Příspěvky uživatele

malý kus jsme po ní šli - motali jsme se kus po naučné stezce hastrmanů, kus po zelené, po žluté… nachodili jsme asi 10 kiláčků - taková pohodlná procházka

a teď nějaký ten Yoda… u nás za humny jsou ještě zbytky sněhu a hodně bahna, tak jezdíme i o kus dál 

tak nejprve nepsí z tohoto týdne: v Ploučnici je vody hodně (Chrastenský vodopád), pohled na Hamerské jezero z Krásné vyhlídky, ráno na České chalupě za humny, rybník v Brništi a nové plastiky ve skalách u Brniště

Verun - hezky jsme se sešly s podobnými nápady 🙂

asi bych zkusila čas samoty natahovat postupně, ne dvě hodiny naráz. A určitě nejprve “individuál” s mladíkem - a až po návratu unaveného jinocha bych vzala ty dva starší.

Já nikdy smečku neměla, takže spíš jen poznámky k jinému druhu samoty… ale ono to souvisí. Když potřebujeme vypadnout s vnoučaty bez psa (běžky, bazén…), tak nejprve odejde manžel s dětmi - a jedou třeba pro benzín, nebo jen pomalu přejedou od garáže (zadní ulička) na hlavní ulici k brance - stačí opravdu pár minutek. A já jim se psem zamávám… po chvilce položím na pelech pár piškotů (od prvního dne doma signál, že odcházím bez něj) a jdu. Pes je zvyklý, že odcházím - a tento “postupný” odchod neřeší. Yoda je menší závislák, než byl Night… ten už dnes toto “divadlo” nepotřebuje. Stačí ty piškoty na pelechu…

Pokud máte možnost, nenechte psa (když už je problém - u štěňat naopak nechávám unavené štěně hned samotné) zpočátku samotného, nechte tam zcela nevšímající si psa “chůvu” - odrostlejší vnouče, kamarádku - prostě někoho, kdo si ho vůbec nebude všímat, naopak nebude na psa vůbec reagovat (čte si, čučí do mobilu) - klidně v jiné místnosti. Je tam jen jako pojistka pro případné neúnosné smutnění a nebezpečné reakce…

Daja:

Dobré ránko 😉,

hmmm nemám Facebook ani X, tak mě ta nádhera nepustí 🤔. Já jsem ta co to dlouhé léta bojkotuje no a pak se nemůžu kouknout.

Dája

taky nemám tyto vymoženosti - ale stačí pole k přihlášení zavřít (křížek v pravém horním rohu přihlašovacího pole) a video se přehraje i nepřihlášenému

Yoda rád skoro cokoli - neb je žravec a teď (asi vlivem chemické kastrace) je ještě větší žravec. Nosím piškoty, doma sušené maso a játrové sušenky. Teď piškoty nahrazuji cukrovím (bylo nás tu hodně a každý přivezl nějaké to cukroví… tak má sváteční mlsky).

je mi to líto 💔

za mlada to neřešila žádná z našich dosavadních pěti dog. A postupně se vzrůstajícím věkem se dostavoval rok za rokem nejprve drobný neklid, postupně znatelná nervozita… a u Betky na skoro osmi letech už v největším rachotu o půlnoci dorazil i třes a tisknutí se na mě. Night vydržel bez jakékoli reakce do šesti let - ale i u něho se překvapivě v posledních dvou Silvestrech drobný neklid objevil. Yoda je zatím mladík - stejně jako ostatní v tomto věku zatím zcela bez reakce.

Je to zajímavé - proč první roky nic … a nakonec stejně k diskomfortu dojde…

my včera u Hamru na Jezeře viděli mořského orla. Včera jsme stihli ještě dopolední delší procházku - pak nás tu bylo devět a dneska celý den třináct… Takže dneska procházka kratičká, a o to delší pobyt v kuchyni… Ale bylo to moc fajn

prší a zbytky sněhu rychle mizí. Ráno bylo osm stupňů… takže už je zahrada víc zelená, než bílá. Ale včera to překvapivě vydrželo, byly u nás bílé Vánoce - napadlo toho v sobotu opravdu hodně.

