Příspěvky uživatele

Jsem presvedcena , ze hodne psu z podstaty jejich povahy do mesta nepatri. Pracovat tam s nimi na nejakem klidu - je skoro nemozne- ja to fakt obdivuju. Mam par znamych tahle uveznenych ve meste. Jo, ono se to casem lepsi. jen jak se nezblaznit do tech cca 5ti let - na to univerzalni recept nexistuje asi…

a pod tohle se s dovolením podepíšu já. S tím, že jsem to s Tali zažila na vlastní kůži. pro ni bylo město hodně náročným  místem. dodneška si pamatuju, jak jsme s ní vyjeli na její první dovolenou. Do Novohradek a paní Miluška - emeritní to říditelka MŠ na penzi, pracující v penzijounu v kůchni, která znala naši eskapádu s Tali a Tali se tam oproti vyprávění chovala výrazně líp,  se na ni podivala  a pravila: “No jo, vona prostě chce bydlet tady. ” A měla pravdu. Náš přesun do lůna přírody, byl pro Tali hodně důležitý. Na druhou stranu ale, se zase ve městě naučila spoustu, spoustu věcí, to zase jo, ale vím, že to místo pro ni nebylo. I když dnes naopak návštěvu do města  a civilizace vítá. Je to ale návštěva.

díky, máte pravdu.  Věděla jsem, že víc hlav víc ví. Takže dotyk mám . A teď to gesto. 

Ruce před gezicht, jak mě napadlo. To je gesto, který se ničím, co používám, nezamění. Ale možná to bude jako s těmi gesty u těla, možná nebude tak výrazný, na druhou stranu, psi koukají hodně do obličeje.

Když ono je to asi těžký. Je to první pes, člověk chce udělat všechno co nejlíp, snaží se, vzdělává se a pak se to škubne, člověk se snaží víc a víc, se to zacyklí… 

Já jsem se kdysi takhle sekla se svým prvním ohařem s aportem. A přesně to, co se tu říká teď a tady, bylo tenkrát řečeno i mně. Nechat psa být psem, rozetnout ten kruh. Jsem taky člověk, který se psy pořád něco kutí - i proto, že  mám aktivní plemeno. Jen jsem právě díky tý tehdejší radě nahlídla k tomu, že je to rada pravdivá. Nechat psa být psem je hodně podstatný. a jak jsem starší a psi taky, tak  to praktikujem čím dál tím víc.  Dneska přišli ohaři z tý čučící procházky spokojení, vysmátí, byli jsme kousek od domova, nenaběhali kilometry, jako jindy, nic nestopovali, nepřinesli jedinej aport , neskákali po stromech a neběhali po nich, prostě jen tak byli. Pak přišli dom, vypleskli se na zahradu a hlodali klacky, který si někde vyštrachali. Kdybychom dělali něco z těch výše uvedených aktivit, budou po příchodu domů rotovat zahradou. Takhle plynule pokračovali v tom klidu.

Eh, vím, že Vy tohle víte, jen jsem využila reakce na Váš komentář k tomu, že se mi to teď nějak myšlenkově líp rozepsalo než prve, to, co mám na mysli. Třebas to Tenuri řekne něco takhle víc, než jsem napsala před tím.

a zobronil ocami mrkvu.

ach!! Tak ať ti to čím dál tím líp cape, milý Cape.

Dneska jsem na vás odpoledne myslela. Seděla jsem jakou dobu na čerstvě posekaný louce a to bylo celý naše venčení . Prostě jsem si sedla a čučela a ti dva si tam chodili, zkoumali, chodili sem a tam, čmuchali, váleli se v trávě, zase chodili, zase čmuchali, zkoumali díry, nadzvedávali zbytky trávy, co zůstali, občas přišli za mnou, pak šli zase pryč. A já fakt jen čučela a neřekla ani slovo. A bylo jen na nich, co dělaj, já měla jedinej úkol. Sedět a čučet. Pak jsem se zvedla a šlo se prostě domů> 

Já vím, že s pubošem a v civilizaci to takhle nejde, jen chci říct, že venčení, kde se neděje fakt zhola vůbec nic, je moc důležitý. Jestli byste měla takový nějaký klidný plac a hodně dlouhou šňůru, abyste ho na ní měla a nemusela si ho všímat, dopřejte si to.

jde vlastně o to, abych mohla na psa “zavolat” když po něm něco chci a to zajistí u hluchého psa ty vibrace.

jo jasný, to je jasný, ale já to právě nemyslím pro situace, kdy po psovi něco chci,  v daný moment pro něm já nechci nic, ale když třeba spí a zvuk, který je mimo frekvenci, kterou neslyší, ho může vyděsit, jde mi čistě jen o to, dát mu vědět, nemusíš se plašit, v klidu, nic hroznýho se neděje.  A to hlavně tím gestem samotným, který mu to řekne. Asi to bude ta položená ruka?? Čistě jen gesto podpory, místo hlasu.

