Tak, víka na palety z firmy domluvená, to jsem ráda, akorát v pátek teda se tu po ježdění musím otočit s dodávkou, abych si to přivezla 🙂 Zítra teda musím stihnout zajet pro tu nopovku a ještě potom se otočit pro LPG, stavebniny zavírají ve 4. I když počkat, jedny stavebniny jsou vlastně hned vedle LPG stanice, tak bych nemusela lítat od čerta k ďáblu, ale vzít to při jednom! 🙂 Ještě že vás mám…
No a jsou ti vaši holubi k jídlu? Protože kdybyste to nosil/a na stůl, čímže by se obohatil stůl o dietní maso a ušetřil rozpočet, hned to jsou platné argumenty. To chce ale mít těch holubů tolik, aby na ten stůl něco přebývalo 🙂
Já myslela nechat mrkve v zemi, prostě nesklízet, a aby nezmrzly v té zemi, přehodit přes tu půdu kupku hnoje. Jako přes růže. To by mělo fungovat.
Praná mrkev je zlo, no, ta padá hrozně rychle. Nemám studenou garáž, tak nekupuji pranou mrkev. Bohužel nepraná je k dostání zřídka. Ale nepranou jsme kdysi prostě vysypali na zem, hodili přes ni seno a nepromokavou plachtu, a snaž se. Stejně jako jablka nebo řepa. A fungovalo. Řepa, kterou jsem přivezla (nepranou, rovnou z pole) někdy v listopadu, vyházela na hromadu, přehodila senem a krycí plachtou, se teď ve velkém krmí, a je v pohodě. Sem tam odříznu špičku, která zmrzla, ale kde je víc hmoty, tam je řepa netknutá.
Mně brigádník předběžně naznačil, že tento víkend by měl mít také čas, takže musím zajistit materiál na akci - koupit nopovku, z práce vyzvednout víka od palet, abychom zrealizovali zvýšený záhon na rajčata, zajistit bagr na vyzvednutí poslední lopaty hlíny ze zahrádky a dopravu ke koním a taky má bagr vyrýpnout pár mladých bříz v rohu výběhu (i s kořeny), aby tam vznikla pojezdová plocha a nezarůstalo to buření. Ty břízy se pak od těch kořenů uřežou (pokud bagr přijede až příští týden, tak se uřežou stojací o víkendu brigádníkem), kořeny zvážím použít jako dekorace k překážkám (třeba mezi ně zasadit kvetoucí kytky? Uvidím, jak to bude vypadat) a bidla z bříz se budou hodit. Dokoupit hřebíky na stlučení zbylých hranolů do stojanů na překážky, vruty a podložky k připevnění lišt na bidla. Ještě zjistím, zda bychom neměli bagrem nechat sloupnout nálety, které se roztahují do příjezdové cesty, a uhrábnout kousek břehu u cesty, aby se rozšířila, protože se vyjíždějí koleje a nižší auta už drhnou o kameny vprostřed, tak když upajcneme kus toho břehu, budou moci auta jezdit jedním kolem v tom uvolněném prostoru a druhým po tom zvýšeném prostředku cesty… Proberu s máti…
Děkuji, děkuji, zkrotím vaše nadšení tak, jako moje drahá přítelkyně důchodkyně na vozejku zkrotila moje, když prohlásila, že jak tak zná moji péči o rostliny a chování těhle cibulovin, tak se nejspíš kytka chystá bídně zhynout, a proto takhle vyhnala do květů… Já neodporuji, mně hyne bídně tak polovina toho, co se rozhodnu pěstovat.
Já se ani nepochlubila, že jsem zase (podruhé) vytáhla šicí stroj
akorát jsem se chtěla zeptat,jestli Buggyra šije😘To je divné,že pořád praská horní nit..Já mám některé taky staršího data,a nic…i ty jehly..To už musí být cosi-když najedu třeba na tlustý šev,nebo tak..Držím palce,ať se začne dařit👌
Amarylis-nádherný🌻
Mno protože jsou ty rajtky pružné (a fakt silná látka, tak bych řekla mezi 3 mm a 5 mm), tak jsem je dle návodu držela pod tou patkou natažené, a holt ještě ta synchronizace s posunem není taková, takže jsme se s tou jehlou upe neshodly 🙂 A jednou se jehla fakt zlomila o šev, v tom místě, kde se uprostřed rozkroku stýkají 4 švy, to jsem přejížděla také, teda jen poprvé než padla “kosa na kámen”, podruhé už jsem to neprojížděla (tam ten šev taky není rozdrbaný, to jen na vybouleninách stehen pod rozkrokem, jak jsem macatá a stehna o sebe třou).
