ale přesto pozor - znám případ zašláplé jorkšírky (skončilo to smrtí - žebra prorazila plíce) kamarádským berňákem - znali se od malička, hráli si pravidelně a stačilo jedno uklouznutí a neštěstí bylo hotové.
Labradoři dokáží být blázniví, hraví… a jsou těžcí. Kontakt klidně, ale bláznivých honiček a divokých hrátek bych se bála. Rozdíl hmotností je velký. Uvidíte - ale pozor dávejte
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 16.06.2024, 06:56:57
ano - vemeníky teď kvetou na řadě míst. Jen tu okrotici něco spáslo a máme na ni letos smůlu - potkali jsme se jen jednou a ještě ne u nás, ale ve Středohoří. Vemeníky tento týden na třech různých místech.
to byl posed, je to rozhledna, allainova věž, mohli jste vylézt na Kumburk, to je jinačí rozhled
taky na něj dojde 😉 Ale byla s náma vnoučata a to jsou leniví Pražáci - takže okruh z Kyjí od nádraží přes Allaina a křížovou cestu nahoru na Tábor stačilo…
celý týden jen za humny, až dneska okruh kolem Tábora (ne města, ale kopce nad Lomnicí nad Popelkou). Psovi je to jedno, kde se čmuchá a čenichá a levituje nad zemí
ale tam se předpokládá, že je pes již nakažen. Já vycházím z toho, že pes nakažen není a jedná se o novou nákazu - tedy odstraňuji jen potenciální nové stádium z krevního řečiště. Jinde nic není. A v řečišti po štípnutí komárem vydrží minimálně měsíc - a tedy pokud od měsíce po možném prvním kontaktu odčervím… měl by být klid. Nebo se pletu??
proč ?? Já měla dojem, že to likviduje “larvy” v krvi - a tak proč odčervovat už v Čechách??
Navíc už bude mít i Advantix - takže bych ho zase nepřechemizovávala (to je slovo 😄 ). Adventix před, tak dětský repelent jako na páníčka a po návratu jednou Milbamax… proč třikrát ??
a ještě připomínka neveterinární. Nevím, kam jedete. Severní oblasti Itálie jsou ke psům vlídnější - mají i psí pláže. Jih je dost konzervativní (i když i tam se časy mění) ale se slušně vychovaným psem problémy nejsou. Zjistěte si, jak je to s přístupem do vody - ne všude se budou rádi koupat vedle psa. My jezdíme ne na koupací dovolené, pobyt na pláži neřešíme.
Pro mě je horší setkávání s tuláky - taková smečka toulavých prašivých, občas třínohých psů typu bull chladících se na dlažbě v kostele v centru Tárentu byl zážitek (už je to taky nějaký pátek, třeba je to minulost). Tuláci bývají i v archeologických areálech - bývají klidní, spíš plaší, ale pozor třeba na misky s vodou (ty si pochopitelně hlídají a vy je nemusíte registrovat).
Ale myslím, že si užijete báječnou dovolenou všichni a doufám, že se vrátíte bez nepříjemných zážitků i bez parazitů.
v Itálii (včetně opravdového jihu - Sicílie) jsme byli opakovaně. Řeším srdeční červivost (a případné začervení, neb na jihu nikdo bobky neuklízí a předpokládám, že ani moc neodčervuje). Prostě zhruba tři dny po návratu podám Milbemax. Pokud jedete na dlouho (třeba měsíc) - musí se podat i v průběhu dovolené… neb funguje jen na mladá stádia těch potvor.
A pak se modlit. I naše paní veterinářka nevidí ráda naše výlety na jih, neboť loni nezachránila mladou ridžbečku… než vůbec zjistila, že byli v zahraničí, než vylezly testy, než se přivezl lék z Itálie… bylo pozdě.
