Příspěvky uživatele

my teď byli v lese něco přes půl hodiny - sluníčko svítilo, potok byl krásně orampouchovaný… sluníčko vytáhlo teplotu na jen mínus šest. A to už šlo.

přihodím ilustrační fotku dva roky starou… zamrzlou psí vílu… nebo ji vidím jen já??

mínus čtrnáct - ale nefouká a pocitově to bylo krásné mrazivé ráno. I psík uznal, že se první ranní procházka zkracovat nebude

Ph:

😂

kdyby to byl aspon jen jeden -ale mam to doma 3x

ještě že jsou dogy (alespoň těch pět, co mi prošlo rukama) relativně čistotné, bahno nemilující… Při nejhorším se zacákaný podvozek otře, nohy se otřou a tlapátka vyperou v kyblíku…

lupus4:

😊 ty teploty jsou srandovní, včera byl film o nejmrazivějším místě , kde žijí trvale lidé.

Vesnice Ojmjakon leží uprostřed tajgy na řece Indigirka, asi 5 300 kilometrů východně od Moskvy, s cca 500 stálými obyvateli. Teplota tu v zimě klesá až pod neuvěřitelných minus sedmdesát stupňů Celsia. Děti na prvním stupni NEMUSÍ do školy , když je víc jak - 52 C, na druhém při víc jak - 56 C. Studentský film Dominika Bariho (Slovák) byl nominován na Oscara.

PS. tam teda jít si posedět do kadibudky bych fakt nechtěl 🙃

asi mají trochu jinou vlhkost vzduchu… ale pravda - jak mám zimu ráda, tak všeho moc škodí 😉

mám taky sečteno - letos dvanáct druhů.

u nás právě svítí sluníčko… teplota je mínus 5,5 a po sněhu ani památky. Dopoledne jsme obešli Jezevčí vrch na okraji Lužických hor - a byla jsem ráda, že jsem Yodovi zabalila kabát… neb vichr mrazivý silný a k tomu občas mrak ledové krupice. Tak šel oblečen - ale to mu vůbec nevadí, kabát mu v trýskání nepřekáží. Vrchol Jezevčáku ojíněn, kaluže zamrzlé -  celé dvě hodiny bylo opravdu nevlídně. I já vytáhla rukavice a nakonec i čelenku - a to se stává výjimečně.

a nepotkali jsme ani nohu, jen pár kopýtek se mihlo v dálce

a teď Yodislav - v úterý sněžilo, pak lilo a až v pátek vylezlo slůňo… a momentálně už je pod nulou

a je tu první venčící týden roku 2024… nejprve fotky nepsí - začínáme první minutou nového roku (rachejtlují sousedi) a končíme rašícím devětsilem - chudák neví, co ho příští týden čeká za mrazík…

Verun:

určitě bych ještě zblblého psíka nekrmila…dohled nad vodou.

Myslím, že ti naši miláčci nějakou tuto krátkodobou nepohodu snesou bez újmy na vztazích a zdraví, jedinej kdo se nemůže najíst a může jsme my….pes by to viděl😎

tam jde o míru zblblosti - to už byl pes, který sice trošku opilecky, ale chodil, došel se ven vyčůrat… už se bez problémů napil… a začal olizovat prázdné misky. Dostal hrst mletiny - a opět upadl na pelech dospávat. A po chvíli se opilecky zvedl - a šel olizovat misky… tak dostal další hrst. 

cysty na prostatě si pořídl Night v posledním roce života. Po nasazení Ypozanu příznaky vymizely opravdu rychle - a žádné vedlejší účinky jsem nezaznamenala. Na 85 kilového psa fungoval lék bezproblémově osm měsíců - pak bohužel torze žaludku a sleziny ukončila Nightí cestu životem… takže celkovou účinnost nevím

Lenocka:

Jdeme po víkendu na RTG kvůli kulhání, máme nařízenou hladovku 20h. Přijde mi to hrozně moc, zvlášť, když jde o 8měs štěně. Nicméně doktor byl neoblomný 😖

my byli s Yodou před rokem - také kompletní RTG v “přispání” kvůli odlehčování pravé zadní - to mu bylo 13 měsíců. Měl nařízenou hladovku minimálně dvanáct hodin - a protože šel až po obědě, dala jsem mu ještě lehce stravitelnou (mleté maso)  druhou večeři.

