Vánočku miluju. Vy jste tady asi loni dávala i recept na těsto, že? Můžete prosím znovu připomenout? Děkuji. 🥰
vánočky (a stejně i mazance):
kilo mouky (dávám ⅔ polohrubé a třetinu hladké), 220 g másla, 220 g cukru, 4 žloutky, 1,5 kostky droždí (60g), zhruba 400 ml mléka, rovná lžíce (ne lžička!) soli, vanilka, citronová kůra, rozinky, mandle.
Já těsto zadělávám v pekárně (takže se nedělám ani s kváskem - prostě tam naleju mléko, nakrájím na kousky máslo, hodím žloutky… a vsypu všechny sypké složky, nastrouhám kůru z jednoho citrónu a nadrobím droždí.
Těsto je “těžké” a dlouho potřebuje kynout. Vánočky motám klasicky (4 - 3 - 2), občas se sesunou, ale co - to je dobrotou jak říkávala moje babička. Potírám rozšlehaným vajíčkem a peču dlouho - klidně hodinu (ale tu druhou půlhodinu dopékám na málo stupňů).
Z toho kila mouky dělám dvě větší, nebo jednu větší a tři mini pro sousedky…
Pamatuji si vaši barzojí vílu, jednou jste posílala foto, byla hodně opravdu podobná hlavně Kejnýmu. Na těch našich zvířecích pokladech si strašně uvědomuji, jak ten čas strašně letí a že ho proto nemá smysl utrácet žabomyšíma válkama.
Yodovi budou příští týden už tři roky… Když si řeknu, že průměrný věk dog je jen maličko nad šest let… a on je sběratel problémů… Ale pozor, po více než 15 měsících začíná končit účinek chemické kastrace. Yoda začíná výrazně značkovat a zvětšují se mu zpátky varlata. Uvidíme, zdali se cysty vrátí a nebo bude klid.
tak vývoj převratných vynálezů občas probíhá paralelně 😄 Taky linecké vyvaluji mezi fólií. Hlavně proto, že dělám cukroví velikosti mini a placka musí být velmi tenká. Na běžný plech se mi vejde tak 120 rohlíčků či lineckých kytiček (linecké vykrajuji vlastně tím, čím se běžně dělá otvor. A otvor vykrajuji kovovým vrškem pentilky - průměr pár mm). Je to piplačka, ale hezky to vypadá. Peču maličko druhů, jen pět. U nás se totiž nejvíc sní vánoček - to je to správné vánoční pečivo. Poctivé vánočky - z hromady másla a spousty vajíček…
My, s naší psí partou, jsme s V. D. sdíleli venčící prostor. Sice dost velký ale přece jsme se potkávali. Zabít by zasloužil už za Dina. GR. Asi víte. Původně to byl rodinný pes, pak to vzal V. D. do ruky. Tuším, že jeho první. Možná některé pikantnosti neznáte. Nakráčel s ním na cvičák a první oznámil, že ho bude vodit u pravé nohy, protože zbraň nikdy nosit nebude. Pohoda. Pak s ním nastoupil na kruhovku. “To je tak hloupý? Všichni psi vědí, co mají dělat, jen on stojí, vrtí ocasem a kouká ” Naštěstí se cvičákem brzy skončil ( nebo byl skončen ? ) To ještě s Dinem chodila někdy i paní s dětmi. Pokaždé měly “jiného" psa - živé, radostné zvíře s vesele nesenou oháňkou. Když pak pořídil lajku, Dina “dorazil”, odsunul na vedlejší kolej, Šedy něco provedl a slíznul to Dino. Šedy byl spratek rozmazlený, zásadně na volno, lítal prostorem, majitel v nedohlednu, často škodil. Jediné vysvětlení, je to lajka, je to příroda. Někdy v té době založil svoje “výcvikové středisko” na městském pozemku, v podstatě příměstském odpočinkovém prostoru. A dál škodil ! Když z jeho frekventantů vylítla dobrmanka a napadla, byla odeřvána : “Nechte ji, je to alfa fena, to je příroda. Ta vaše se musí podřídit.”
Jednou mě V. D. zabije 🙂)
Dino byl úžasňák, s Xerínem se tolerovali. Šedyho milovala Betka - a on s ní rád kroužil lesoparkem. Pasteváci už navolno nechodí - ani ten původní, ani ten nový. Zdravíme se - pro neznalé, sdílíme stejný venčící prostor s V.D. jako kdysi Orionka. Nikdy jsem se do jeho výcviku nemotala - dokud mi na už pajdající skoro osmiletou Betku nevypustil dvojici ovčáků, aby trénoval odvolání (soukromé lekce)… Odvolání nevyšlo - vyšlo až to, že jsem oba psy (nejisté) uřvala a hnala je zpátky… To mě namíchlo hodně.
