Příspěvky uživatele

efe:

Ahoj, koukej po výrobcích zn. Back on Track. Nabízí Equiservis třeba. 

moc děkuju

jdu sem s dotazem - někde někdy někdo (Efe?? Buggyra??) diskutoval o bederním prohřívacím pásu (infra odrazivost ??) pro lidi. Prosím, dejte mi odkaz. Nejde sice o moje záda, ale potřebovala bych doporučit osvědčený výrobek

mrzí mě, že nemůžu najít fotku, kdy Night pil vodu z umývadla v koupelně a přitom se prohlížel v zrcadle…

u některých psích mimin se projevuje poměrně silný atavismus - třeba i to, že se čůrá jen v bezpečí domova, že se při procházce nikde nesmí zanechat pach zranitelného mimina. To přejde.

Jen poznámka - taky se může objevit jiný atavismus - období strachu. Ten vymyslela matka příroda pro štěňata, aby se nevzdalovala od domova, a neztratila se, když třeba smečka loví… Občas v určitém období nechtějí štěňata opustit zahradu, dvorek… prostě nejbližší okolí. Stačí je odnést někam o kousek dál - a už to je normálně průzkumnické štěnítko, které sleduje (i občas nesleduje) svého člověka. Zase je to jen časově krátká epizoda v počátku soužití. Zase to vymizí a štěník se bude těšit na každé cinknutí vodítka…

dvojice fotek vždy z poloviny února 2022, 2023 a 2024

to vážně musíte otrávit každé téma ?? 

přihodím dnešní procházku na Černou Nisu a Pilzberk (tedy dnes Milíř). Bylo umrzlo, sluníčko se snažilo, ještě se daly najít zbytky sněhu. Psisko si to užilo, my taky…

Když se potká buková suchá větev, správná vlhkost a správný mráz… je z větvičky rázem mrazivá chlupatice (předposlední fotka)

Sarah01:

To je krásný ta vyhlídka. 👍

Jizerky jsou krásný, a vrcholových žulových masivů s vyhlídkami je hodně - nejen Ořešník, ale i Paličník, Jizera, Frýdlantské cimbuří…  máme je prochozené křížem krážem… Zítra taky asi nějaký ten kus prošlápneme. Jen je to zatím takové šedivě smutné - sníh není, námraza není a do jásavě zelené jarní bučiny je ještě daleko.

a teď ty nepsí - všechny z pátečních Jizerek - vodopády Velkého Štolpichu a masiv Ořešníku

na osmé fotce je vidět, kde jsme byli (ten nejvyšší hrb mezi stromy), na předposlední je jediný zbyteček sněhu a na poslední odložený Yoda pod Ořešníkem

sobotní souhrn venčení - nejprve Yoda

megi-the-pes:

A zkoušeli jste koupit v zahraničí? Někdy se tam píše “nákupem kupující prohlašuje, že je držitel…”. Kvůli tamtomu do ostřikovačů (autí) po mně chtěli IČ, ale jiný obchod zase ne… 

to mě nenapadlo. Ale snad by mělo zabrat  Belanty nebo jak se to jmenuje. Vyzkoušíme… A  to nemám postřiky na zahradě ráda, ale jinak bychom byli bez višní a všeho podobného… 

u nás hodně bojujeme s monoliozou… Krásně zabíral postřik Horizon… ale ten se už druhý rok nesmí prodávat “malopěstitelům” co nemají papír na práci s jedy… A tak jsem loni přišla o mladou sakurku a asi i mirabelu… 

další téma, které si vyruším… tady pomalu není co číst

Fikovnice:

Mění se, kolísalo to včera mezi 44 a 53 stupni…🙂

to jo - mně šlo o konstantní chybu - tedy pokud by chyba byla stále například 42 stupňů, jestli venku kolísala teplota mezi ráno 2 (vašich 44) a odpoledníma 11 stupni (vašich 53). 

