Příspěvky uživatele

Orionka:

Asi bych Gore-Texové boty nedávala do pračky, ale proti gustu…

To už nešlo jinak, bláto bylo uvnitř, všude. Ještě jsem je neprala, prala jsem je jen v čisté vodě a chvíli .Já boty neperu, zoufalá premiéra. Můj muž má jinou značku Gore-Tex bot a jdeme to stejný, on má v botě sucho, já mokro. Dcera měla dětský boty často s Gore-Texem a nikdy neměla mokro v botech. Tak si říkám, že mně prostě nefungují a ano v sobotu jsem je švihla do pračky, protože už nebylo co ztratit a budou aspoň čistý a v suchu či v mírném mokru to v nich pořád půjde.

kometa:

Zima ne, ale v jedné mi úplně čvachtalo

To by nemělo. Jak jsem psala, cítím mokro, ale ne zimu a nečvachtá. Pravidelně impregnuji.

To by mě zajímalo jak často se má impregnovat, občas taky naimpregnuju, ale třeba ne dost často. 

sutrik:

Možná napršelo shora kolem kotníků. Nepromokavý boty jsem přestala nosit. Kromě uvedeného bylo nepříjemný, když se oteplilo a začalo svítit slunce. Zlatý nepromokavý ponožky do síťovaných botasek.

Je to možný, měla jsem uvnitř i bláto. Boty jsem musela dát do pračky, naimpregnuju a uvidíme. No je fakt, že jinak jsem s nimi spokojená. Dobře se v nich chodí a hlavně drží na poměrně dost površích, i blátivou skluzavku jsem v nich dala jen s jedním drobným smeknutím, podle stop to vypadalo, že se sem tam někdo vyválel. Malina promyšleně chodila blátivou cestou, aby se moc princezna neumazala. Však jeden pán obdivoval, jak mám čistého psa. Já sama jsem měla kalhoty od bláta až po kolena 😄. No ať už je Malina křížená s čímkoliv, labrador tam asi nebude nebo to tenhle gen nějak prohrál 😄.

Chudák paní, to byl fakt debil….jak se někdo k tomuhle vůbec dostane? Že ho pak vůbec někdo někam pozve hodnotit 🙄

Sarah01:

Včera jsem se byla podívat na výstavě v Olomouci na svůj odchov. Musím teda říct, že chováním rozhodčího jsem byla velmi zklamaná. Ano, napíšu to na plnou pusu, choval se k vystavujícím jako hovado. Toto prostě na výstavu mezinárodní úrovně nepatří.

Jinak u nás včera dost pršelo a dnes taky celý dopoledne. Jsem ráda, protože jsem zasela trávník, tak je naděje, že do zimy už bude vzrostlý. A ty suchý fleky ve starém trávníku snad taky zmizí.

Já si nějak nedovedu představit, že se choval k vystavujícím jako hovado. To je jako urážel nebo co? Nebo je nechal běhat v kruhu, dokud nepadli vyčerpáním?

Zima ne, ale v jedné mi úplně čvachtalo. Oblečení mi taky provlhlo a byla mi chvíli zima, když jsem chvíli seděla na Lázku, ale to se pak chůzí zlepšilo a když přestalo pršet, tak jsem postupně celá uschla, přestalo mi i v botě nakonec čvachtat, ale to až tak po deseti km. Předhonila jsem nějakou slečnu, která měla na nohou obyčejné tenisky a ty teda čvachtaly slyšitelně a i bylo vidět, jak při každém došlapu se z boty vymáčkla voda.

U Maliny jsem zjistila, že je to závodní dog trekingový pes. Myslím, že by s chutí šla i svižnějším tempem . Už jsem si naplánovala další výpravu, ale musím potunit naší výbavu. Nějaký lepší opasek a vodítko.

