Buggyra:sz ;-)
No a zrovna jsem koukala, že na horách už zase asi nic, včera bylo dost teplo, tak to asi rozpršelo…
my byli teď odpoledne v lese v údolí Černé Nisy - a ta teče jak divá. Na horách bylo poctivě 10 cm a jak se oteplilo a navíc nonstop lilo… tak je vody opravdu hodně.
sýkorka musí semínko vyzobávat - a k tomu chce klid… Zvonek (a jiní zrnožravci) jen melou pantem a slupky lítají na všechny strany…
Jinak lojové koule kupuji bezsíťkové - a něco dávám do držáků a něco vmačkávám mezi silné větve. A taky nějaké nadrobím na zem - to je velmi oblíbené. Jen Yoda by si pak taky hrál na sýkorku - tudíž na zem servíruji, když odcházíme do práce…
Kdybyste někdo chtěl tip na pěkný výlet, tak Rakoveckému údolí dáváme deset bodů z deseti. 🥰
to máme trošku z ruky. My dnes vzdali procházku do lesa za humny po půl hodině - liják, vítr, lezavá zima, ze sněhové vrstvičky se stává bažina… Voda všude - v botách i za krkem… Pes se tvářil, že se z kabátu nenechá svíknout ani před nastoupením do auta - byl rád za záda v suchu
a teď Yoda - na té třetí pravil, že přes most nepůjde, neb pod ním teče hlasitě voda a ta prkna pod sněhem se mu nezdají bezpečná… No dal to… ale překvapil nás, chlapec 😄
nejprve ty nepsí - včerejší cesta na Rozsochu a dnešní Smědava. Ty dnešní nejsou černobílý 😉
včera jsme měli mlžnou procházku po Ještědském hřebeni, dneska zcela zimní Jizerky kolem Smědavy. Dohlednost občas malá, častěji skoro žádná - mlha a hustá chumelenice, na zemi souvislá vrstva čisté bílé peřinky.
jsem drobný škudlil - tudíž chudáček Yoda 😉 - žádné extra pamlsky nekupujeme - a ani Jéžíšek mu nic nedonese. Má domácí mlsky - nejsou sice tak elegantní (i když i domácí můžou být překrásné - třeba od Janaa), naše sušenky z jater či doma usušené kuře či hovězí na krásu nehrají, ale psíkovi je to jedno. A v kapse mám vždy i obyčejné piškoty. Však doga sacharidy spotřebuje a při její velikosti se nějaký ten piškot ztratí…
Zrovna včera se usušila sušárna kuřecího masíčka - pro jistotu krabička bydlí v mrazáku - a odebírám postupně po malém množství.
odpovídáte na dotaz, který je patnáct let starý…
efe:Já tudy nedávno jela okolo autem a chtělo se mi brečet, jak jsou tam ty lesy vymydlený 😢
a na německé straně snad ještě víc. Tam nás pobavily tyto cedule (dříví bylo složeno na české straně hranice, neb tam je sjízdná cesta)
efe:Tohle je moje dětství… Měli jsme chalupu na Horním Sedle a co jsme se jako haranti po těch všech skalách a lesích nalezli…. ❤️
my šli tentokrát z Dolního Sedla… Haranti na skalách jsou jen o málo lepší, než psi na skalách. Snažím se včas připnout čokla na vodítko (jinak tak, jako Betka i Night, se Yoda snaží chodit koukat na okraje skal a zasněně čumí do dáli) a i při odložení ho přivážu. Jinak jo - byl to šikovný kamzík, tentokrát mi “utekly” Kohoutí skály - byly blíž, než jsme si pamatovala a připnout jsem nestihla. Když jsem koukla, už byl na hraně… a pak neřvu přivolání, neb se bojím, aby to zmateně nezačal řešit nejkratší cestou a ne nejbezpečnější cestou. A poslední fotka v sobě skrývá zviřátka… byť mají dobré mimikry
taky jsem článek četla - nebudu se chovat jinak, než v letech předchozích. Na zahradě máme hodně ptáků - od střízlíka a králíčka, až po vrány šedivky… Sypu slunečnici do krmítek (dřevěných) a slunečnici a nějaké směsky různých zrní na zem. Lojové koule používám bez sítěk - a mizí rychle.
