Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 14.12.2023, 10:55:35
Já teda kastraci jako takovou nepovažuji za týrání. Za týrání ji považuji až v tom případě, že se kastrují nedospělá zvířata, která tím nedostanou šanci dospět. (Do otázky spolků a plošné kastrace se pouštět nechci.) Je to odstranění části těla, ale tomu zvířeti to funkčně nevadí. Pokud pak není inkontinentní…
Ale odstranění článků prstů funkčně vadí, musí vadit, při chůzi, pohybu.
Já bych asi nechtěla do svého soukromí, intimna, pouštět někoho, aby po mně uklízel. Jako myšlenka dobrá, být bez práce, ale když se nad tím takhle zamýšlím…
Odpověď na příspěvek uživatele Ph z 13.12.2023, 10:33:42
Psa mám, krom toho, že je to kamarád, parťák, člen rodiny, taky na ochranu. A chci po něm, aby zasáhl, pokud by došlo k situaci, kdy by to bylo potřeba. A naopak po něm nechci, aby šaškoval na hřišti s vylomenou hlavou, byl sportovním náčiním a kamarádil se s figurantem.
Vím z dřívějška, že se v tomto neshodneme. Ale vůbec mě to netrápí, i když se svým pojetím působím tak trochu jako dinosaurus.
Odpověď na příspěvek uživatele hmn z 13.12.2023, 10:00:20
To si myslím taky.
Necvičím, tak mě požadavky zkušebních řádů netrápí. Zajímá mě praktické použití, opravdový zásah psa, když by o něco šlo. Není tam lepší zloba, než kořistnický pud? Mně připadá, že ano.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 11.12.2023, 13:36:42
Tak dělaly se různé směsi - žloutek, tatra, a já nevím, co všechno. Kozí mléko měl asi k dispozici málokdo. Jen ten, kdo měl kozu, protože koupit se nedalo.
Odpověď na příspěvek uživatele Arosek z 11.12.2023, 13:43:38
Barva, zálomek na ocasu, psa nijak neomezují v plnohodnotném žití. Ale rozštěp, ektopický ureter, atd. ano. Kdybych chovala, tak takové štěně žít nenechám. Je to tvrdé, ale já si nemyslím, že musí žít a přežít vše, co se narodí. V přírodě by nepřežilo a možná by ho i dnes fena se správnými instinkty zakousla.
Selekce lidí - selekce tělesně i duševně postižených tu už byla. Za Hitlera. Fakt nechci, aby se to vrátilo.
Biothan na vodítko je fajn, máme dvě, teda z hexabiothanu. Koupili jsme i obojek, ale naší chodce tahá chlupy. Měla ho jen jednou na sobě. Docela by mě zajímalo, jestli má ještě někdo tady stejnou zkušenost. Ale na krátké srsti bulteriéra by to mělo být v pohodě.
Odpověď na příspěvek uživatele Orionka z 11.12.2023, 10:00:18
Vaření - zelňačku jsme nevařily. Ale jiná jídla, vesměs chutná. Přece si neuvaříme něco, co nebude dobré. Kluci v té době měli dílny, tak jsme je zvaly a jak si pochutnávali. To bylo fajn.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 11.12.2023, 09:57:49
Jistěže existovalo. Uznávalo se jen šest štěňat, ve výběrovém chovu osm. Tato štěňata dostala průkaz původu. Nadpočetná štěňata se měla utrácet. Muselo to být pro chovatele dilema, které utratit, protože co kdyby utratili budoucího šampiona. Relativně jednoduché to bylo třeba u boxerů, kde se utrácela bílá štěňata, nebo ta s převahou bílé barvy nebo nehezkým rozložením bílých znaků. Bylo to z důvodu, aby fena štěňata uživila. V době, kdy nebyla mléka pro štěňata, bylo obtížné dokrmovat. Ale i tak někteří chovatelé tajně nechali nadpočetná štěňata žít, zatajili je i před kotrolou vrhu, a prodali je jako bezpapíráky. Někteří z lásky ke psům, někteří z lásky k penězům, někteří z lásky k obojímu…
Tohle skončilo plus mínus s koncem éry socialismu (přesně nevím, snad mě znalejší opraví). Jako mýtus to přetrvává dál. Stejně jako mýtus o tom, že má mít fena jednou v životě štěňata, nebo mýtus, že se psům nemá dávat syrové maso, aby nebyli agresivní.