Příspěvky uživatele

nejprve ty psí - procházky od neděle do dneška jen za humny - všechna parkování do 10 minut od vrat… Chlapec si je užíval

chůdě Megí, šlehačky si zaslouží hodně… (tady zase aby se nepoto…)

Maličký Night jednu koupil - byl to ohradník kolem koridoru na pastvinu a standardně byl vypnutý, pokud koně byli na pastvě. Koně se pásli, já byla v klidu, štěník na vodítku, čenichal v trávě… a ohradník tenkrát zapomněli vypnout… Plakal Nightík hodně - a od té doby kolem ohradníků psisko na vodítku a bedlivě sleduju, kam strká čenich (a mlátí ocasem). Zrovna dneska páník smlouval, ať Yodu vypustím, že je cesta tak hezky fotogenická… ale nee, kravičky byly sice v dálce, ale ohradník byl blízko…

pokud kočka byla vidět, “jak dělá salto nad obilím” - tak k tomu měla důvod - tudíž ji chytil a pak se divil, že má kočka zuby…  Myslím, že i proto zanechal pronásledování a rád poslechl a přišel. Jasně že je to věštění z koule - ale kočka tam prokazatelně byla a tudíž pravděpodobnost rány od ní je mnohem vyšší, než že v obilí byla zmije.

Hlavně ať se to zahojí bez komplikací - chudák psisko, už si toho špatného zažilo ve svém krátkém životě hrozně moc a zaslouží si pohodový čas bez návštěv veteriny

to video mě překvapilo - jak se chlapeček jeden pruhovatý vytáhl do výšky. Zajímavé psisko vyrostlo z malého pitbulíčka.  Tak tedy dál přeji pevné nervy - ještě že tvoje holčička širokohubá ti dělá samou radost 🙂

Tenurri - a zůstává někdy sám a nebo už z něho navždy bude pracovní pes?? Protože pokud si teď zvykne v práci, bude se v pozdějším věku hůř navykat na samotu. Nelze to střídat (i s tím, že si protáhnete polední pauzu a dojedete ho pořádně vyběhat) a nebo si ho přivézt do práce až později?? 

Ono to může v práci fungovat skvěle, ale pak se třeba najde jeden silný alergik a ze dne na den pes do práce nebude moci…  Vždy bych preferovala to, že pes samotu umí. A když ji umí, může se to různě kombinovat…

je krásný, jak to máme nastavené každý jinak. A je dobře, když člověk má práci, která mu vyhovuje (a bonus navíc, když ho opravdu baví)

tak hlavně akademik má výjimku v zákoníku práce - nemusí být na pracovišti jindy, než v rozvrhovaných časech (výuka, konzultace, porady…). Jinak je jedno, jestli píše výzkumnou zprávu či bádá a přemýšlí, připravuje či opravuje testy, píše přednášky a vymýšlí příklady či měří a experimentuje na pracovišti, doma, v cizí laboratoři nebo na Madagaskaru. On nevykazuje 8 hodin za den - vždyť když něco opravdu dělá, nekouká na hodinky… Na stranu druhou nemá pravidelnou pracovní dobu a výuka je i v časech nepopulárních - první blok u nás začíná v sedm ráno, poslední končí v půl osmé večer. A dálkaři jsou i v pátek odpoledne a v sobotu. 

Hodně lidí mi závidí, že zpravidla jsem odpoledne doma a mizím do lesa. Tu druhou “směnu” - kterou si v klídku dělám doma večer už nevidí. A já jsem moc ráda, že tu možnost mám. A myslím, že Yoda je taky rád…

čápů černých přibývá i u nás (Liberecko). Potkáváme je podstatně častěji, než ještě před pár lety.

K těm alkounům - nemůže to spíš být morčák?? Přeci jen je to běžnější “kačena”

je to druhá strana města od nás - ale střídají se lijavce tady dnes po celý den - občas i s bouřkou. Ta odpolední přišla zcela rychle - a ve Vratislavicích byla velká akce, Den dětí, park plný starých stromů - začne liják - první reakce lidí je schovat se - i pod strom… a práskne to. Bohužel. Myslím, že tomu zabránit nešlo.

Mimochodem teď jsme šli na poslední procházku - vycházíme za svěžího večera, po asi deseti minutách jsme doběhli mokří jak myši. Pes ani nechtěl běžet domů (měl to už jen 100 metrů), chtěl zalézat pod velký tis… Prostě otočená konev - naštěstí bez bouřky.