Zatím krmím od minulého týdne jen slunečnici (do krmítek i na zem)- a už tu byly sýkorky koňadry, modřinky, uhelníčci a moje oblíbené (celoročně v borovici poskakující) parukářky. Babka má zatím absenci. Lítá spousta brhlíků, kosáci, strakapoudi, zvonci, vrabčáci (domácí), hrdličky, straky, sojky i dlask a červenka už dorazili. Kromě pěnkav tu byl i jíkavec - už loni jsme měla pocit, že je někde v okolí celoročně. Lítávali v lednu - když byla velká zima tak v prosinci - a už druhý rok jsou již brzy na podzim. Je jich maličko (pár??) - ale jsou. Jo a podle hromady peří je jasné, že nadále ke strávníkům patří i krahujík.
fotky z let minulých
dnešní Lužky - ta druhá fotka je úžasný výhled na Jizerky, Lužky, Německo, Středohoří… jen to chce trošku představivosti. Jo a je to sluníčko - ne měsíček 🤭
Orionka:To u nás 😉
jojo - ráno měl Ještěd hezkou sněhovou čepici - ale dole ani vločka. Byli jsme dneska v Lužkách - z Popovy skály byla vidět jen jednolitá šeď, přes kterou na nás zírala bledé slunce. Pak přes Kohoutí kameny do Cikánského koutu - a po německé straně na Českou bránu. Kolem Tobiášovy borovice a Krásným dolem zpátky. Poslední kilometr byl sice po značené cestě - ale to nebyla cesta, to bylo jedno obří bahniště. V jednom místě Pepa sprostě zařval - já se otočila, a on zajel do nějaké pod listím ukryté jámy až po koleno. Ta jáma byla plná tekoucího jemného smradlavého bahýnka… A tak jsem ve velké kaluži neustále máchala Yodův ručníček flusníček… a smývala mu nánosy bahna z riflí od kolene dolů… Už peru druhou pračku… jinak to bylo až na ty některé úseky rozježděných cest moc hezké podzimní putování.
a teď Yoda - většinou létající… jak jinak
a je tu Martin - na bílém koni zatím nedojel…
nejdříve ty bezpsí - typicky podzimní. Od marného čekání na polární záři až po dnešní Holubův kříž. Jo a houby stále rostou - i praváci
pohlazení pro Pefe… Poslední placatka…💔
nevím - nikdy jsem nic takového neviděla (a myslím, že jsem psů viděla dost). Nechtěla bych něco takového ani zadarmo…
dle čeho tak bylo lze soudit? (😀)
měla reflexní vestičku, kšíry a táhla za sebou stopku. Měli s sebou aport. Když jsme se k nim blížili, tak za aportem zdolávala ne příliš snadný terén. Vzorně předsedává… Prostě mi přijde, že s ní pracují. Určitě víc, než většina jiných. Jestli je to odpovídající její povaze a temperamentu, nevím…
ale ta čubina mi nepřijde labilní - mě přijde opravdu “ostrá”. A to od těch devíti týdnů, kdy jsme ji potkali poprvé. Nechtěla jsem se vykecávat (ono to na úzké silničce - nahoru stráň, dolů stráň) jde v takový moment špatně… ale myslím, že s ní pracují. Jako maličká Yodu sebevědomě potkala a on byl velmi milý a opatrný… - a vzápětí ho seřvala s vyceněnými zuby… Dnes už jen hrozila…
písnu to sem - teď jsem přišla z lesa (před odpolední počítačovou prací, aby mi někdo moc nezáviděl 🙃 ) a při návratu k autu (Yoda už byl na vodítku) jsme potkali pracovní německou ovčačku. Před časem jsme ji viděli jako psí mimino - a už tehdy nás zcela nekompromisně chtěla sežrat… a oba páníci říkali, že bude ta jejich holka velká výzva… Teď jí může být tak půl roku - a musím říct, že opravdu (pán nás varoval dopředu, že bude štěkat) ne štěkala, ale řvala a strašila… dokonale předvedená zloba. Pán se jí snažil “ucpat” aportem - ale marně. Držel ji za kšíry - ale nic moc potkávačka - dokonce se Yoda neudržel a začal vrčet. Evidentně pracovně vedená, ale takový výlev agrese jsem snad neviděla. Je to normální?? A jak se s tím dá pracovat??