pomóóóct - Uriage  😄 

Ne - není to nic proti této kosmetice, to rozhodně nee, ale já mám ten pojem spojen s jednou prázdninovou akcí, na kterou se nezapomíná. Hrad Uriáš je u nás doma často citován - a opravdu to s onou kosmetikou souvisí - Night chlemtal a brodil slavnou vodu moc rád…

Jedete s dítky (deset a skoro osm let) a NIghtem (šest a půl roku) na první větší “puťák” Evropou. Je těsně pocovidový červenec 2020. Expedice se jmenuje Francouzsko (podle té malé jedeme do Švýcarska, Německa a Francouzska 😉 ) Cestou bydlíme různě a jedno ubytování chceme jen na jednu noc - někde mezi  pobřežím bílých koní a černých býků a švýcarským Sionem… No a nejlevnější byl apartmán v místě Saint Martin de Uriage… zkrátím to - bydleli jsme ve hradní věži (to z bookingu poznat nebylo). Nighta jsme dolů první úsek točitých strmých uzoučkých schodů víceméně snášeli… a dostat se ke dveřím a otevřít je byla vlastně únikovka od majitele pokoje… Dítka na to vzpomínají dodnes, já už se taky směju… ale lázně Uriage máme spojené s výhledy z věže. Někde asi najdu text psaný pro Zvířetník a tam budou asi i fotky…

naštěstí libereckou MHD využívám minimálně - buď mám soukromého taxikáře (Pepa mě ráno do školy vozí), nebo chodím pěšky (cesta přes hezké parky krásnými kusy města max 30 minut). Venčit můžu v obřím lesoparku před barákem (2 minuty sídlištěm a jsme tam) a nebo raději popojedeme pár minut autem (asi 5) na kraj Jizerek… a pak už v lesích za humny můžeme nachodit spoustu kiláčků a nepotkat člověka.

Občas se mi nechce jít pěšky od maminy (bydlí u sestry asi 30 minut od nás) a pak dostanu papírovou jízdenku od maminky (abych neměla náklady 😊, prostě jinak nedá a jízdenky kupuje jen pro mě, ona už roky jezdí zadarmo). Jinak mám aplikaci v mobilu - ale projedu tak jednu jízdenku za měsíc…

jo a kolik hodin pes prospí je velmi individuální i v rámci jednoho plemene. Třeba Yoda je doga poměrně nespací. A nesouvisí to jen s aktivitou - i po náročnějším výletě má menší potřebu odpočinku a ráno vstává vždy brzy bez ohledu na náročnost předchozího dne.

Tenurri:

Sice je to spoustu komentářů daleko, ale:
Necháváte kartony a polínka i bez dozoru na zabavení u štěněte?

Případně jaké dřevo (je to jedno?). V bytě úplně polínka nemáme, ale můžu si nechat něco donést od známých 😀…Koupila jsem akorát klacek z kávového dřeva, že by neměl mít třísky, ale přijde mi dost tvrdý.

Co vlastně v té ohrádce můžu všechno nechat, když budeme cvičit samotu? Jakože..šikovný štěně může asi během půl hodiny udělat paseku z čehokoliv…já se bojím toho, že to bude žrát. Kvůli tomu si asi pořídím i kameru.

není jedno, jaké dřevo. Třeba vyschlá naštípaná polena ke krbu jsou blbá - umí se štěpit na velmi dlouhé ostré třísky…  Používám tak třicet centimetrů dlouhé kusy čerstvých silnějších větví ze zahradní lísky, z vrby, z ovocných stromků. Loupou z toho kůru, občas to žvýkají, občas s tím hrají fotbal… No a papír nechávám v koši na sběr - občas ho roztahají, občas si ho nevšimnou. Papír je relativně bezpečný a dobře se uklízí…

Štěňata rychle střídají aktivitu a spánek, takže chvíli spí, chvíli řádí, chvíli zkoumají… Ale protože máme oba nepravidelnou (a do jisté míry variabilní) pracovní dobu, tak u nás nikdy nebývají extra dlouho štěňata sama. Na straně druhé od druhého dne doma jsou sama alespoň 30 minut a brzy to natahujeme na tři hodiny - aby si zvykla hned od začátku, že s nimi nemusí nikdo doma být. Opouštíme unavené (ale ne přetažené), najedené, vyvenčené štěně. 

