A odkud je merle?
Vidím, že je pro mne krysařík možná cesta. Líbí se mi merle čivavy, merle obecně, ale u čivav s PP merle neexistuje. Takže možná někdy až budu fakt stará, vetchá babička, je merle dlouhosrstý krysařík možná volba. To už mi asi bude putna, že tutově děsně líná.
Velký jorkšír se spadlýma ušima nebyl popis nějakého psa, to bylo označení bílého psa s nažlutlýma ušima, u kterého jsem stála a ptala se, co si to pořídili za pejska. Náhodně se k nám přimotala další pejskařka a ta dřív než jsem stihla zareagovat na sdělení majitelky, hodila dotaz: co to máte za křížence? Majitelka velkého yorka se urazila, odkráčela a dodnes s námi nemluví (je to cca 3 roky).
V prvním odstavci mi v podstatě odporujete a v posledním přitakáváte 😉
Já taky ne, ale dlouhosrstá vipetka bydlí proti nám. Když byla malá, zjišťovala jsem to, jestli mi majitelka nekecá 🙂
Kdysi jsem četla, že pražský krysařík může být dlohosrstý. Připomínalo mi to ruského toye. Tak jsem teď našla na ČMKU standard a info, že Pražský krysařík (zkratka PRAK - to mne pobavilo) a Chodský pes byly v 2019 konečně aspoň prozatímně uznáni FCI.
“OSRSTĚNÍ TYP SRSTI: 1) Krátká, lesklá, přilehavá, hustá bez lysých míst. Na hlavě je srst obvykle řidší a kratší než na těle. 2) Polodlouhá s praporci delšími než srst těla na uších, končetinách, ocase, mírně otevřená na hrudi.
ZBARVENÍ SRSTI: Černá, hnědá nebo modrá se znaky a jejich zesvětlené varianty (ve všech odstínech, od světlé do syté). Žlutá recesivní barva (se světlým pigmentem) a červená v sytých odstínech. Tyto dvě jsou bez pálení. Černá s pálením merle, hnědá s pálením merle a jejich zesvětlené varianty. Pálení je nejžádanější tmavočervené, kromě modrých variant, kdy je bledší v závislosti na genetickém základu. Vyskytuje se nad očima, na tvářích, na předhrudí, na záprstí a tlapách, na vnitřní straně zadních”
Tak ti nevím, Karle 🙂
No, asi to je “plemeno” a teď je tady něco extra. Vypadá to jako foxteriér/PRT řízlý pinčem, podobně vypadá nějaký foxněco z Emeriky (zapomněla jsem název), kterého si pořídila jedna známá. Kdysi jsem o něm neslyšela, za těch třeba 5 let už jsem o něm párkrát četla nebo slyšela.
Hrubosrstého vendeéského baseta znám, je pro mne krásný, ale moc velký/těžký. Pořád je málo známý a tutáč stejně brutálně drahý.
Taky jsem kdysi dostala vynadáno, když jsem se zeptala, co je to za krásného křížence. Pak jsem se ptala, jestli je to plemeno nebo krásná hříčka přírody. No dnes se ptám, co je to za plemeno. Blbouni začnou něco blekotat o něčem bez PP a normální lidi buď odpoví, že to je plemeno nebo že je to wořech/kříženec.
Čím dál víc mi vadí majitelé psů, pro které je pojem wořech nebo kříženec zřejmě sprosté slovo a mají potřebu tvrdit, že je to ten velký jorkšír s těma spadlýma ušima (8 kg fenka s dlouhýma nohama, bílá s nažloutlýma ušima). Taky jsme měli neidentifikovatelnou ultrawořešici (početí muselo být fakt mejdan celé vesnice, každé štěně jiné a žádné se nepodobalo mámě) a měli jsme ji rádi stejně jako naše ostatní pesy s PP.
Nevím, pomíků vídám celkem málo a vždy mají nějaký problém se srstí. Nevím, jestli je to alopecie či čo. Četla jsem, že je nesmí stříhat jen tak někdo, protože když se to někdy někde nějak ostříhá, přestane srst růst, vypadává. Četla jsem o nějakém sporu majitelky s psí kadeřnici, právě o srsti pomeriana. Máme tady asi 3 letého, vypadá ukrutně, takové opelichané kuře, ptala jsem se - blbá kadeřnice ho blbě ostříhala, tak ho jiná kadeřnice dává dohromady. No nevím, nic o nich nevím, ale to stříhání vím. Proč to neví někdo, kdo si pořídí psa za víc jak 50tisíc? Roztomilý a malý je, to jo, ale to je asi vše.