Sarah01:

Jana píše, že to ukazuje venkovní teplotu. To si myslím, že člověk potřebuje vědět, kvůli přizpůsobení se jízdy povětrnostním podmínkám.

a tak donedávna to auta neukazovala - a řídilo se. Na sněhu, na ledu … a prostě se muselo počítat s tím, že když je teplota někde kolem nuly… musí se přizpůsobit jízda.

Je fajn zjistit, zda je chyba konstantní - a nebo ne. Pokud je to konstanta, pak bych neřešila a odečítala (třeba 42 stupňů)… Pokud se chyba mění, tak holt se bude muset našetřit na výměnu čidla… Ale do další zimy je času dost. A teď na jaře holt dávat pozor…

dnes hned po ránu cesta údolím Velkého Štolpichu. Vodopády tečou (ale už je sníh z této strany hor úplně pryč, takže jarní tání jsme nestihli), stromy vrzaly v silném větru, ptáci řvali jak pominutí. Návrat přes bučiny a žulové kamení kolem Ořešníku (pohled od vrcholového kříže úchvatný, jen tedy na nechráněném skalisku byl fučák obrovský). No a už jsme doma a vesele pracujeme. Oběd je připravený od včera… takže to vyšlo úplně báječně.

Myslím, že psíček bude dobře spinkat…

ještě dopíšu: že tedy uprostřed února jít po vrcholcích hor jen v mikině a vestě… a za celou cestu najít jeden asi tak metr čtverečný navátého sněhu na zastíněném místě (Yoda zajásal a hrabal a hrabal a žral ten firn…)… nikde ani zbytky ušlapaného ledu. Nic. Podivná zima

janaa:

Už jsem taky někde viděla fotky, a zrovna dnes obnovovala naše veterinární zásoby,kdyby zas nějaká bloncka chtěla hrát s majkou nějaký hry😎

Jinak my nevenčíme, z posledního víkendového honu přinesly holky psincák, zatímco účastnice závodu si třikrát chrchly a dost, tak u babuše se to rozjelo ve velkém. Tak se jen teď modlím,aby nezačaly chrchlat placatky. A protože u nás každý den prší, zavelela jsem klidový režim v suchu, a krátké procházky jen když pršet nebude.

ach jo - tak ať to zvládnete co nejlíp. U Yody se to rozjelo děsně rychle - ale taky se to po nasazení léků poměrně rychle zcela uklidnilo

to je jako ve Francii. Tam mají zakázaná plemena. A pak taky zakázané křížence - a ti mají přesný popis, jaké znaky nesmějí mít… Pokud vypadají “dle seznamu” mají smůlu… Pro jistotu jsem nedorostlému Yodovi vezla s sebou PP, neb vykazoval na půlroce znaky zakázaných psů - a nechtěla jsem riskovat, že ho nějaký policista označí jako křížence zakázaného typu…

Mě na těch obřích psech děsí jejich krátkověkost. Napřed dlouho štěně, nemůžete na dlouhé procházky, kvůli kloubům. Potom 4-5let chodí a rádi, pak najednou nemoci , pes zestárne a dalších pár let mu pomalu musíte pomáhat i vstát, výlet nepřipadá v úvahu.

Krátkověké dogy jsou. Před pár lety jsem počítala průměr věku z oficiálních dat (ale ta nejsou zdaleka kompletní, úhyny skoro nikdo nehlásí) a vycházel průměr okolo 6 let. Ale aktivní bývají už mladé a všechny moje dogy nebyly nemohoucí - byli aktivní až do konce.

Arona Ruprechtice. Na šesti letech měla jedinou známku stáří - šedivou hubu. Od malička pohybově zatěžovaná (spíš přetěžovaná - vyrůstala se skautským oddílem). Na šesti a půl letech začala náhle kulhat. RTH kyčlí úplně vzorné - komentoval veterinář, že tak čisté snímky nemají ani roční jedinci. Byl to osteosarkom… a uspána byla po dvou měsících od kulhání. Aktivní, jen skákající po třech… (ale nádor byl již velký a hrozilo prasknutí stehenní kosti).