pro hluchnoucího pejfka pořídit vibrační obojek

to nevím, jak bych použila v tom, co potřebuju? Já ho nepotřebuju na něco upozornit. Tím neříkám, že jednou na vibrační obojek nedojde,  mám ho tu půjčený od bíglíků. Já ale chci hlavně najít to uklidnění hlavně v tom dotyku. To pro něj bude, myslím, prioritní. gesta rozhodčího supr, koukám na to, blbý je, že některý gesta už mám vystřílený -ty viditelný, kdy je ruka mimo dělo, ty u těla/před tělem - to je vyzkoušený z ovladatelnosti na dálku, ty jak nejsou tak výrazný, tak je to blbý. 

Co myslíš to přejetí/překrytí gezichtu? Tam pes kouká hodně. Jo, je to debilní, ale jak říkám, mám spoustu gest rukama vystřílenejch.

Vídám pejskařku s hluchou fenou, zvednutá ruka znamená přivolání. Osobně by mi přišel praktický vibrační obojek, protože může psa probrat i ve chvíli, kdy na vás nekouká. A určitě je super na tom pracovat předem, když ještě trochu slyší.

Jo běžné povely na gesta máme, učím psy rovnou, právě pro případ, že na stáří ohluchnou,takže přivolání , sedni.lehni atd. viz výše,  teď jsem si ale uvědomila, že chci mít pro psa uklid|ňující gesto, dotyk, které mu řeknou to, co jsem mu dříve říkávala hlasem, že se nemusí být, že jsem tu, vyřeším, že jde o běžnou záležítost apod.

Ne, že já budu dávat psovi gesto, ale on přijde za mnou a sám mi “řekne”, že se něčeho leknul, něčeho se bojí. 

Ale jo, to uvidím, že se bojí. Chci mu tím gestem dodat pocit jistoty, že v tom není sám. Hluchý pes má to žití trochu chudší. O to víc jsou důležitější dotyky a ta gesta. I proto od začátku všechny svoje psy na gesta učím - min. ty základní. Přivolání, sedni, lehni, čekej,  k noze a se mnou. Aby měli v tomhle jasno. Ale tady chci dodat tím gestem, dotykem navíc jistotu, že se nemusí plašit. Bude to marker, který se naučíme a který ho ujistí, už teď, že nemusí mít obavy, že se o nic nezvyklýho nejedná.

naklikat třeba přes světlo (baterčička)

tooo není špatný nápad…. jen ho můžu použít doma a v noci, myslím, že v terénu třeba to nezaregistruje??? Mně nejde o naklikání, tam naklikám na tem marker - což bude teď hlavně to slovo Klyyd. A on bude vědět, že je to uklidňující slovo, chci k tomu ale dodat rovnou gesto a dotyk, aby pak věděl, že tohle gesto, tenhle dotyk znamená, slovo klyyd, který slýchával.

…upřímně myslím, že přestože to vypadá na první pohled stejně, tak ona určitě rozlišuje hlazení po hlavě jako mazleníčko a hlazení pohlavě jako uklidňující gesto..samozřejmě je slyšící, takže spojené s mojí průpovídkou “prosim tě v klidu, nic se neděje”….myslím, že kdyby ohluchla, tak by to uklidňující gesto vnímala stejně…

Myslím, že budete mít pravdu. Celý odpoledne nad tím přemýšlím. Vím, že nejsou blbečci, takže asi jo…. asi to zbytečně komplikuju a  on to rozliší. už v podstatě jen tím, že třeba jen tu ruku položím, nebudu s ní hýbat. Děkuju, asi jste mi potvrdila to, co jsem si myslela , ale zbytečně komplikovala. Já mu moc chci cestu umést.

Nene, to se neomlouvejte, však proto jsem to založila. Uvidíme, kdo s čím přijde. 

Ten dotek, jak to vymyslet, aby to nebyl běžný dotek, aby to bylo jasně identifikovatelný, to bude nejtěžší. 

Gesto může být třeba,jak o tom přemýšlím nahlas, že si přejedu přes obličej, to je takový netradiční, ale hodně viditelný? co říkáte?

Zdravím a jdu s “dotazem” na nápady - třeba se bude hodit i někomu dalšímu.

Jde o věc, kterou možná? budu řešit časem. Můj ohařík mi stárne a hůř a hůř slyší. Takže může nastat moment totálního ticha. Všimla jsem si včera, že nějaký zvuk z televize ho zvednul z pelechu. 

Ráda bych si jako preventista - vybudovala případnýho fóra do budoucna. Aby v případě, že nastanou momenty, že ho některé zvuky třeba budou lekat, protože nebude mít souvislosti, abych mu byla oporou a dokázala mu říct “můžeš být v klidu o nic nejde”.

