Veverka popelavá
Sciurus carolinensis
Veverka popelavá
Sciurus carolinensis
Charakteristika
Hlava s tělem 20-28 cm, ocas kolem 22 cm, výška 6-6,5 cm, hmotnost až přes 700 g. O něco větší a silnější než veverka obecná. Srst na svrchní straně těla vždy šedá, jen v některých případech na bocích zřetelná příměs hnědé. Na uších nejsou nikdy štětičky. Na spodině bílá. Ocas má veverka popelavá dlouhý a huňatý. Obdobně pohyblivá jako veverka obecná.
Výskyt
Zdomácnělá v Anglii. Veverka popelavá pochází ze Severní Ameriky, kde zaujímá v ekosystému stejné místo jako veverka obecná v Evropě a severní Asii. Dává však přednost listnatému lesu, i když začala osidlovat i jehličnaté porosty. Ve své severoamerické domovině se tato veverka vyskytuje především v zóně dubových lesů a její rozšíření sahá až na jižní okraj severního pásma jehličnatých lesů. Směrem západním je veverka popelavá rozšířená až k podhůří Skalnatých hor.
Zdomácnění v Anglii: V roce 1889 bylo v anglickém hrabství Bedfordshire vysazeno 350 jedinců. Veverky zde velmi rychle zdomácněly a rozmnožovaly se mimořádně rychle, takže jejich počet o sto let později jde již do milionů. Přitom vytlačovaly veverky obecné a v polovině našeho století to vypadalo, že původní veverka obecná podlehne náporu veverky popelavé a z Anglie brzy úplně vymizí. Avšak k tomu nedošlo. Oblast rozšíření veverek popelavých se ustálila, dále se nerozšiřovala a od šedesátých let se už prakticky nezměnila, takže v současné době můžeme hovořit koexistenci obou druhů. Větší a silnější veverka popelavá vytlačuje veverku obecnou především z nížinných oblastí s listnatými stromy a z městských parků. Avšak ve vyšších nadmořských výškách, kde převládá chladnější podnebí, a kde většinou rostou jehličnaté stromy, dominuje veverka obecná. Zdá se, že oba druhy, které si jsou stavbou těla a způsobem života velmi blízké, nemohou žít trvale společně. Zdomácnění veverky popelavé představuje tedy jeden z mála případů, kdy došlo k částečnému vytlačení původního druhu, avšak nikoliv k jeho úplnému zániku. Něco podobného se zřejmě odehrálo ve větší míře po skončení doby ledové v Evropě, kdy různé druhy zvířat pronikly z jihovýchodu a jihozápadu ze svých útočišť znovu zpátky do střední a severní Evropy.
Způsob života
Podobně jako veverka obecná využívá veverka popelavá svůj životní prostor především ve „třetí dimenzi", to znamená, že se pohybuje při hledání potravy v úrovni od země až po vrcholky stromů. Ani ona se neukládá k zimnímu spánku. V zimním období velmi často okusuje kůru z mladých větví, což vedlo k velkým stížnostem pracovníků lesního hospodářství. Akce zaměřené na snížení počtů těchto veverek však nepřinesly velký užitek, protože tento druh dokáže stejně jako veverka obecná znovu poměrně rychle nahradit i vysoké ztráty zvýšeným rozmnožováním.
Potrava
Semena všeho druhu, zvláště semena stromů, kůra smrků, buků, modřínů a bříz a pupeny na větvích těchto stromů. Rozmnožování: Podobně jako u veverky obecné dochází někdy i k 3 vrhům za rok. Rozmnožovací období není přesně vymezené, a jen od září do prosince se obvykle nerodí žádná mláďata. Sameček a samička jsou spolu jen krátce. Doba březosti 42-45 dní. Samečci se nepodílejí na výchově mláďat.
Další zajímavosti
Kvůli škodám způsobeným v lesním hospodářství byly podniknuty pokusy veverku šedou ve Velké Británii vyhubit, což se ovšem nepodařilo a pravděpodobně by to ani nebylo technicky ani ekonomicky proveditelné. Zdá se, že vysazení veverky šedé v jižní Africe probíhá také velmi úspěšně. Zda by toto citlivé zvíře mohlo úspěšně žít také v kontinentální Evropě, není jasné.
V severní Evropě, ale i v některých místech Německa se vyskytuje burunduk (Tamias sibiricus). Ze Severní Ameriky byl do Evropy dovezen a na několika lokalitách v Rakousku vysazen čipmank (Tamias striatus). Na našem území se tyto pozemní veverky nevyskytují.
Názvy ve světě
Veverka popelavá
Anglicky: Eastern Gray Squirrel, Holandsky: Grijze eekhoorn, Německy: Östliches Grauhörnchen
Mohlo by vás také zajímat
Čírka popelavá, Vakoveverka bezblaná, Vakoveverka létavá, Vakoveverka páskovaná, Vakoveverka větší, Vakoveverka žlutobřichá, Veverka kapská, Veverka obecná, Veverka prévostova, Veverka sluneční

Veverka popelavá Základní informace
- Výskyt: Severní Amerika, Evropa, Asie
- Velikost: 20-28 cm bez ocasu
- Hmotnost: Přes 700 g
- Potrava: Plody stromů

Kam se řadí Veverka popelavá
Taxonomie
- Říše: Animalia - živočichové
- Kmen: Chordata - strunatci
- Podkmen: Vertebrata - obratlovci
- Infrakmen: Gnathostomata - čelistnatí
- Nadtřída: Tetrapoda - čtyřnožci
- Třída: Mammalia - savci
- Podtřída: Theria - živorodí
- Infratřída: Eutheria - placentálové
- Řád: Rodentia - hlodavci
- Podřád: Sciuromorpha - veverkočelistní
- Čeleď: Sciuridae - veverkovití
- Podčeleď: Sciurinae - veverky
- Rod: Sciurus - veverka

Kde žije Veverka popelavá
Severní Amerika
Orientační oblasti výskytu; přesný areál je uveden níže. Malé ostrovy mohou být zvětšené.
- Nadmořská výška: 730 m
- Povrch: hornatý, vysočiny i roviny
- Teplotní pásy:
- Arktický: srážky 300 mm, teploty pod nulou
- Subarktický: srážky 300 mm, teploty kolem nuly
- Humidní, mírně studený pás: 10 °C
- Humidní, středně teplý pás: 20 °C
- Tropický: nad 20 °C
- Roční období:
- Střídání 4 ročních období: jaro, léto, podzim, zima
- Teplota:
- Nejvyšší: 27,6 °C
- Nejnižší: -19,1 °C