janaa:U nás se dnes slavilo, nejstarší bloncka má 13😍 Doufám,že jí zdraví a bláznivost vydrží ještě hooooodně dlouho
gratulace veliká - ať zdraví a bláznivost drží dál a dál
Vahine:Jak na Vás působil nedostavěný chrám? Pocítila jste na sobě energii proudící z nebes nebo jste na to neměla čas ani chuť? Ta energie neproudí na vyšlapaném místě skoro uprostřed, ale u levého východu vpravo u zdi. Úžasné! Musím se tam ještě někdy podívat. U menhiru byl pobyt také působivý, je to krásné místo.
Jinak se usmívám, když čtu o autíčkách na dálkáč, z toho byl bělouš taky vedle ondynoj, ale snažil se ho chytat. Byl z toho a z dětí pak taky vyčerpaný…ať se Yoda hezky vyhajá ☺
menhirek byl lepší… já prostě na ty energie nejsem - takže ani energetický bod na Oblíku mi nic neříká - na rozdíl od té pláně hlaváčků… A přiznám se, že některé ruiny starých anglických a skotských abbey na mě působily víc. Ne ve smyslu energie, ale tak nějak tím místem, klidem…
v pátek si švagrová odvezla na tři dny babču - a my slíbili, že si ji dneska odpoledne vyzvedneme. A tak cestou k Berounu jsme se trošku protáhli…
Nejprve jsme dobyli hrad nad Kostomlaty pod Milešovkou, pak vystoupali na Oblík (úžasné pláně obřích hlaváčků, spousta dymnivek všech barev, podléšek, plicníků, sasanek pryskyřníkovitých... no prostě parádní botanická procházka), následovala kratičká zastávka u Zkamenělého pastýře (prastarý menhir) a pak jsme ještě stihli kouknout na Panenský Týnec. A u příbuzných zahrada plná dětí (skončila tam snad celá vesnice) - a žádné se Yody nebálo - naopak, zapojily ho do her (hlavně honění chudáčka pejska autíčky na dálkové ovládání nemělo chybu) a myslím, že spát bude pes až do dalšího víkendu. V pátek Lužky, v sobotu a včera Jizerky a dneska tohle…
a teď ty nepsí - Hamerský potok, kyčelnice (měla jsem radost, že jsem ji určila), starý náhon, přehrada Naděje, hrad Milštejn se skalní bránou (bylo tam lidí jak na Václaváku), skalní kaplička nad vodou (by mě zajímalo, jak do té vázy dávají kvítí, je to dost vysoko a přístup jen z vody) a na závěr dnešní Jizerky i s výhledem z Paličníku
a je tu sobotní výběr z uplynulého týdne. Nejprve Yoda - Měl to náročné - kromě běžných cest za humny byl i v Lužických horách na Naději a na Milštejně a dneska v Jizerkách na Paličníku. Tam, kde se panička usmívá jak blbeček je návrat z úplně temné štoly starého náhonu (volně přístupná na červené turistické značce na Hamerském potoce pod přehradou Naděje) a Yoda to v pohodě zvládnul.
žádné jednotné dělení není - takže jeden to rozděluje podle výšky, jiný podle hmotnosti… nejčastěji podle výrobců granulí, co napíšou na pytel… či podle propozic sportovních disciplín. Já mám někde zasunuté dělení, že malí psi jsou do 10 kg, střední do 25 kg a obří nad 50 kg. Mezi obří a střední se vejdou ta velká plemena…
A pak se ještě někdy vydělují extra malí.
je to nejednotné i proto, že fenky jsou často výrazně menší, a je i variabilita velikosti v rámci stejného plemene. Znám dogy, co mají pod šedesát kilo i ty, co mají skoro metrák…
ještě doplním, že bych borderu mezi malá plemena neřadila
mám pocit, že je více druhů písku a kamenů - a tudíž i rozdílné diety.
my dneska skoro patnáct kiláčků po Jizerkách - ale slibované jasno se změnilo v prapodivně žlutě kalné pošmourno - asi saharský píseček … jinak teplo - byť je ještě březen, šla jsem v tričku
orionka-2:A tady už Yoda byl ??
nebyl - proč?? Nestíháme všude všechno 🙃 Letos o prázdninách sice kus Polska bude - s vnoučaty a u pobřeží. Tohle je od nás hodně z ruky.
