byla jsem kdysi poprvé v Anglii, a v noci s námi začala jezdit postel po pokoji v hotýlku v Birminghamu… a ono největší zemětřesení v Británii za hodně roků (popadalo pár komínů a zídek… nic se nestalo, jen toho ráno byly plné zprávy). Taky jsem do té doby netušila, že je Anglie zemětřesná oblast…
dneska jsme měli odpolední výlet po rovince (slíbila jsem včera zubaři, že budu po jeho zákroku hodná a budu venčit psíka jen klidově…) Našla jsem Suhrovické rybníky s mostky a lávkami (tj. to, co Yoda nerad a vždy spíše plazí než jde) a tam si toho užil… a protáhli jsme to údolím Kněžmostky až za tesaný tunel - jedním břehem tam a druhým zpátky. Vody dost, mokřady hezké… trošku jsme doufala v bledule, ale tady doma nejsou. Sousta kachen a sem tam volavka. A taky jeden bobrem čerstvě ohlodaný kmen… poprvé na našich stezkách… Jen na fotce není, neb tam zrovna seděla parta lidí - jediní, které jsme za ty dvě hodiny potkali.
docela často potkáváme v přírodě “stopy” po vyčesávání chlupatců. Asi v době línání lidi češou psi bytové venku - a ne na balkoně či dvorku… Ondá taky hromada černobílých jemných chlupů kolem pařezu na pasece… Překvapilo nás to. Inu doba línání asi začala… nechají vylítat, vyblbnout… a pak teprve češou.
včely na krokusech bzučely tak, že je bylo slyšet z dálky. A bylo jich hodně. V lese létali motýli, ptáci řvali a teď večer nad terasou lítalo několik netopýrů.
Díky, první to není, ale já si to už stejně nepamatuju, jak to tenkrát bylo. Veterinář právě o dietě nic neříkal, jen že mám dávat jídlo pomalu a sledovat. Kdyby začala zvracet, tak přestat a počkat. Já jí dala normálně syrové kuřecí s vločkama, nic tučnýho v tom není. Měla už hroznej hlad, naposled měla včera v 7 večer. Vypadá v pohodě, ale nechce moc pít, ona teda ani normálně moc nepije, to prý je u některých psů na syrovém normální. Pro jistotu jí dávám trošku vody stříkačkou. Musela jsem jí dát límec, v noci ji neuhlídám. A ještě co se psem, když je to vrchní zdravotní sestra. 🙄
zavřela bych ji k sobě do ložnice - pes by na ni tak nemohl v žádném případě a kdyby chtěla moc bojovat s límcem a dostat se ke stehům… tak se taky vzbudíte. neriskovala bych bezdozorový režim s přístupem ostatních ošetřovatelů…
dneska ráno jsme zdolali Ralsko. To je tak děsnej kopec… ale stejně si ho občas neodpustíme. Výhledy nic moc (spíš nic než moc), ale díky horšímu počasí jsme na hradě byli sami. Už kvetou bažanky, raší spousta zeleně v podrostu… i kopřivy už tam měly “nádivkovou” velikost… Potkali jsme nějaké to srnčí, spousta strakapoudů a datlů a na hradě nás uvítal krkavec.
a teď ty nepsí… nejprve nám zmizelo celé veliké město - zůstal jen Ještěd (architekt Hubáček by se tento týden dožil stovky), citroník nám provoněl celou předsíň, kvete mocně (a zase budou domácí citróny), mlžné dny v půlce týdne…, dnešní potoky za humny. Od šesté fotky je to včerejší cesta na Černou Novinu - obnovená studánka kousek od vsi a na posledním snímku je jediný kousek zdiva bývalého statku…
asi nemusím psát, kam jsme dneska s Bonnie šly. Kdybyste někdo váhal, najdete informaci na předposlední fotce. I tohle místo se smutnou historií patří k “mým” Železným horám.
My včera navštívili taky smutné zbytky jedné osady. Černou Novinu - původní německé obyvatele vysídlili po válce a na místech (zdaleka ne jen Černé Noviny) vznikl vojenský prostor Ralsko. Později obsazený sovětskými vojsky. Z 24 staveb a kaple zůstal sklípek a kousek jedné zdi… Jen staré lípy (a taky jabloně) ukazují, že zde žili lidé…
vzpomínám si, když jsme se přijeli podívat na první naši klubovou výstavu dog. Měli jsme mladičkou půlroční Aronku, tenkrát ještě třída štěňat neexistovala… prostě se jen podívat. A za vstupem do areálu stál stánek s občerstvením - stoly a lavice… a všude seděl člověk a vedle něj zadkem na lavici s tlapama vzorně na zemi doga. A vedle další člověk a další doga na lavici… a všem dohromady tam bylo nad párky a grilovanými kuřaty dobře 😀 Teď už mi to připadá normální (však fotek Yody v křesle jsem sem dala už dost) … tenkrát jsme překvapeně zírali. Jo a tulit se na klíně umí taky všechny dogušky
tak jsem poděkovala za snahu, ale poprosila jsem o odpověď na můj zcela konkrétní dotaz. A uvidíme. Čas ještě je (i ten titr by se stihnul), dám jim ještě šanci…
já to asi vzdám 🙄 … Plánujeme jarní dovolenou. Chceme do Chorvatska na výletění po horách i plážích i městech… Yoda pochopitelně pojede taky. A lákají mě mimo jiné vodopády Kravica jen kousek za hranicemi Chorvatska - v Bosně. A zkoumám, jestli lze překročit hranice (hlavně zpátky do Chorvatska) bez stanoveného titru protilátek na vzteklinu.
Navíc vztahy mezi těmito dvěma státy nejsou ideální. Podle mě je Bosna a Hercegovina ve vyjmenovaných třetích zemích, kde se titr nevyžaduje (narozdíl třeba od Albánie či Černé Hory). Ale Chorvati na svých stránkách pro turisty mluví jen o třetích zemích obecně.
I napsala jsem dotaz na chorvatské velvyslanectví v Praze. Mají na stránkách dva emaily. Ten první už evidentně neplatí… email se vrátil. Na druhý pokus došla odpověď. Prefabrikovaná - že s pejsky z EU nemají problém, pokud mají čip a pas a očkování… a pokud to nejsou bull plemena bez PP FCI… To vím… Ale já mám psa sice z EU, ale pojede ze země mimo EU… Dole v emailu byl odkaz na stránky chorvatské veterinární správy… a na první čtení (zlatý překladač) mám pocit, že si Kravici odpustím…
uvidíte, jak bude reagovat na změnu prostředí, vody, potravy… Některé štěně je zcela v pohodě - a lze převést na jinou potravu ihned a vůbec nic mu nevadí, jiné je lépe nestresovat příliš a měnit věci postupně - tj. nechat ho rozkoukat, zvyknout si na prostředí… Někomu vadí třeba i změna vody a bobek změkne… je třeba si všímat nálady, chuti k jídlu a kvality bobků.
Klidně bych zkusila dát hned jedno masité jídlo za den, pokud bude nadšeně sežráno a bobek bude dobrý, tak druhý den dvě jídla… a třetí den bych granule odložila…
tak koukám na nová témata a čtu Křečci na maso… a říkám si, morčata velkých plemen se na maso občas chovají, ale křečci?? Není to moc malý?? Až pak jsem to přečetla pořádně 😉