O víkendu jsem chtěla jet na první letošní túru s přespáním venku, ale předpověď nočních teplot mě zase odradila. Tak jsme si Bonnie udělaly jednodenní výlet pardubickou rovinou na výstavu voříšků i čistokrevných psů. A i když jsme jen přihlížely, nějaké fotky máme. A samozřejmě při oblíbeném plazení, protože tráva na fotbalovém hřišti byla podle Bonnie úžasná 😁
Jo, souhlasím, jen mám jednu připomínku. I přes název plemene není miniaturní australský ovčák miniaturní plemeno. Hmotnostní může být i jako průměrná border kolie. Vlastně jsem asi ještě neviděla vyloženě malého miniausíka, i když můžou mít i pod 10 kg.
47 km za 9:09. Čistý čas 8:20. Fakt nevím, kde jsem tu ¾ hodinu prostála 😂 Spíš mi to blbě ukazuje a nepočítá do chůze rozcházení a tak.
Vítr velký. Ale zvládly jsme to za sucha. Teda já, až na poslední brod, kde jsem namočila ponožky. Bonnie se ráchala “po kotníky” častěji. Déšť začal, až když jsme byly už nějakou dobu v cíli.
Ještě před desátou docházely ženy, už řádně promočené. Jako poslední, než jsem šla spát, přišli dva trpasličí jezevčíci. Zvládli to, borci. A i s pláštěnkami mokří. To by Bonnie nedala.
V noci ve stanu kosa. Než jsem si vyhřála spacák, nechala jsem si mikinu. Dneska je mi líp. Pesanka spí se mnou ve spacáku a v hřejivém navlíkacím oblečku bez přezek.
Tak nás zítra čeká další MIDová trasa dogtreku. Cestou jsem si z posledního vlaku fotila hrad Český Šternberk. To jsem ještě netušila, že v tamní hladomorně budeme mít jednu z kontrol 😂 Těším se.
Byl to pro nás obě náročný víkend. Spousta nových cviků a začátky chůze u pravé nohy. Dosud jsme chodily u pravé jen krátké úseky a bez obratů, teď jsme zkoušely obraty a další cviky, které se chodí běžně u levé nohy. A jak dokáže zavařit hlavu třeba obyčejný německý obrat, když je pes vpravo a ne vlevo…
A hlavně pro Dafi… Stále si říkám, že téměř nepotkávám knírače. Tak minulý týden to bylo pět malých na zahradách u domů, kolem kterých jsme s Bonnie procházely, a na kurzu jeden střeďák a tři velcí. Nádherní psi.
Copak o to, Bonnie taky už zamířila do otevřených dveří autobusu. Ale podle mě se už na nádraží nudila.
Ještě 20 minut a vystupujeme. Dneska 2 autobusy a 1 vlak, ale časově jen 2 hodiny, takže super. V druhém busu jsme měly psí společnost.
Protože ubytování je až pozdě odpoledne, mám v plánu dlouhou procházku (cca 16 km) s obědem v nějaké hospůdce místo nejkratší cesty od vlaku do tábora (cca 5 km).
Vahine:První a poslední fotka jsou TOP 🌷 příroda krásná, ale ty kukadla, ty kukadla.. Ty teda jsou oboje supr 🤗😀
Bonnie ráda cestuje, že? Ona je nadšenec do všeho zdá se..🤗
Ta kravička je úplně jak z reklamy ❤️
Nadšenec do všeho je, ale že by zrovna milovala cestování, se nedá říci. Zrovna teď čekáme na autobus, jedeme k Tišnovu na RO kurz.
Mám tenhle týden dovolenou. Takže dnes jsme s Bonnie daly celodenní výlet z Chotěboře do Hlinska. První kilometry byly nejhezčí a nejnáročnější, Údolím Doubravy. Až pojedete kolem Chotěboře, určitě se tam běžte projít. I přes kůrovcovou kalamitu je to jedno z nejhezčích míst, které znám.
První fotky - Údolí Doubravy. Dál protiletecký kryt u Bílku. Louka před Sobíňovem - tam by se cválalo... Kemp Moře u rybníka Řeka. A trasa mezi Krucemburkem a Studnicí.
kometa:S kamarádkou jsme dnes vyvenčily koně,
Jé, puntíky. Appa?
Jo 🙂
S kamarádkou jsme dnes vyvenčily koně, pak popojely s pesankami kousek dál na procházku. Holky se prošly v lese a na louce se vyřádily v pampeliškách.
První fotka - Bonnie nevěřícně koukala na psy honící se do vody za klackem. Nebo na prvního letošního plavce v chovném rybníku?
Druhá fotka - musela tím vápnem, nebo co to bylo, projít. Prostě musela.
A třetí - když fotí kamarádka z vyššího koně a sama je větší…
Něco málo z týdne. Fotky u labutí - prý si mám vybrat, uši nahoru nebo dolů.