štěňata poznávají svět převážně ochutnáváním… takže možná nejde o nic, než o dočasný zlozvyk…
Horsana:Nuž, tu je záchod 😁
netuším - ty tmavé lesklé kusy v bobkách jsou krovky z brouků??
co vím, tak rys značkuje území drásáním kůry (a taky trusem i močí). Já bych to viděla na jasně čitelný nápis “tady je rysákovo” 😉
Horsana:Tu je podľa mapy.cz cesta 😂
to znám, to bývá sranda… jednou jsme se po podobné cestě (taky podle mapy.cz) vraceli v Jizerkách podél potoka do údolí - a na jednom místě plném skal v kamenném poli a hlubokém listí jsme shazovali Nighta násilím z balvanu, neb jinudy to prostě nešlo a on už byl vyblázněný, že my jsme nervózní a pořád se vracíme a hledáme… a nechtěl skočit… Skočil - a pak po chvilce se cesta objevila - jen tu podstatnou část v šílené stráni asi kdysi vzala povodeň a už ji nikdo neobnovil
efe:My jsme s Barčou od včera na dovolený. Je to dokonalej výletní pes. V hotelu spí, v hospodě spí a venku krásně vyšlapuje.
Dnes z Ostrova přes Tiské stěny do Tisé na oběd a přes další Tiské stěny zase zpátky ❤️
jak zvládla cestu autem??
acher:U nás teď lítá modřinka s bílou hlavou.
nemůže to být sýkorka azurová??
Varaxi:Teď bydlím v Milovicích v Čechách, takže tak nějak kousek od MB i od Nymburka. Moc ty ptáky nestuduju, jsem laicky založený fanda, ale slunečnice mi teda mizí hodně a sýkorky tu jsou. Nevím které, modřinka se mi plete s koňadrou, ale jsou tu. Ty ostatní (uhelníček a spol., co tu žlutou na sobě nemají) jsou vzácnější, ale sem tam se mi tu taky mihnou.
koňadra je výrazně větší, než ostatní sýkorky. Modřinka má modrou hlavičku - koňadra na sobě modrou nemá. Obě (modřinka i koňadra) jsou hodně žluté. Parukářka je jasná - má číro. Babka je nevýrazná - světle šedohnědá s černým šátkem na hlavě. No a uhelníček je taková přisražená koňadra (asi vypraná na vyvářku).
máme povel “pacinky” a tady držkuje, že už je nahoru dal a kousek játrové sušenky nikde… Nějak mi chlapec přerůstá přes hlavu 😄
tak dnešní Dlouhá hora
Bobca:ano..taky pěkné přirovnání👍..A to kouzlo okamžiku zachycení👌
Jinak-Xerxova,vy máte ty fotky fakt nádherné,neuvažovala jste je někam poslat?Jsou různé soutěže…Nejenom Yoda,ale ta příroda!..ne každý ví,co a jak fotit..
Bobčo, fotky nejsou moje - chlubím se cizím peřím (i když vlastně foťáky jsou asi bezpodílové spoluvlastnictví 😄 ). Já chodím do přírody se psem, manžel s foťákem. Je to velmi kompatibilní - spokojení jsme všichni a baví nás to už spoustu let. Jen s dogama se touláme nejen po vlastech českých, moravských i slezských už třicet let - a nějaké ty kiláčky jsme spolu nachodili i před psím obdobím… Fotek je moc a vzpomínek ještě víc
dneska jsme obešli kus Ještědského hřebene - okruh značených i neznačených cest z Panenské hůrky přes Dlouhou horu. Dost stoupání (asi 430 metrů na deseti kilometrech). Hodně se tam těží, ale údolí plné medvědího česneku je těžbou netknuté. Dole na něm bývají davy, nahoře jsme nepotkali ani živáčka - a pár lupenů jsme si utrhli a už voní na bramborových knedlech s uzeným. V kraji svítilo sluníčko, ale na vrcholku Ještědu seděl mrak. Sebral tak Hubáčkovi slavnou stavbu - oblačnost byla přesně na vrcholku kopce, který se zdál kompletní… Byla námraza, potkali jsme párek krkavců, táhnoucí kormorány a spoustu datlů, žlun a strakapoudů.
