a ještě se zeptám - ono takto špatně žere od malinkata? A nebo to je v poslední době výrazně horší? Ona malá plemena dospívají brzy a když organismus ví, že je fyzicky hotovo, sníží výrazně přísun živin. Takže možná opravdu stačí upravit (tedy snížit) podávané množství a dáma bude sice nežravá, ale přeci jen jíst bude s větším zájmem.
devítiměsíční boloňáček je velikostně hotový. Takže už bych se nějak extra nevzrušovala. Spíš bych do toho kuřete přihodila kus pomleté zeleniny… a nebo jablíčka.
Moje první doga žrala jen rozvařenou slepici (bez velkých kostí) a syrové hovězí. Jinak nic. Ani zeleninu, ani ovoce, z příloh byla ochotná akceptovat ve vývaru rozmočený rohlík. A když se maso posypalo roboranem, zahájila hladovku. Nikdo nechápal, jak mohla vyrůst… a vyrostla, krásně… O falešné březosti nežrala skoro vůbec - byl to boj, tam pomohla jen uzená makrela, která se v množství větším než malém přidala do té slepice…
já vím, že to má každý nastavené jinak a nemá cenu někoho přesvědčovat, že když nemá štěně hned, že je to špatně… ale přestože jsem všechny své dogy opravdu milovala… tak jsem hledala hned (ale já se snažím mít stále přehled o tom, co je kde za zajímavý odchov u nás i v Evropě) a nepovažuji to za zradu. Koneckonců, když mi odcházela Betka, tak jsem ji prosila, ať ještě vydrží, že to musí vybojovat… že nikde nic, co se mi líbí není… Neposlechla a skončilo to cestou do Španělska…
A když odešel o osm let později na torzi zcela nečekaně Night, tak jsem kontaktovala německou chovku druhý den (vyhledala jsem si zajímavý vrh ještě tu smutnou noc, kdy Garabáček odešel) a když to nevyšlo, tak třetí den byla zaplacená záloha na Yodislava…
ale já myslím, že řadě chovatelů nevadí, že se na jejich fenkách nechová. Knírač není tak málopočetné plemeno, aby každá fenka byla přínosem nové krve. Nakonec i hodně známý španělský chovatel přežil, že jeho dogátko šlo do Čech jako kamzík jizerskohorský… Platila jsem tenkrát kvalitní štěně (ne na mazla se slevou), ale věděl od nás od počátku, že nás chov a výstavy vůbec nelákají a rozhodně nejsou naší prioritou.
Toho bych se nebála.
Orionka:U nás ½ hodiny, půl kbelíku a dost.
u nás se ve dvě setmělo - a napršelo přes 2 centimetry. KLidně může pršet i dál (a hodně dlouho) - ale alespoň už propršely stromy a smyl se prach
podle mě dvojka je fenečka
💔
teď si budu dva další dny užívat plný dům - hlídala jsem ušatce a tak teď kromě chození na jitrocel a pampelišky a jetel… přibude pečení a vaření. Ale já ráda… odjedou až v pondělí večer. A pak Yoda upadne do hlubokého bezvědomí 😄
a teď nepsí
za chvilku mi přijedou mládežníci, tak rychle… nejprve Yoda tento týden - protože v lese stále ještě potoky tečou, tak elán neztrácí, neb je kde vodu doplnit…
přihodila bych pár napolo ponořených kamenů a rozvětvěné klacky. Někteří pernatci to mají rádi - dá jim to pocit bezpečí. Jinak paráda
acher:
zdá se mi to, nebo to štěně s nedovybarveným čeníškem má kratší nos než to druhé? Přijde mi, že má úplně jiný výraz. Možná holka versus kluk ?? Alespoň jsou poznat. A nebo to taky zkresluje fotka.
V každém případě jsou krásní a gratuluji k úžasné živelné katastrofě 🤭
Varaxi:Uběhnout 70 km je jedna věc. 9 hodin nejíst úplně jiná.
Umřela bych. Hlady.
jako na knedlo vepřo zelo to cestou nebude - ale jinak určitě doplňují vše, co je potřeba… občerstvovačky jistě cestou jsou. Ale taky si raději sednu na pařez, na druhý prostřu šátek a dám termosku s kávou, hrnečky, buchtu…
Elisak:Tak Bezděz mi přišel ještě relativně v pohodě, taky to bylo na cca 20km., takže jsem byla relativně čerstvá… Ralsko byl trošku jinej příběh, tam vrchol vycházel na cca 50km. Stoupání začalo asi po 47.km, takže to už jsem toho začínala mít dost…
taky jsem si u Kometina povzdechu říkala, že Bezděz je pohodový kopeček proti Ralsku (a jiným klenotům).
Obdivuju každého, kdo se pouští do těchto výzev. Nám stačí ke spokojenosti procházky, člověk je stejně toto léto obalen potem, jako by běhal maratony… Ale dnes ráno byla opět příjemná zima.
a teď nepsí - v lese za humny i na různých koncích Jizerek
Yoda tentokrát od neděle do neděle - nějak jsme včera nestíhali… V pátek jsem měla dovolenou, takže delší výlet na Černostudničním hřbetu, včera delší okruh za humny a dneska delší Jizerky včetně vrcholku Smědavské hory… hezky jsme se protáhli.
Nejprve Yodislav - u těch zhruba v půlce se “pereme” o miniklacík - takový doutník co nebyl za co chytit
dneska ráno 10 stupňů. Fakt mi pak v lese bylo zima. Nikde nikdo - houbaři nejsou, protože nic neroste. Poprvé v životě vidím u nás v lese za humny, že malé potoky úplně vyschly. Velké tečou. Naštěstí. Užili jsme si krásné ráno, jasné nebe, chladno, pohodička
no mi jinde než v kopcích vlastně nevenčíme… U nás jsou procházky do kopce a zase dolů a nahoru a dolů… Asi jsem to zbytečně začala řešit - ani nevím proč.
Normálně dvacítku neřeším. Druhý den dám volnější a je to. Ale budeme deset dní v ne moc pro psa spacím režimu - a jde mi o to, aby vydržel i další den v pohodě a dobře zregeneroval. Tam na den volna mít nárok nebude. Ono se to nezdá, ale roky mu běží (a je to doga). Nám pochopitelně roky neběží, my to zvládneme 😄
Vedro asi nehrozí, a pokud chytneme takové počasí, jako před deseti lety, tak se dvacítka stejně nepůjde… a bude se střídat pohyb v pláštěnkách na kratších trasách se sušením u kamen.
Mám dotaz. Co je pro psa pohodlnější z hlediska zátěže (tedy co ho míň unaví) - jít delší trasu pomalu, s častějšími přestávkami na svačinku, pití, focení a nebo jít svižně a mít to rychleji za sebou (a svačit tak trochu v poklusu 😀 ) Bavím se o zhruba 20 kilometrové trase v ne uplně snadném terénu.
