megi-the-pes:A teda když jídlo nezamrazím, tak je čerstvé, takže esi někdo pošle lososa rychlíkem, tak je furt čerstvý.
Nesmí mu ale koupit lístek u Arriva.
To by 1) nedojel třeba nikdy 2) furt jim něco plápolá, takže grilovaný losos.
Nesmí mu ale koupit lístek u Arriva.
🙂 🙂Teď mi zaskočilo u večeře, jak jsem se začala tlemit.
Z pátka na sobotu jsme se nevyspaly. Našla jsem místo v lese, rozbalila hamaku už s čelovkou. V 11 prošla kolem první skupinka. Až později jsem pochopila, že šlo o vedoucí dětského tábora. Od 12 do skoro 4 procházely skupiny děcek. Moc potichu v lese nebyly.
Sobota tak byla značně ospalá. Vyrazily jsme s Bonnie nejprve na Karlštejn (ano, Karlštejn je i ve Žďárských vrších), Zkamenělý zámek, Milovské perničky na Čtyři palice. A stejným lesem to zahly skoro zpět na Rybenské perničky a do Borové na vlak.
Vedro bylo, ale v lese bylo ještě příjemně. Plno potůčků. Horší byla cesta z vlaku domů.
Holky, jsem srab. Poprvé jsem se chystala na výlet s přespáním venku už na dvě noci, prvně na přespání venku na horách. Do Jeseníků. První noc jsem chtěla přespat na Mravenečníku, blízko místa s krásným výhledem. Těšila jsem se. No a ráno jsem to odpískala. JKdyby nehlásili vedra, asi bych jela. Kromě tepla předpověď počasí vychází skvěle. U mě je to samé - nejedu, když moc fouká, moc prší, o předpovědi s bouřkami ani nemluvě.
Zvolila jsem na poslední chvíli jiný plán a vyrazila jen na jednu noc a sobotní dopoledne “za roh” do Žďárských vrchů. Sice tam bude vedro ještě větší, ale cestu plánuju i kolem řeky a rybníků. A kdybych umírala žízní, sejdu z cesty a do půlhodiny jsem v nějaké vesnici. Ale já na ty hory s přespáním venku jen se psem časem psychicky dozraju, cítím to.
Jasně, chápu.
Máte prosím nějaké s články o hladkosrstých pinčech? Jakékoli velikosti.
Celý týden chodíme na procházku brzy ráno. Pak jsem přes den ospalá. V devět večer zjistím, že se mi spát nechce, tak jdu spát pozdě. A ráno vstávám zase brzy.
Dneska jsme v šest už vystupovaly z autobusu. Vzaly jsme to opět ze Slatiňan domů. Prvně jsme šly nejkratší variantou, turistickou trasou podél skal a náhonu, nechávala jsem si tu cestu na vedro. Takže máme do sbírky další nový úsek cca 1,5 km kolem Chrudimky.
Holky, děkuju. Mě to hlavně vystrašilo. V neděli ještě v pohodě, včera jsem dostala už obavy, zda to nemám zlomený a jestli to neovlivnilo starý úraz. Tak jsem radši dneska ráno naklusala do nemocnice na chirurgii. Bolest je slabá v porovnání se starým úrazem, u něho následky cítím nonstop. A kousat můžu. A vědomí, že to zlomené není, je super.
Ten nahoře má smysl pro humor.
V neděli to bylo přesně na den (!) 25 let, kdy mě kopl kůň do pravého lícního oblouku. A v neděli mi plnou parou narazil do levého lícního oblouku rozběhnutý rotvajler.
Naštěstí se to tentokrát obešlo bez zlomeniny, jen se cítím jak přejetá rotvíkem. Došlo k tomu na cvičáku. Cvičení v řadě, rotvík byl hned vlevo od Bonnie a mě. Povel odložení vleže. Mokrá tráva, Bonnie nedolehla na lokty. Tak jsem se předklonila, abych ji navedla rukou. A nevšimla jsem si, že rotvík se rozhodl na odložení kašlat a rozběhl se. Vzal to doslova přese mě, náraz byl můj lícní oblouk versus rozběhnutá mašina. Spadla jsem, brýle metr ode mě, rotvík běžel dál. Nikoho nenapadl, jen běžel za bodem zájmu jako buldozer a stála jsem v cestě.
Byla to šlupa. Nechtěla bych zažít útok.
Sarah01:😄 To už by mohlo být třeba Cvrxi. 😂
Když já ale vůbec nevím, jestli budou Céčka a Déčka už vůbec. Céčka bych na Cherry ještě možná riskla. Ale fakt jen možná, musela by být naprosto v kondici a musela bych si být jistá, že to zvládne. No, a Déčka už jedině na její dcerunce, pokud by se pro mě narodila. Jako chtěla bych, moc bych chtěla, ale radši už nic neplánuju. I když taťku v merku už mám, to jo.
Jinak musím říct, že ani v Áčkách neprošla jména Aron a Amon, které jsem chtěla dát na počest již odchozích pejsků za duhu.