Fikovnice:

Jéé, já Vám teď nerozumím. Jaké krákání?😀

psi reagují často na zvuky ptáků - takže v lese kráká nějaký ten krkavec či vrána - a psí slečna se aktivuje a řádí 

a teď ty nepsí

tak nejprve Yoda tento týden (tedy bez neděle, ta už tady byla) - prozkoumávali jsme jen lesy za humny a ve středu Karlov - to je taky kousíček, ale jsou to květné bučiny na ještědské straně města, na rozdíl od těch jizerskohorských

já ráno stihla procházku ještě v suchu - a navíc s ohledem na předpověď bude tento víkend víc flákací - čeká jahodová marmeláda a upečeme chleba… a tak…  Ven se půjde jen za humna v mezerách mezi kapkami deště. U nás se snad nic srážkově hrozného dít nemá… prší tak nějak normálně a hory to tady potřebují - bylo sucho

zase platí - jak si to od prvního okamžiku v práci uděláte, takové to budete mít. A to se štěnětem i s kolegy. Držím palce, aby byla pohoda

no nevím - mám pocit, že sem chodí lidi gramotní, co umí číst - a to, jak upravovat lístky si zjistí

v devět nám odpojili areál od proudu a vyhnali nás domů (neb celodenní odstávka - jen nám to technický úsek zapomněl nahlásit…). Psík se tváří, že ho ruším - jen se tedy přesunul z pelechu v kuchyni na pelech ven… že dopolední dospávání bude lepší za řevu špačků a kosáků.

já dneska měla trošku šok. Byli jsme v karlovských bučinách na kytičkách - kvetou první lilie zlatohlávci (i když většinu spásla přemnožená spárkatá, vypadají, jako by je někdo vzal křoviňákem 10 cm nad zemí), raší kruštíky, okrotice, dokvétají hlístníky, je tam hodně vraních ok… No a pokud se chci kochat kytičkama (které nejsou taky hned vidět a musí se po nich koukat), tak mám Yodu na vodítku - neboť pokud je na volno, musím být víc ve střehu a kytičky si neužiju… Ještě že tak. Ostré boční světla, takový ten pruhovaný les - světlo stín, stoupáme po lesní široké cestě (značená naučná stezka) a nejednou jen slyším od Pepy “BACHA” - ze zatáčky se vyřítili (fakt ostrý sjezd) dva cyklisti. Pes byl naštěstí u mě (jinak při 5 metrech vodítka by to mohla být sranda). Musím cyklistům přiznat, že velmi intenzivně brzdili (až jim kola podkluzovala) a nás nakonec míjeli už tak nějak normálně. Ale pokud by pes stál na druhé straně cesty než já… tak to před vodítkem úplně nedobrzdí

nevím jak datel černý, ale žluna zelená to tak má. Mladé žluny létají takové “balistické křivky” - vyletí ze země, neberou výšku a o kus dál zase žuchnou. A tak se postupně přemístí k nějakému kmenu, na který vyšplhají a ječí, že chtějí od rodičů něco do zobáku… Několikrát jsme je pozorovali u nás na zahradě… naštěstí dogy bývají nad věcí a “pipinky” se neloví. Nevím, jak Yoda… tomu bych až tak nevěřila. Ale možná by mě taky překvapil

večerní šílení štěňat je úplně normální - nejlepší byl Night, který se svojí láskou k vodě vždy vyrval nějaký kus leknínu či kosatce a i s bahnem a vodou a tím kvítím tryskem vletěl do obýváku… Prostě zdravý štěník - nebojte, za pár měsíců bude (o něco) líp 😄

Tenurri:

Nerozebral, asi to na něj bylo moc těžké. Věnoval se jen tomu Kongu, do krabice hrabal packou dle kamery sem tam ji okousával ze stran a pak začal jančit a nakonec šel spát. Příště ji nechám otevřenou a zmuchlám do ní nějaké papíry a rozházím tam mlsky.

Přišlo mi, že by právě zvládl i déle, ale nechtěla jsem to hned první den přepálit. 

tu krabici musí znát, musí se těšit - naučte ho hledat v ní dobrůtky… a posléze z toho udělejte výjimečnou situaci, na kterou je třeba se těšit. Pak si možná v zápalu boje se škatulí ani nevšimne, že už je sám… a že se někdo loučil…