Já to po sobě občas nečtu, tak se omlouvám za hieroglify, někdy to nedavá smysl. Mám na telefonu vypnutý to samopsaní, to bylo ještě horší, tak musím háčky a čárky posouvat na písmenkách a prostě… to je na prd. Ale aspoň v něčem jsem dobrá 😁 Normalně se znamýma píšu úplně bez didaktiky, tady se snažím, ale asi málo 🙂.
Venku to stojí zase za to. Lopatku s hrabičkama mi bere vítr, stejně jako seno z vidlí… A zas bahno všude. Prej hlásí ledovku, tak snad to nebude tak hrozný. 15 stupňů ale asi nebude…
já myslím, že ledovka už nehrozí. Měla být ráno, když začalo pršet - ale to i u nás už bylo nad nulou a nenamrzalo nic. Teplota má stoupat celý den… to už dnes nezmrzne.
včera zimní pohádka s prašanem, dneska rozmoklá břečka a každou chvíli nám za krk či na hlavu spadla mokrá “bomba” tajícího sněhu ze stromů. Ale taky to mělo své kouzko 😄
a teď ty nepsí - první je z nedělního Ráje, další už z lesa za humny jak dny šly a sníh padal… Ty škrábance v ledu jsou Yody podpis - rád hrabe v písku a v ledu…
venčení tohoto týdne - nejprve bláznivý Yoda na sněhu - postupně nám sněhu přibývalo. A bohužel si rychle vzpomněl, že boj o moji rukavici byl loni velmi oblíbená zábava. Jak tedy pro koho…
No, někdy se bohužel nabalí nečekané okolnosti…minulou sobotu jsem si měla jet pro štěndo. V pondělí poprvé Idorek vyjel na lidožravou Bess ( skoro 7 let v pohodě, spí spolu, ona mu olizuje hlavu..), když byl u mě pod peřinou a ona chtěla taky. Ve středu na ní vyjel znovu, když mu šla olíznout hlavu. Zjistila jsem u vet, že hodně špatně slyší ( nenapadlo mě to, není třeba na něho volat, hlídá si mě jak oko v hlavě) a jak se ochladilo, můžou ho bolet staré zlomeniny ( na jaře před operací nohy zlomené divočákem byly zjištěny 4 staré neléčené zlomeniny od prvního majitele, které “ nějak ” srostly ), a před dvěma měsíci ho napadla ohařka a hnula mu krkem. Bude mu 13 let a může už i začít hůř vidět a má špatné zkušenosti. Přemýšlela jsem jak o závod, co by se mohlo stát, štěně by tu pobíhalo, mohl by po něm z leknutí startovat, ostatní by mohli chtít prcka bránit a mohla bych tu mít potrhaných 5 psů, přinejlepším. Neexistuje Idorka zavírat někam do klece, jak byl předtím týranej, tak mě zbožňuje a musí být pořád mě u nohy. Takže jsem štěně dva dny před převzetím odřekla. Chovatelka je Ruska, samozřejmě jsem jí vše napsala, ovšem rusky už neumím a překladač taky překládá, že tomu skoro není rozumět…No prej jsem nezodpovědný člověk….
je jasné, že vás to mrzí - ale rozhodla jste se správně
u nás dneska překrásně - a já měla pracovní sobotu. Ale brzy ráno jsme stihli vyběhnout nad lom - nádherný pohled na město (a já si ustlala do návěje, neb jsem ten vymletý kus cesty pod sněhem neviděla)… pak holt celouniverzitní Den otevřených dveří … ale ještě jsme teď za světla stihli odpolední lesní zimní pohádku. Krása. U nás je sněhu dost - v lese za humny tak dvacet centimetrů.
