sebevědomě rozdáváte právní rady a rozhodujete o tom, co je a není trestné, ačkoliv o celé věci zjevně nemáte žádné konkrétní informace. Nikdo nerozporuje právo sdílet vlastní zkušenost. Problém nastává ve chvíli, kdy se místo zkušeností začnou šířit ničím nepodložená obvinění a domněnky vydávané za fakta.

Přirovnání k recenzím lékařů či nemocnic je opravdu pozoruhodné. Negativní recenze není totéž jako opakované veřejné označování konkrétních osob za množírnu, podvodníky či osoby používající falešná jména, aniž by pro to existoval jediný důkaz.

A slečno vaše pobízení  „nic jí nepište“ působí poněkud komicky. Pokud jsou totiž tvrzení   pravdivá, jistě se není čeho obávat a nebude problém je doložit. Pokud však důkazy chybí, pak se nejedná o „špatnou zkušenost“, ale pouze o šíření nepodložených pomluv.

A doporučení „šup, šup za právníkem“ je vlastně jediné, s čím lze souhlasit. Právě právníci a příslušné orgány totiž pracují s důkazy, nikoliv s dojmy, domněnkami a internetovým povzbuzováním ostatních k dalšímu šíření neověřených tvrzení.

 Ano, pouze reaguji. Na rozdíl od některých zde nevytvářím žádná nová obvinění, pouze odpovídám na tvrzení, která jsou veřejně zveřejňována. Nesnáším lži, překrucování a označování lidí bez důkazů. K tomu člověk nemusí být s někým příbuzný ani ho osobně znát.

Je poněkud zvláštní, že vám nevadí desítky příspěvků plných domněnek a obvinění, ale překvapuje vás, že na ně někdo reaguje. Obrana proti nepodloženým tvrzením totiž není nic neobvyklého.

Takže ano, pouze reaguji. Stejně jako ostatní diskutující. Jen s tím rozdílem, že opakovaně žádám o jediné – aby byla závažná tvrzení podložena důkazy, a ne dojmy či vzpomínkami starými mnoho let. To snad není nic tak překvapivého.

 Jak už jsem psala, přijde mi zvláštní, že si po letech údajně pamatujete tolik podrobností, ale zároveň si nepamatujete to nejzákladnější, tedy adresu, dům, byt nebo číslo popisné, bylo vám šestnáct let a ani přítel si nevzpomene. Proto ve mně vzbuzujete otázky, zda skutečně jde o problém se starým telefonem, nebo spíše o snahu dohledávat informace dodatečně. Kdo někde osobně byl, obvykle si vybaví alespoň základní údaje o místě, kam jel. Navíc jste nejprve tvrdila, že jste byla osobně v Sezimově Ústí, a nyní své vyjádření opět měníte. I to ve mně vyvolává pochybnosti o přesnosti těchto vzpomínek. Samozřejmě pokud máte k dispozici konkrétní dokumenty či jiné ověřitelné podklady, jistě je můžete předložit. Do té doby jde pouze o vaše tvrzení, která sama o sobě nic neprokazují.

Pokud skutečně disponujete nějakými konkrétními důkazy, pak není důvod psát, že „tady v diskusi končíte“ a že „snad něco najdete a rozešlete to na všechny stránky“. Takové výroky spíše naznačují, že v tuto chvíli žádné důkazy nemáte a teprve je hodláte dodatečně hledat ale  ve starém telefonu to asi nebude.

Obviňovat někoho na základě domněnek a současně oznamovat, že se možná něco někdy najde, není příliš přesvědčivé. Důkazy se totiž nepředpokládají ani nehledají podle potřeby, důkazy se předkládají.

A pokud opravdu z této diskuse odcházíte s tím, že až něco najdete, budete to rozesílat po internetu, pak tím sama potvrzujete, že zatím pracujete pouze s vlastními domněnkami. Ty však nejsou důkazem, bez ohledu na to, kolikrát je zopakujete nebo na kolik stránek je rozešlete.

Domnívám se, že jste můj předchozí komentář nečetla příliš pozorně. Slečnou jsem neoslovovala vás, ale jinou diskutující, které je 22 let. Pokud se v tom přesto vidíte, je to spíše vaše interpretace než můj problém.

Píšete, že nerozdáváte právní rady, ale současně ostatním radíte, co žalovat a co ne. To už samo o sobě působí poněkud rozporuplně.

Pokud máte vlastní zkušenost, je to jistě vaše právo. Osobní zkušenost však není totéž co obecně platná pravda a už vůbec nenahrazuje rozhodování soudu.

Nikdo netvrdí, že právníci nemají co jíst. Bylo pouze zmíněno, že o důvodnosti žaloby rozhodují fakta a důkazy, nikoli dojmy nebo přání jednotlivců.

Co se týká důkazního břemene, právě proto se stále vracím k tomu, že bez důkazů jsou jakákoli obvinění pouze tvrzeními. To platí pro všechny strany stejně.

Označovat někoho za „hloupého“ není argument, ale jen osobní útok. Ten obvykle nastupuje ve chvíli, kdy docházejí věcné argumenty.

Píšete, že jste …….kupující. Pokud skutečně existuje poškozená osoba, jistě ví, od koho štěně kupovala, má kupní smlouvu, adresu prodávajícího a další podklady. Potom není důvod vytvářet domněnky a označovat jiné osoby bez konkrétních důkazů.

A pokud už předem s jistotou víte, kdo skončí u soudu a jak vše dopadne, pak musíte mít zřejmě k dispozici mnohem více informací než ostatní diskutující. Do té doby jde ale pouze o vaše názory a přání, nikoli o prokázaná fakta.

Směšné totiž není upozornit na nutnost důkazů. Směšné je obviňovat konkrétní osoby a vynášet rozsudky ještě dříve, než existují jakákoli prokázaná fakta.

Hezký večer 

Přesně tak. Skutečné důkazy patří vyšetřujícím orgánům, ne do internetových přestřelek. Dokud se mluví jen o tom, že se „něco najde“ nebo „něco zveřejní“, jde stále pouze o tvrzení a domněnky, nikoliv o důkazy. 😉