Zrzavci

No, zvedavče - děkuju za upozornění. Já jsem tak někde narazila na upozornění, že není od věci rouška nebo tak, ale ………. nějak jsem se tím nezabývala, páč ……….to přece stopro v roušce nikdo nedělá…

ahá? já měla za to, že psala, že jsou pracovně vedení,tak jsem to nějak automaticky směřovala tam.

To se tak hezky čte. Teď nemyslím, ty smutné věci, ale to, že prostě taky máte ráda slepičky.

U nás už taky nemáme miminka, ale puboše, z matky roku se stala matka Herodes 😀 . Prdíci rostou jak z vody - no z vody to není, nosím jim zelený - včera jsem přinesla mladý obilíčko, který narašilo v posekaným poli, takže není postříkaný, nic. A to si dávali. Ráno jsem jim připravila k snídani okurku.

5,5 roku, to je hezký věk, hezký. No je škoda, že u nás nejsou pro kohoutka podmínky - nechci, kvůli sousedům (a já bych taky díky špatnýmu spaní měla problémy, nicméně, bych to aspoň zkusila, jak to půjde/nepůjde, ale sousedům to udělat nechci), kdyby to šlo, tak bych si od sousedky, které kuřátka patří, aspoň jednoho kohoutka odkoupila, aby nemusel umřít. 

No, snažím se na ně moc nevázat, protože jak říkám, budu je zanedlouho vracet. Ale budu za nima chodit.

Já znám ovčouna, co je supr vychovanej, a je to pracák, ale je pravda, že je taky v rukou člověka, který moc dobře ví, co v té ruce má, vždy měla pracáky  a taky s nima hodně dělá. On ten pes má prostě trochu jiné nastavení a pro člověka laika může být překvapením - i jsem měla ve svojí blízkosti člověka, který překvapený z ovčouna z pracovní linie byl. Ač to rozhodně nebyl psí začátečník. 

BuggyroO? A co vyhřívací podložka pod napáječku?  To by nepomohlo?

beztak tam mají💩

🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣

a tady Váženému panu Alanovi, kterej má teď na starosti ten tábor, co mu přistál doma, tak tomu taky děkuju za výrazně lepší ráno 🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣

Utíkej Foreste, utíkej. Zachraň aspoň sebe!”

🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣🤣

TO-HLE!! naprosto miluju, naprosto, takovýhle hovádiny. A voni taky,voni moc dobře vědí 😀 😀  . A já to vidim, ač Vašeho muže neznám, vidím to a tu bublinu štěstí a srandy kolem!!  Díky za krásný ráno.

To je překvápko,tak ať se Jessince u vás dobře daří.

To je moc dobře, že se takhle zamýšlíte předem.  Budu přemýšlet nahlas:

Je, myslím, dobrý brát v potaz, že každý pes je jiný v povaze.  Stejně jako třeba děti. Můj současný vižlík je typ psa, kdy stačí změnit tón, zvednout obočí a už to vnímá. Na druhou stranu máme k němu německou ohařku a to je trochu jiná liga, je to pes původně velmi nezávislý a hodně samostatný a tam jsem původně s nějakým tónem mohla jít tak leda k šípku, bylo jí to jedno. Všichni a všechno jí bylo jedno - nebyla to její chyba, neměla vazbu na lidi, nebyli jsme její první, ale pátí majitelé. Takže úplně nejvíc nejpodstatnější z mého pohledu je : BUDOVAT SI SE ŠTĚNĚTEM VZTAH. Formou hry a laskavé důslednosti, která povede k nastavení hranic /jak dítě, tak štěně ty hranice potřebují a věřte, že pak se skvěle funguje - pro obě strany, štěně víc co může, co ne, nemá v tom zmatek, jeho svět je o to jednodušší - i ve smečce, která je jeho rodinou,  by musel respektovat hranice/ . Abych se vrátila k té německé ohařce - tam to bylo tak, že když jsem jela svůj obvyklý přístup, měla za to, že mě vůbec nemusí respektovat, vnímat. Musela jsem tedy být za přísnou a bohužel i důraznou. Věřím, že mít ji od štěněte mohly bychom fungovat o mnoho lépe, ale vždy by tam musela být velká a striktní důslednost, protože ona dlouho, velmi dlouho měla za to, že když se někde něco nedotáhlo, nemuselo se dotahovat povely obecně. Specialita mého muže - přivolám, pes přijde tak nějak, jsem s tím spokojen a ani nedám povel volno, nebo běž, nebo cokoliv, co zruší to přivolání, tak to vedlo k tomu, že měla za to, že obecně tak nějak se poslouchat nemusí, přenesla si to do úplně všeho. A obráceně, povel doma - nevím, třeba ..jdi na místo, ona šla, nedošla, páníček si to dál neohlídal, spokojen, že tam zamířila a nebo i došla a hned zase odešla a ona si tenhle přístup přenesla do toho samotného přivolání. Peklo, peklo, peklo, byl to pes, kde opravdu, opravdu  musíte důsledně, důsledně úplně všechno i tu nejposlednější pitominu, která by vám u jiného psa v pohodě prošla, protože spolu fungujete. Ten minulý čas je tam správně, protože po stopadesáti letech úmorný práce se podařilo toho psa dovést k tomu, že je z něj taky ten pohodovej parťák, kterýho nemusíte povelovat, ale mluvíte s ním a on rád a s nadšením spolupracuje.  Rozepsala jsem se takhle schválně, abych na vlastním příkladu ukázala to, jak HROZNĚ MOC JE U NĚKTERÝCH PSŮ DŮLEŽITÁ DOKONALÁ DŮSLEDNOST. A na druhou stranu, že jsou povahy psa, kde se čistě domluvíte. Píšete, že fena je pracák, to úplně nebývají ořezávátka, ale to zase neznamená, že člověk musí být vždy nutně razantní . Uvidíte sama, jaké štěndo bude, jaký bude mít zájem o spolupráci, vztah, jak moc samostatné bude.  Když třeba vezmu svého úplně prvního vižlíka - bylo to štěně, které si celý sídliště dávalo za vzor  -chytrý, spolupracující, dokonale poslušný a……… .😀 v roce přišla pubertička a já měla doma hovado a vracela se domů s brekem 😀 . To aby pýcha předcházela pád. Musela jsem začít od začátku, povely mi odpadávaly, jak zralý švestky a zůstal mi nakonec jeden jediný - a to, že ze dveří se i bez povelu nevystřeluje, ale sedí a čeká se na povolení jít ven (nesnáším čokle, co vyletujou s jekotem ze vchodu do prostoru a děsí lidi, takže tohle bylo a je u všech mých psů vycizelovaný do dokonalosti) . Naopak ten můj současný vižlíček, ta měkká povaha, tak ten jest pubertou nepolíben.  Tak snad si z toho něco vezmete?

MOC DÍKY!!! JEHEHÉÉÉ, TO JE MEDUCÍNA, to přesně potřebuju, díkec.

Paní Gunárová, když půjdete do obchodu na letákovou akci do Lidlu- tak se určitě podíváte na datum, ze kdy ten leták je a do kdy platí, že?

jen myšlenka - nesouvisející s tím, že nepije, mlaská - ale s tím, že bývá poslední. Moji staří psi  třeba už na starý kolínka vnitřnosti neradi. Jedině ovařené. A na opravdu starý kolínka už maso vařené, protože to už mají předzpracovaný a ten žaludek s tím nemá takovou práci.

Teď jsme už v přípravný fázi, Megi má všechny obrázky a zjišťovaly jsme, zda máme oslovit tiskárnu s poptávkou. takže teď já jim napíšu, abychom věděli, jak si stojíme, protože prostě se zdražuje ☹️ a my jsme to ještě loni udržely. No a pak to zase hodíme do předprodeje a podle toho, kolik se do určitého data předobjedná v nakladatelství (musíme dát taky prostor těm, kteří nejsou tady, nebo u mne, ale dojdou si koupit kalendář “zvenčí”, takovou uděláme objednávku v tiskárně a necháme vyrobit. Takže proces to ještě bude a ne všechno záleží jen na nás - i tím, že to děláme obě při vlastní práci. 

no nic, hlavně že žere a že je mu dobře.

Tak!👍 On asi sám - resp. ne on, ale jeho tělo - nejlíp ví, jak mu to vyhovuje, tak supr, že to funguje a je klid. A už jsem zticha, ať to člověk nezakřikne.