Co si pamatuji, tak němečtí špicové, co sportovali nebo nechodili na výstavu, byli někteří holeni strojkem a holá místa neměli. Jestli to bylo/nebylo hezké nebo správné, nekomentuji.
Musím se zeptat, neměla jste dřív na profilovce bílého polomáčeného psa?
Prosím foto i v novém. Líbil se mi ten růžový, s dlouhými nohavicemi.
Tak babi by možná jásala nad pomerianem (nejmenší špic), ne? Já třeba jo, je roztomilý, ale ty chlupy 🙄
Co si pamatuji, měla paní něco obrovského, jaké to bylo plemeno, netuším, dnes říká: měla jsem pastevce. Nepamatuji si, že bych ji potkávala s takovým psem chodit, takže nevím, jestli byla tady v bytě nebo někde na chalupě/RD. Pamatuji si až, jak paní sedí na lavičce, u ní leží/spí ta obrovská fena (asi už byla stará, možná nemocná) a paní každého pejskaře odhání, že fena je zlá. Takže moje zážitky jsou, že jsme ji všichni obcházeli obloukem. No a dnes by mi hodiny vyprávěla o své skvělé feně. Takže se vyhýbám, protože už jsem to vše párkrát slyšela a mám reálné vlastní vzpomínky.
Dětem je asi úplně putna, jakého psa by chtěly - prostě psa. Na tom není nic divného,
Já se vzhledem k tomu, co jsem psala předtím, snažím přesvědčit, že čivava je taky pes, který se dá vychovat k obrazu svému a nemusí to být protivná, uřvaná, kousavá potvůrka. Zatím jsem neviděla takovou, u které by se mi rozplesalo vzhledově srdce, že to je to, co si jako posledního psa pořídím. I když vím, že čivava třeba dělá obrany, záchranařinu nebo běhá canicross. Známá má čivavu s borderkama a tak čivava pase ovce.
Šereda - viz reakce pro Zrzavci (12:53). Pro mne šereda asi není žádný pes, každý je něčím impozantní, roztomilý nebo zvláštní.
Fousy - fousatý pes, knírač, york, fousek, JRT, PRT, možná BRT, grifon, opičí pinč…..rozježení s fousy pro mne jsou nejkrásnější psy 🥰
Boloňák - bišon, maltézák … nemají placaté čumáky, to jsou ty roztomilé kudrnaté kuličky. Jsou roztomilí, srst je dobrá, stříhá se k obrazu svému, ale pro mne mají takový “připitomnělý výraz". Znám jich mraky, nechtěla bych žádného.
Placatky - taky bych si dobrovolně nepořídila, nemůžou dýchat. Mopsíci mají roztomilý výraz a asi jsou takoví měkcí v povaze, ale to dýchání…..Máme tady krásného pejska, když se rozvášnil a běhal kolem mne radostně na té flexině, tak moje pesa z něj byla celá vedle sebe a hrozně ji štval jak chrochtal a vrčela. Když viděla, že já se chci ňuňat, stála dostatečně daleko, aby na ni nedosáhl, a čekala, až mne to přejde.
Vypadlé oko - to prý může vypadnout i shih-tzu, ti mají taky takové placatější čumáky, ale příjemnou nelínající, hezky barevnou srst, všude jich jsou mraky. S mašličkou hezký pejsek, ostříhaný nic moc.
Zdroj: Praha a přilehlé okolí
Reagovala jsem na Vaše tak bych fakt sáhla do útulku klidně pro menší nejškaredější stvoření, které nikdo nechce. Jsem pražák, nejškaredější stvoření = česky šereda 🤣 Pak byla zmínka v příspěvku o tom jorkmutovi v útulku, tak jsem na to reagovala.
Akorát u toho druhého jsou fakt děsivé ty jeho oči
Bych řekla, že oči jsou modré a takhle vypadají jen díky blesku. Mně se třeba celomodré oči líbí, ale žádné plemeno, o které bych stála, nemá modré oči v genech.
Lapinkoira, patří mezi špice, 20-22 kg, 42-50 cm, je malý pes? 🤣
Přesně tak, malý pes=žádný pes, to má asi ta paní na sídlišti, co měla nějakého pastevce. A ve své podstatě je mi jí líto. Posedává na lavičce a vzpomíná na obříka. Kdyby měla malého může korzovat s dalšími důchodkyněmi s malými pejsky a mít nové zážitky a podněty.
