tetrivek:Ne velký munsterlandský ohař, už je to devítiletý děda, s nadváhou……
Vlastně letos už desetiletý, ach jo tak to letí. Doufám že s námi bude, co nejvíc to půjde. Jeho tatínek nakryl jeho maminku ve dvanácti letech. A když jsme si pro štěně jeli viděli jsme celý vrh, maminku a jeho tatínka. I ve dvanácti letech byl krásný, velký, mohutný a na ohaře aktivní.
lupus4:na 3.foto je ČHP ?
Ne velký munsterlandský ohař, už je to devítiletý děda, s nadváhou……
Dneska dopoledne na zahradě
Kočky odčervuji pastou od veterináře, jeden starší kastrovaný kocour bojuje i proti pastě…. Ostatní kočky přijdou mazlí se, dám jim něco dobrého a nenápadně stříknu pastu. Tváří se naštvaně, ale jsou odčervení. Dříve nám pomohlo při podání tablety na odčervení zabalit kočku třeba do mikiny jako do zavinovačky miminko.
https://plzenska.drbna.cz/zpravy/17061-volne-pobihajici-pes-napadl-ctrnactiletou-divku-a-vazne-potrhal-jejiho-whippeta-luckyho.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
A je mi z toho dobreku……..
Jednou jsem viděla lasičku ja běží a nese vejce. Slepice kdákali, tak jsem se šla podívat, byla to rychlost.
Je to malý dravec, zkusím najít fotku na internetu. Bohužel vyfotit se mi jí nepovedlo.
Poštolku poznám bezpečně. Dokonce měla i tu drzost, že si sedla na trubku od prádelní šňůry a čekala jestli se nějaký ptáček splete. Pak to syn nevydržel a běžel ven jí vyplašit. Většinou létá dopoledne. Jenže to jsme v práci a syn ve škole. Když jsem měla poslední týden v prosinci dovolenou, tak jsem na ni přišla.
Jinak k nám lítá sýkorka koňadra, modřinka, babka, parukářka, červenka, hrdličky, vrabci, pěnkava, dokonce i dlask. A strakapoud. Na stoletém dubu, který je za zahrádkou na pastvině, pozoruji z okna kuchyně i zrzavou veverku. A v pastvině koukám na ovečky, berana, jehňata a danělu. Takže když vařím aspoň mám co pozorovat.
Poštolka nám létá na zahrádku na ptáčky na krmítku. Naštěstí máme spoustu keřů a stromů. Tak se musí krýt. Takhle jsem vyfotila strakapouda jak se kreje za větví. Fotila jsem z okna z kuchyně.
No to přesně nevím, ale dravec to byl. Naše slepice mají velký travnatý výběh. Který je lemován stromy lípy. A výběh mají v sadu. Je zajímavé jak rousné zakrslé dávají pozor a umí se krýt. Jen ty hybridky, ty si moc pozor nedávají.
Včera nám káně zabilo a částečně sežralo, jednu mladou hybridku. Ještě že jich máme třicet. Plot máme dobrý. Za bílého dne, všiml si ho manžel když jel s traktorem z lesa. Káně ulétlo, stihlo slepici sežrat prsa.
Xerxova:dneska krásná procházka - od Kosti údolím Plakánku, pak údolí Veseckého Plakánku, vesnička Vesec… a zpátky na Kost. Výhledy na Humprecht, Trosky, Vyskeř… Jen tedy ještě včera slibované sluníčko nevykouklo - bylo šedo…
Překvapivě ani jedna srnka, na poli tři jeřábi, v údolích hodně černých datlů (nějak mám pocit, že jich je vidět víc a víc), honící se krkavci, obří hejna vrabčáků a kvíčal a taky neúspěšný útok nějakého sokolovitého dravce na vrabčí hejno. Asi sám pan sokol - na poštolku to bylo velké
Na hrad Kost a podívat se na Plakánkovo údolí se chystáme v létě. Prý je tam krásně.
Stěhovali jsme se s pětiletým kocourem, je kastrovaný. Vlastně do jeho rodiště k jeho mámě. Tenkrát jsem měla obavu, aby se neztratil. Je to vyloženě venkovní kocour, ale vždy měl přístup do kotelny jak v předešlém domě tak tady. Předtím jsme bydleli na kraji vsi, u pole, frekventované silnice. Teď na samotě u lesa, s pastvinou, zahradou. Dopadlo to dobře. Nejdříve jsem ho měla ve voliéře, asi čtrnáct dní. Každou chvilku jsem ho vyndala, chovala ho a chodila s ním kolem domu.
