Aluška:

Teď jsem si uvědomila, že na druhý straně toho mlází, který mohlo mít tak cca 20 m vede druhá cesta a po tý šli lidi s mladou labradorkou, na kterou dost hulákají Báro sem a Báro tam, mohli nevědomky vyplašit a ona vypálila na duhou stranu od nich o nás

to by dávalo smysl - prase je vyplašené, utíká do bezpečí a vletí do vás - a je průšvih hotový…

v přírodě jsme často, a často chodíme brzy ráno. Prasata jsme potkali mnohokrát - a zatím naštěstí stále respekt udržují obě strany. Pokud to jde, měníme směr - ale ne žádný úprk. Pokud se míjíme, zvolníme, než čuníci zmizí. Jen jednou jsem řvala na celý les “prasata, uhněte nám z cesty, potřebujeme už jít… prasáci hněte sebou… próóósííím”  a tak, neb blokovala širokou cestu. Nakonec je to přestalo bavit a šla (obří stádo včetně proužkatých mimin).

Jen jednou jsem se bála při setkání s živým tvorem - a nebyl to vlk, se kterým jsme se setkali v Lužických horách. Byla to navolno se potulující lama. Krotká prý byla - ale když stála na zadních a kopytama mlátila před sebou na úzké polní úvozové cestě, tak mi dobře nebylo. Ale zvládli jsme to - lama, my i tenkrát Night.

na fotkách nějaká ta prasátka

myslím, že u dlouhodobě fungujících přípravků není účinek vždy stejně dlouhý. Yodovi taky stále funguje Suprelorin, i když by už dávno (navíc u mamuta) fungovat neměl… A i u Betky jsme nedávali dlouhodobě fungující léky na bolest (Trocoxil) v pravidelných intervalech, ale tehdy, když byl vidět (spíš jen tušit) návrat problémů - byl to interval od 4 do 7 týdnů

chudák - držte se, bude to těžké pro něj i pro vás. Ale je to jezevčík - tudíž to zvládne. Musí.

vyloupla se do krásy. Nohy nasvalíte - nebojím se, že by s tebou byla gaučák bezpohybový 😉

jojo - dneska to nebyla rosa, ale mlha na kolejích… Karlovské nádraží má jednu specialitu. Vede z něj cesta do karlovských bučin -  značená, navíc po ní jde naučná stezka… a ta cesta přechází koleje a jsou tam trvale spuštěné závory. Stále - již několik let. Občas tam stojí poctivci, které nenapadne, že nikdo nikdy ty závory nezvedne. Vysloveně výchovné… hlavně pro děti. 

tak troška fotek k tomu dnešnímu ránu (asi 10 km, převýšení 350 m) - skoro celé po značených cestách a nepotkali jsme ani živáčka…

v karlovských bučinách dneska ráno úžasná snová mlha peroucí se se sluníčkem, šťavnatě zelené rašící buky a poprašek sněhu, na Rozsoše 5 cm sněhu, jasně modré nebe s bílými mraky, potkali jsme dvakrát srnčí, pak lišku a taky veverku - moc hezká procházka - až na to šílené převýšení a následně přenížení...  Na zahradě ráno mínus tři…

a teď nepsí

nejprve Yoda, od sluníčka, přes sníh ve formě polystyrénu až po dnešní mlhu…

myslím na vás - chudák maličký 

orionka-2:

Doplním sdělení X. Jen tak pro představu, kdo to neznáte  - Jizerka Hnojový dům a narcisy.

(Nechci se chlubit cizím peřím, fotka není moje, je stažená. Najít mojí by určitě trvalo hooodně déle. )

zítra ráno by to na Jizerce muselo stát za návštěvu - narcisy kvetou, dneska tam napadla solidní sněhová vrstva a zítra má sluníčko svítit a mrznout… Ale už máme přezuté autíčko a to bych z Kořenova na Mořinu neriskovala… takže si na žluté květy z mrazivého čerstvého sněhu musíme zajít chuť

jinak dnešní venčení bylo s překvapením - vyrazili jsme brzičko, než začne pršet… a uprostřed procházkové cesty k lomu najednou hromady navezeného perku, a úderem sedmé ráno najednou všude chlapi v pláštěnkách - a nakladač a náklaďák a bagřík a dvě “dusadla” a Yoda nevěděl, co na to říct. Duc, duc… ze všech stran… Byl velmi vzorný a dělal vše proto, abychom šli nejkratší cestou pryč.

Sranda je, že když v centru opravují křižovatku, která komplikuje provoz, tak v sobotu v sedm ráno tam nepracuje nikdo - a uprostřed lesa…

prasata jsme potkali mnohokrát - i s malými. A vždy jsme si šli rozumně navzájem z cesty. Tak chci věřit, že tomu bude i nadále. Tento zážitek bych opravdu nemusela prožít. 

Tak ať se všichni zahojí a neodnesou si žádné následky na těle i na duši…

efe:

A co se týká těch jejich zadních nohou. Vet řekl, že dysplazie by byla opravdu velká náhoda. Prohmatal jí a má prostě na zadních nohách hodně atrofované svaly. Možná z toho, jak byla bůhví jak dlouho na řeťezu a nemohla chodit. Je pravda, že má ten zadeček takovej celej strašně hubeňoučkej. 
Takže postupně pokračovat v nasvalování, opatrně přidávat zátěž. 

ono to je dvousečné - může mít atrofované svaly a proto problémy, ale taky problémy a proto atrofované svaly.

Ale to ty víš a oči máš na Barušku upřené stále - a věřím, že dokonalá fyzička a dobré osvalení u lehkého pejska zaručí dlouhodobé pohodové prospívání, ať je to jak je to. Netřeba se stresovat.

Jo a otrimovaná je krásná - upravená slečna místo rozčepýřené rošťačky. Ale oči se jí smějí stále stejně

nefunguje to správně - není vidět nová reakce, jen starý příspěvek

raven_kix:

»

Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 09.04.2024, 15:10:14

aha - tak je tam chybka - upravovali odpovědi… a nejde mi to ani editovat zpětně. 

za mě je nejednoznačná ta poslední - podle mě horské severní oblasti nejsou už subtropy. Ale třeba se mýlím

balu:

»

Odpověď na příspěvek uživatele megi-the-pes z 19.04.2024, 00:35:24

Sarah01:

To jsem právě měla, na velké psy, a bylo moc těžké, nevyhovovalo mně, šlo dál.

mně zase moc vyhovuje - tady je krásně vidět, jak je to subjektivní a každý si musí najít to své… I proto nerada vodítka objednávám, chci je “mít v ruce” před nákupem