Varaxi

Zvíře spí. Každou sobotu je má na krku manžel, takže i kdyby nespalo, není to můj problém. Peču linecké. Držte mi palce, loni jsem jeden plech spálila.

Včera mělo zvíře dobrou náladu. Dopoledne šlo na vycházku do lesa a kolem rybníku, bylo jasno, nezvětří a krásně. Šli jsme já, zvíře a můj tatínek. Zvíře, jak to už zvířata dělají, třeba psi, vzalo klacek, chvíli se na něj dívalo, pak ho zahodilo a jalo se hledat další, lepší klacek. Občas u nějakého klacku zkusilo, jestli by se s ním dalo střílet. Pi-pa, pravilo u toho. Neumí říct F.  Pak klacek zahodilo, našlo jiný a zkusilo. Vždycky jsem musela umřít, když mířilo na mě, takže jsem za včerejší dopoledne zemřela šestnáctkrát. Proto ty kytky. Na hrob. Když to takhle půjde dál, manžel se nedoplatí.

Táta, dědeček zvířete, odmítal umírat, jen říkal Au, au. Takže zvíře přiběhlo pofoukat bolístku, pak vzalo další klacek a zase střílelo. 

Na hrázi jsme nacpali zvíře do kočáru. Bála jsem se, že mi skočí šipku do vody. Díky tomu jsem z něj mohla spustit oči a pořídila fotku.

Pak zvíře objevilo rákosové doutníky. Urvalo si jeden a střílelo jím. 

Doufám, že doutníky nejsou chráněné. 

Zvíře bylo nadšené. Já už méně. Sype se z toho krásný létavý bordel, něco jako pápěří z pampelišek, akorát trošku lepí a dá se toho mnohem hůř zbavit. Zvíře to mělo na oblečení, v kočáru i vlasech. Uí, uí, komentovalo zvíře. Uí je citoslovce, kterým komentuje nikoli kvičení vepře, ale pohyby jako let nebo vznášení. A jo, to pápěří létalo opravdu nádherně. I mírný vánek je roznášel do daleka.

Doufám, že doutníky jsou chráněné. Určitě jsme je rozmnožili  v oblasti minimálně jeden kilometr čtvereční.

Pak snědlo talíř kulajdy, kyselou okurku, čokoládu z adventního kalendáře, pár kuliček mochyně a nohu brumíka. Bylo mi špatně, jen jsem se na to dívala. Pak za mnou přišlo a vzneslo požadavek: Šišiši hú. Tak jsem mu pustila na youtube videa parních mašinek. Jiné děti koukají na pohádky, moje zvíře na vláčky. 

Večer mi na vycházce ukazoval blik-blik (vánoční světýlka), Ojijon (souhvězdí Orion) a Á-bum, bum (Velký vůz, jenž je součástí Velké medvědice, proto to brum brum). Potkali jsme kočku, posílal jí pusinky. Potkali jsme starostku, s vyděšeným výrazem se za mnou rozběhl a chtěl pochovat. 

Řekněte mi, co z něho vyroste? 

Chudák.

Přirozeným výběrem se dá argumentovat v případě odolnosti k nemocem, ne když je orangutan chovaný v nevhodných podmínkách, kterým se nijak nemůže vyhnout. Ten výběh není tak velký, aby nebylo přirozeným sklonem zvířat využívat veškerý dostupný prostor. 

Děkuju.

Až mě zvíře pustí z vycházky, mrknu na to a prostuduju. 🙂

Od krav trochu odbočím k orlům. Totiž orlíčkům. 

Chtěla bych nějakou kytku, ideálně přezimující trvalku nebo samovýsevnou letničku, nenáročnou, hezkou, ale ne moc nafintěnou a vhodnou k řezu. Super by byl nějaký plevel, na který si stěžujete, že jste to vyseli a teď se toho nemůžete zbavit. Navíc by to mělo kvést v druhé půli léta, cca od konce července do mrazů, ale chápu, že to už bych chtěla moc. Stačilo by, kdyby to kvetlo aspoň ty dva měsíce, i kdyby to měly být třeba různé kultivary a každý kvést dva týdny (nebo různé druhy). Hodí se za tímto účelem orlíček? Máte někdo zkušenost?