Kromě bezpečných hraček (brzy zjistíte, co je eventuálně problematická hračka - třeba když ničí plyšáky a žere výplň) u nás má dost volného prostoru, výhled prosklenými dveřmi na dvě strany, staré “zahradní” boty v předsíni (učíme tím nevšímání si obuvi a na počátku volíme takové, kde případná úprava peněženku nezabolí), případně někde položenou starší domácí mikinu. Většina štěňat si do pelechu natahala kořist - mikinu, pantofli… a spokojeně na tom spala…

je první dekáda dubna - a my si dali večerní dvě deci veltlínu na terase, nad námi létali netopýři, při krátké poslední procházce jsme potkali dvakrát kunu (stejnou - už je asi městsky oprásklá, tak se přesouvá bez nějakého šíleného zdrhání) - všechno kvete a je v půl desáté dvacet stupňů nad nulou… Skoro se těším, že přijde změna - déšť a spadnou teploty na normální aprílové počasí… 

pokud se nemýlím, je librela lékem, když už nic jiného na bolest pohybového ústrojí nezabírá. V tom případě bych nenechala svého psa podstupovat další a další vyšetření…

Nemusím vědět proč zabírá a nebo nezabírá, nemusí ani můj konkrétní pes zapadat do “tabulek diagnóz a reakcí na léčbu” - z pohledu majitele mi jde o komfort mého zvířete a ne o vědecké bádání veterináře.

miniponíci nemají chybu - s jedním na Malevilu kamarádila Betka - běhali spolu každý na své straně plotu - ona mu žužlala hřívu a on držel, případně do ní drcal hlavou. A když jsme ji odváděli, tak naštvaně hleděl…. byl nižší než ona

my to máme jednoduchý - klec, ve které by se pohodlně otočila, protáhla, rozvalila… doga, je rozměrově stejná, jako náš nejmenší pokoj… Od prvního dne učím štěňata být sama, od předprvního dne je domácnost upravena pro štěně (nepřístupné kabely, nasazené dveře do obýváku (normálně bydlí vysazené ve sklepě), žádný ubrus a nic, co by na sebe mohla strhnout… kartony jsou k dispozici, polínka snadno hryzatelná jsou k dispozici… a zatím všech pět dogat se naučilo báječně domácnost akceptovat a od pátého měsíce už mají celý dům k dispozici (i ty dveře už zase bydlí ve sklepě) a chovají se nedestruktivně a vzorně.

Všichni umí (někteří snadno, někteří to přežijí s nějakým malým diskomfortem) být na chvíli zavření v kuchyni či malém pokoji (třeba když se elektrikář hodně bál psů). Jinak jako tvoři smečkoví mají vstup všude. V cizím prostředí se někteří dali odložit zcela v pohodě, u některých to nešlo, neb sice neničili, ale nebyli rádi. A nechci, aby výlety a dovolené měli za trest. Uvidíme, co Yoda - zatím vypadá, že by se dal v cizím prostředí odložit bez připomínek. 

Nácvik na klec nedělám - koneckonců letecká přeprava u dogy nehrozí (stejná pravidla jsou na transport nosorožce… do tabulek leteckých společností pro přepravu psů se nevejde), v případě průšvihu zdravotního máme malou ložničku v přízemí, případně předsíň s výhledem do zahrady.  A po vnoučatech máme vrátka na schodiště - ta se dají nasadit kamkoli.

dnešní dvacetikilometrová procházka vedrem po Zadní zemi

lipová alej z Lipové - zatopený žulový lom - dole je Lobendava - Anenský vrch - kaple svaté Anny otvorem ve dveřích - zajímavá Getsemanská zahrada - Yoda měl ještě hodně sil - křížovou cestu opravuje obec Lobendava - po neznačené cestě na vrch Jáchym - zdejší areál opravily Lesy ČR - zastavení zůstala v původní němčině - kaple svatého Jáchyma - Yoda už se s narůstajícími kilometry i narůstající teplotou klidní - oběd na hraniční stezce - Třípanský kámen (hranice Čech, Saska a Lužice) - jasně zelené jaro - zaniklý hřbitov v Liščí (torzo kaple prosvítá v hustém křáčí) - Zámecký rybník - zámek Lipová (nesmírně cenná a zajímavá stavba… bohužel německý lazaret, český domov důchodců, vojenská posádka a následně i špatný prodej… teď pracují, snaží se… ale obnovit vše půjde ztuha) - Lipová má ty prastaré lípy všude (a nové taky vysazují kde se dá)

a teď ty nepsí venčící - nedělní Kamenice a Josefodolská přehrada (viditelnost ještě saharská), pátá fotka je Příšovická pískovna ze středy a za naší magnólií jsou včerejší Jizerky. Bílá Desná (po tragickém protržení přehrady byla regulována již jen řadou pravidelných fotogenických stupňů občas proložených nějakým tím vodopádkem) a od rozhledny na Světlém vrchu jsme dolů klesali po Mariánských schodech. Jsou staré, ošlapané žulové, je jich 365 a děsně klouzaly…

Yoda v prvním dubnovém týdnu

a tak viděla jsem straku, jak ulovila mladičkou špatně létavou sýkorku a umlátila ji o okap. To je příroda. Strak i sojek máme hodně, ale počet malých opeřenců výrazně neklesá. 