Já si pak ty staré nitě prohlížela a ony jsou skutečně na některých místech slabší, třeba jsou to nějaké třetí kategorie kvality nebo něco. Máme ale doma taky v krabičce s šitím na kůži jednu špuli, která je fakt třeba 50 let stará, a ta se taky ráda trhá, tu používám jen na málo namáhané věci, jako sešívání lemů, a musím ji důkladně navoskovat, aby vůbec něco málo vydržela. Ale šití kůže je zase trochu jiný nápor, uznávám (to šijeme samozřejmě v ruce…).
Já bych taky ráda vlastní vajíčka, ale já mám že slepic hrůzu, tak kupuju od sousedů
Můžete si slepice zaopatřit tak, abyste s nimi vůbec do kontaktu nepřišla 🙂 Ale počáteční náklady jsou značné, to se vám vyplatí ta vejce od sousedů ;-)
Je klidně možné, že je to prostě jeho styl klusu. Máme shetlandy a to jsou prostě šicí stroje, umějí klusat i pomalu, ale je to pro ně náročnější (musejí natahovat nožičky), takže uvolněně klušou spíš rychle. Také jsem znala huculu, která měla drobný rychlý klus, začátečník měl co dělat, aby zvládnul tak rychle vysedávat.
Porovnejte klus poníka na lonži s jezdcem a bez jezdce, tak poznáte, jestli poníkovi působí potíže klusat s jezdcem. A jestli ano, příčin může být mnoho, špatná rovnováha poníka (ještě to zkrátka s jezdcem neumí, nemá vybudované svaly), špatně působící jezdec (není jezdec v rovnováze, není uvolněný, špatně vysedává, cuká koni v hubě…), nesedící sedlo nebo jiná část postroje (sedlo vepředu může blokovat pohyb předních nohou, sedlo vzadu pohyb beder, podbřišník může tlačit na citlivé místo, špatně nastavený podocasník, vše se zvýrazní, když si sedne jezdec)… Můžete také zkusit klus bez sedla třeba na dece, jestli bude změna.
No a samozřejmě vyhodnotit by to měl váš instruktor, trenér, cvičitel, dohlížitel, majitel koně. Ten by vám měl i poradit, jak postupovat dál.
Já poslední mrkve tahala ze země před Vánocemi a byly chutné. S našimi zimami už to za chvíli bude i na ponechání v zemi. No a když mi přes zimu přežila jablka v seně, tak vlastně kdybych přes ty mrkve hodila kopku hnoje, určo by přestály i ty mrazy (nakonec však jsou tak vyrobené). Letos vyzkouším.
Já se ani nepochlubila, že jsem zase (podruhé) vytáhla šicí stroj! Zašila jsem si rajtky (a to je nějaký materiál, jednak tuhý, za druhé pružný) a zlomila konečně dvě jehly (tuhý, pružný…). Ale zašila! A vypadá to místy i jako že se to šilo na šicím stroji a nikoli že si s tím hrála kočka (teda většina švů vypadá spíš na tu kočku, ale dva centimetry čistého jsou pro mě úspěch epochální 🙂).
Pak jsem z pružného švu typu M přepnula na šev typu B (malý jednoduchý cik cak), ověřila jsem si v manuálu, že mám stroj dobře nastavený v ostatních parametrech, a jala jsem se zašít jedny ty punčocháče. Šlo to báječně, už jsem nic nezlámala (musím zaběhnout do galanterky pro jehly… sice jich mám asi ještě deset, ale jak to vidím, ty budou lítat jak vlaštovky…) a punčochy jsem úspěšně vyspravila, dokonce lépe než jsem čekala. Tak mám radost, že to funguje! 🙂 A dlužno dodat, že jsem si ještě nepřišila ruku (už umím spouštět tu patku, tak už se nebojím) ani nevystřelila ničím oko!
Jediné co, že jsem používala špulky s nitěmi, co jsem dostala se strojem (potřebovala jsem černé nitě, ty už doma nemám, musím pak také dokoupit), a ty nitě na těch špulích jsou zřejmě už nějaké letité, takže se párkrát ta vrchní přetrhla (naštěstí mám nastavené na té spodní jen mírné utahování, takže se trhala ta vrchní, tak jsem nemusela rozebírat pokaždé spodek, jen jsem si donatáhla svrchu…).
Jako, nevzpomínám, jak je to hříbě staré, jestli dva nebo tři roky nebo jak, ale ze zkušenosti vím, že hrudník může projít vážně bouřlivým vývojem později. Jinak souhlas, u hotového atyp hřbetu je sedlo na míru asi jasná volba.
To asi záleží na tom, který bederní pás si vyberete, je jich několik typů. Já mám ten z odkazu nahoře a přidělala jsem si k němu podprdelní pás, tj. když si to zapnu, tak mi bederák hezky drží na místě a neomezuje mě a můžu v něm normálně pracovat nebo jezdit na koni. Samozřejmě na spaní taky dobrý 🙂