https://www.desinsekta.cz/atlas-kdc/nemoci-penosne-na-lovka/181-leptospiroza 

Vzhledem k tomu, že mně může vlézt Evropská unie na záda, budu dávat psí exkrementy nadále do běžné popelnice, ať vyfičí komínem.

Taky se hlásím - nikdy jsem žádné drogy nezkusila. Nekouřím a krom asi tří měsíců v pubertě - z prestižních důvodů, tedy z blbosti, protože mi to nechutnalo - jsem nikdy nekouřila. Alkohol piju velmi velmi střídmě a opravdu málokdy. 

A co by jako brňáci měli dělat, anonyme? 

Myslíte, že se něco takového děje jen v Brně? 

Nech ty nehty! 🙂

To jsou perly! Auto řídící dopravu ze škarpy a vzdávající hold.

Tak my sáčky, mikrotenové, taky recyklujeme, i víckrát. Prvotně v nich doneseme nějaký nákup - pečivo, zeleninu, ovoce a tak. Pak se do něj zabalí něco dalšího potřebného, čemu nevadí, že je to po vyjmenovaných potravinách. A pak, nakonec, jej použijeme na exkrementy. U nás je spalovna, takže se odpad spálí a neskládkuje. 

Sebereme do sáčku a hodíme do popelnice. 

Dnes na mě vykouklo na fb v jednom příspěvku “křesýlko". Nevěřila jsem vlastním očím.

Národní výbor?

Naše fena chodského psa to také dělala. Není to proto, že by nemohla moč udržet, protože potřebuje vyvenčit. Je to fakt jen velká emoce. Ani jsme ji přehnaně nevítali a už vůbec na psa nešišláme, protože to sami nesnášíme. Jiní naši psi to nedělali. Přejde to s věkem.  U nás cca v osmi měsících.

Ok, díky za přiblížení. Přečtu.

Fíkovnice, já taky problematice nerozumím, naštěstí diabetes nikdo v rodině nemá, tak se o to zatím zajímat nemusím. Fidovi můžu jen držet palce a to teda dělám!

A držím palce i vám, aby se problém v práci buď vyřešil, nebo abyste našla odvahu udělat krok do neznáma. Držte se!

Jak se říká - “kdo seje vítr, sklízí bouři”. Těm hrozným věcem, co se děly po válce, předcházely mnohem horší věci, které se děly za války. A v případě Sudet i před válkou. I před Mnichovem. A které dělali Němci. Nelze se tedy vůbec divit tomu, co následovalo po skončení války. Nelze na to pohlížet dnešníma očima a soudit, protože to, co lidi za války prožili si nikdo nedokážeme představit. Vydrželi bychom koncentrák? Mučení? Jak by se nám žilo denodenně ve strachu, kdy si pro nás přijdou? 

Nechci se s vámi přít a slovíčkařit, ale nedá mi to. Není pravda, že všechny německé antifašisty Němci vyvraždili. Bydlela  jsem pár let v Sudetech a některé ty osudy poznala. 

Vámi doporučenou knihu neznám. Mrkla jsem tedy aspoň na recenze.  Jestli je pravda to, co jsem z nich vyčetla, tak se kniha zabývá mimo jiné chováním některých českých obyvatel Sudet a jejich příklonu k fašismu. Je to tak? To je známá věc a můj názor na vysídlení Němců to změnit nemůže. Mám pro to své osobní - rodinné důvody.  

Díky, Terven, snažíme se. 

Zas takový strach z epky mít nemusíte. Krom toho, epka se vyskytuje i u jiných plemen. Moc se o tom nemluví, protože to nemá moc řešení. Teď se to snad řešilo u choďáků na členské schůzi, ale my nejsme v klubu, tak jsme tam nebyly a nevíme, jak to dopadlo. Sledujeme to jen z dálky, protože nikdy chovat nebudeme.

Buď si děláte legraci, nebo nejste normální. 

Každopádně se sám za sebe stydíte, když nejste schopen zde vystupovat ani pod nickem.

To jo, epka u chodů je. Bohužel.

Vysídlení Němců byla správná věc. Kdyby k tomu nedošlo, měli bychom pořád v zádech pátou kolonu, tři miliony Němců. Bohužel s těmi, co sympatizovali s nacisty, to postihlo i ty, co se chovali neutrálně. Část Němců, hlavně odborníci a samozřejmě antifašisté, mohli zůstat. Otázkou je, jestli to pro ně byla výhra oproti vystěhování do budoucího Západního Německa. Po první světové válce bylo soužití s Němci obtížné, po druhé světové válce nemožné. Nikdy by nebyl klid. 

BŠO jsem neměla, tak nemůžu srovnávat. Ale máme druhou chodku. 

Ta první byla klidnější, tato je energičtější. Do aktivní rodiny by se hodila. K dětem  i všem lidem je jemná (samozřejmě po překonání štěněcího kousacího období). Na zahradě od malička hlídá, je to spíš alarm, ale zbytečně neštěká. Když začne, tak fakt o něco jde a dokáže se “domluvit”, ukázat, co je za problém.  Má potřebu být neustále se svým člověkem, všechno s ním dělat, pomáhat, a když to nejde, např. natíráme chatu, panička je na lešení, tak chodka sedí pod lešením aby na paničku viděla a čeká. Ráda si hraje, zbožňuje balóny a balónky, pískací hračky, přetahování. Pořád něco kouše - dřevo, parůžek, bohužel i kameny,… Ráda hrabe, ale naštěstí neokusuje keře - měli jsme strach, jak zpracuje rododendrony a jiné dřeviny. Spí venku i uvnitř, podle nálady a podle toho, co se kolem děje (v zimě spala doma a když jsme si ji loni v létě dovezli, tak s ní mamka spala v kotci, aby si zvykla. No zvykla si tak, že ji mamka na podzim musela přemlouvat, aby spala uvnitř. 

Ta rodina by měla chtít klidnější štěně, i když i naše byla klidnější a nejmenší štěně, a je z ní neúnavná temperamentní fena. Je ale fakt, že se pomalu zklidňuje (má 14 měsíců). Myslím že začátečník se vztahem ke psům choda v pohodě zvládne. Ale neznám ty lidi, nevím, jestli jsou schopni být pro psa autoritou. Někdo to nedokáže i když se snaží…