Xerxes Bonoda. Na čtyřech letech bloknutá záda. Nikdy se to neopakovalo - tehdy asi týden kulhal, dokonce první den překluboval. Opět od malička zatěžován, na roce šel z Lipna na Plešné jezero a zase zpátky… když pominu ten jeden měsíc klidového režimu, tak byl bez problémů až do smrti. Zalomil to náhle uprostřed veselé procházky (pitva prokázala přetočení sleziny přes hlavní cévu v těle a tudíž okamžitý kolaps). Bylo mu kousek přes šest let. Mám pitevní zprávu na úplně zdravého psa…

Beta Black Triumf. Blbě jako štěně vstřebávala vápník. Vápnili jsme ji jak Jizerky v době kyselých dešťů. Komunikace veterinářů (dogař a místní) vynikající. Vyrostla. Hodně a navíc byla těžká. Spíš pes než fena. Zatěžovaná zpočátku míň, pak už zase hodně. Jizerky měla prochozené křížem krážem. A nejen Jizerky. Aktivní do posledního dne. Odešla na akutní zánět dělohy dva měsíce před osmými narozeninami. Poslední rok a půl se hůř zvedala - dostávala občas léky na bolest, pak i Trocoxil. Ale dvouhodinová procházka v terénu jí rozhodně nevadila.

Night de Garaba. Jeli jsme si pro něj daleko - až do centrálního Španělska. Můj vysněný vysoký, štíhlý, lehký typ. Opět zatěžován víc než míň. Na roce obešel Máchovo jezero, lítal po horách… Na šesti letech se objevily první příznaky spondylozy, ale nikdy trvalou medikaci nepotřeboval. Odešel na torzi pár dní před veteránskou osmičkou. V té době výlet kolem patnácti kilometrů nic neznamenal.

Proč to píšu?? Nemám pocit, že by byl krátký čas na aktivní žití. Jasně, doga je extrémně krátkověká. Ale už od malička normálně procházkujeme, na půl roce už vůbec pohyb neřeším. A nález na kloubech neměla žádná. Yody režim tady znáte - a RTG na 13 měsících zcela čisté. Jeho pravý brácha má taky velmi aktivní majitele (dobývají mimochodem rozhledny) a má oficiální RTG kyčlí i loktů taky bezchybné…

Spíš odejdou dřív, než zestárnou - vidí, slyší, běhají… Alespoň ti mí všichni čtyři tak odešli. Z plné síly…

a ještě poznámka k velikosti - fakt velký pes má kohoutek nad stolem. Když člověk sedí na židli, kouká si s ním z očí do očí. Může klidně pít z umyvadla a má všechny čtyři pohodlně na zemi. Na lince dostane kamkoli. Ocasem umí při nadšeném vrtichvostění poslat z obývákového stolku sklenku s vínem přes celý pokoj. Nebo srazit velkou konvici s čajem. A ani si nevšimne, že se něco “za ním” dělo. A taky sestřelit batole. Vůbec to nemyslí zle, naopak má velikou radost. Prostě zezadu je podstatně nebezpečnější, než zepředu… I když taky umí hrábnout pacinkou a díky velikosti a hmotnosti packy je (sice výjimečně, ale stane se) z něžné psí prosby řádka modřin…

Mi to už nepřijde - ale pokud se s fakt velikým psem potkají majitelé “normálních” velkých psích plemen… tak hlásí, že rozdíl je neskutečný.

jako ilustrace oblíbený posez v křesle (a to jsem pořídila vysoká pohodlná křesla místo kanapátka, aby se tam pes necpal), má rád odpolední kávičku (vyžebrá něco sladkého) i večerní sklenku vína (nevyžebrá nic), ale posedí s námi