Je pak potřeba hladového a ještě zblblého psíka rozkrmovat pomalu - opravdu jsem začínala (zase mletým masem) pomalu z ruky po troškách vždy po chvilce… neb by byl schopen se udusit, jak byl hladový. Naštěstí nezvracel a vracel se do normálu rychle.

posunula bych večeři na později - klidně k půlnoci, když jde až odpoledne … a dala ji lehčeji stravitelnou.

viděla jsem asistenční psy smutné - opravdu jen kompenzační pomůcky dobře fungující bez nároku na úsměv, hru, pohlazení… i asistenční psy nadšeně pracující a navíc milované, volně lítající v čase, kdy se práce dala na chvilku přerušit. Psy, kteří jasně rozlišovali “mám vestičku" pracuji, “nemám vestičku” - můžu být normální čoklík, co se může hladit, uplácet se mlsky, může řádit i trošku zlobit… A to uměli pracovat dlouho, pečlivě a nesmírně zodpovědně. A byli unavení - asistence je dřina.

efe:

Jj byl to boží výlet, moc se mi tyhle naše “humna” líbí. Ve čtvrtek jsme ještě vylezli na (zmrzlý) Velký Jelení vrch, byly vidět i zasněžené Krkonoše, dokonalý výhled. Bylo to trochu o hu*u ty zmrzlý čedičový píšťaly, ale nádhera. 

to je taky dobrý kopec - ten mám taky ráda… i když to stoupání je děsný. Naposledy jsem tam táhla vnuka - a na vrcholku se docela bál… Když tam se nedá nahoru se psem - takže střídáme a když je zima, tak se dole docela vymrzne…

jsem vášemu kraji dělala “reklamu” i na Zvířetníku - to už je dáááávno

efe:

Ještě posílám foto z Hradčanské vyhlídky (bohužel mi, zřejmě kvůli formátu, nejde vložit panoramatická fotka).

stejný mráček na Ralsku máme focený ze skály nad Skalní bránou… prostě jsme byli ve stejný čas na skoro stejném místě. Bylo krásně - zamrzlé kapičky vody na větvičkách, bahýnko zamrzlé, takže cesty schůdné, docela dost neopadaných rudých brusinek a spousta zvěře… a skoro nikde nikdo. Potkali jsme za skoro tři hodiny kromě vstávajících dvou trempíků v “kostele” jen dva postarší turisty a pak šibu s doprovodem… 

efe:

Tak to jsme se celkem těsně minuli, škoda. Mně nějak pořád na těch procházkách chybí něco, co by kolem mě pobíhalo…

naštěstí jsi zvyklá na koně, tak by ti řádící psíček asi nevadil (ale placatka přízemní to opravdu není ❤️) - ona řada lidí by měla infarkt, když by kolem nich levitoval po zadních náš drobný psíček… Takže v blízkosti “cizích” lidí raději na vodítku, neb když se rozjede a cítí, že by mohl a že je protikus kladně naladěn… tak ti olízne ve výskoku nos či ti nabídne větvičku síly tlustého polínka na hraní a u toho přerazí ruku či stehenní kost… Nějak si zapomněl přečíst standard, že je ušlechtilý, elegantní, vznešený

efe:

Jeeee v kolik jste tam byli? My tam na Silvestra vyrazili taky!! Na vyhlídce jsme byli cca v deset, pak jsme šli Kraví roklí a Měděným dolem a Studenou roklí přes naučnou stezku zpět do Hradčan. Bylo nádherně, trochu mrzlo. 

asi ve čtvrt na devět jsme byli na parkovišti (u letiště) a hned šli na vyhlídku - takže nějak před devátou…

jo a má Yoda černý puntík - provokovalo nás stádo daňků (přešli nám cestu třikrát) a on se zcela pomátl… a pravil, že by šel s nimi poběhat. Měla jsem chvíli co dělat, abych ho udržela… byl vypnut… Ale nakonec mi ruce neurval a vzpamatoval se… Překvapil mě…

silvestrovský výlet nás zavedl na Hradčanskou vyhlídku, Psí kostel a skalní bránu. Asi dvanáct kiláčků mezi Kamennou, Kraví a Všivou roklí.

Psí kostel pamatujeme jako neuvěřitelně krásný prostor. Ano, bylo tam malé ohniště, ale jinak nic nerušilo hru pískovce, eroze i lidských rukou… Dneska jsou některá skalní okna kládama zarovnaná (aby nefoukalo), všude natahané dříví, obří ohniště, odložené rošty, hrnce, vyrobená podložka na spaní… Nevadí mi trempíci, vadí mi, že krásný prostor předělali na útulnu a sebrali jí její krásu.

koníci snídali v Hradčanech - vyfuněli jsme na Hradčanskou vyhlídku - okraj Psího kostele (uvnitř se vstávalo a snídani nám dát nechtěli) -  Skalní brána - lehce zamrzlý Hradčanský rybník

Yoda zcela v klidu. Bouchalo to dost - a hlavně dlouho - od setmění až do půl jedné… inu velké město. Přesto si myslím, že že to bylo o něco klidnější, než v předchozích letech. Zato teď jsme byli venku úplně sami a je klíííídek a ticho

náhodou barevný nákrčník je skvělý nápad. Protože v práci zbyl kus reflexního úpletu, našily tam kolegyně nákrčníky skoro pro všechny psy na fakultě… Yodas byl první