Máme venkovně-vnitřního kocoura, klasickej vesnickej sekáč, mourek, má pod palcem půl vesnice. Od malička to je rváč, na vše má svůj názor, není moc mazlicí - spíš přijde, v tichosti se stočí na klín, chvíli pobude a pak jde. Někdy má náladu a ducá hlavičkou, do ložnice teda nechodí, ale když si uděláme siestu na gauči v jídelně, spíš tam s námi někdy v nohách, někdy na člověku. Takový kontakt mu stačí. A já ho do ničeho nenutím. Baví ho ale chvilkové cvičení s klikrem, jednoduché věci, jako je přivolání, nebo hop sem, nějaké ty hlavolamy, má rád, když dostane papírovou krabici a jiný klasický kočičí záležitosti. Zkuste mu pořídit hračky, kdy je uvnitř buď šanta, nebo kozlík - podle toho, co bude preferovat, to je uklidňuje, mají pak i víc tendence se mazlit. Ono v podstatě - tím, jak žije hodně venku,  nemůže to být ani žádnej ťutínek, musí to být sekáč, aby jednak ulovil a druhak, aby obhájil sebe a svoje území. Někdy je mi to líto - kvůli němu, že moc toho mazlení nemá, že o to vlastní vinou přichází, ale nutit ho nebudu, jak to chce, tak to má. Kočka je svobodný tvor, nejde ji do něčeho nutit, jen respektovat a nebo zaujmout.

Tak po dovče nádech - výdech a tady další ochutnávka:

No ale za druhou stranu, kterou potkáte nemůžete ručit. 

A jasně, psy mám uposlušněné, ale pokud půjdu se psem a fenou a potkám volně loženého psa-samce, který si hodlá poměřovat pindíka a družit se mojí feně, tak prostě je to o jiném než, když jdu jen s jedním z oné dvojice. Můj pes si pochopitelně bude svou fenu “bránit” , tím nemyslím, že ho nechám jít něco řešit, ale ta komunikace s tím druhým tam bude i když neverbální, nebo jak to říct. je to přirozené, je to jeho fena, jeho smečka. Kdyby byl sám, bude se chovat jinak. A opačně, když k nám napochoduje volně ložená, problematická fena.  Prostě jít s jedním je jiný, než jít se dvěma a více. Měla jsem fenu rozenou vůdkyni, skvělou v komunikaci, ale když potkala hovado bulloidní, bylo jí to úplně k prdu, jeho to nezajímalo, že je to fena, navrch háravá. A být tam u toho tehdy druhý pes, byla by ta mela mnohem, mnohem horší. A to mám psy nekonfliktní. Za druhou stranu ale nikdy ručit nemůžete.

Tak venku je zase výhoda malých psů, že člověk má lepší manévrovací možnosti - i kdyby je někam hodit, kdyby bylo nejhůř. 

Jako na doma je fena, fena pro mě nejhorší kombinace - spešl u terošů apod. Ten ohař je v tomhle celkem bych řekla dobrej, i proto jsem riskla, jako třetího psa tu Bubinku starou útulkovou , doufala jsem, že se holky nebudou dohadovat. Člověk zná toho stávajícího a tak ví, jak ten reaguje, a že bude řešit případně jen nově příchozího. Ale u terošů bych se hodně rozmýšlela, jsou to takový roznětky, že jo. Ta kombinace pes - fena doma je za mě pohodová. Já si jen u Rumouška hlídala, abych Tali nenechala narůst do vedení, aby z něj neudělala podpantofláka 😀 😀 . Ale ona je v tomhle fajn. Kdybychom ji nemuseli nechat kastrovat s tou pyometrou, tak by se řešilo jen pár dní toho hárání.  A i v tomhle byla skvělá, nebyla to taková ta chtivá fena, v podstatě s námi v době hárání držela basu, celou dobu.  Je fajn, když jsou dva, díváte se jak se “rvou” , přetahujou, povídají si, dělají na sebe šméčka. Pro ně i pro vás je to moc fajn.

To ano, i když ne vždy a u všech plemen - taky jsem měla dvě feny a psa. A na druhou stranu se Vám pochopitelně může stát - a to klidně i časem, že si začnou psí samci poměřovat pindíka a máte o zábavu postaráno. Ale tohle co jsem psala výše bylo myšleno při pohybu venku, při venčení. Protože máte-li kombinaci fena a pes , tak pes si může fenu hlídat, celkem i logicky, nebo naopak si parťáka hlídá fena. Máte x variant, kdy může vzniknout konflikt - ať ze strany příchozího fena/pes, nebo ze strany Vašich.

Tohle u většího počtu psů musíte řešit vždy, bez ohledu na velikost. Je to jiné, než jeden pes . Musíte s tím počítat a být jedno velký oko, ucho, číst psy, co vidí oni - vědí o všem dřív, než my. A jo, kombinace pes a fena je složitější, než stejnopohlavní smečka, protože , když budete mít dvě feny, je menší pravděpodobonost rozporů, když potkáte psí samce a obráceně. Když máte kombinaci je riziko konfliktu - z obou stran- Vaší i té druhé - vždy větší.  A nutno s tím počítat.   Ale zvládnete to, Bonie už Vás mnohému naučila.