Příspěvky uživatele

Ha, tak nejsem jediná, to je potěšující a taky to vypovídá o tom, co si člověk podvědomě  přeje. 😀

u nás - když je k dispozici kopeček se navíc i jezdí, tak jako sám od sebe:

jo-jo-jooo, pak ešče rádi šetřej energii , ono to cizí prostředí a na táborech navíc přehršel komunikace s ostatními psy, udělají svoje. To i největší vižlí aktivista upadal do letargie 😀

šavlozubko - šak on už je za tu dovču taky utahanej - vím, když jsme takhle na hory jezdívali s ohaříkama. Ono to často není ani tak o únavě fyzický, jako tý psychický . Vypadne z rutiny, poznává nový, je v cizím prostředí……… to utahá po pár dnech i mlaďase. A počkejte, až dojedete zpátky dom - vyskočí, krásně vyspalý z jízdy autem a s výrazem - COBÉMEDĚLATTETKON? Bude očekávat akci. Mokrej hadr na hlavu 😀 

P. S. krásný, krásný fotky my máme už jen zbytkáč - sníh, ne alkehůl. A tak musím běžet ke kdejaký vhodný plotně sněhu, protože profesor Rumíček musí, musí rubat. Doběhne tam a očima mě tlačí, ať už proboha doběhnu taky a řeknu tu kouzelnou formulku - “DYYI DO NĚJ, RUMOOUŠÍÍ!”  a von de a jak primitiv rube ten sníh 😀

! Zdravý kůň, mentálně i fyzicky, ve většině případů upřednostní stádo před člověkem,

však ano, je stádové zvíře a je dobře a přirozený, že to stádo potřebuje. Já u psů došla - s možností mít víc, než jen jednoho - k tomu, že pes sám - “jedináček” , který se tak stane napůl člověkem (teď nemyslím rozmazlováním, polidšťováním, ale tím úzkým kontaktem se svým člověkem), protože ten vztah je intenzivnější - taky není úplně dobře. Když jsem Rumíčka viděla vyrůstat vedle starý moudrý vižlí babičky - bylo to něco neskutečnýho a svoje iniciativy jsem trochu - zmírnila? upozadila? přetransformovala? A když vidím, jak si ti dva Rumíček a Tali spolu hrajou, v tichosti bez zvuku, hnutí očí spolu komunikujou nějakým zvláštním kanálem,  je to paráda. Takže i pro toho psa je smečka moc dobře. I když je maličkatá, jako ta naše 2-3 psi.

chlap se hodí, když je potřeba traktor, třeba

pššššš - t! 😀

Efe

Njn, už zas na vážno uvažuju o prodeji morgáněte. Ale zkusím ještě vydržet, letos bude pro mě doufám přelomový rok a zkusím si život nastavit jinak. Držte palce.

TAK TO TEDA DRŽÍM FEST.

Já bych se k vám taky řítila, protože bych měla obavy, že se něco stalo, tohle člověk nevídá běžně, že jo. 

Mám kamarádku koňařku a ona právě spoustu času tráví s koňma - těmi předchozími vlastními, i tím o kterého se stará teď, přesně takhle, prostě jsou. A mně se to hrozně líbí.

Já soutěživá jsem, ale sama za sebe od dětství jsem dělala sport, závodně plavala, běhala, střílela. Ale se psy to takhle nemám. Mám jednu jedinou základni zkoušku se psem, za krásný body, i proto, že moc líbil náš vzájemný vztah, to že komunikuju téměř neslyšně, protože jsme opravdu byli parťáci a nebylo nutno dávat povely, jen se domlouvat. Se psy prostě nemám žádných ambicí ale ano přesně tak, jak píšete, ráda se podívám na ty , kteří je mají - v té zdravé podobě. Te´d malinko odbočím - když k nám přišla naše Flekatice a bylo to opravdu hrozný, protože jsme jí byli dlouhodobě ukradení, viděla jsem záznam z jednoho ohařskýho memoriálu. Vyhrála ho žena! (oo ty mužská ješitnosti 😀 ) s němčourem. A já jsem tiše v dobrém záviděla, protože to vítězství bylo hlavně o tom vztahu a oni ho měli dokonalej, to na tý práci bylo vidět, on by za ni dýchal. Což bylo v těžký odlišnosti od ostatních soutěžících (jasně, ne všech, ale ona s tím psem opravdu zářila mezi všema). No a já záviděla ten vztah, ne to vítězství. Moc hrozně moc jsem to tehdy taky chtěla. Jo,a  dočkala jsem se,!!Vztahu, na vítězství peču. Pro mě je prostě nejvíc, nejvíc. To, že ona za mnou přijde sama, nemusím ji volat a zářej jí u toho oči. Psa, kterej lidi nepotřeboval a kterýho vlastně nepotřebovali předtím ani ty lidi, proto to tak celý bylo.

Jo právě a já jsem si říkala, že bych někdy - v budoucnu si klidně ráda dopřála prodloužený víkend s pobytem v lázních, kde  by se o mě komplet někdo postaral a zároveň bych ale mohla být se psama, vyrazit na procházku s nima…. 

No právě, kdyby člověk potřeboval-musel - tak  tady prostě ta možnost je. 

No to je prostě kynologická výšina už tohle. 

