tento týden mám “domácí dovolenou” - tj. poflakuji se doma a dělám pro psa nezajímavé věci (třeba rovnám obsah skříně). A tak můžu pozorovat jak vypadá dopoledne psího povaleče po dlouhé lesní procházce. Chvíli ležel na pelechu v kuchyni. Když na něj zasvítilo sluníčko, přesunul se na koberec do obýváku. Pak se zvedl a postál v předsíni u obřího okna a zíral ven na chodník. Dvakrát štěknul (asi šel kolem nějaký “nepřítel”) a opět odpadl na koberec…
Jasně že se pes naučí na klec - a je to pro něj jeho bezpečný prostor. Ale prostě je to klec. Pes doma na volno se má podstatně komfortněji.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 25.07.2023, 10:13:47
ropucha z povrchu těla vypouští jed, prostě se tím brání před sežráním. A ten jed podráždí tlamu - pes slintá, někdy i zvrací. Asi bych byla opatrná u malých plemen - protože jed je to poměrně silný a může mít vliv na srdeční činnost. Ale jed je nechutný - takže pes žábu vyplivne a nesežere… Takže k silným otravám asi moc často nedojde.
Doporučuje se vypláchnou tlamu vodou a případně podat živočišné uhlí… Osobní zkušenost nemám, ani jeden z mých psů žábu nechutnal… a to máme ropuchy i na zahradě
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 24.07.2023, 15:48:03
příště dám vědět, i když pro nás jste většinou zimní a jarní variantou pochodů. Chceme v září na krátkou dovolenou, kde jsem naplánovala jeden trošku delší pochod v horských podmínkách. A tak jsme začali trošku natahovat procházky - a když už po delší době přes dvacet kiláků, začali jsme v vás na placce… Zvládli jsme to v pohodě všichni tři (i ten bágl jsem si nacpala vodou, byť cesta byla podle vody a po dešti 🙃 ), příště přihodíme nějaký ten výškový metřík navíc… Ale zdá se, že jsme ještě až tak nezlenivěli…
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 24.07.2023, 12:43:52
jsme ti zase šlapali za humny - tentokrát 22 km kolem meandrů Ploučnice. Cestou stádo daněl s úžasně puntíkatými dančaty, pak trošku adrenalinu při setkání se stádečkem divočáků a pak taky spousta motýlů a vážek a vodoměrek a splešťulí blátivých v kalužích… Je u vás hezky.
pokud je to malé štěně - tak je to normální. Jedná se o atavismus, který “radí” štěněti nešířit svůj pach mimo domov - aby ho nějaký predátor neulovil… To odezní s věkem. A navíc malé štěně hodně často jí a tedy i častěji kadí…
Většina neštěňat spojuje venčení s procházkou - pohyb rozhýbá střeva…
a teď nepsí - něco z lesa za humny a něco z dnešního výletu kolem Ploučnice. Hned na začátku jsme se potkali se spoustou divočáků - fotka nic moc - ale kdo hledá, najde kromě dvou velkých prasat i asi dvacítku dorostenců - pěkně v řadě za sebou… (vidět všichni nejsou)
znala jsem osobně jen jednoho psa - a ten byl i přes kvalitní socializaci v dospělosti agresivní na psy.
Kanárská doga je původním posláním hlídač, je to pes poměrně ostrý (však psí zápasy u tohoto plemene nebyly v historii ničím neznámým) a je dost sebevědomý.
Určitě je to pes do zkušených rukou. Ideální by bylo mít nemovitost s rozlehlým pozemkem a vysokou kamennou zdí, kde by mohl žít dle své historické role… Pohyb potřebuje každý pes, nutná socializace a výchova už od malička je samozřejmostí.
a když už jít do relativně málopočetného plemene, tak do jedince s kvalitním PP. Protože jeden čas na psech málopočetných dogoušů nezařazených do chovu (povaha, nemoci) se vesele množili bezpapíráci… a často i mix různých druhů
Tak octomilky se používají ve výzkumech ohledně závislosti na alkoholu…
trošku přerostlá octomilka 😉 Ale byl kouzelný, jak si tu kapku “na kohoutku” vychutnával. Jinak když to přistávalo vedle mě, tak pocit nic moc. Je to velký
před pár lety jsme byli s vnoučaty na dovolené - samota na ostrově Pag. Stará dubina (duby cesmínové) oddělovala domek od moře - a krásně stínila. Nikde nikdo - úžasný týden. Každý večer nám po stole chodil tento krasavec - tesařík (asi obrovský). Jen nikde nepíšou, že nejraději se tento druh živí bílým vínem z vinařství Barborka 😄 . Opravdu chodil večer nasávat… Přitom hned vedle stolu byla i miska s vodou a kolem bylo nacákáno - takže to nebyla cesta za tekutinou, šel najisto...
tak neštěstí se stát může i u opravdu dobrých kámošů - už jsem tu psala příběh berňáka a jorkšírky… jedno blbé uklouznutí, došlap na psí minikámošku… a jorková měla rozdrcený hrudník a nepřežila. Ale to je nešťastná náhoda.
Obdivuji majitele maličkých sebevrahů útočících na dogy (většinou jim s řevem okusují achilovky). Já pak držím svého psa, aby to nechtěl řešit a řvu jak protržené Slapy… Nejlepší byl pán v pantoflích venčící jorka, který skákal a dorážel tenkrát na Nighta (ten byl nad věcí u psů minikategorie). A páníček toho trpajzlíka na mě volal "to koukáte, jak je statečný" … a já jen podotkla, jak si myslí, že dopadne až na něj ta doga šlápne… Vytřeštil oči a začal ječet “kemněknozepocemnechtohonechpejskakdemášbejt ” a prej “chyťte mi ho a podejte, já se k vám bojím jít… ” A to Night ani neštěknul, a vůbec se netvářil naštvaně. Tak jsem pravila, že mu psa nepodám a že holt musí být stejně statečný, jako jeho zvíře… Nakonec ho ulovil.
pokud je dost potravy, problémy nebudou… Luňák je pokud vím skoro výhradní mršinožravec, živí se na zbytcích úlovků jiných dravců, na sražených zvířatech v příkopech a na úhynech mláďat na pastvinách, káně je skoro výhradně myšilovka (a když nejsou myši, tak je to taky mršinolovka).
německého ovčáka s PP koupíte kolem 15 tisíc po rodičích se zdravotními testy… to vám úspora na těch pět let krmení asi nevyjde.
problém je v tom, že ti lidi chtějí většinou “plemeno” - ne vořecha… a pokud chtějí plemeno, pak ano - já osobně zavrhuji chov bezpapíráků. Koneckonců i štěňat skoroovčáků jsou plné útulky i dočasky…
