Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 23.04.2024, 08:54:01
Já si nemyslím, že existuje jakékoliv plemeno, které by v ČR nemělo žít. Protože vše je v lidech. Při správném vedení a výchově není problém s žádným plemenem. Problém nastane, když se pes dostane do nevhodných rukou.
Argentina jako taková se mi líbí. Ale nechtěla bych ji. Neměla bych pro ni adekvátní práci, využití. Argentiny doplácejí na to, že si je pořizují lidí z prestižních důvodů - “hele vole, mám psa, co chytal uprchlé otroky!”, a podle toho to mnohdy vypadá.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 23.04.2024, 08:38:11
Poznala jsem blíž pouze jednu argentinu. Chovnou fenu, tudíž by tam měla být jistá záruka povahy. Tato fena byla nakryta a porodila, ale o štěňata neměla zájem nebo jim byla nebezpečná. Když jí je přikládali na kojení, šla po nich. Musela mít náhubek a museli ji při tom držet. To nelze dlouho, takže štěňatům našli kojnou fenu jiného plemena.
Nicméně prachy za štěňata se majitelce feny líbily, tak ji kryla znovu. Jak to dopadlo už nevím.
Odpověď na příspěvek uživatele keriton z 23.04.2024, 07:09:58
Jo, ale to upozornění míří na ty majitele, kteří mají neposlušného psa, který má velký akční rádius a mohl by tak zvířata vyrušit v jejich úkrytu, ústraní. Není to přece první a jediné varování. Pobíhající psi na volno mohou být nebezpeční téměř všem mláďatům v lese, v lukách a polích.
Když po vás půjde divočák tak psa odepnete nebo pustíte vodítko, myslím, že zcela instinktivně.
Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 20.04.2024, 18:17:58
Jestliže jsem u něčeho brečela, byly to filmy, ve kterých umírala zvířata. Jako malá jsem nechápala, jak mohou nechat umírat tolik koní třeba ve westernech, myslela jsem, že umírají doopravdy. Vámi zmiňované knihy, které byly zfilmované, jsem nečetla právě proto, že jsou smutné. Tomu se prostě vyhýbám. Umírání lidí mě tak nebere.
Jak psala Sardullah, že nepatří do klubu náročného čtenáře, tak já taky ne. Od dětství čtu to, co mě baví. Když mě kniha nezaujme od začátku, odložím ji. Nečtu něco jen proto, že to čtou všichni. Samozřejmě výjimkou byla povinná četba, ale ani v tom případě jsem nepřečetli všechno.
V dětství jsem krom pohádek a pověstí četla Foglara, Maye, Feuchtwangera, Scotta, Vernea, Jiráska, Němcovou, Londona a spoustu dalších knih dobrodružných nebo s historickou tematikou. Nelíbil se mi Remarque, nikdy jsem nečetla Bulgakova,…
“Moje pomsta jak se tady psalo o tom lepení na prdel je, že tam kde mě blb nemůže předjet o pravdu zpomalím i pod 50 a jedu a máte vidět za mnou gestikulace 🤭”
Fíkovnice se ptala na nejoblíbenější knihy. Já nemám jednu nebo několik nejoblíbenějších, já mám oblíbenou autorku - Ludmilu Vaňkovou. Krom jedné knihy ze současnosti mám všechny, co napsala. Jsou to historické romány moc dobře napsané v historických reáliích o historických osobách.
Nečtu v podstatě sci-fi, nebo jen výjimečně, ale jednu knihu jsem si zamilovala - je to “Poslední den stvoření” od Wolfganga Jeschkeho. Doporučuji, pokud jen trochu hovíte tomuto žánru.