Případně máte tip na kvítko, které by splňovalo nároky? Já se tím milionem kultivarů orlíčků nějak prokousám, ale kdybych měla 14 dní vybírat a pak zjistit, že kopretina mi udělá lepší službu, radost bych neměla. 

Já bych se s dovolením vrátila k tématu a tím je Fitmin. To jsou průměrné granule a takové jsou nedostatečné. Podívejte se na to složení. Vám to opravdu přijde nako něco, co by měl pes žrát? 

Maso (sušené drůbeží maso 27 %, čerstvé maso/drůbeží, vepřové, hovězí 25 %, hydrolyzovaná vepřová játra 3,5 %), drůbeží tuk 11 %, rýže, pšeničná mouka, pšeničné otruby, kukuřice, pšenice, hydrolyzovaná drůbeží bílkovina, sušené (cukrovarské) řízky, pivovarské kvasnice (2,5 %), pšeničné klíčky, lisované jablečné výlisky (1,5 %), lososový olej (0,4 %), kořen čekanky (0,1 %), juka (0,05 %).

A West Hihgland roztomilejší. 

Ale červinky bych taky brala. Naše, nadojí tak akorát, postarají se, žádné cavyky, maso nějaké taky mají. A zmiňovala jsem, že jsou naše? 

Nejsou dobré.

Ale tak, ona není virolog, třeba neví. A vědět nepotřebuje. 

Třeba tu nebyla. Třeba nečte všechno. 

Tak si to nastudujte sám(a). Není to věc, na kterou by Vám mohla odpovědět jen ona. 

Hele, přečtěte si toto téma celé, nebo jen to, co napsala Bodlinka, a budete znát odpověď, proč to dřív šlo jinak. Ty důvody zmiňovala minimálně dva. 

Ono se těžko diskutuje s někým, kdo čte jen to, co se mu hodí. 

Já předpokládám, že JP to myslel jako vtip. 🙂

To je Miloust?

To, co popisuje Bona, by pro mě byl horor. 

Nejsem koňák. Od cca 15 do 25 let jsem jezdila, chodila na lekce, placené vyjížďky nebo si koně pronajímala. To jsem neměla dítě.

Takže tu kombinaci ježdění s dítětem neznám. Ale když jsem měla mimi, první 4 měsíce jsem neměla čas si ani čistit zuby dvakrát denně. Kdykoli ta malá bestijka spala, spala jsem taky. Prvního tři čtvrtě roku přes den spal po každém kojení deset minut, takže něco udělat, když spal, stejně nešlo. A měla jsem zdravotní problémy, které vylučovaly sezení na vypolstrované židli, o sedle vůbec nemluvím. Řešila jsem to přes rok, z toho 6 měsíců intenzivně. Dost na to pomohla dovolená u moře. 

Co tak zjišťuju, moje problémy nebyly ojedinělé. A mohly být mnohem horší. Anebo se týkat syna a ne mě. 

Ať si to naplánujete jakkoli, Vaše dítko Vám do toho hodí vidle. A bude je házet opakovaně. Porostou mu zuby a bez breku je nesundáte z náručí. Když si konečně zvyknete, že vstává v devět ráno, začne z ničeho nic vstávat před pátou, bude si všelijak upravovat režim, nemocnět, mít různé nálady, padat ze schodů… Takže to chce od Vás zejména pevné nervy a přizpůsobivost. 

Teď má synáček rok a půl a snad přichází doba, kdy bych mohla od Ježíška dostat nějakou tu vyjížďku. Ale mít koně, starat se o něj, mít čas a vůbec kapacitu v hlavě na to, aby se měl jakž takž dobře, to je pro mě scifi. Jako jo, řešíme stavbu domu, což Vy asi nebudete, ale pořád mi připadá péče o koně náročnější než jednou denně telefonát ohledně bydlení. 

