Příspěvky uživatele

dnešní Lužky - ta druhá fotka je úžasný výhled na Jizerky, Lužky, Německo, Středohoří… jen to chce trošku představivosti. Jo a je to sluníčko - ne měsíček 🤭

Orionka:

To u nás 😉

jojo - ráno měl Ještěd hezkou sněhovou čepici - ale dole ani vločka. Byli jsme dneska v Lužkách - z Popovy skály byla vidět jen jednolitá šeď, přes kterou na nás zírala bledé slunce. Pak přes Kohoutí kameny do Cikánského koutu - a po německé straně na Českou bránu. Kolem Tobiášovy borovice a Krásným dolem zpátky. Poslední kilometr byl sice po značené cestě - ale to nebyla cesta, to bylo jedno obří bahniště. V jednom místě Pepa sprostě zařval - já se otočila, a on zajel do nějaké pod listím ukryté jámy až po koleno. Ta jáma byla plná tekoucího jemného smradlavého bahýnka… A tak jsem ve velké kaluži neustále máchala Yodův ručníček flusníček… a smývala mu nánosy bahna z riflí od kolene dolů… Už peru druhou pračku… jinak to bylo až na ty některé úseky rozježděných cest moc hezké podzimní putování.

a teď Yoda - většinou létající… jak jinak

a je tu Martin - na bílém koni zatím nedojel…

nejdříve ty bezpsí - typicky podzimní. Od marného čekání na polární záři až po dnešní Holubův kříž. Jo a houby stále rostou - i praváci

pohlazení pro Pefe… Poslední placatka…💔

nevím - nikdy jsem nic takového neviděla (a myslím, že jsem psů viděla dost). Nechtěla bych něco takového ani zadarmo…

dle čeho tak bylo lze soudit? (😀)

měla reflexní vestičku, kšíry a táhla za sebou stopku. Měli s sebou aport. Když jsme se k nim blížili, tak za aportem zdolávala ne příliš snadný terén. Vzorně předsedává… Prostě mi přijde, že s ní pracují. Určitě víc, než většina jiných. Jestli je to odpovídající její povaze a temperamentu, nevím…

ale ta čubina mi nepřijde labilní - mě přijde opravdu “ostrá”. A to od těch devíti týdnů, kdy jsme ji potkali poprvé. Nechtěla jsem se vykecávat (ono to na úzké silničce - nahoru stráň, dolů stráň) jde v takový moment špatně…  ale myslím, že s ní pracují. Jako maličká Yodu sebevědomě potkala a on byl velmi milý a opatrný… - a vzápětí ho seřvala s vyceněnými zuby… Dnes už jen hrozila… 

písnu to sem - teď jsem přišla z lesa (před odpolední počítačovou prací, aby mi někdo moc nezáviděl 🙃 ) a při návratu k autu (Yoda už byl na vodítku) jsme potkali pracovní německou ovčačku. Před časem jsme ji viděli jako psí mimino - a už tehdy nás zcela nekompromisně chtěla sežrat… a oba páníci říkali, že bude ta jejich holka velká výzva… Teď jí může být tak půl roku - a musím říct, že opravdu (pán nás varoval dopředu, že bude štěkat) ne štěkala, ale řvala a strašila… dokonale předvedená zloba. Pán se jí snažil “ucpat” aportem - ale marně. Držel ji za kšíry - ale nic moc potkávačka - dokonce se Yoda neudržel a začal vrčet. Evidentně pracovně vedená, ale takový výlev agrese jsem snad neviděla. Je to normální?? A jak se s tím dá pracovat??

bacha na únavové zlomeniny…

a ty psí - je tam i dnešní strmé schodiště ve skalách i Yoda s chovatelkou a sestrou Yesterday

tak nejprve ty nepsí - Jizerky a přehrada na Černé Nise… a “naše” ruprechtická kaplička a taky dnešní Studený průchod (spíš dnes mokrý průchod) u Drábských světniček a o kus dál smutné ruiny statku

já teda za sebe musím říct, že mě to “povrčávání” u dogy překvapuje. Teda ne že bych to měla nějak z praxe a nebo načteno, ale vždycky jsem z dog měla pocit, že jako plémě jsou k ostatním psům buď přátelští nebo minimálně tolerantní..opravdový PAN PES…nad věcí a že to už by muselo být, aby je něco rozhodilo. Vlastně si třeba vůbec neumím představit v reálu, že by se doga třeba s jiným psem porvala.

