»
Odpověď na příspěvek uživatele
Zrzavci z 28.04.2026, 12:31:14
Poslechla jsem celé, v podstatě souhlasím.
Na školky nemám názor, žádné naše štěně nechodilo. Ale na řádění štěňat všech možných velikostí, věku a temperamentu bez dohledu majitelů mám stejný názor. Nemůže být z jednoho malého “lovná zvěř” pro ostatní. Stalo se mi to u jednoho štěněte na psí louce na sídlišti, kam chodí všichni ti, co mají nevychované dospělé psy, které nepustí z vodítka a tam je vypustí a “děj se vůle bóóóóží”, což jsem netušila. Pustila jsme tam své štěně 6ti měsíční a stala se z něj lovná zvěř. Když jsem se ohradila, tak jsem hysterka a mám je nechat, ať si to vyříkají mezi sebou. Tak jsem konkrétní babu sprdla, že kdyby byla její fenka, která byla tím největším a nejagresivnějším lovcem v pozici té lovné zvěře, je baba v hysterickém oblouku, má pláč na krajíčku a už by nechtěla, aby si to psi vyříkávali sami. Když její fenka mé štěně napadla, drapla jsem fenku za kůži za krkem a na zadku, zvedla a zahodila ji, baba měla hysterický oblouk, jak jsem zlá a málem mne vzala holí. Přestala jsem tam chodit, když tam byla tahle skvadra lidí a psů (chodí pravidelně v určený čas). Moje štěně chodí na volno, je veselé, kontaktní a přátelské (teda je jí už 9 let 🙂) a jejich se stále škrtí na vodítku a šikanují štěňata nebo mlaďochy, kteří tam dorazí. Takže dost často jsou tam sami a ostatní chodí v jiný čas.
Trošku nesouhlasím s tím pořízením štěněte až k např. 6 letému psovi. Naše poslední kombinace byla 2011, 2012 a 2015 (dcera té 2011) a 2017. Ty 2011 a 2012 od sebe byly 10 měsíců a celý život to táhly spolu, 2015 a 2017 jsou od sebe necelý rok a půl, takže taky mají stejný temperament. 2012 byla labilní wořešice, která měla jistotu v té 2011 teriérce. 2011 a 2015 se k sobě chovají jako její 2 papilonky (matka-dcera), pečují o sobe, takže to pouto matka-dcera asi funguje, když dcera zůstane s matkou. Nevím, jak je to u pejska (syna). Znala jsem takovou dvojici, ale nikdy jsem se na to neptala. Teď máme štěně se separačkou (10/2025), 2012 už nežije, 2011 je hluchá, slepá a je jí všechno jedno, 2015 nadšená ze štěněte není, ale hry chvíli vydrží a pak se ozve, 2017 nesnáší štěňata obecně, takže i z tohohle je dost na švestku, vrčí nebo jen křiví hubu a když není zbytí, uklidí se před štěnětem do klece štěněte 🙂. Před pár lety byla věková kombinace super, 2 skoro stejně staré a 2 podobně staré, pak se s toho stal domov důchodců a nebylo s čím sportovat. Letos odešla wořešice a kdoví, jak dlouho tu bude ta slepá, hluchá 2011 a tak to omladilo štěně. Co bude dál, se uvidí.
Ještě tam řeší “chůvičky” u RD, taky jsem si kolikrát říkala, co je vlastně správně? Jak se podle něj má člověk a pes zachovat? Já bych si teda na bobek ke smečce cizích velkých psů, abychom si koukali z woka do woka, nesedla. Možná u něj, snad by mi nic neudělaly, doufala bych, že má své fenky pod kontrolou. No a svého psa bych…podle toho, kterého psa. Labilní wořešice by byla na vodítku a seděla na povel, jak přikovaná mezi nohama, protože prostě labil, který by byl schopný vyvolat rvačku, ale naučila se fungovat na povel a nechat řešení na člověku. 1 pesa by k nim přijela po zádech, hele, já jsem malá hodná holka a zbylé dvě by se šly kamarádit a ocas by si mohly ukroutit. Štěně nevím, to je ještě jelítko, co miluje vše a všechny, je vlezlé a takový hopík.
Uff, to jsem se rozepsala, ale podcast je super. Zkusím jiné díly.