jo, v létě jsem fotila hmyzáky, ale teď můžu vyfotit maximálně třesavku a ta je zvětšená tak nechutná, že je prostě nechutná a nedělá mi úplně dobře ani k ní moc blízko přibližovat ten mobil.
já myslela, že se picnu - nastěhovali jsme domů spoustu květináčů (letníme kytky a máme jich mocmoc) a asi jsem si donesla nějakou zásobu much. Nikdy se mi to nestalo - ale od masařek po normální mouchy mi toho vylétalo docela hodně. Vraždila jsem to asi tři dny - a konečně mám zase bezmuší domácnost. Takže fotit by se u nás hmyzáci na začátku týdne dali…
a teď ty nepsí - lesy a potoky za humny, a dnešní Velký Dubický rybník, Skautská skála, údolí Peklo, sv. Barbora a pekelské kamenné schody. Moc hezký výlet - jen tedy vlhké a namrzlé hatě v údolí Pekla neměly chybu. To že jsme nikdo nepadl byl zázrak…
😄 nic nezapínám 😄 … nenechám se hodinkama honit. Jejich hlášky “je třeba se zvednout” jsem vypla ihned… hodinky mi mají ukazovat čas, nic víc po nich nechci. Max kouknu na ty kroky…
My se dneska zabahnili jen tak zlehka okolo komína. Šetříme nohy na štědrej den a na předsilvestrovský výlet. 🥰
Ještě nám chybí 19km a máme za tenhle rok 600. 🤭
jen se zeptám - co počítáte do výletů? Jen ty delší třeba nad dvě hodiny??… nebo ty kam se přesouváte autem?? Znám víc lidí, co si načítají kilometry, a nevím, jestli tam počítat procházky v lese za humny a nebo jen ty, které protáhneme až do hor?? Co sčítáte??
Je to jen pro zajímavost, jsem líná počítat cokoli mimo vlastní práci 😄 stejně budeme chodit dál tak, jak nám to zrovna vychází a vyhovuje bez ohledu na hezké kulaté číslo
my dnes šli z Dubice kolem rybníků ke Skautské skále a dál údolím Pekla (když kvetou bledule, jsou tam davy, dnes tam nebyl vůbec nikdo) a Studenou roklí ke sv. Barboře nad Kvítkovem a dolů jsme spadli po Pekelských kamenných schodech… Moc hezká procházka (asi dvě a půl hodiny svižné chůze)
je a není. Jasně že potěší zájem lidí o dogouna - ale když je toho moc a nepřiměřeně a nečekaně… tak už musím být hodně ve střehu, aby se i ty lidumilné dogy nenaštvaly a nevybublaly… Navíc lidi netuší, že když se tulí nadšeně oni, může se začít nadšeně tulit i těch osmdesát kilíček a že ustát to nemusí být snadné pro toho, kdo to nezná a nečeká…
Takže je nutné hlídat a hlídat a prokládat místa lidnatá s místy, kde lidi moc nejsou. Neboť i pes si musí od zájmu lidí odpočinout - ale to vy znáte od svých malých psích terapeutů
Moji psi chodí hodně navolno, nejsou infaltilní, tak po lidech neskáčou. V lese chodí navolno vždycky, proto tam chodíme.
Gučka chodí navolno i v Praze, v centru, je to městský floutek 🙂.
Problém je se štěňaty, ta bývají kontaktní a nebudu kecat, že Framík se k nikomu nehrnul a já se nemusela omlouvat “ Promiňte, on je ještě dítě.”
Ale jinak máme spíš opačný problém, lidi si kluky chtějí hladit a hladí, zvlášt cizinci se v Praze hlavně na Frama úplně vrhají a chtějí se sním fotit jako by nikdá neviděli velkýho chlupatýho pesana.
s dogou je to někdy hodně těžké - lidi se k ní velmi často hrnou a mají tendenci se kamarádit. Hlavně na cestách na jih (Itálie, Španělsko) to často bylo až hodně protivné - neustále jsem musela být ve střehu, neb jsou schopni se na psa vrhat, líbat ho na čumák, ječet “mama mííía”, posazovat na něj děti (fakt nekecám), případně u nás zastavilo policejní auto, vyskočili čtyři ozbrojenci v neprůstřelných vestách … a půjčili si Nighta a nám vrazili mobily, ať jim s dogounem uděláme fotku (centrum Sevilly)… Tam automaticky očekávají, že pes na veřejnosti je zcela jistě bezpečná plyšová hračka
ale na stranu druhou - se psy volně loženými a pohybujícími se lokálem jsem se setkala - a to se v restauračních zařízeních vyskytuji minimálně… A když kráčím domů ze školy pěšky a cestou jdu přes tři velké parky, tak si mě občas nějaký ten psík přiběhne prohlídnout zblízka… i se mi stalo, že se o kalhoty postavil a moc hezky žebral o pohlazení… Chápu, že to lidem může hodně vadit. Vždycky si říkám, jak by se lidi tvářili, kdyby se takhle choval mamut typu Yodislava…
taky bych řekla, že je to paní krahujcová. K nám chodí v zimě pravidelně. Jeden rok jsme měli přemnožené hrdličky a ona k nám chodila každý den jak do bufíku - a to jí dalo hodně práce, hrdličku zdolat. Byla to covidová zima - neb tu byla vnoučata na týdenním pobytu s domácí výukou a tohle byl opravdu názorný přírodopis.
Letos má prokazatelně na svědomí jednoho kosa. Takže zase samička - pan krahujík se spokojuje s menší kořistí, kosa by asi dal stěží…
znám mladičkou fletku - a ta veškerou krmnou dávku dostává za odměnu. Po jedné granulce. Nic jiného… Chudák dorostenec… sice se snažím vysvětlovat - i přes typ zažívání u psovité šelmy… ale marně. Vždyť to říkají na cvičáku a tam to musí vědět
a nevyměnil by ho sponzor za menší?? Většinou jsou to předpokládám sponzorské dary… a nebo napsat do firmy, jestli by nevhodnou výhru neproměnili za správnou velikost
Fotky ůžasný jako vždycky….u fotek, kde je Yoda tak nějak ve skoku směrem k vaší osobě to vždycky vypadá, že v dalším okamžiku musíte nutně skončit převálcovaná…ale vzhledem k tomu, že jste furt celá, tak to evidentně vždycky ukočíruje a paničku nezmasakruje😇
tak nefotím to já 😄 Ale je fakt, že se Yodislav buď vyhne a nebo pokud “zaútočí” tak vlastně velmi opatrně a něžně. Jen jednou mě opravdu sestřelil… a byl v tom nevinně. To když jsem nevydržela s nervama a na poslední chvíli mu uskočila z dráhy letu - a on to ve stejném okamžiku taky sklopil stranou… A to byla tedy rána a padli jsme oba. A kupodivu to dobře dopadlo. On děsně řádí - trýskem lítá kolem nás - pokud mám pocit, že se vzdaluje moc tak houknu a on se řítí nadšeně nazpátek - a z toho je většina pyskoletových snímků
a teď ty nepsí - od nedělního výletu do Českého ráje u Skokov (daněly nám vysvětlily, proč Skokovy), přes zasněžené stráně za humny až po dnešní obchvat celého Mácháče… A linecké už je taky upečené…
tak tedy Yoda tento týden - a protože přemrzlý sníh řeže tlapičky, tak dnes holt výlet za “teplem” na Mácháč (mimochodem hatě namrzlé lehce posněžené nemají chybu…)
