tak si to někdy nechte vnutit. Mně to půjčila před pár lety moje hodná kolegyně, stojí to za přečtení. Já ted taky teď nečtu, mám rozečteno, ale ……..sem prostě jen jedna, no. Potřebovala bych druhou, která by si četla.
Je to dobře, že to popisujete, takovýhle inšpirace není nikdy dost. díky za ni. Kdysi to tak bylo i u psů, teď už prt.
edit - máme na zdi světlo na solára - má tři režimy- my používáme ten s pohybovým čidlem, protože pak to vydrží, že se to rozsvítí i když jdeme druhý den ráno do práce a přes den se to zase nabije. Pak je tam režim, že se nabije a svítí furt a pak je tam že se nabije a zapne-vypne, podle potřeby, takže to tam něco takovýho stopro najdete.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 27.11.2025, 13:52:17
Teda chodil s námi po výběhu jestli čtvrt hodiny, nejdřív jen zavěšeného člověka do rozporky, pak ten člověk za sebou ještě táhnul sáňky vlastní rukou a nakonec jsme vítězoslavně protáhli řemen od rozporky provázkem od sáněk a člověk vzadu to držel, aby se to nevyvlíklo, takže koník jakože táhnul sáňky sám za sebou
si u těch Vašich popisků, jak pěkně na to jdete, vždycky vzpomenu na knížku Muž se srdcem kovboje, jak tam hlavní hrdina připravuje koně pro budoucí ženu svýho nej parťáka, aby z něj udělal naprosto spolehlivýho koně.
Odpověď na příspěvek uživatele Vahine z 27.11.2025, 13:20:21
Děkuju. Vždycky jsem věděla, že bude dům a že jeho srdcem musí být pec. Je fajn, že takhle to vnímáme oba. nepotřebuju dovolený za hranicí všedních dní, 4 auta, značkový oblečení. Potřebuju domov, kde je nám všem, i návštěvám, dobře. Kotvu a ochranný místo. A v něm tu pec 🙂
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 27.11.2025, 13:04:43
Jo, pec je skvělá věc, nebo aspoň kachlový sporák, kdyby to finančně nešlo (protože nechat si postavit pec je prostě ranec a taky musí mít člověk přípravu - v podlaze a na stěně). Opravdu sporák, páč kachlový kamna na okrasu jsou k ničemu, když je průser. Ta pec je skvělá v tom, že opravdu naakumuluje teplo, které vydrží vydávat hodně dlouho. A umí skvěle upéct maso, uvařit vývar - je to jiný, než z életriky. krásně se tam suší bylinky, houby, zelenina. Už jsem se tam odvážila i upéct buchty švestkový, byly vynikající.
Odpověď na příspěvek uživatele keriton z 27.11.2025, 12:21:26
Mám to takhle. Když se mi madam má tendence vytočit. Stoupnu si, dívám se bokem skrz psa, jakoby tam nebyl a počkám, až se uklidní a předvede klidné sezení. Protože tím prostě cvičení vždy začínáme. Naučila se, že má-li se cvičit, pokračovat ve cvičení, spustí to jedině tím, že bude v klidu sedět.
Kdyžby to přetočení bylo moc velké, odvelím na místo, tam ať se uklidní a zkusíme třeba později. v
Pes se musí naučit, že blázněním ničeho nedosáhne. Jen pokud je v klidu.
edit - v klidu musí i na místě vydržet cvičení druhého psa, jak by měla tendenci se hrnout do našeho cvičení _nebo klidně i Rumíček, Bubinka, když byla, některý pes, který je návštěvou (delší dobu na hlídání). Všichni se musí naučit, že jsou v klidu, dokud nejsou vyzváni.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 27.11.2025, 11:41:20
le do práce takhle chodit nemůžu,
a jo takhle, no to jo, to je blbý, to je fakt. Tady jsem udělala aspoň to, že bundu a tunel na krk, nebo šálu nechávám v autě, abych se do toho neoblíkala doma a hned vzápětí zas nesvlíkala v autě. Ten kousek přebaletim a oblíknu se, až než vystupuju .
