Příspěvky uživatele

bouří už dlouho, ale déšť skoro žádný. Zatím u nás 1.1 mm stromy nepropršely a zdá se, že je po všem… Snad se alespoň hory trošku napijí, tady nic

Dublinbarzoj - klobouk dolů před vámi. Já můžu napsat, že já bych si rozhodně žádné takové zvíře nevzala. Vždy  štěně “papíráka” klidného plemene (německá doga je kliďas) po rodičích s rozumnou povahou… I tak to s některými není úplně snadné (že Mistře Yodo). Ale znám takových “cvoků”, co si berou “zlého” psa víc - a je neskutečné, jak v rukách znalých ti psi rozkvetou. Ale mám pocit, že agresivních psů je podstatně víc, než těch rukou znalých a ochotných…

Irma19:

To mi neříkejte, že se na to křesílko Yoda složí 😲🤭

v křesle se přeci neválí… v křesle se důstojně sedí 😄 A jak se slastně opře, tak jsou chlupy zapíchané v celém opěradlu… naštěstí se to opravdu dobře pere, a i chlupy se dají hodně vyluxovat. 

Válí se na dvojkřesle, nejlepší materiál na potah byla záda ze starého beraního kožichu (chlupem navrch). Přežil dvě dogy, až Yoda ho trošku dost pocuchal (on je destrukční živel). Teď mám “nový” dlouhý kožich - takže nastoupí nůžky a zkusím další variantu… jestli už chlapec nezmoudřel. Fotka je z času štěněčího, to ještě kožich sloužil

před dvaceti lety jsme místo sedačky koupili čtyři pohodlná vysoká křesla a dogátku (mladá Beta) jsme nechali “psí ratanové dvoukřeslo” (které občas okupujeme my). Paráda - fungovalo to skvěle až do Yody, který si v křeslech libuje a sedává tam často. Ale křesla mají prací potah, takže dvakrát za rok projdou pračkou a docela vydrží čistá (máme je dvacet let)

až teď mě došlo, že pro bígla a podobnou velikost není křeslo překážkou ve válení. U nás to nechlupatá sezení zajistilo…

a nebo si pořídí extrémně krátkověké plemeno - vlkodava, dogu… taky si říkám, jestli po Yodovi pořídit něco malého na 15 let… a nebo dogu s vysokou pravděpodobností na poloviční čas…

kometa:

a zavolám na svého nového psa, jménem psa předtím. 

Mně tenkrát trvalo půl roku, než jsem novému kocourovi přestala říkat jménem toho původního. A to byl úplně jiný. Vzhledem i povahou.

já běžně na vnouče houknu Yodo, když dělají nějakou kravinu - prostě to tak mozek má nastavené. A častěji koriguji psisko než dítka… Smějou se mi pak všichni. A Najte občas zavolám na Yodu ještě dneska… z počátku často

u nás nepršelo, zato teplota klesla významně - dneska ráno 12 stupňů

nikdy jsem dlouho bez dogátka nebyla - hledala jsem hned - smutek to nezmenší, ale hlava dostane další úkol a ten malý štěník nezabere místo svého předchůdce - vaše srdce si pro něj udělá nové místo. Vejdou se do něj všichni 💖

A znala jsem úžasného naháčka - to byl velký komediant (a skvělý závodník v coursingu)

a teď nepsí - všechny z lesa za humny

Yoda tento týden - od mokrého pondělí po vlhký včerejšek (ale za 24 hodin napršelo 0,5 mm - takže vlastně nic). Na té čtvrté je vidět, jak nevěří, že se na ty lidi může jít podívat (sestra se švagrem a on je ještě neurčil)

u nás spadlo 0,5 mm - tedy nic. Ale ráno bylo pod mrakem a tak to v lese docela šlo - až po chvíli, když vylezlo sluníčko, to začalo být jak v prádelně. Ale pár hub jsme donesli, prozkoumali jsme téměř neschůdný stezník (vylezli jsme na cestu tam, kde jsme očekávali - ale kopec to byl děsnej), hezky jsme se protáhli my i pes. Psík doma vyžebral velký kus studeného melouna, já z psiska vybrala asi deset klošů (klíště ani jedno) … a máme siestu…

prostě zvěř nepřišla, Rakušan nespokojen a nechce zaplatit, myslivec naštván na nejvyšší míru a vylil si vztek neomluvitelným způsobem na zcela nevinném člověku. Hrubián, co se neumí ovládat. 

Ne - po cestě se psem na vodítku se smí chodit. A zvěř podél cest je tak oprásklá, že ji náhodný pocestný rozhodně zvyky nezmění. 

Když už, tak bych to řešila přes místní myslivecké sdružení, že agresivního dementa s flintou opravdu nechci potkávat

ťuk, ťuk… raději to zaklepu. Máme zatím kliku. Když jsme se v zimě potkali s myslivcem, který zavážel posed (vylezli jsme z lesa po neznačené pěšině vyšlapané ve sněhu), tak se jen zeptal, jestli je nahoře vysoká (byla a bylo jí hodně). Jindy u nás zastavilo auto s jiným myslivcem a ten nás nejprve informoval, že mu vůbec nevadí doga na volno, ale že nám chce říci, že se bohužel i k nám rozšířila prasata a že si máme dávat bacha… neboť jich neskutečně přibývá a že holt na ně nejsme zvyklí (je pravda, že před pár lety u nás prostě nebyli)… Jedinou blbou zkušenost mám s jedincem, který z auta zastřeloval flintu na papírovou krabici položenou na kopečku na cestě, ještě že jsme nešli v protisměru - ale ten by spíš zastřelil nás než psa, protože bychom byli dřívější cíl než nižší pes… Jinak se vždy se všemi těmi hajnými, myslivci, lesáky i dřevaři zdravíme s úsměvem.