Doga je sice nesmírně tolerantní a nad věcí, ale ne každá snese, že stojí s cizím psem kontaktně nalepaná…  Vrčením si často jen udržuje “komfortní” rozestup, něco ve smyslu “nelez ke mně, hrát si nebudu”. Navíc jsou často i uvrčení v dobrém - prostě při hře vrčí a bublají a ne všichni jsou to schopni přečíst správně a tak je rozumnější předcházet jakýmkoli sporům - notabene v trošku nervózním prostředí.

Yoda  mi udělal radost - byl v té nepříjemné hale v Boleslavi zcela v pohodě. Dvě hodiny strávil v přítomnosti dog (i jiná plemena by se našla), pokecal se sestrou Yesterday i neteří Zorandou, pozdravil se bezproblémově s bráchy Yukim, Yeagrem i synovcem Zoránkem.  Nechala jsem si ho změřit - 86 cm v kohoutku. Jen je škoda, že jsme se nedokázali nafotit venku - ale fronta na posouzení byla hodně dlouhá… a čekat na konec se nám nechtělo.

na dnešní venčení jsem zvědavá - nejdříve skalní město v podzimních barvách a pak jedeme kouknout na bonitaci - docela zajímavé, že se tam potkají ze pěti Ypsilonavých štěňat čtyři (když tedy započítám i nebonitujícího se Yodu) a z o měsích mladších Zetek dvě… Takže chovatelka může mít radost - bude tam taky… má doma Yody sestru. Jedeme pokecat - vezu kafe a buchtu… uvidíme, jak se na sebe kluci budou tvářit. Na výstavě o prázdninách potřebovali malý rozestup, na blízko povrčávali…

Plako, plakej, pokecej po placce, přátelé poslouchají, potěší, pomůžou. Pruhatec péči příkladnou pobíral, pár pátků prodloužen pobyt poblíž paničky, protože panička péčí, penězi přeprat problémy  pokoušela.

Parťačka pruhatce (psice přesilná, potvora pracovní 😉přítulná), potřebuje paničku pevnou, pošlapete psími pěšinkami pospolu… Parťačka psí pomůže. Pohlaď Pruhatce i parťačku.

Pekel poznám povícero. Proslavené porosty “pledulí” ??  

Ploužnice, Ploučnice, pískovcové podivné průrvy, prudké pahorky, prostě parádní příroda. Proč přespolní památky?? Pefe překrásné procházkové prostory poblíž penzionu používá. 

psík při procházce přepaden předivokým puberťákem přespůlročním - provedli pozdravení, povrtichvostění… pak pitomec (Yoda) počal povrkávat. Pokárán, pokračoval poklusem přidržován paničkou podzimní přírodou. Pak pozemkové práce… pórky poklizeny, pohrabáno pod peckovicemi. Psík překážel při práci, přinášel plyšáky, pantofle… Po příchodu padl (pelech pohodlný). Pospává, pacinkama pohybuje, poštěkává…

Panička počítačuje - půlsemestrovou písemku propočítává. Přetěžká písemka… pět příkladů. 

Paličník je taky dobrý kopec… brouzdali jsme kolem nedávno. Parkovali jsme dole u Bártlovky. 

Včera jsme ráno “vyběhli” na Černou Nisu - stále houby rostou, ale jak jsem psala - my už sezónu ukončili a jen se kocháme

a teď ty nepsí - nejprve hlenka vlčí mléko červené (i když je růžová), pak trocha podzimu (včetně husic nilských na příšovické pískovně) i dnešní mokrý výlet na vrch Spravedlnost