Myslím, že to není o tom, kdo je z žadatelů nejlepší. Ale o tom,jaké se dají vygenerovat na tom kterém psovi peníze na darech. Kdyby jim opravdu záleželo na blahu psů, tak by komunikovali se zájemci jak vzteklí a snažili by se psy umístit co nejdříve.
Orionko, a kdo ho ztotožňuje s postavou? Vy! Mě to vůbec nenapadlo. Čtěte jen to, co jsem napsala, prosím.
Teď jsem si ten článek přečetla celý, ne jen úvod. A trochu z něj na mě čiší kyselé hrozny. Lítost nad tím, že to tady šlo jinak, než si Kunderovi představovali, že se k moci dostali jiní lidé, než si Kunderovi přáli.
Myslím, že každý člověk měl ke své emigraci nebo neemigraci trochu jiné důvody.
Kdo ví, jak by Kundera dopadl, kdyby neemigroval. Alternativní osudy si každý může fabulovat jak chce. To je to co by kdyby.
Mezi emigranty i mezi disidenty byli různí lidé. Se všemi lidskými ctnostmi a nectnostmi, stejně jako mezi “obyčejnými lidmi”.
Přečetla jsem si teď pár recenzí na Tail Story a ty se vzácně shodují v negativním hodnocení.
Já si nemyslím, že existuje jakékoliv plemeno, které by v ČR nemělo žít. Protože vše je v lidech. Při správném vedení a výchově není problém s žádným plemenem. Problém nastane, když se pes dostane do nevhodných rukou.
Argentina jako taková se mi líbí. Ale nechtěla bych ji. Neměla bych pro ni adekvátní práci, využití. Argentiny doplácejí na to, že si je pořizují lidí z prestižních důvodů - “hele vole, mám psa, co chytal uprchlé otroky!”, a podle toho to mnohdy vypadá.
Poznala jsem blíž pouze jednu argentinu. Chovnou fenu, tudíž by tam měla být jistá záruka povahy. Tato fena byla nakryta a porodila, ale o štěňata neměla zájem nebo jim byla nebezpečná. Když jí je přikládali na kojení, šla po nich. Musela mít náhubek a museli ji při tom držet. To nelze dlouho, takže štěňatům našli kojnou fenu jiného plemena.
Nicméně prachy za štěňata se majitelce feny líbily, tak ji kryla znovu. Jak to dopadlo už nevím.
Asi je na místě se zamyslet, jak by šlo psy v případě potřeby rychle odepnout. Jestli někde někam nepřidat karabinku…
V Cirkusu Humberto neměl pan Laufer moc hezkou roli.
Je zajímavé, že se svým původem a jazykovou vybaveností neemigroval.
Jo, ale to upozornění míří na ty majitele, kteří mají neposlušného psa, který má velký akční rádius a mohl by tak zvířata vyrušit v jejich úkrytu, ústraní. Není to přece první a jediné varování. Pobíhající psi na volno mohou být nebezpeční téměř všem mláďatům v lese, v lukách a polích.
Když po vás půjde divočák tak psa odepnete nebo pustíte vodítko, myslím, že zcela instinktivně.
Chudák malej! Držím palce, ať se všechno podaří a je brzy zdravý.
Zelenou míli nemám ráda, pro mě je ten film moc smutný. Ale Shawshank je pro mě top film a vždycky, když ho dávají, se musím dívat.
Pouští a pralesem byla i moje oblíbená. Četla jsem ji vždycky s atlasem světa po ruce a sledovala jsem kudy tou Afrikou putují.
Je mi to moc líto a držím palce.
Jestliže jsem u něčeho brečela, byly to filmy, ve kterých umírala zvířata. Jako malá jsem nechápala, jak mohou nechat umírat tolik koní třeba ve westernech, myslela jsem, že umírají doopravdy. Vámi zmiňované knihy, které byly zfilmované, jsem nečetla právě proto, že jsou smutné. Tomu se prostě vyhýbám. Umírání lidí mě tak nebere.
Nikdy mě to nelákalo a neláká.
Jak psala Sardullah, že nepatří do klubu náročného čtenáře, tak já taky ne. Od dětství čtu to, co mě baví. Když mě kniha nezaujme od začátku, odložím ji. Nečtu něco jen proto, že to čtou všichni. Samozřejmě výjimkou byla povinná četba, ale ani v tom případě jsem nepřečetli všechno.
V dětství jsem krom pohádek a pověstí četla Foglara, Maye, Feuchtwangera, Scotta, Vernea, Jiráska, Němcovou, Londona a spoustu dalších knih dobrodružných nebo s historickou tematikou. Nelíbil se mi Remarque, nikdy jsem nečetla Bulgakova,…
Ne! Tam žádný sympaťák není!
Teda, vy jste neměla jednoduchý život. S kým jste to žila - “čtení zdržuje od práce”, "nemohla přečíst ani časopis”??
To je smutné.