Příspěvky uživatele

paráda - jste holky šikovný obě dvě. Těch pět hodin byl rozumný kompromis. Je fajn, že to klaplo

a ještě vzpomínka na venčení v Ploužnici taky v únoru - už jsou to dva roky… Jen tedy Yoda trochu vyrostl a Efe pro tentokrát zaměnila morgáně za psí slečnu

tak tedy pár fotek z výletu do “temného hvozdu” a na louky pod Ralskem

Pepa už promazává fotky - takže za chvilku budou… Některé zdají se velmi povedené 😄  Třeba jak máš Yodu nad hlavou, neb si to tvé sedni špatně vysvětlil. A malá sedí jak přibitá a kdyby mohla, tak si z Yody klepe na čelo, jak je prdlej…

venčení s Efe a Baruškou bylo báječné. Yoda jí ukázal, jak vyšilovat v přítomnosti vysoké… ale jinak byl ohleduplný a opatrný. A ona veselá, sebevědomá - ihned se s obludou kamarádila a vůbec se nebála. A uměla si ho usměrnit

Orionka:

Je to “náš” dub? On se ocitl jaksi taksi v zahradě. Dík, někdy zkusím pohledat fotky, slavívali jsme tam i Vánoce.

ano - je to on. Krásný dub - a stále mu to sluší

a teď nepsí - ta první je pro Orionku… ona bude vědět…

ostatní jsou z dneška - stoupání údolím Velkého Štolpichu, výhled z Krásné Máří, poslední dvě jsou dole kousek od Ferdinandova (okraj Hejnic) - když už jsme sklouzali dolů údolím Malého Štolpichu a sníh jsme nechali o patro výš

nejprve ty psí z tohoto týdne - ty dvě sněžné jsou dnešní

dneska jsme měli zimní venčení. Měli jsme návštěvu a vytáhli je na velký výlet do hor. A v noci nahoře krásně nasněžilo, sluníčko svítilo, ptáci řvali, vodopády tekly… Opravdu vydařený výlet - a ten čistý sníh byl nečekaný bonus.

Dnes kolem Hradčanského letiště ❤️

ještě tam leží ta dobře uleželá laň ?? Tam jsem přetáhla Yodu vodítkem po čenichu… neb na mě zcela překvapivě vycenil zuby, že si to sám našel a že ochutná a nebudu mu v tom bránit… (byl navolno a já se šla podívat, co to tam podivného našel). Ihned to přehodnotil a šel s námi dál, jako by to nezkusil… Holt jedna dobře mířená zcela automatická ťafka zabrala…

protože je relativně malá, mohlo by jí vydržet něco takového - alespoň u Yody to mělo překvapivě dlouhou výdrž…

https://img.superzoo.cz/galerie/1_70800/hracka-gigwi-duraspikes-divocak-ruzovy-original.jpg?v=1675837728

jen doplním - on sice ty plastové čudlíky odkusoval, ale plival je. On je ničič, ale nežere to, co zničí. Takže pokud nejen ničí, ale i konzumuje, tak by se to muselo hlídat… jestli se jí to podaří porcovat

janaa:

RPB?

s papírovými psy jednoho plemene (třeba malamuti)

podle čtvrté fotky to pan Bečka nese s nadhledem

tak ještě jednou - ať se vám všem spolu dobře daří a hlavně přeji pevné zdraví (taky všem). Doufám, že neděle klapne a poznáme slečnu osobně.

marcelaamax:

Tak se nám z toho vyklubala solidní gastritida. Jen mi je teda pořád divné, že to mělo takový pomalý nástup, protože většinou je to hned. Spis jsem to tipovala zase na slinivku, ale to se vyloučilo, delal se ještě RTG a tam se taky na nic nepřišlo. Nicméně včera jsme byly na kapačce, a fena je konečně v pohodě, spí, je veselá, tak doufám, ze už bude klid. 

ufff - tak snad je záhada objasněna a hlavně vyřešena. Přeji klidné dny celé smečce

Arona brodila, neplavala. Moře ráda neměla (hýbá se to). Xerxes byl taky brodič, moře tak po kotníky… Beta další neplavec, na hýbající moře si musela zvyknout, ale pak jí voda po břicho nevadila. 

A přišel Night. Už jako štěník se vrhal do každé kaluže, do každého rybníčku. Plaval - krásně, klidně bez cákání. Vodu miloval. Vlny v moři mu nevadily - naopak, řádil v nich jak malý děcko. I ho vlna občas doběhla. Plaval bezkontaktně, nebála jsem se “topit” vnoučata a mít u toho černého chlupatého plavčíka. 

A pro změnu Yoda. Hystericky se bál vstoupit do vody, přes potok se vrhal mohutnými skoky, aby se snad nenamočil. Už se to trošku zlepšilo, když není zbytí (a nedá se to skočit), tak přebrodí. Ale nerad. Plavání nehrozí. Nutit ho není důvod.

fotodokumentace je tedy jen Nightí - od tříměsíčního štěníka, po počátky plaveckého výcviku (já pro jistotu s tričkem) až po mořského šílence i klidného plavce. Vodu si opravdu užíval

lupus4:

já bych to zas tipoval na 1 kmotru + 3 nápadníky 😉

překvapilo mě, jak poklidné, bezštěkavé, hrabající ve sněhu (myší oběd??) kmotry (či kmotři) lišky byly. Nějak jsem námluvy čekala “akčnější”. Koukali jsme na ně dost dlouho… jen když se cesta po chvíli stočila k nim, odběhly.

před pár lety jsme za mrazivého dne v polovině ledna pozorovali čtyři pohodově se tvářící a spolu komunikující lišky. Bylo to kousek od Žitavy. Moc jasné mi to nebylo - zkoušela jsem dohledat, jak si vysvětlit “smečku” v zimě… asi nejpravděpodobnější byla verze, že se jednalo o odrostlá mláďata, že prý se umí lišky při příznivých potravních příležitostech rozmnožovat skoro kdykoli.

Fotky jsou Night a pak zdálky ty 4 šelmičky… Blíž nás nepustily, zdrhly…

tak dokonce právě dneska je to třicet let, co se Arona narodila. Jsem koukla do databáze, nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli to bylo 20. 2. a nebo 24. 2… Lépe se pamatují kluci  Xerxes (5. 5. narozen a dovezen 7. 7. ) a na Hromnice se narodil Night (2. 2.)  … samá cimrmanovská data 😄

assil:

Ono je to asi o perspektivě, mému psovi bude 8 teď zanedlouho a představa, že je to +- konečná a konec přijde každým dnem je pro mě fakt děsná, takhle vím, že je tak +- v půlce a i tu další půlku se štěstím dá v pohodě.

já vím - ale je to těžké. Zamilovali jsme se do těch obrů a ten krátký společně prožitý čas je vykoupen vzájemnou kompatibilitou… Občas se bavíme, co po Yodovi… Jestli návrat k pudlům (Pepa vyrůstal se střeďáky), nebo raději něco “bezúdržbového” (ale co?? Thielli mě na jednu stranu inspiruje, na druhou odrazuje 😄)… a nebo ještě jednoho mamuta (žíhanou holčičku?? - byla by menší a lehčí než psi… a byl by to návrat zase zpátky na počátek)

Tento týden je to třicet let, co se v Liberci narodila naše první… Arona Ruprechtice. Na fotce dvouměsíční s jedním psím kamarádem