Cvoxsi 😀
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/australie-zoolog-adam-britton-zoofil-znasilnoval-psy-deset-let-vezeni.A240808_161000_zahranicni_kha?zdroj=cxrecs#cxrecs_s
Tohle je neuvěřitelný a na zvracení ☹️
Holky, pokud některá máte blízko do okresu Chrudim, jste vítané. Kobylka je širší než vyšší. Foto je z minulého týdne, potkaly jsme cestou do terénu fotografku.
Četla jsem nedávno podrobnější článek. Ono šlo o to, že si nikdo neuměl představit dopad. A jak kolabovali první psi, bylo už pozdě. I po případném odstoupení.
Byla jiná doba. Nebyly tak dostupné informace, neřešil se v médiích dokola zabijácký vliv vedra. Bralo se, že vedro je těžké pro kardiaky a těžce nemocné. I kondice lidí byla průměrně mnohem lepší. Takže 10 a 10 minut klusu nebylo bráno jako nějaký extra výkon. A psi přece vydrží víc… Pak vliv autority s nevědomostí, že vedro může rychle zabít i zdravé jedince. A když začali kolabovat, odstoupení mnohdy nepomohlo, jen smrt oddálilo o hodiny.
A ano, autorita je i posuzovatel, zkoušející, trenér…
Doron:Třeba Masaryk.
Ten měl taky hodně hodnýho koně.
Já myslela osobně.
Dafi:Doron-tak královna Alžběta byla přírodní úkaz v tom dobrým slova smyslu
a taky jezdila odmala..🙂
já to spíš myslela tak,jestli si nemám zajít chut,jestli není pozdě…
a stejně by to nebylo ani pravidelně,ani často…..
stačila mě včerejší odpo-tahání těžkých věcí+chůze,sezení…a upadnou mi záda a nevím co ještě….🙂
Znám lidi, kteří začali kolem šedesátky.
Víkendový výlet. Vlakobusy do České Třebové. Po červené na Kozlovský kopec. Po zelené na Andrlův chlum. Cestou jsme potkaly další pinče 😁 Také trpasličí a německou pinčici. Zaniklou žlutou dolů na Kerhartice, po červené krpál na Říčky. Přespání v hamace v Klopotech. Do Klopot jsem jezdívala jako mladší dítě, mám tu oblast dodnes ráda. Druhý den po červené jen do Brandýse, abychom se vyhnuly dešti. Vyšlo to. V Brandýse jsme ještě skočily omrknout zříceninu hradu.
Jak píše Aluška, druhej, “béčkovej” jezdec. Převzato z němčiny. U nás se často používá pracovní jezdec, i když v dostizích to je v jiném smyslu než v jezdeckých sportech.
Takhle jsem jezdívala kdysi dávno, ještě za dinosaurů. Opucovala jsem koně, osedlala, uvolnila ho pod sedlem vyklusáním, vycváláním na dlouhé otěži a dala ke skokové práci hlavnímu jezdci. Od něho jsem převzala koně, se kterým dopracoval, toho vykrokovala, uklidila, odsedlala. A nasedlala jsem dalšího koně, celý proces se opakoval. Hlavní jezdec takhle odjezdil i více než 10 koní za sebou. Z toho jsem obvykle 3, 4 koně (někdy míň, někdy víc) rozehřála k práci já. Nic moc to po jezdecké stránce nevyžadovalo. Abych koni nepřekážela a zůstala pokud možno v sedle, kdyby dělal blbosti.
Dneska se pojem b-reiter používá i u soukromých koní, když si majitel koně z důvodu nedostatku času sežene někoho, kdo vypohybuje jeho koně jednou, dvakrát týdne třeba v terénu.
V mým případě je to jednoduché. I kdybych měla dva trpajzlíky, vodítko by bylo těžší než oni 😀
No, možností je… Třeba může psy darovat někomu z rodiny, ten si založí “vlastní” chov a bude jezdit na výstavy.
I tak jsem ráda, že boží mlýny v tomto případě reagovaly rychle. Jak z polské strany vystavovatelů, tak z českého svazu. Třeba to povede k tomu, že se někteří nad svým chováním zamyslí. Občas je třeba to vidět u někoho jiného, aby jednoho trklo, že taky někdy nejedná košér.
Já bych nečekala. To máte měsíc do hárání, měsíc hárání, dva měsíce po. To jsou už čtyři měsíce. Může to vypadat za tři roky povrchově furt stejně a za tu dobu se nešířit dál, stejně tak to ale může být za tři měsíce průšvih.
Chtěla jsem pogratulovat Sarah01 k narození krásných štěkanátků. Ale teď čtu smutný příspěvek od Alušky a pocitově se to nehodí. Ale přesto. Něco začíná, něco končí.
Sarah, máte krásná štěkanátka. Přeji Vám, ať jsou zdravá a dožijou se nejméně 16 let jako Wendulka.
Aluško, Wendulka se dožila krásného věku. Věřím, že u Vás měla nádherný život. Držte se.