já se dneska taky lekla - jdeme po zasněžené silničce lesem, Yoda navolno (podle sněhu jsme byli jasní prvochodci, takže já zcela v klídku)… a najednou se z prudké zatáčky v protisměru ze solidního klesání vyřítí lyžař (sněhu minimum - pět cm toho nebylo a žádný podklad, ale holt někteří běžkaři už to nevydrželi a vyrazili) doprovázený bílým ovčákem navolno. Já houkla na Yodu “STŮJ” (funguje líp než "ke mně") a ten stál na fleku a nechal se chytit za obojek, lyžař plužil a lovil za jízdy za obojek ovčáka (ten byl taky vzorný)… a míjeli jsme se pak jen za temného vrčení obou psích účastníků. Takže nakonec pohodička pohoda…
Tak včera jsem se dozvěděla, že můj zubař jde do důchodu. A nyní jsem v Jbc obvolala téměř všechny zubaře a ani jeden nepříjímá. A VZP, která je ze zákona povinna mi zubaře zajistit do 35 min. dojezdové vzdálenosti - mi poslala seznam zubařů v Novém Městě pod Smrkem(asi vtip)
nikde v okolí volní nejsou… my nakonec chodíme k zubaři, co nemá smlouvu s žádnou pojišťovnou a platíme si všechno… Ale holt když chci mít zuby…
myslím, že se to měří i s ledovcem - jinak by tam skoro žádné kopečky neměli… Co jsem vyčetla, tak grónský ledový štít má průměrnou tloušťku ledu 1790 metrů a jihovýchodně od středu ostrova dosahuje 3290 metrů nadmořské výšky. Ale nejvyšší hora ostrova z něj vykukuje - skála je vyšší a proráží ledovec (3700mnm)
Jo, máte pravdu. Teď to tu s manželem studujeme. My jsme severozápad, blíže Frýdlantu. Tak Hemrich bude sever, jasný. Já zas už brala Liberec do Lužických hor, a ne jih Jizerek, to bude tedy asi Bedřichov a spol.
Chicht - Liberec nejsou Lužické ani náhodou - Ještěd nejsou Lužky - to je příbuzný Kozákova (Ještědsko-kozákovský hřbet)… dneska by vás v zeměpisu hnali, kdybyste říkala, že je Ještěd nejvyšší horou hor Lužických. To je Luž…
Asi bychom si měli tedy určit, co je severni strana Jizerek 😁 my sídlíme asi na té jižní, proto jsem brala to Polsko. Ale máte pravdu. Je naprosto peckovní na jaře, když bučiny začnou pouštět ty čistý zelený nový listy a do toho zasvítí sluníčko.
Pokud bereme severní část hor jako tu na sever od hlavního hřebene (Bukovec - Černá hora - Jizera - Holubník - Kančí vrch) … tak severní strana je ta k Hejnicím a Frýdlantu. Pokud správně určuju vaše koníky ( i toho lišáka jsme minule z auta pozorovali, jak silnici od pastvin k lesu přechází)… pak jste spíš na západní straně hor - ale k té severní máte blíž…
já myslím, že by tahle pohádka lákala kdekoho, ale skoro každého by brzy přestala bavit. On ten hluboký sníh skoro půlroku na život snadný není… k tomu většinou rozumná cesta nezačíná u vchodu, obchod a doktor jsou z ruky… mnohokrát sníme o něčem takovém… a pak se jen usmějeme a jdeme dál… (takový bývalý Hojerův dům nad Velkou jizerskou loukou se nám jako místo moc líbí 😏)
včera odpoledne jsme venčili za prvního sněhového poprašku - psisko si to užívalo, žral sníh (to si vzpomněl hned, že je to zmrzlinka), řádil. Dneska ráno (učím až odpoledne) jsme vyrazili opět - a pohodička to byla taky. Nikde ani noha, ani kopýtko… neb počasí nebylo zrovna procházkám přívětivé. V lese hluk, jako by jezdily kolem kamiony - to se větříček (síly značné) proháněl v korunách stromů. Sněžilo, pršosněžilo i občas ostré krupky padaly - a vše se větrem hnalo na nás i na nebohého psíčka. Ani se netvářil uraženě, že jsme to poměrně brzy otočili zpátky k autu - raději si prý sedne do křesla a dá si s námi kávičku…
Otepluje se, zahrada už je zase zelená… a voda padá a padá a ptáci na krmítku se cou a cpou… oni ví, že oteplení dlouho trvat nebude
Zkuste severní svahy Jizerských hor. Ano, lidi lezou všude, musíte jít za hnusného počasí 🙂)
tak zrovna Coudas posílat na severní stranu Jizerek… 😉 Ale má Orionka pravdu, že u nás je řada lesů v pořádku. I v Lužkách se něco najde - ale ty kůrovec vzal na řadě míst taky dost…
jen upřesním - jezevčíci od Alušky mají opravdu velkou nálož pohybu v terénu - lítání po lese, lovecká praxe… jsou výborně nasvalení - a pak jim ty schody nevadí. Jezevčík chodící na vodítku po rovných cestách byť na delší procházky…nebude tak nasvalený a bude na potíže s páteří náchylnější.
Takže pokud bude ochotna čerstvá důchodkyně lítat se psem po lesích a hájích - pak je to paráda a jezevčík bude nadšen a řádně nasvalen. Pokud ne - pak je lépe používat výtah…