Ale to nebyl žádný šereda, to byl nějaký jorkmut, ne?
Všichni velcí, jenom NO stojící uši, sportovní figury (až na NO), většinu kluci. Nějaký vzorec tam bude a možná bude hrát roli příběh 🙂
Až přijde správný čas, určitě na toho správného narazíte. Jestli tu budeme tou dobou ještě drbat, určitě všichni pomůžeme s hledáním, když budeme vědět, co tak asi hledat.
EDIT: teprve pak jsem si přečetla následující příspěvek. Zatím to fakt nemáte úplně ujasněné. Takže z toho nakonec možná budou 2 kousky najednou, velký a malý.
Možná jsem povrchní, ale vybírala jsem podle vzhledu, protože mne zaujal pes a pak jsem zjišťovala, jestli by povaha vyhovovala. To bylo devadesátky. Dnes už vím, jaká povaha mi sedí. V těch 90tách mne např. zaujali různí bullové, byla jsem unešená, nejvíc z SBT, ale z popisů povah jsem měla strach, že se mi nepovede štěně vychovat a následujících 12-15 let budeme nešťastní všichni, včetně toho psa. Tenkrát běžný člověk nezvažovat o tom, že si pořídí psa a za půl roku/rok ho pošle světem. Dnes vím, že bych ho asi vychovala, ale už není mezi mými vyvolenými.
Já své preference mám a roli hraje i velikost a váha. Dřív jsem o tom nepřemýšlela, ale dneska potřebuji psa, kterého bez problémů dokáži vzít do náručí a dát do vany nebo ho někam odnést. Nejmladší má +/- 8 kg a má stejný problém s drápy jako Mates. Před pár lety to vet řešil tak, že drápek strhnul a pesa třeba 2 dny nechtěla moc chodit. Takže jsem ji nosila v náručí, sama jsem procházela náročnou léčbou a rekonstruovali nám výtah, takže to bylo složitější. A to jsem byla “vděčná”, že má jen 8 kg. Kdyby měla třeba 15 nebo 20 kg byly jsme v řiti obě. Byl rok 2019, takže koupit kočárek nebo vozík nebyla taková sranda. Kočárek nemám stále, ale dumám nad ním právě pro podobné příležitosti. Budu starší, záda budou bolet víc, sil bude ubývat, takže zvažuji, jestli další pes by měl být menší (ale zatím nemám vybraného, který by odpovídal mým preferencím) nebo ten pořídit ten kočárek, už se s nimi běžně chodí, takže není problém si vybrat a koupit. Ale kočárek mi s vanou nebo zvednutím psa na stůl na veterině asi nepomůže.
Jsme různí, nejsme kloni. Ale jako nemít žádnou preferenci mi přijde divné, chápu to u dětí - chci pejska. Je to každého věc, ale můj mozek to prostě nepobírá 🙂
Znám pár, kteří měli velké psy a tvrdili, že až….(v důchodu, po Bele, na chalupě na vsi, v novém domě, bla bla) si pořídí malého psa nebo někteří říkali, že si k “poslednímu” velkému pořídí malého z útulku (v důchodu, do nového domu, po odstěhování na chalupu, bla bla). Nikdo z nich to neudělal, buď měli/mají zase velkého psa nebo už si nepořídili žádného, ani malého. Jedna měla kdysi na sídlišti nějakého pastevce, nyní je to paní ve věku, nemá žádného psa a posledních třeba 10 let sedí na lavičce a každého pejskaře zastaví a vykládá o svém pastevci. Na otázku, proč nemá psa, řekne, že už by toho pastevce nezvládla, a na otázku proč si nepořídí něco malého, odpoví s úšklebkem, že malý pes není pes.
Mám to stejně. Taky už nechci dobrý skutek. Mám ho za sebou, ultra wořešice z útulku. Měli jsme ji od 3 měsíců a neměla ráda lidi, děti (ani mého vnuka), psy. Měla ráda jen nás dospělé a naše starší pesy než byla ona (s mladšími měla trošku problém). No a nakonec měla dost nemocí. Poslala bych zaplatit veterinu vždy někoho, kdo hlásá jak jsou ti wořeši, kříženci a bez PP, na rozdíl od těch přešlechtěných s PP, zdraví.