Příspěvky uživatele

souhrn tohoto týdne - nejprve fotky Yody - občas je chlapec sluníčkem znavený (pak má i statické fotky), dneska za vlhka a mžení byl jak klokan - věčně jsem ho měla nad hlavou…

běžně účet na veterině tisknout nechci - škoda papíru… vím, že všechno mají v kartě. Ale ondá jsem si účet donesla (aktivní studentík na středoškolské praxi) a teď jsem na to koukla - má tam v kolonce pacient napsáno německá doga Yoda a za tím číslo čipu.

U běžného ošetření nebo očkování čip nenačítají - jen na vstupní prohlídce štěněte, při vzteklině (to je jednou za tři roky) a jinak si říkám - a oni ochotně čip načtou

když poprvé dorazím na veterinu se štěníkem (a pasem), tak první co nastane, je kontrola čipu. Pak čip kontroluje automaticky veterinářka u vztekliny - a u nás ještě před výjezdy do zahraničí, ale o to poprosím. Aby se nám na hranicích nestalo, že si úředník vzpomene a čip třeba bude lehce odstěhovaný jinam a nebude načtený na první pokus.

Jak jsem byla ráda, že jsme čip kontrolovali u Nighta před cestou do Skotska - neb čip odputoval na zcela nestandardní místo a hledali jsme ho na veterině dost dlouho. Na hranicích Británie jsem ho pak načetla ihned a bez problémů… Řešit to až na hranicích, tak mám infarkt

redistrují se - a i dovezený Night se španělským pasem byl zaregitrován veterinářkou do naší veterinární databáze hned při první návštěvě.

já taky ve sportovních sandálech naboso chodím hodně. A jindy do nich dám ponožky - mám pocit, že uprostřed luhů a hájů módní policii nepotkám 😀. 

Kde chodí turisti ve vysokých pohorách, nosím “botasky”. Kde nosí botasky, chodím v sandálech (od jara do podzimu) nebo v rozšněrovaných prodyšných “bačkorách” . A kde nosí sandály, chodím bosa, nebo v bosobotkách…

balu:

Tak já bych nesnesla, neboť bych se musela držet oběma rukama 🙂. 

Snad je člověk natolik soudný, že si trasu nejprve projde na mapě a zjistí si, jestli je vhodná pro psa (stejně tak když jde s dítětem, zda je vhodná pro dítě, atd ). 

projdu si trasu a často nic nevím… pokud tam nejsou fotky, tak není rozdíl mezi širokými schody tvořenými kládou a zeminou… a nebo žebříkem kovovým kolmým… jen podle vrstevnic můžu hádat… 

Nejlepší je, když vyšlapané schody ve skále (v pohodě se zvyklým psem schůdné) nečekaně nahradí dřevěným žebříkem, který tak psovi neumožní použít stupy ve skále a žebřík vzdálený od skály tak na zlomení nohy nedá. A pak se sunete vedlejší skalní průrvou, tlačíte před sebou psa, odpočíváte u pokroucené jediné borovice a doufáte, že se k tomu autu poblíž dosoukáte. Vyšlo to. Cestu jsme znali - vždy byla schůdná…

A nebo při cestě francouzským středohořím (úžasný kus světa) se vyhnete cestě (značené) kde jsou schody (a bojíte se tam žebříku) a zvolíte jinou (taky značenou), kde schody nejsou. A jak následně pravila moje polovička - nebyly tam proto, že je tam nikdo nechtěl lézt vybudovat… Ale párkrát jsou Nightovi pomohli zvednout pozadí na velkém schodu, párkrát jsme trnuli, že se vracet opravdu nechceme… a zvládli jsme to a ceta to byla báječná.

ještě je třeba upřesnit, co je dlouhá horská túra. Pokud je to kolem třiceti kiláčků standardním terénem (hatě, chodníčky, skalnaté chodníčky) - zvládne to každé psí plemeno s výjimkou extrémně krátkolebých. Koneckonců naše dogy jsou jasným příkladem kamzíků nejen jizerskohorských.

Pokud chcete hory s nějakými těmi řetězy a žebříky - pak to musí být lehkonohé obratné plemeno, které zvládnete vysadit “o parto výš”, pokud je to potřeba. 

Pokud zatěžujete zdravé štěně od malička postupně, na roce už zvládne solidní zátěž. No a pak přeji hodně společně našlapaných kilometrů

o víkendu dorazili k nám na sever rorýsi

jak se spalo ?? Počasí je pěkně turistické (alespoň tady u nás)

už Betka na neurologické potíže měla doporučenou milgammu - a zobala až do smrti jednu tabletu za den. A to na ní ještě žádná reklama neběžela. Nervové buňky potřebují Béčko - a tady jsou ta různá béčka (včetně B12) asi solidně poskládaná. Když jsme vysadili - bylo to poznat - a proto jsme více neexperimentovali… a dávali stále.

Ronja s motejlem:

U nás většinou roste rukavicovník, narazila jsem ale i na trenkovník😮. Tomu vašemu bych se vyhnula - takový malý Blair Witch😁. 

My včera potkali výletní kočky - na kšírkách a vodítku. Nejdřív jsem myslela, že paní venčí vychovaný čivavy, ale kdepak. Šlapaly u nohy jak hodinky, zajímavá podívaná, jeden z nás to nemohl pochopit😁.

jednou jsme v lese, dost daleko od civilizace potkali vzácný podprsenkovník 😄

a to jsme ještě potkali luxusního a perfektně poslušného hnědého králováka. Moc pěkné pokoukání na něj bylo.

krásné kvítí, krásné výhledy a krásní koně na obří pastvině (sdílené i se stádem daňků)

Yoda byl focením kytiček zhnusen - měl sedět a nemotat se v kytkách, tak raději ulehl…

my dali dvacítku ve Středohoří - začali jsme ráno na orchidejových pláních (Bílá stráň) a pak šli a šli a šli…  přes Lbín, Dlouhý vrch, Křížovou horu, Laffitovu vyhlídka… skoro pět hodin máme v tlapkách…

Varaxi:

Já vím, mně se to kecá - třeba za patnáct let si prohodíme role. 🙂

jak je ?? Předpokládám, že spokojená mamina má spokojeného človíčka 💕

jak jsem ráda, že nám stačí gumový kartáč na občasné vyčesání a vlhký froťák na sebrání vyčesaných chlupů a naleštění 

Liberec, bývalý nočník Evropy hlásí sucho…pořádně nepršelo ani nepamatuji, dneska taky nic - jen dvakrát lehce mžilo, ale srážkový úhrn na zahradě neměřitelný.

ona i pěnkava má výrazné bílé pruhy. A velikostně mi přijde blíž, než dlask. Ale nevím…

nezachytila se za něco ? Na zahradě u nás chodí dogy i bez obojku - Arona se dokázala stahovákem zavěsit za větev… ještě, že jsme u toho byli… a pokud by se Baruška někde zachytila, odkousla se v “sebeobraně”

efe:

No není to zlatíčko? 😠

asi měla jiný vkus než ty 😉