Odpověď na příspěvek uživatele keriton z 11.06.2024, 16:17:17
tak přeji, aby si to labutě vzaly k srdci a už blokády neprovozovaly. Diskuzi se nedivím, obdobně nadávám taky - naposled to schytalo stádo daňků, které nám přes cestu postupně přešlo třikrát…
byli jsme teď zkontrolovat kytičky v karlovských bučinách - lilie kvetou naplno, z orchidejek hlístníci odkvetlí, kruštíci mají zatím jen poupata, okrotici zase někdo sežral (asi srnčí), vemeník kvete…
Na konci jsem se naštvala - přebíháme koleje docela frekventované tratě po vyšlapané cestě, Yoda pochopitelně na vodítku a najednou se na nás řítí mladý výmarák. Yoda vydržel dlouho v klidu, až když mládežník začal víc prudit, tak se ozval a zabručel. Psík zareagoval správně a konečně si vzpomněl, že k němu patří ta osoba, co v dáli ječí Merlinéééé, Mééérlííínéééé. Paní se omlouvala, že je mladý a nemůže ho pouštět v lese, že by utekl, tak ho pouští jen na cestě. Problémy měli pak i na vodítku (a zase tak mladý nebyl, pohlavně byl již plně vyvinut), paní ho moc nezvládala… Když jsme je předcházeli, povelovala neustále a pes se přesto zmítal a zamotal, nohu mu málem urvala… Dala jsem nevyžádanou radu, že pokud ho nepouští v lese, tak pouštět ho na kolejích mi přijde ještě horší nápad… (mimochodem, když už tam potkáme srnčí, tak nejčastěji právě kolem trati - proto tam vždy Yoda chodí na vodítku - neboť zvěř a koleje mi přijde hodně blbá kombinace)
nemáme včely a tak nám žluny na zahradě nevadí - ani když dělají krátery do trávníku - neb se prokutávají do mravenišť. Ale kráter od žlun je výrazně ménězlomnohový, než co umí (i když teď už výjimečně) vytvořit Yodislav.
A jo, dopadlo to tak, jak to dopadlo. Nechtěla jsem žádnýho dalšího psa a už vůbec ne psa-psa. 🙄 Ale ozvali se mi na něj dva zájemci (jeden s nevhodnými podmínkami a druhý toho o sobě moc nenapsal, takže nedokážu posoudit) a já najednou zjistila, že se ho po tom půl roce piplání si a vychovávání nedokážu vzdát. 😔
zavářka je hmota na játrové knedlíčky. Taky ochutnávám a ujídám… a pak buď poctivě koulím knedlíčky, nebo častěji prostěrkuji hmotu přes ploché hrubé struhadlo položené přes hrnec a vytvořím játrové mininočky. Od pátku budou vnoučata, v neděli nás pak bude doma plný dům… tudíž si píšu koupit játra dvoje - jedny psovi na sušenky, druhé do polívky…
mě nepřestává za ty roky s dogama bavit ta škála různých kombinací plácavých uší a pysků. Každý výraz je jiný - jeden praštěnější než druhý. A protože ho pohyb baví - umí trýýýýskat do kolečka kolem nás - a i většina přivolání je stylem letííííím, tak se některé fotky i podaří (hodně je i totálně mázlých fleků). A zajímavý je i pohled na práci svalů a varhánky kůže…
Dneska si chlapec u mě našplhal - celou dlouhou procházku v lese reagoval vždy ihned a moc hezky a aktivně a blbnul a dělal ptákoviny…
a teď nepsí. Od mlžné neděle na České chalupě, přes jedinou třešeň, která nám nezmrzla (už ji špačkové sklidili), přes houby a veverku v lese za humny, louky kolem Ostašova - ruiny jezírka z bývalé zahrady kolem Broscheho vily (STB v ní mimo jiné věznila kardinála Berana, v šedesátých letech byla vila zbourána a arboretum vykácené) a poslední fotka je mezi poli ukrytý hřbitov zajatců z obřího zajateckého lágru první světové války (ve stanech bydlelo 50 000 zajatců - většinou Italů a Rusů)