Já byla včera taky na výši - vracíme se už za tmy, Tali si odběhla pro zrmzlý jablko do sadu a já po nějaký chvíli říkám svýmu nahluchlýmu Rumíčkovi -uutykej pro Tali, přiveď Tali………

Začal skákat po hromadě pařezů, který tam má složený soused. Tak co, prostě pro ni nedošel a skákal si tam po pařezech jak blecha a ščastnej taky tak.

Jo, já jsem si říkala, že kdybych někdy musela, tak ………. tak bych prostě nemohla. A tohle by bylo fajn. Když na to člověk bude mít, že jo.

Je to podle mě lepší cesta, jak psovi dopřát kvalitu a radost z jídla,

a není lepší cestou spíš to, dopřát tomu zvířeti normální žrádlo - syrové maso, zeleninu, vajíčko, kefír…

😂 jak ráda bych byla Sibylou 😀 

tak jí toleruji to, že se uprotřed nějakého lánu prostě svalí, něco požere v leže, pak vyvalí pupek a přivře si oko, cítí se v bezpečí a ví, že může. Spousta lidí by to brala jako bezbřehou nevychovanost, a to že si kůň dělá co chce, já to tak třeba vůbec nevidím…většinou mi totiž poslouží jako prima lehátko, na které se svalím já a odpočívám taky

a radši tam s ní pouze jsem.

že se vám sem zase deru /jo , je tam D 😀 /, ale není tohle to nejpodstatnější na partnerství se zvířaty? Být společně tady a teď, jen tak být. Pak člověk cítí něco, co pří tréninku, drezúře, závodech nemá šanci vnímat. Ne, že by to jmenované bylo špatně, vůbec, práce se zvířecím parťákem vztah taky prohlubuje, ale na to výše popsaný, by se nemělo zapomínat vůbec. Tam je ta hloubka. Já si hrozně uživám přesně tyhle momenty s ohařema a jsem ráda, že si je mám konečně kde užívat, protože popravdě město a přilehlé okolí tohle moc nenabízí. A musí to být úžasný svalit se se svým koňským parťákem jen tak do pažitu a dělat zdechliny, vnímat jeden druhýho a být zároveň součástí přírody. To je panečku bohatstvíčko.

😂 Já tu pláču smíchy. Nad svou vlastní debilitou. Dal mi Tvůj příspěvek dost zabrat, četla jsem v podstatě :

Trump je minulostí ….- jak je ta výslovnost , že jo… viděla jsem tu  minulost, stezkaře jsem už ve svým jásotu nevnímala a říkala jsem si, šak přece nejsem tetkon v Politice, ne? …. ale to je fučik, hlavně, že ten kašpar vysmahnul. A jak se to stalo? 😀

Musela jsem pochopit, ze nema cenu menit psa, ale clovek se musi prizpusobit.

Jo. v jinčí podobě znám s Taliprtkou. Tam jsem si svým přístupem taky zavařila, protože tím jak ona byla uzupákovaná, tak z toho mýho vižlího přístupu došla k názoru, že mě rozhodně nemusí brát vážně. a přiznám se, že to, že jsem musela najet na její lajnu, bylo pro mě hrozný.  Není mi to vlastní, ani trošku, ale bez toho se prostě nefungovalo. A jsem ščastná, že se to pak časem přetočilo do toho, že se z ní stala aspoń poloviční vižla. I proto, že pak vidím tu radost, když něco vykoume, že to konečně začala dělat ne proto, že musí, ale že chce /teď přesně tohle nedávno zmínila Horsana u svýho Gustíka ponclího. to je tak úžasnej pocit, když se to stane!/

ale pro zivot ve smecce a obcasny sport je uzasny.

a to je to naprosto nejdůležitější.

naprogramovany nepremyslet, ale plnit povely.

jo tohle kdysi řešila známá - snažila se se svou vlkošedkou zkusit něco s klikrem po našem “vzoru”. Čubina už dospělá, zvyklá, že její život je řízen. Nějak to nedopadalo, nedokázala si poradit s tím, že sama má vyvinout mozkovou aktivitu. Ale taky v tom určitě hrála roli panička, protože zase - za desítky let zažitý postupy, to nejde přehodit jen tak. Tuším, že klikr letěl.

Vykouknul na mě tento článek - třeba se někomu může hodit

https://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/horske-lazne-karlova-studanka-pobyty-psi-moznost-uytovani-unikatnissluzba.html?seznam-hp=1&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=1585810&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Byla jsem zvědavá, v jakým případech do těchto lázní směrovat, tak jsem se podívala, aby bylo info komplet:

https://www.horskelazne.cz/lazenska-lecba/pro-pojistence/indikace

No však to tady ale Ph psala - a je to i jasný, že na běžný - provozní výcvik to potřeba není, že tohle je záležitost sportů. Pro matlu, jako já, když bude chtít dělat se psem aginu třeba, tak ten suchej nácvik, jak když najde. věřte, že bez něj se u těch překážek člověk motá jak hajzl při povodni. A psa tím jen mate, když si zažije, že stojí-li u překážky takto třbeba bokem vysílá tím psa, který už běží na tu překážku do směru, který následuje. když si to nezažije a jde na to jako já , pošle psa slušně řečeno do kšá. Třeba Rumíček ma agi rád, kdybych byla menší nemehlo a měla hlavně víc času, mohli jsme třeba v agi někam dojít. Takhle jdeme jen do lesa 😀 A že nám je tam pěkně, to zase jo.

snivam o tom, ze ju zmlatim ako hada. Sice by hrabala dalej, ale aspon by sa mi ulavilo.

OSOBO!! CO MI TO DĚLÁTE? 😂