Holky, to přece není o spolykaných kilometrech. Ale o společně stráveném čase. A když to vyhovuje oběma (člověku i psovi), je jedno, jestli ten společný čas je na túře, procházce u bydliště, zahradě, cvičáku nebo gauči.
Bonnie má v tomhle super povahu. Když neprší a není zima, baví ji snad vše. A čas doma proleží. I když jsem třeba nemocná a nemůžu na procházku, nezdemoluje byt. Vydrží i několik dnů. Jen pak bude venku zpočátku štěkat a štěkat, dokud přebytečnou energii nevyštěká a nevylítá.
Ještě jedna společná z víkendu, cca 35. až 40. km.
Zvládly jsme s Bonnie další midovou (střední) trasu dogtrekkingu na 46 km.
A vzdala jsem první long (jediný "pravý" dogtrekking o délce nad 80 km, ten náš měl mít 93 km).
Ve čtvrtek večer mě poprosila sousedka v základním kempu, zda s námi může jít taky svůj první long. Že si sama netroufá. Předpověď počasí vypadala všelijak. Protože v pátek ráno hlásila, že by nemuselo pršet nepřetržitě celý den, vyrazily jsme. Udělat se hezky a muset na to koukat z kempu, by nás mrzelo. Bohužel pršet nepřestalo a když nás po 4,5 hodinách chytla průtrž, kdy během minuty byl z cesty potok, byla jsem rozhodnutá vzdát. Naštěstí nás to chytlo kousek od hospody. V rámci možností jsme se jakžtakž usušily. Dlouholetý trekař mi potvrdil, aniž by věděl o mém rozhodnutí, že to není počasí pro nízkopodlažní psy. Dříve chodil longy i s jezevčíkem a prý by to ani jeho jezevčík nezvládl , a to byl větší tvrďák. Bonnie z hlavy, která nebyla krytá pláštěnkou, vyloženě sálalo teplo pryč. Prý to nikdy neviděl.
Cestou z hospody jsme s novou kamarádkou ještě zkoušely najít ubytování. Že bychom ode dvou odpoledne “bivakovaly” uvnitř a holt většinu trasy šly až další den. Neúspěšně. Takže jsme šly nejkratší cestou do vsi, kde jsme počkaly na odvoz.
Ale protože v sobotu mělo být pěkně a co v kempu, přihlásily jsme se ještě na mida. V sobotu Bonnie vypadala normálně, aktivně, tak jsem zaplatila další trasu a vyrazily jsme. Takže jsme byly s kamarádkou jediní účastníci, kteří vyrazili na longa i mida 😂 Což při vyhlášení několikrát zmínili.
První fotka je z longa z doby, kdy sice pršelo, ale ještě nijak brutálně. I tak byl rozdíl aktivity Bonnie v pátek a v sobotu obrovský. Holt to nebude na treky v dešti (když nepůjde s jistotou jen o několik hodin) a v zimě. Sobotu si už užívala, bylo vidět, že ji to baví.
Gratuluju.
Tak jsem zase pro nás obě vytáhla zimní bundy.
Včera jsme s Bonnie zvládly první letošní dogmid, 41 km. Tentokrát jsme nešly samy. Na Bonnie bylo vidět, že ji to baví. Ani se nesnažila moc čuchat okolo a v druhé půlce vždycky přidala, když cítila někoho blízko před námi.
Mám pocit, že chodím furt stále “rychle”, ale reálně je to pomaleji než před rokem.
Na podzim jsem se radovala, že mám boty, ze kterých ani po 30 km nemám puchýře, tentokrát to nevyšlo. Asi to bude úsekem zmiňovaným na fotce z itineráře. Zapomněla jsem vzít na trasu náhradní ponožky 😁 Doufám, že boty budou i nadále v cajku, že jen špinavé ponožky to způsobily.
Ale fakt vážně přemýšlím o tom, že i na takto dlouhé trasy zkusím barefootky. Ostatně trekařka, se kterou jsem šla, chodí celé roky v barefoot sandálech. A dala by mně s prstem v nose 2 hodiny, kdyby nešla pomalu kvůli mladému psu na prvním závodě.
A bylo tam tentokrát hodně prcků pod 10 kilo!
Fotek moc nemám. K první fotce - bylo hodně míst na spaní i uvnitř budov, tohle je jedna z nich. V podstatě muzeum. Vybrala jsem teplejší budovu, ale pokud se budu moci účastnit i příště, zvolím kvůli klidu a atmosféře tuto.
Podle mě to bylo klasické zamrznutí, jedna z reakcí na stres (místo boje nebo útěku).
Hrála si s chlupatou piraňou a jak jsem začala drbat kobylku, hned přilítla. Je to umazlenec, ale zvyká si, že se musí o mě dělit. A štěká sice často a ráda, ale jen jako upozornění na (domnělé) nebezpečí, při hlídání a když je nevybouřená.