my taky dnes králík 😄- vetamixový plus rozvařená hlava a vnitřnosti od domácího

včera u nás sněhové nadělení. Hustě sněžilo celý den, večer bylo mokrého sněhu mocmoc. Borovice nebyly vidět, větve sklopené až na zem. A stále sněžilo. V noci obleva - ve čtyři hodiny ze sněhu byl liják a skok teploty naráz o 4 stupně (nyní 4,3 nad nulou) a od té doby prší. Sněhu stále hodně - ale proházet chodníček je strašná dřina, je to vodou nasáklá těžká hmota. Stromy naštěstí odtávají tak nějak normálně - nefouká. Jen tedy padají obří vodní "bomby"... do lesa se nebude dát jít. Ráno v šest jsme se s Yodou dobrodili domů - na pohled hezké, ale voda do půlky lejtek... No a teď jsme přišli z “civilizační” procházky - neboť u lesa by zaparkovat kvůli bariérám sněhu nešlo a stejně padají větve a hromady tajícího sněhu ze stromů. A tak jsme obešli naše domovské Ruprechtice. Všude sněhu dost - ale je to břečka čvachtavá. Hezky to vypadá, dokud se do toho nešlápne… Chudáci lidi u vody... myslím, že se v podhůří všude vyleje

a teď ty nepsí. Zatopený lom za humny tentokrát bez ledňáčka, pak dnešní zimní Javorový vrch a nějaké ty pipiny…

a je tu další sobota… Bláznivou nedělní výpravu na Balt jsem už vywebila, tak začínáme až pondělkem… a končíme dnes… 

Nejprve fotky psí… Je vidět, že ráno byl poprašek, teď je poctivých 30 cm a sype a sype. Ale obleva už se blíží a s ní bahno místo čistých tlapátek

Orionka:

Jestli to bylo ve “vašem” lese, tak už vás zná, pozná a ví, že jste neškodní. Já to takhle mám s “mými” srnkami 😉.

možná zná - chodíme tam často. Ale je pravda, že tolik zvěře tam nikdy nebylo (venčíme tam pravidelně už skoro dvacet let). Vysoká na každém rohu, srnčí a nově se objevila i prasata. Lišky a kuny a veverky taky vídáme pravidelně. Dnes tedy jen jedna veverka a jedno prase. A čtyři běžci (ne spolu) - asi vojáci mají zimní trénink, neb toto není běžná sportovní trasa a lidi nahoře potkáváme výjimečně…

v lese bílá pohádka (pravda, sněžilo hodně a vítr to hnal dost rychle), v jesličkách na nás nečekalo miminko, ale prasátko... nebylo zlaté a nebylo to prasátko, ale prase veliké... Poodběhlo (Yoda chodí kolem krmelců na vodítku - jinak by to asi zkusil, jít se kamarádit), a koukalo na nás, ať už vypadneme a může se vrátit...

Divné - prase samotář a ještě oprásklé, nechalo nás dojít blízko - sojky už dávno od krmelce odletěly a hlasitě nadávaly, takže o nás muselo vědět. Fotka není - neboť hustě sněžilo a mezi stromy a skalkami stálo a zíralo jen jako další tmavý flek.

vánočka: kilo mouky (⅔ polohrubé a ⅓ hladké), 220 g cukru, 220 g másla, 400 ml mléka (někdy víc, do pekárny míň - do ní dávám necelých 400 ml), 4 žloutky, 1,5 kostky droždí (60g), rovná lžíce (ne lžička!!) soli, vanilkový cukr (nedávám vanilinový), citronová kůra z jednoho citrónu, rozinky a mandle

Já zadělávám v pekárně (umatlání těsta trvá určitě 30 minut - těch přednastavených 10 minut to nespojí) - ale kynout už dávám do mísy mimo. Do pekárny se nedělám s kváskem - naleju mléko, žloutky, na kostičky pokrájené máslo… pak vsypu sypké složky, na vrch nadrobím droždí… a nechám to dohromady umatlat techniku. Máme rádi tužší vánočky, takže i těsto dělám tuhé - delší dobu kyne…  a po upletení vánoček pak ještě nechám znovu dokynout na plechu. Omatlám vajíčkem, ozdobím mandlemi… a vrazím upéct. Z kila mouky dělám dvě a peču je skoro hodinu - chvíli na víc, pak je dopékám na míň stupňů

ráno sem tam poletovaly vločky - to bylo kolem šesté. Pak jsem byla ve škole - a koukala, jak vítr nabírá na síle. A v půl desáté mi Pepa před školou vysadil Yodase a já šla pěšky s psiskem domů. Přes tři parky, takže si počmuchal. Ale tedy fučák obří… a střídá se sluníčko se sněhovou vánicí…

Doma jsme dosypali krmítka - neb opět začaly pipiny konat nálety na “jídelny”

A jdu péct vánočky - protože u nás nejmilejší cukroví je poctivá vánočka… a tak tedy tři velké pro nás a tři maličké pro sousedky…

Bobca:

megí-libela je posuvné pravítko…si myslím ze školy😊

libela je vodováha, posuvné měřítko je šupléra a ta podivná stupnice na šupléře je nonius…