Dobré ráno, jak se projevovalo to vyvádění? Osobně bych nezvyšovala ten čas samoty tak moc. Musí si být jistý, že se vrátíte a když mu to hned o tolik navýšíte, více ho znejistíte a mohla byste tím podpořit naopak ty negativní projevy samoty. Prodlužovala bych o něco pomaleji, pokud je prostor….co na to ostatní tady?
u už rozjeté separačky starších psů pomalu, ale u tvárného malého štěněte bych to moc neřešila - naopak, co nejrychleji ho naučila, že pár hodin prostě bude občas sám.
pozoruje populace podívanou populární, psi polehávají podél páníků, pokřikují… procházka proto poklidná - pustoprázdno podvečerní, posléze posezení na terase při pohárku portugala, pozorování přírody příjemnější…
dnešní ráno na okraji Jizerek - nejprve velké stoupání úzkou pěšinkou mezi žulovými bloky s krásnými výhledy na město pod námi. Pak pohodlné lesní cesty, tak příjemné pro tlapátka a na závěr bučina s prvními kováři (ten velký tam zůstal - evidentně byl velmi oblíbenou hospůdkou). A náprstníky už kvetou - léto dorazilo do hor…
ono totiž štěně, které musí být u všeho, asistovat v kuchyni, hlídat kde jsou kočky, kam jde panička, co se to děje všude kolem… nemá vlastně chvilku klidu… je podstatně unavenější vším tím ruchem okolo, než štěně vzorně naučené klidu v ohrádce.
Máte teď za úkol nastavit si postup odchodu - třeba obléknout se, vzít klíče a kabelku, zavolat štěně do ohrádky, dát mu tam nějakou práci (vysbírat ňamky), zavřít ohrádku, říct jeden vždy stejný povel (ahoj, hezky tady hlídej) a odejít. Nevracet se - zamknout a jít (všichni - ne že partner bude vedle v místnosti). A podle mě se nevyplatí 5 minut - dejte mu chvilku času na to, aby se uklidnil, pokud ho odchod rozhodí… A nebo aby si vůbec všimnul, že jste pryč, pokud je to kliďas, co sbírá ňamky a nevnímá váš odchod…
Jak známo, baskervill byl kříženec dogy dánské (což by sedělo, neb Great Dane je doga německá 🙃 ) a vlkodava (což Yodislavovi v rodokmenu chybí). Takže nemůžu souhlasit 😄
Na baskervillská blata měl s námi jet Xerda. Umřel zcela náhle během pár sekund měsíc před odjezdem…
dneska jsme tradičně brzy vstali a jeli autem jen kousíček - a průzkumničili ve strmých stráních nad Kateřinkami. Našli jsme pro nás novou krásnou cestičku mezi žulovými bloky na bukových pláních - moc hezká procházka z toho byla. Našli jsme první dva kováře (a dalšího obrovského skoro úplně sežraného jsme tam nechali, i kříšť už byl k vidění). I když Yoda mezi skalami byl na vodítku (nechci, aby tam začal řádit a někde propadl), tak zbytek výpravy už vodítko neviděl… Nepotkali jsme ani nohu - což se na našich trasách ani nedivím (i když kus byl i po značené cestě - ale v neděli v sedm ráno)… Pes teď chrápe nahlas a u toho ze spaní běhá... ale na zmrzlinku ke kávě jistě vstane 😄
ve neděli jsme jeli do Liblic a na Čap, v týdnu se toulali za humny a dneska vyběhli na Černou Nisu. Chlapec se dost vyřádil - blbnul hodně, ale krásně poslouchal - ty lítací jsou jen čirá radost z pohybu
normální štěně řádí, zlobí, blbne… ale hlavně chce lásku a pozornost. Zapomeňte na chvilku na teorii, na trenéry, na literární rešerše a chovejte se přirozeně, bez stresu že něco uděláte špatně. S láskou a normálním zdravým rozumem to vyjde. Určitě. Nebojte se - vyroste v báječného parťáka.
mám to asi nastavené nějak jinak. Pes je zvíře smečkové a tedy je rádo v přítomnosti dalších psů (a nebo alespoň lidí). A tak mi přijde divné psa (notabene malé štěně) od sebe oddělovat. Žije v kontaktu s námi (všude může, nemáme zavřené komnaty) a tak nějak mimochodem za provozu se učí povely “uhni” , “nech ten smetáček”, “výměna” (smetáčky a bačkory tímto povelem směňuji za ňamku)…
Ohrádku jsem schopna pochopit jako prostředek bezpečného prostoru v mé nepřítomnosti (taky náš štěník nemívá zpočátku, když je sám, přístupný obývák a první patro). Ale jinak mám oči na stopkách a hlídám a vychovávám a usměrňuju a nahrazuji činnost nežádoucí činností žádoucí (ne vždy to jde snadno a rychle - možná sisal bude celoživotním lákadlem)
Odchody a samota je něco jiného. O tom nediskutuju (změnit to nemůžu - do práce chodím). A tedy neřeším, jestli třeba prvních pár minut prvních pár dní pláče. Ale protože má na pelíšku rozházené mlsky, má tam lákadla, která běžně nemá (krabice s mlskem, čerstvé lískové polínko…) tak nikdy dlouho neteskní. A brzy se těší, až se obujeme a objeví se na pelechu konečně ty piškotky…
už jsem to psala mnohokrát - hned první den, co je štěně doma odcházím na 30 minut. Od unaveného vyvenčeného, nakrmeného štěníka. Je pro něj vše nové - zvyká si na nový režim, takže si tak nějak automaticky navykne, že jsou chvíle, kdy je sám. Všech 5 dosavadních štěňat nemělo žádnou potíž. Pár mlsků na pelíšek, stále stejná slova na rozloučenou a pryč. Ne za dveře (ví o vás a snaží se vás dovolat), ale na procházku… nebo k sousedce na kafe…
v mezičase lijáku jsme zajeli k lesu - silnice do Jizerek jedna obří kaluž, v lese mlok vedle mloka (bývají tam) a i když radar sliboval pauzu zhruba 20 minut… stejně jsme k autu doběhli promočení. A leje a leje - naše stanice (kalibrovaná) má už 63.8… během necelých tří hodin
prší prší ba co leje… Na to, že u nás bylo opravdu vyprahlo tak dopoledne nic, ale od oběda už jsme přesáhli 45 mm a stále prší. Skoro bych řekla, že stačí… a může zase za chvilku, aby se to mezitím vsáklo. Ale konečně máme dobře zalito a bude i čím zalívat…