Pec je náš splněnej sen. To bylo úplně první, co v budoucí rozbombardovaný kůchni stálo. Je to jeden z bodů jistoty - když bude nejhůř, tak teplo bude vždycky a mám na čem nám udělat jídlo.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 27.11.2025, 11:22:57
Topení mě baví. Máme pec, vymetu, zametu, připravim topení, nanosim si dřívíčko, co jsem si předtím naštípala, škrtnu sirkou a poslouchám, jak se to rozhoří, jak to praská…. miluju to.
Oblíkání jsem pro venčení ve všední dny pořešila tak, že na hadry pracovní nasadím hadry venčící. Tím změním proces převlíkání na navlíkání, ušetřím čas a je to efektivní. A taky bezpečný. Myslím, že kdyby mě někdo přepadl, nemá šanci mě odslupkovat,těch vrstev!! 😀
Odpověď na příspěvek uživatele Arosek z 27.11.2025, 11:27:10
ale ve 4 rano mi to nejak do mozku nedoteklo
ve štyry dáno do mozku nedotejká vůbec nic, vo tom něco vím. Můžeme mluvit až tak o desáté hodině dopolední 😀
Ale je to masakr, fakt. Já si to pamatuju u svýho prvního psa, u Murphyho, taky velkochlupatec. Moje máma se tehdy uvolila a ušila mu obleček - tehdy se nic takového koupit nedalo. Ovšem Murphy byl velmi neščasten a na protest ho zničil 😀 . tak jsme pak v průběhu některých zimních procházek museli halt odkoulovávat 😀 .
Odpověď na příspěvek uživatele Arosek z 27.11.2025, 08:50:00
Poprve po roce duvera bez tenze, bez “koukam jednim okem bokem” - jen duvera a klid. A ano, vydrzelo mu to asi 15 minut a pak mi usnul v naruci. A to uz jsem nad nim pomalu lamala hul
Chtěla jsem napsat, že jsem dneska lehce dojímavá, ale nebyla by to pravda, já jsem těžce dojímavá. A když tohle čtu……… Je to krása, opravdu. A štěstí. takhle vlastně pak vypadá štěstí. Na druhou. Na straně psí a na straně lidský.
Odpověď na příspěvek uživatele Orionka z 26.11.2025, 21:14:38
Podobný blázinec býval na Vánoce u nás.
To byl asi v tehdejší době folklór nebo co. Všechno se šudlalo na poslední chvíli, aby se to blejskalo co nejvíc. To bylo přesně to první, co jsem změnila. Beru ten úklid jako velký očištění domácnosti, ale na pohodou. Začnu vždycky už s hodně velkým, hodně velkým předstihem a tu uklidím komodu, jindy skříň… ostatní krom oken vlastně není potřeba, když člověk průběžně uklízí přes rok. Takže z toho není nutný mít trojma a ba naopak si to užít, pustit si koledy k tomu, uvařit si kafe, čaj a von ten úklid pak není tak děsnej. A pak si člověk v pohodě nazdobí obydlí, rozsvítí si ho, protože taky mám ráda, když mě v tom zimním šeru doma vítá světlo a jedu si Vánočky.
Jsem životní vánoční dítě. Zbožňuju vánoční čas, advent, svátky, nevadí mi ten úklid, naopak je to jediný čas, kdy mě to k uklízení motivuje, pustím si koledy a šudlám - s předstihem, abych se právě nehonila. Leckdy mě to dokáže motivovat tak, že kupř. jako tuhle neděli, zcela neplánovaně vycídím okna v celým Domečku. To jsem sama koukala, jak mi to šlo od ruky. Těším se na to, jak to budu příští sobotu zdobit a strojit. Ještě nedávno jsem vyráběla třeba deset advnetních věnců pro sebe a svoje kamarádky - na to teď není úplně prostor, jinak bych to jela dál. Vánoce jsou dárek - dárek uklidnění a spousty volného času.
Odpověď na příspěvek uživatele raven_kix z 26.11.2025, 12:11:03
No já to mám opačně, na mobilu jo, ale tam mi je to fučík, protože z mobilu psát nelze, jak to píše pozpátku - nepodařilo se něco vymyslet? - Editace právě chybí naopak v PC