Takže jsem si teď vymyslela, že ho  naučím uklidňující slovo a k němu navážu nějaké gesto, či spíše možná k tomu i dotek?  Asi bych ráda obojí, kdyby to šlo, nevím, zda půjde. 

Slovo mám daný, bude to moje oblíbený hluboký a klidný Klyyd. Napadne vás nejvhodnější dotek, kde se dotknout, aby to bylo opravdu spojené s tím slovem a ne s běžnými doteky? Příp. i nějaké gesto, jasně čitelné? Já gesta používám dost, takže už mám asi hodně vystříleno. 

Dík předem za postřehy a nápady k věci.

Naše Taliprdnice je pytel emocí, dodnes má potíže udržet své emoce a zvládat sebeovládání. Je to pes tak drochu drajvový, a tak halt má potíže v běžném životě, protože můj neoblíbený drive ji žene dopředu ve všem. Pomohly mi hodně čmuchací práce s tím ale, že jsem po kousíčkách, opravdu po kousíčkách, budovala před tím to sebeovládání se. Takže před tím než se jde pracovat, tak  čekej, klyyd, šikovná, a už můžeš čmuchat, kdy ten klid se opravdu poposouval po malých, pro ni stravitelných kouskách. Hrozně moc jsme toho nejdřív musely spolu nacvičit doma, než se to přesunulo ven. Ven myšleno třeba ke schodům nejdřív. 

Do hospody ho vezmu klidne -ale bude uz tak unaveny, ze bude prosit at tam muze pod stolem spat

Jo přesně, jinak odcházela se stolem. Páč třicetikilový hovádko nějakou tu sílu má. Moc dobře si pamatuju naši první opravdovou návštěvu restaurace, jak to bylo úžasný, že taky konečně s ní tam můžem.

Jo. Rumíček, stejně jako jeho předchůdce  je pro kastráty někdy až moc družný. Dá se to. I jsem měla na hlídání kastraovanýho pesana, zvládnout se to dalo, ale myslím, že to pro obě - tedy spíš všechny tři strany - tedy Rumíček, hlídaný pejsek i já, bylo prostě otravný. Dlouhodobě nevím právě - pro nekastrovaného to je jako mít doma háravku a tedy ho furt usměrňovat, aby neotravoval, ano pak to už chytne nějaký řád, nicméně nezmizí zájem toho psa, je to prostě jako nastěhovat mu pod čumách stále hárající fenu, proto bych domů natrvalo kastrovanýho psa ke svému psu nevzala. Pro toho kastrovanýho je to taky vopruz, protože tamten ho furt prudí a majitel furt buzeruje toho co otravuje……. Ne, že by to nešlo ošéfovat, ale jak říkám, dlouhodobě bych to neudělala ani jedné straně.

Úbohý maličký plnokrvníček…

Aj, tak to zní jako dobrá zpráva? Takže už z něj zanedlouho bude opravdu Kápo?

edit - nic mažu to, je to staré, nevím proč to na mne vyběhlo.

asi těžkej den dnes, neumím číst, není to staré, tak to vkládám znovu, pro ty, kdo ho třeba znal a pracoval s ním

https://zivotvcesku.cz/ceska-kynologie-prisla-o-vyznamnou-osobnost-v-51-letech-zemrel-uznavany-figurant-jiri-mach/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

🙂 

jak dopadly testy, jak dopadly testy, jak dopadly testyyyy?

aha, Arosek, to je asi fakt. Já nad tím furt melduju-jestli kdyby pak došlo na nejhorší, nebudu mít vystřílenej zásobník??? Jsem laika, a pořád to beru jako lék ? Aberu ten Karsivan jako dobrej kalibr, když už je nějaká potíž. Ani nevím, že jsou jiný možnosti?  Můžu se zeptat jaký, s čím se to střídá? Takže Barča doteď  karsivan neměla, tudíž tam to nastoupí rychle, dá se odhadovat asi, že jo.

a kurde nevykej mi

🙂 dobře tedy. A co ten “pán”, co k vám jako vám všem 😀, přišel jako poslední? Funguje?

Je v zásadě veselá, vrtí ocasem, se svojí zarputilostí jde,kam chce,a kdy se rozhodne,už zase štěká, pije a baští (teda maso,vet konzervy si mám sežrat sama). Tak snad….

z celýho srdce tiše, abych to nezakřikla, gratuluju.

Přemýšlím nad jednou věcí - jestli si dobře pamatuju - psala jste, že karsivna dáváte automaticky každému psu v nějakém věku už - 11 let nebo tak nějak? A mě tak napadla otázka - funguje ten karsivan, dělá něco  v takových případech, když už je na něj tělo zvyklé? Zvýší se dávka?

A já držim i to, co nemám. Půjčim si tady kolem.