Chci říci, že to je individuální. Možná se vyšvihnete do sedla hned po šestinedělí a vsechno budete zvládat levou zadní. Ale možná koně dva roky neuvidíte. A musíte na to být připravená, co se bude dít, když Vaše dítě nebo Vy sama budete potřebovat nějaký čas více péče, než sama zvládnete. 

No, to byla taková ta červená dózička, ve kterých se prodávají svíčky na hřbitov. Nevím, no, já bych si to nekoupila. Ale proti gustu… 

Tak já pamatuju, jak se na bazoši prodávaly větve, šišky, staré knihy na váhu, zbytky z laků na nehty, obnošené spodní prádlo, opláchnuté kondomy, pětadvacet let staré seno, krabičky od čajů, obaly od řasenek… urnu s popelem po prababičce… oteplouchy (kdo nezná, vygooglí na vlastní odpovědnost) a milion dalších věcí. Oproti tomu jsou půlskořápky slabý čaj. Aspoň se z nich dělají lodičky nebo se lepí na žíněnku a chodí se po nich, aby se prokrvovaly nohy. Ale co chcete dělat se skleničkou, ve které jste koupila svíčku, jež už vyhořela? A k tomu popisek - nelíbí se mi, ale je škoda ji vyhodit. 

Tak jeden z největších užitků, které mám ze slepic, je radost. Proto chci i po přestěhování do vlastního slepice, i když vím, že to je relativně prodělečné hobby. 

Ale plánuju si dělat finanční bilanci co nejpoctivěji, abych věděla, jak to vychází. Nicméně vzhledem k tomu, že budou žít na 900 metrech, které jsem kupovala za 500 Kč za metr, budou muset nést tak tři sta vajec denně každá, aby se mi někdy zaplatily. Haha. 

Ony ty slepice poskytují krom vajec i další zdroje, skořápky, maso a hnůj. A to taky záleží, že, malérečka za krásně vyfouklé bílé velké vajíčko dá i korunu, slepici na polévku prodáte tak za 50 Kč, slepičí hnůj je pro zahrádkáře k nezaplacení. A pro jiného je skořápka zdroj vápníku pro nosnice, vysloužilku zakope na hnůj a celý ten hnůj vyveze do kompostárny, kde ještě zaplatí za likvidaci odpadu. 

Znala jsem paní, která za peří se zajímavou kresbou nebo barvou platila taky docela dobře. Dělala z toho lapače snů, záložky do knih, ozdoby a další chujo… ehm… krásné věci. 

Takže ono fakt záleží. Zpeněžit se dá všechno. Vydělat se dá na všem. Ale chce to toho obchodního ducha. 

A koupit NV, odchovat si vlastního kohouta, nejde? Jako jasně, příští sezonu to nezachrání, ale… 

Fandim Vám s tím wyandoťákem. Doufám v novou generaci těch krásných slepiček. 

No, pokud je závozník z rodiny… podestýlku máte z nasušeného listí, kurník s oploceným výběhem z dědictví, pšenku z pachtovného, jste v důchodu, čas máte, práci počítáte za zdravý pobyt na čerstvém vzduchu… lepší než posilovna, no.

Ale kolik lidí to tak má?

Já kdysi chovala slepice pro kolegyni alergičku. Nemohla jíst vejce z obchodu, ryby a milion dalších věcí. Krmili jsme slepice lněným semínkem (nejen tím, samozřejmě) kvůli vyrovnání mastných kyselin. Ta nám dávala 6 Kč za vejce, když v obchodě stála 2 koruny 30. Chápala, že krmit slepice podle jejích instrukcí holt něco stojí. A pro ni to byla jediná vejce, která mohla jíst.

Nezbohatla jsem na tom, ale jo, to mi i něco hodilo bokem. I s tím přikrmováním lněným semínkem. 

Ale zas - kolik lidí to tak má? 

Cože? Kozy se nenapasou samy? Tráva je přece zadarmo. 

A takhle uvažuje většina lidí. 

Odkaď jsi?

Neodkadim.

😀