A i nahoře v horách už jsme potkali myslivce (ano - byli jsme mimo značené cesty v krásném kusu hor) a jen jsme si popřáli krásný den a pochválili si navzájem psy…  Tak snad nám to vydrží

Fiona.Praha:

To jsem zvědavá, co z ní vyroste. Já osobně bych takové štěně nechtěla, ale kdyby se mi narodilo, taky bych si ho asi nechala, aby s takovou povahou neskončilo blbě.

Jana ví, do čeho jde. Má úžasnou smečku fen, které makají celoročně v revírech - vyhrávají soutěže loveckých psů, jsou parádně vycvičené a zároveň mazlící (i pro cizí - já je drbala, Yoda byl štěník a matka štěníků mladičká psí holka). Takže si doma jen nechává další klenot ze své linie, který bude dokonalým pracákem.

to jste měli krásné “venčení” - užili jste si celý den. Sluší vám to moc -  a těším se na další fotky od Maw - ta to prostě s foťákem vždycky umí.

já taky brzo zešedla… a nikdy to nebarvila. Jsem na to líná, koneckonců šedá je elegantní 😄

Jen tedy u toho Yody to přišlo nějak skokem. A sice má stále rozchechtané fotky, ale výrazně se uklidnil, už není trvale v letu, někdy vypadá jako rozumný a vychovaný pes. A to není 

a teď nepsí - stále ještě ve znamení kvetoucích kruštíků... Ten zmoklý mlok byl opět mnou přesunut ve směru svého pochodu mimo silničku… Jsou to sebevrazi, každou procházku teď nějakého posouvám

za chvilku dorazí neteř s rodinou, pak naši Trpajzlíci (i s králíky - ti zůstanou na hlídání) a zítra se přidá synovec… a tak raději fotky z tohoto týdne již nyní, pak už nebude čas… Kyne mi těsto na koláče, včera jsme natrhali borůvky…

nejprve Yoda od neděle do dnešního rána nad lomem… Nějak chlapec už hodně šediví

DafiŽeryková:

No hnědej pes na lesní cestě je jak Dafi na sněhu,Dafi v lese-a Dafi když si ji její hnup panička fotí v náruči v oblíbeným šedým!!!šedým roláku-stojáčku z jezdeckých konských potřeb,který tahám hodně,jen vyperu-oblíknu…jo-a mám víc šedých roláků-jsem blbá-děkuju-vím😀

tak ale v tom zeleným je Framík nádhernej!!!

a že mu vzkazuju,at si s vodičkou nevymrčuje jako Dafík🙂

jdu,zítra mě čeká svatba..a já večer zatloukala na terase obrázky do zdi…musím si ještě vybrat něco na hlavu..asi dám kyblík,na něj namaluju xichtík…🙂

přeji nejen krásný dnešní den - ale hlavně ať jsou krásné všechny ty všední další… 💕

janaa:

K předchozí diskuzi,teď je bandě 7 týdnů a je to tedy 24 hodin šichta. Je to náročné,ale stojí to za to. Nedovedu si představit zvládat to při práci. Přes den jsou venku,na noc chodí domů (neradi,ale máma tam s nima přes noc rozhodně nebude, a nechat je venku v otevřeném přístřešku bych si je nelajsla, chodí tu lišky,kuny,i výr tu je…). Takže ráno budíček, pustit ven dospěláky, staruši amáme dát snídani, smradům granule,sebrat bobky,pak si dám kafe,protože bez kafe nejsem schopná fungovat. Pak je vypustím ven,jdeme do výběhu. Následuje mini cvičení s každým zvlášť, přivolání na píšťalku,učení na jméno, pár mini aportků. Pak dostanou první masovou dávku. Jdu domů, vykydám jim pokoj,umyju záchody,začnu prát,dám nový vetbedky,podložky atd., prostě připravím na večer. Práce mimo štěńata, někdy stihneme procházku,někdy ne,někdy přijede první návštěva. Průběžně věším prádlo a peru 4-5 praček za den (minulý týden jsem kupovala novou,stará to nedala). Pak mají prďolové oběd , zpravidla je tu návštěva na štěnda,takže u nich ty dvě hodiny jsme. Když mi to vyjde, mám třeba hodinu pro sebe (třeba si zacvičím na záda,umeju vlasy nebo něco podobnýho nepodstatnýho). Odpolední svačina. Pak většinou něco dělám na zahradě. Pomalu je čas večeře pro mimišáky,pak pro dospěláky. Bábě dávám půlhodinovej magnet,pak jdu zalít zahradu,sebrat prádlo. Beru mimina po jednom na cvíčo, pak se jdeme projít hromadně po zahradě,což už je ted očistec,protože jsou samostatný a nebojácný, a já se nemůžu dopočítat. Nechtěj domů,takže je pochytat a odvést domů je docela sranda. To je tak devět. Jdu uklidit výběh. Mám hodinu klidu, okolo desátý dostávají poslední maso a dobrou🤣 a to se nebavíme o starosti o zbytek smečky,zvlášť o naší babuši. Ale zachvílku budu brečet,už se nám to krátí

to je nářez - a je mi jasné, že nezbývá čas na nic dalšího - protože štěně od tebe je připravené být nejen mazel a parťák, ale i kus základního výcviku už si nese v balíčku s sebou do nové smečky…  Občas kouknu na stránky, ale fotodokumentace nikde… a já (a myslím že ne jen já) jsem na tu krásnou bandu (asi na fotkách teď hlavně rozmazanou) zvědavá.