Dcera má nyní zlomenou nohu, tak jsem v sobotu tuhle nepříjemnost využila a šla Lanškrounskou kopu 30 km, muž hlídal a litoval, že nemůže taky, čímž mě překvapil, nečekala jsem, že by se mu taky chtělo. Sama jsem nevěděla, jak to s Malinou zvládneme. Takové štreky nechodíme. Nahlásila jsem se den předem, takže když ráno pršelo, už jsem nedokázala couvnout a vyrazily. Překvapila mě Malina, jakoby věděla nasadila na začátku tempo, které držela celou dobu. Jen při sestupu z Lázku jsem jí říkala pomalu, abych totálně blátivou cestu nesjela po zadku. Pro mě bylo nejhorších závěrečných 6 km po asfaltu, Malina na mě koukala asi na 29 km, že už dál nejde, ale když jsem jí řekla, že už tam budeme, nasadila tempo a pokračovala až do cíle. Pršet naštěstí přestalo úplně cca na 12 km, takže do cíle jsme dorazili už suché. Já jen měla nohy od bláta až po kolena a v botech s Gore-Texem mokro, takže si budu kupovat jiný. 

Že by pastevec autista? 😀 Pes číslo jedna byl taky trasař, sice dokázal změnit trasu a nebyl zpruzenej, ale  měl výraz “no jo, tak zkusíme něco novýho, ale normálně prostě chodíme tudy". Timíkovi to bylo jedno a na Malině vidím vždy radost “ jo tak tady to ještě neznám, to jsem zvědavá jak půjdeme ” a pak zase vidím jindy radost, že jdeme někde, kde už jsme víckrát byli “á naše trasa”…Malina mi vyhovuje asi nejvíc svou povahou. Je a ní sranda a celkem bez obav jí můžu vzít kamkoliv, protože vím, že to zvládne. Pes za odměnu v tomhle. 

Malina sice chodí ráda a nevypadá, že by mi za vhodných teplotních podmínek do toho hodila vidle, tak se nerada vrací a s bobkem už vůbec ne. Prý “když jsi to hov… nemohla nechat ležet, tak si to nos třeba celou cestu”.

Co se týče auta, myslím, že naše auto nepozná a to je první pes, který to tak u nás má. Můj muž pro mě občas někam zajede autem a z procházky nás vezme domů a ona pak čumí na každé auto, které u nás trochu zpomalí, myslí si, že jedou pro nás. Nechci jí křivdit, ale pozná naše auto jen podle toho, kde jsme ho zaparkovali. Jinak si asi myslí, že nám patří všechna auta světa 🤭.

My dneska po dlouhém váhání, co podniknout, vyrazili kešovat. Dorazili jsme na místo, odlovili první keš a zjistili, že k další je nejen kopec, ale i potok a že vlastně stojíme na blbým místě. Tak že přeparkujeme a ono auto ani neškytlo. Auto je malý, tak s dcerou jsme chtěli auto roztlačit, ale uvnitř s mým stokilovým mužem to nešlo, tak jsme se vyměnili, různě pošťuchovali auto, až to chytlo, tak muž nás hodil na místo ke keším a sám jel vyměnit auto. Les to byl krásný, někdy se tam zase vypravím jen na procházku. Dnešní den byl super, třeba bylo kouzelný, jak se rodina nechala strhnout ke zkratce do naprosto krkolomnýho kopce 🤭.

keriton:

Náš černej pes má z nebezpečných psů asi výjimku. Ten xicht nepřebije ani barva. Stále se mi na něj občas chytají náhodní kolemjdoucí 😄
Přitom zrovna on dovede být pěkně ostrej, když je někdo podezřelej.

Maliny se většinou bojí, ale taky se mi na ní vrhají lidí, že jí pohladí, což má naštěstí dost ráda, tak se mi od cizích nechá ňuňat, ale musí někoho z nás mít za zadkem, jinak štěká. No a pak jednou za čas vytipuje člověka, který na ní sáhnout nesmí. Což jsou většinou energičtí chlapi. 

Tento týden se mi nevenčilo úplně dobře, nový režim dcera škola, já navýšení pracovního úvazku a zdravotně taky žádná hitparáda. Tak jsme dělali spíš víc kratších procházek. Naštěstí Malina má ty povětšinou městské čmuchačky ráda. Jednou s námi jela dcera na koloběžce a to zas musím Malině vysvětlovat, že to není soutěž a nemusí být první. 

