Neměla jsem psa z útulku, ale nalezence, kterého našli jako štěně uvázaného v lese lidé, kteří ho pak měli na domku, který byl určen k demolici (komouši chtěli tehdy zbourat historický střed jedné městské části, původně samostatné vesnice - naštěstí se to z nějakých důvodů nakonec neuskutečnilo). Pes tam byl nějakou dobu sám a chodili ho jen nakrmit a vyvenčit. Bylo mi 14 let, dohodila mi ho kamarádka, a jela jsem se na něj podívat s kamarádem mého zesnulého dědečka, protože naši mi sice psa dovolili, ale nijak se angažovat nechtěli, tak jsem si vše zařizovala sama. Jak jsem psa uviděla, bylo jasné, že ho tam nemůžu nechat a tak jsem se vrátila se psem. Pes si velice rychle zvykl na lepší, jen nechtěl být sám na zahradě, což jinak nešlo, naši ho do bytu nechtěli. Několikrát utekl, vždy za námi, když jsme ze zahrady odcházeli a měl neskutečnou radost jak nás dostihl. Zkusili jsme i úvaz, ale nešlo to, byl nešťastný. Nakonec jsme domluvili, že bude bydlet u tety, v domku na dvoře, kousek od naší zahrady. To se ukázalo jako nejlepší řešení, protože on nebyl sám a ona taky ne. 

Na tomto psovi bylo vidět, jak je vděčný. Nevzdaloval se ode mne, hlídal si mě, dělal se mnou všechno co šlo. Byl to můj první pes a byl nejlepší. 

Velké “u”. 

Je nádherná! 

Mám pro anglické bulteriéry slabost, kdysi jsem nad pořízením uvažovala, tehdy z toho dílem náhod sešlo, ale líbí se mi moc pořád. Vždy si vzpomenu na Dana z Jeleního luhu, psa, který na závodech dle tehdejšího národního zkušebního řádu porážel psy služebních plemen. 

Dnes jsem vyzvedla a moc děkuji!

Není to teda video, za což se omlouvám, ale je to hezké - https://trickovy.cz/17315-tvrde-pracuji-aby-muj-jezevcik-mel-slusny-zivot-damske-tricko-s-potiskem.html?fbclid=IwAR24vhdJmmvW2LQx8y0OxxDtrJfSmFRAedRkUplkl-oT1tArIKVrgWF9kkk

Hostka je strašný tvar.

Morálku nemá vůbec žádnou a připravená odstoupit není, to by už odstoupila a na nic nečekala. Bude se funkce držet jak h.vno košile. 

Měla by odstoupit, bez debaty.

Kartu s sebou nosím vždy, jako občanku, řidičák a mobil. Kartou platím i v MHD, nemusím kupovat a myslet na papírové jízdenky. 

Já kartou platím ráda, protože nerada u sebe nosím moc peněz. Je to pro mě pohodlné a nevadí mi, že je můj pohyb vystopovatelný. Ve sporu hotovost versus bezhotovost jsem pro zachování obou možností, aby se každý člověk mohl svobodné rozhodnout, jak zaplatí.

Jestli se nepletu, právo platit hotovostí v ústavě je. 

Přátele na cvičáku pošlete někam. Samozřejmě, že nemusíte mít pro psa kotec! Pokud vám i psovi popsaný režim vyhovuje (a vyhovuje, když jste něměla potřebu cokoliv měnit), tak proč byste ho měla měnit jen proto, že to někdo cizí  říkal?

V pohodě, já jsem se pozastavila jen nad pojmy samec a samice v souvislosti se psy. Je to asi z nějakých anglických stránek, že… 

Kdybych já měla volit, tak si nikdy borderu nepořídím. Ani australáka. Ale dlouhosrstou kolii. A nejspíš trikolor. 

Fakt se u bordery uvádí hmotnost a výška samce a samice? Zní to divně. U nás se používá pes a fena…

Můj první pes byl cca roční a měl jméno, které se mi líbilo. I kdyby nelíbilo, nepřeučovala bych ho na jiné, zvykla bych si já. Další tak stejně, říkalo se mu jménem, co měl v PP. Třetí byl štěně a dostal pěkné jméno od chovatelky, takže se mu říkalo také jménem z PP. Další fenu jsem získala jako dospělou, neříkalo se jí jménem z PP a nechali jsme jí jméno, na které byla zvyklá. První i druhé kavkazance jsme říkali jménem z PP. První i druhé chodce jsme jméno vymýšleli. Té první mamka s manželem, té druhé, současné, mamka a celá rodina. Zvítězil návrh, který vymyslela moje mamka s mým synem, je to jméno z dávné české historie. A dnes se tak nikdo nejmenuje.

Tak se přizpůsob ty, není nutné, aby malamutka po zahradě běhala a skákala, ale můžeš ji učit cviky (nemám ráda slovo triky, ty dělá kouzelník, psa učíme cviky) v klidu, takové, na jaké její fyzický stav stačí. 

Je dost divné, že malamutka už v osmi letech trpí takovými bolestmi, že ji to omezuje i když dostává léky proti bolesti. 

Mám dojem, že malamutce se nikdy nikdo nevěnoval, že byla pořízena jen jako ozdoba na zahradu (a přitom seveřan je nejšťastnější, když “polyká kilometry”, tedy na dlouhé procházce, či při běhu, když už netahá). Protože kdyby se tvoje máma (nebo táta, nebo někdo z rodiny) malamutce věnovala, cvičila ji aspoň minimálně, tak by ses taky zapojila, kdybys to viděla a nasbírala tak zkušenosti.

Proč ne? Malamut sice není ovčák, tedy módní bordera, ale učit poslušnost a “triky” můžete i jeho. A aspoň by si Any vyzkoušela, jaké to je a jestli ji to bude dlouhodobě bavit. 

Bolest zubů je jedna z nejhorších bolestí… Kdo to zná osobně, tak ví… Asi bych volila operaci i s rizikem, že ji nezvládne. Pejskovi je 16,5 roku, to je krásný věk, a myslím, že riziko smrti při zákroku je pro něj a mělo by být i pro majitele, akceptovatelnější, než život s bolestí zubů bez zákroku. 

Plyšového nebo dřevěného - na celoroční pobyt v kotci. To znamená žádný živý. 

Na co chcete psa, když ho chcete mít pořád v kotci?

Slýcháváte od trenérů… doporučuji spíše zapojit zdravý selský rozum, vlastní mozek. Ne každý trenér je odborník, dnes si trenér říká i člověk, který jakžtakž vychoval sotva jednoho psa. Pozor na to.