Jak říká moje kolegyně - horolezka - je hezký, když se na oznámení o uzavření horolezeckých cest z důvodu hnízdění sokola objeví dovětek - hnízdo chráněného sokola vyplenil chráněný výr - lezení povoleno, je dohnízděno…

když jsem viděla naživo první dudky, fascinovalo mě, že chocholku nemají roztaženou, ale složenou a vypadají, jako by měli skrz hlavu prostrčený klacek - na jedné straně zobák a na druhé chocholka 😄

efe:

My dnes jen kolem komína. 

skalní brána u Hradčan ?? Tam je to moc pěkný kus přírody. 

Já dneska měla dálkaře, tak si to vynahradíme zítra - chceme obejít kus zapomenutého kusu světa - tam kolem Lobendavy a Lipové. A protože mi to vychází asi na dvacet kiláčků, musím teď smažit řízky (to máme už roky zažité pravidlo, že nad dvacítku nesu řízečky). 

janaa:

Máme na zahradě dudka chocholatého. Tak jsem měla k blonckám proslov,ať ho neruší. On tady stejně asi jen prolítává při návratu na hnízdiště,ale stejně mě to moc potěšilo,dlouho jsem ho neviděla,a u nás nebývají. Předváděl se mi v celé nádheře😍 ale vyfotit se nenechal,pacholek

gratuluju. Ty znám jen ze zahraničí - Španělsko, Francie… tam jich byla spousta. Ale u nás vidět nejsou, ještě jsem na ně štěstí neměla

my dneska dopoledne obešli kousek Jizerek (asi deset horských kiláčků) - neb jsem si práci odložila na večer (řeším kolize v rozvrzích na další rok) a na zítřek (laborky s dálkaři). Zítra tedy bude s psíkem procházka jen kratičká ráno, zato na neděli chystám pořádné protažení tlapátek směr Šluknovsko

hlavně klid, pohodu a žádné průšvihy si nepřipouštět. Bude to dubňátko??

Thielli:

Ještě doplnění - u pudla stejně jako u mnohých jiných psů je u charakteristiky uvedeno, že jde o jemné zvíře, které tvrdostí můžete zlomit.  A já se pořád o svou pokousanou ovečku bála, abych ji nezlomila, až to odskákal cizí pes. Takže jsem posunula ručku “tvrdosti” o stupeň doprava. Moje ovečka se nezlomila a začala mě vnímat. Ale jak jsem psala nahoře, ta černá má ručku tvrdosti úplně vlevo. A dnes už vím, že hledání nastavení je u každého psa prostě hodinářská práce a stačí málo a je to blbě buď jedním nebo druhým směrem.

každý pes je individualita - je úžasné pozorovat, jak se Váš pudlí svět rozšiřuje o další a další střípky soužití s tím “bezproblémovým a samovychovatelným” plemenem. Smůla na kus - ale stejně má kliku ten kudrnatý atypický “kus” na paničku. Byť začátečník, tak doválčíte vše do zdárného konce a bude společně báječně i před prahem… nejen v přírodě. A třeba po soustě let přijde odměna v pohodové a vyrovnané a dokonalé pudlí dámě, která bude jak z učebnice…  a možná se bude paničce stýskat a říkat jí: “jó tenkrát, když teta Hnědá s tetou Černou…”   

Taky Yodovi vyprávím, jó to teta Beta, nebo strejda Xerín…. my už těch předchůdců máme celou řádku - každý byl úplně jiný, každý (snad až na Xerxe) měl nějakou “chybku”… ale se všemi to nakonec šlo a bylo to fajn.

Držím palce, ale kráčíte správným směrem

v jaké situaci napadá mladší fenku?? Taky třeba se ještě cítí oslabená a nechce si hrát… a preventivně jde do “protiútoku” s cílem mít od mladé klid… Možností je mnoho - a pravdu mají předřečníci - vy jste od toho, abyste hlídala klid ve smečce. Ve vaší nepřítomnosti zvažte oddělení holek

neočkuji. Vím, že se tvrdilo, že vakcína je na jiné kmeny, než které jsou v ČR běžné. A pak, že málokdy pes onemocní boreliozou, že jsou podstatně běžnější (a někdy zaměněné) jiné nemoci klíšťaty přenášené. Co je a není pověra netuším.

Holt používám hnusnou chemii, aby klíšťata nepřežila a minimalizoval se možný přenos všech možných nákaz…

tak tedy cesta do Středohoří - první tři fotky jsou z hradu Sukoslav nad Kostomlaty, pak botanická nádhera z Oblíku, při sestupu se Yoda trošku rozjel a měl skákavou a přetahovací…  a pak jeden menhir a na konec Panenský Týnec. Parádní den