Zvykl si rychle i na ovce a jiné zvířectvo. Od domu se vzdálí maximálně na přilehlé louky, ale do lesa nechodí. Ještě tu máme jeho patnáctiletou kočičí maminku a vychází spolu dobře. Před tím jsem měla ztrach aby ho nepřejelo auto. Myslím že je spokojený, protože v předchozím domově ho jedni sousedi vyháněli ze své zahrady. Ale jejich kocour mohl chodit všude i k nám na krmení. Ale náš jim vadil. Tady na samotě má konečně klid a nikdo ho nikde nevyhání. Už je mu jedenáct let.
Když jsem jako dítě zažila uškrceného psa na řetězu u souseda. Nebyl to hezký pohled. Je to už hodně let. Myslím že to byl kříženec jezevčíka a byl od štěněte na řetězu u boudy. Krmení i vodu mu dávali, jen ho moc nepouštěli, nechodil na procházky. Nikdo si s ním nehrál, nepohladil ho. I přesto měl lidi rád. Tajně jsem mu dávala pamlsky,když jsem je nesla našim psům. Jednou ho napadlo vyskočit na boudu a z boudy přes plot, asi chtěl utéct na ulici, nebo ho něco zajímalo.
Pak soused konečně dokončil plot a pořídil si nového. Kterého už neuvazoval.
Máme jedny vzdálenější sousedy, paní pochází z Chorvatska a mě pohled na jejich ovečky a kozy bolí u srdce. Ráno je vyvedou na pastvu, spíše cesta a mez. A uvážou, bez možnosti úkrytu před počasím, déšť, sníh, vítr v létě horko. Nic kde by měli vodu nevidím. A ti chudáci od rána do večera mečí a bečí. A u nás přes silnici smutně koukají na ty naše, velká pastvina, kterou prochází potok, rybníček. Stín jim dělá několik lip, stoleté duby, kaštany. Mají možnost si zalézt do dvou příbytků, vystlané slámou, jesle plné sena. I když loni bylo méně ovoce. Ještě teď pro ně máme jablka, schované žaludy, kaštany. Občas i pečivo. Oves, ječmen. A taky jsou zvyklý se chodit mazlit, ale to už jsem tu někde psala.
Plaka:To na první fotce je ovce? Omlouvám se za laický dotaz, mi to přijde jak nějaká daněla, ovci bych v tom nehledala.
Ano poznala jsem to správně. To je daněla jmenuje se Daňča. Už jí letos bude sedm let. Tenkrát její maminku srazilo auto, manžel tam přijel, protože je myslivecký hospodář. A policie mu vždy volá když v jeho revíru je nehoda se zvěří. Malé danče běhalo okolo, tak nám ji přivezl domů. Bylo jí asi čtrnáct dní. Podařilo se mi jí krmit flaškou. Tak už u nás zůstala. Když dospěla, měla říji, párkrát i utekla. Měla jsem strach aby ji někdo nepřejel. A hlavně miluje manžela a k posedu by přišla jako pejsek. Naštěstí ve volnosti zjistila že doma je doma. A vždy se vrátila. Doma má pěkně ležení vystlané slámou a krmení. Teď už je starší a má na pastvině svoje ovečky. Říkám jí že je to takový pejsek, nechá se podrbat, žere z ruky. A když tam jsme je u nás a nic jiného jí nezajímá.
Bez psů, by to nebyl život a bez ostatního zvířectva si to taky nedokážu představit. Než to všechno obstarám, hlavně pořádně pomazlím, podrbu, je to moje nejlepší terapie. Ať už mám starosti jakékoliv. Psi a naše zvířectvo mi vždy pomáhají. Zrovna dnes, dám seno ovcím do jeslí, nasypu kýbl žaludů, hodím pár jablek. Pak si nandám seno do košíku s trochou jablek pro králíky a morčata. Položím nandaný košík za vrata na zem, abych je dobře zavřela. Než to stihnu přiletí ohař, popadne dvě jablka najednou a utíká jako splašený. Tak poveluji aport, hodný k noze. A v duchu si říkám akorát zdržuješ. Ale v dobrém, aporty miluje. Ale hračky se mu někam schovali. Tak mu házím alespoň klacík. Než dojdu konečně s tím nákladem ke králíkům. Pak se mi pod nohy pletou mladé slepice tak že musím dávat pozor, abych na ně nešlápla. A to je moje každodenní terapie. Někdy to nestihnu, kvůli práci nebo nemoci. Tak manžel s dědou vše obstarají. Jenže já jsem hrozná, pokud to jde stejně to jdu vše zkontrolovat a podrbat……
Odpoledne jsem doma stihla vyfotit fujtajbla zablácenou a ovečky.
Xerxova:Zebín?? Nevidím (ale to neznamená, že blbě nekoukám). Na té čtvrté fotce jsou z boku Trosky a ten kopec vzadu je Bezděz. Ale jinak výhled byl parádní na všechny strany a i ten Zebín asi někde najdu
Tak to jsem dneska jela okolo Vás ráno po dálnici s výhledem na Bezděz. Jela jsem na otočku do Liberce. Ještěd byl vidět, s trochou sněhu.