Když se daří, tak se daří. 

Péči o vlněné věci jsem nepochopila za celý život. Měla jsem hned dva svetry. Po každém vyprání se o kousíček srazil, proto jsem oba podědila, jeden dřív nosila moje máma, fialový a jeden můj děda, šedý a ten šedý mi lidi chválili. Fialový mi není už dávno, nosila jsem ho na základce a šedý mi přestal sloužit někdy kolem třicítky, kdy mi začal být malý. Takže při péči o svetry v naší rodině bysme z nich časem udělali svetry pro panenky 😂.

Doron:

Cyklisti jsou děsně odrzlý a mají často pocit, že mají absolutní přednost. Tu nemají ani na takzvaný cykloztezce, která je komunikací i pro pěší, natož na různejch pěšinách v lese. Navíc nemívají zvonek. 

Sou jako trpaslíci, vlezou všude.😅

To teda. Jednou na mě chlap zdálky řval, ať já, dcera a pes jdem z cesty a to jsme nebyli na cyklostezce. A nebo vyznačená turistická značka pro pěší, kolem řada cyklostezek a stejně jezdili v plné rychlosti po té pro pěší a jak to bylo z kopce, tak se jim podařilo to pěkně ujezdit, že to smekalo při chůzi.

Hodní pejsani, to Malina se na mě jen podívá stylem “už se zas válíš?”.

Timík, ten před ní, tak pomáhal na nohy. Ono to sice naopak nepomáhalo, ale táta, když upadl, tak se pod něj Timík snažil nasoukat a zvednout ho. Byl taková pečovatelka. 

My včera po poldru, tam jsem teda lidi s pejsky potkávala, ale zase je tam hodně “Napajedel”, tedy řeka tudy teče, což se v tom včerejším vedru hodilo.

Já včera už taky vyrazila na procházku. Na záda jsem si dávala nějaké léčivé náplasti a překvapivě rychle pomohli. Chvíli jsem se zabývala myšlenkou, že půjdeme fakt něco dlouhého, no nakonec asi 8km a Malinu jsem nechala vyhopkat chvíli na louce a na jak pěkné louce. Se spousty druhy květin, takovou si pamatuju z dětství a teď už jsou takové vidět u nás málo. Pořídila jsem si aplikaci na určování rostlin, tak tam jsem se vyřádila. Ke konci procházky jsme šly takovou dost rozrytou cestou a nevím, co Malina cítila nebo viděla, ale najednou se mi nalepila na nohu a pořád koukala střídavě doleva a na mě, co tomu říkám. Nevím, co viděla, či cítila, ale příjemný to nebylo, protože si nevybavuju, že by se někdy takhle chovala.

Jako bonus jsem na sobě našla klíště. Nicméně dojem z procházky to nezkazilo.

Za odměnu mi Malina vynesla boty na zahrádku, tyhle nosím jen do práce, tam už tam asi nemám chodit nebo co. 

sutrik:

Chlupatá piraňa, pesanka kamarádky, jediná psí kamarádka Bonnie,  včera odešla 😭 Na otravu. U nás v lese. Daleko od měst. Bože, je to šílený.

Fotka z posledního společného výletu, už další nebude 😩

To je strašný, hodně sil 

Sarah01:

Kopíruju z FB, je to tam veřejně, tak aby si mohl přečíst i ten, kdo tam nemá účet.

Tak to je masakr. Chudák kůň ☹️. Přitom ten kůň mi přijde mnohem složitější na péči.  Jak ono to vlastně je, když jí zatrhnou chovatelskou činnost, tak se to bude vztahovat na psy, ale bude moct teď mít kočky, papoušky, koně a dokud to nebudou vyhublý vypelichaný zrůdy, tak s tím nikdo nemůže nic dělat 😲?

Já včera jen krátká procházka, protože mě chytla záda. Buď jsem si je namohla při cvičení nebo z průvanu. Spíš ale z průvanu, tak jsem si nalepila náplast a doufám, že to bude dneska lepší. Malina včera koukala dost smutně.