Příspěvky uživatele

Jistěže existovalo. Uznávalo se jen šest štěňat, ve výběrovém chovu osm. Tato štěňata dostala průkaz původu. Nadpočetná štěňata se měla utrácet. Muselo to být pro chovatele dilema, které utratit, protože co kdyby utratili budoucího šampiona. Relativně jednoduché to bylo třeba u boxerů, kde se utrácela bílá štěňata, nebo ta s převahou bílé barvy nebo nehezkým rozložením bílých znaků. Bylo to z důvodu, aby fena štěňata uživila. V době, kdy nebyla mléka pro štěňata, bylo obtížné dokrmovat. Ale i tak někteří chovatelé tajně nechali nadpočetná štěňata žít, zatajili je i před kotrolou vrhu, a prodali je jako bezpapíráky. Někteří z lásky ke psům, někteří z lásky k penězům, někteří z lásky k obojímu…

Tohle skončilo plus mínus s koncem éry socialismu (přesně nevím, snad mě znalejší opraví). Jako mýtus to přetrvává dál. Stejně jako mýtus o tom, že má mít fena jednou v životě štěňata, nebo mýtus, že se psům nemá dávat syrové maso, aby nebyli agresivní. 

Já jsem ještě negratulovala. Chtěla jsem, až tu bude fotka, až to bude “hmatatelné”. Ale fotka zatím nikde, takže Plako, gratuluji a přeji, aby se vám spolu dobře a dlouho žilo. 

To je mi líto. Abyste si tím užíráním se, ještě něco nepřivodila…

No… zajímavé. 

Netýráte se příliš? 

My jsme měli pozemky v areálu školy, na školní zahradě. Celkem se tam vypěstovalo dost zeleniny a ta se dávala do školní kuchyně. Dnes je tam tzv. inhalační zahrada. Nevím, jak vypadá a jestli ji děti využívají k inhalaci…

Děs to byl, ale k něčemu jsme přičuchli. Někdo viděl poprvé v životě hoblici, poprvé držel v ruce hoblík, pilku, kleště,… Mě dílny taky nebavily, ale zase bylo to prospěšné. A bylo to pro holky jen jeden rok. 

My jsme chodili na pozemky už ve čtvrté třídě. A naše třídní říkala ředkvičkám ředekvičky. 

Gratuluji k prvnímu kroku - k odeslání materiálů pro výběrové řízení. 

A šéfová? Uvidíte, s čím přijde. 

Pracovní vyučování a pozemky už v osnovách nejsou. Soudím podle neteře, která teď už studuje na vysoké, míří k Mgr. A ona určitě neměla vaření ani šití, ani dílny, ani pozemky. Natož péči o dítě. 

Je to škoda, protože pak ty děti, které k tomu nejsou vedeny doma, neumějí vzít do ruky kladívko, pilku, motyčku, vařečku, jehlu,…

Ty poruchy - ony byly i dříve, jen se tak masově nediagnostikovaly. Za mě, za školní docházky mých dětí. Děcku to ve škole nešlo, tak holt mělo čtyřky, trojky, nebo ruplo. Dnes by mělo poruchu a úlevy. 

To už opravdu není vtip, bohužel.

Sardullah, to byla tragédie mnohem víc pro vás, než pro Jessinku. Ta si ve svém věku zvykla rychle a dobře, jak píšete. Ale vy jste v ní viděla druhou Sáru…

U vás se potvrdilo, že je nebezpečné pořizovat dvě feny s malým věkovým odstupem a téměř stejné velikosti, navíc pastevce. Může to fungovat a nemusí a dopředu se to nikdy nedá říct. 

Už se tím netrapte, důležité je, že je Jessince dobře. 

No jistě, jsem stará zapšklá bába. A to jen proto, že si myslím, že úroveň znalostí získaných na základní škole, konkrétně znalost pravopisu, se nějak pořád snižuje. Dnes a denně se o tom přesvědčuji v médiích i na fb. A je s podivem, jací analfabeti mohou v dnešní době dělat novináře.

Vlastně co učit?  Správně bych se měla zeptat - co je možné po nich chtít?

To je pak těžké. A co je tedy možné ty děti učit?

Za mě nejlepší vysavač, co jsem měla, byla hrncová Rowenta. Výborný výkon, vysokoobsahový sáček.

Měla jsem bezsáčkový, značka není podstatná. Po nějaké  době mě začalo štvát, že se rychle zanáší filtr a že musím vysavač, tu nádobku na prach, čistit i během vysávání bytu.  V té době jsem měla v bytě psa, takže chlupy, mimo jiné. Vydržela jsem celkem dlouho, ale  pak jsem si koupila sáčkový a jsem spokojená. Vyměním sáček, je to čisté, pohodlné. Bezsáčkový už nikdy.

Co se vám nezdá? Je to prostý výčet toho, co nepoužíváme a nebudeme používat.

Ach ti novináři! Dnes může dělat, jak je vidět, pisálka člověk, který nezná učivo třetí třídy základní školy. Dobrá vizitka našeho školství, jen co je pravda.