Příspěvky uživatele

No jo no , když má pes 4 dloouuuhatááánský nohy, to je to potom extrémě těžký.

No ono po tý operaci to není sranda a bude to těžký… já doufám a držím jí palce, aby na konci procesu … po rehabilitaci… byla funkční a bez bolestí.

No já jsem to potom nasazovala, jen když se někam šlo do společnosti…jak řetízky, tak prstýnky…manžel se vždycky smál, že jdu “vyvenčit zlato”…dneska teda jen náušnice, ale jinak žádný šperky nenosím.

a dobroty jsem dávala nějakýmu velkýmu ptákovi-což ju úplně vydeptalo…

Chudák…to muselo být utrpení…

Si pamatuju, jak jsme s malou Ginou byli v zooparku a tam nějaký děcka naházeli kachnám (nebo se jim to možná rozsypalo) krmeníčko na chodník…takže jdeme a na chodníku bambilion kachniček, který tam něco zobaly a Gina, jak jsme mezi nimi procházeli, zobala taky. Kachnám to bylo úplně šumák, že mezi nimi chodí pes, ale dlužno říct, že Ginu ty kachničky nechávali úplně chladnou, jí zajímalo jen to, co bylo nasypáno na zemi.

To ani nechci číst…u mě zatím zahrada jeden led, ale k tomu, co popisuješ, tak k tomu dojde stopro…😴

 To už by byly lepší palčáky, ale kde je člověk takhle narychlo veme…😂

Já si myslím, že všechno je o zvyku…ať už se to týká toho co slyším…neslyším a nebo jestli něco mám nebo nemám v uchu…

Třeba já už léta nenosím žádné prstýnky…když jsme je ještě nosívala, tak jsem je měla na ruce furt a ani jsem to nevnímala…sundalala jsem je vlastně jen, když jsem potřebovala zadělat těsto a nebo, když jsem se šla hrabošit do hlíny…a když jsem si je pak zapomněla na prstíky zase nasadit, tak za chvíli mi přišlo, že mi něco chybí…dneska by mi zase asi dlouho trvalo, než bych si na ně zvykla…

Stejně tak u brejlí…i když přes ně aktuálně nekoukám, tak je mám na hlavě…a tyky už je tam nevnímám…spíš jsem překvapená, když si je chci nasadit a brejle tam nemám, poněvadž jsem je odložila.

No a s tím slyšením…si myslím, že naslouchátka mají jedno bezvýznamné plus…že když vyndáš naslouchadla, tak nemusíš poslouchat kdo co pindá, jen se nakonec hezky usměješ a řekneš “pardón, já špatně slyším, tak jsem neslyšela, co povídáte, ale určitě to bylo zajímavé…”…to my, normálně slyšící, máme jedinou šanci…přepnout mozek do stan by režimu…

https://www.facebook.com/reel/1399752375032784

Na břiše spát nemůžu..tam mi jaksi překáží poprsí 😂

Fatia:

Pes do feny nejde, ale fena do feny jo. A dost ostře, dle mých zkušeností to končívá hůř, než pes vs pes. Tam dojde k nacechrani chlupů, poměření pindiku a to většinou stačí (něco jak popisovala Doron). Dvě zkušenosti mám, jednu dávnou z Prahy, kdy fena známý zabiják se rozhodla zabít mou fenu, protože panička myslela, že ji bude víc zajímat balonek než jiné feny. Omyl, dorvala tu mou slušně, ta chudák létala vzduchem, já na vodítku druhého psa, takže než jsem toho uvazala ke stromu… hrozný to bylo. Druhá zkušenost nedávná, sousedi mají belgicaka, vlastně se jen fláká na zahradě. Mají ji rádi, to jo, ale mají přístup ke psům tak trochu po staru. Občas na zahradu vyhodí i fenu a psa nějakých pitbulů či jakých bulů od syna. A občas se servou. Respektive feny se začnou rvát, pes se přidá na stranu své feny… od léta jsem zaregistrovala minimálně 3 takové rvačky, poslední skončila asi 70 stehy belgičandy, kdy se je snažili rozehnat prodavačky litím kýblu vody přes plot (nepomohlo), statečný Ukrajinec ze sousedství k nim vstoupil a snažil se je rozehnat koštětem, Belgičanka ležela a rvala, ti dva ji trhali jak plyšáka, majitelka jen hystericky rvala oni ji zabíjí… i kdybych měla nějakou zbraň, vůbec bych nebyla schopna ji použít. Byli rychlí, velmi děsivý a ani trochu jsem si nebyla jistá, zda se v afektu neotoci do člověka. Snad jsou sousedi poučení a už nikdy je nenechají na zahradě společně. Super je, že tahle fena nám už dvakrát hupla přes plot na zahradu. 

Tak to je masakr…a teda doslova…

Jo tak to potvrzuju, pokud pes není magor, tak povětšinou do feny nejde a když už k něčemu dojde, tak to je povětšinou iniciátorem fena, když psu vysvětluje, že třeba “k princeznám se nečuchá”, prostě, že se nechoval tak, jak si psí madam představuje a ten chudák pes se pak jen brání…ale tyhle “rvačky” jsou povětšinou jen veliké a velmi hlučné divadlo a obejde se to bez zranění zúčastněných…

Já na zádech spát moc neumím, takže na boku…a chrápu taky..určitě občas, protože když začnu chrápat, tak tím vzbudím samu sebe.

kometa:

Díky všem za rady a doporučení.

Jak píše Lupus - natrénovat a zautomatizovat reakci na krizovou situaci. Kdo je připraven, není překvapen.

Natrénovat…no tak si myslím, že to se lehko řekne, ale hůř udělá…ono takhle “na sucho” nemá člověk ty nervíky, strach, není plný adrenalinu, nezmatkuje…

Jako jasně, natrénovat by to člověk měl, o tom žádná…ale potom, když dojde na lámání chleba a člověk nemá tu praxi, tak to nemusí úplně klapnout, když ta situace nečekaně nastane.

Jako to si můžu 100x říkat, že bych třeba zahodila vodítka se svými psy a útočníka odchytla…mám sebou vždycky náhradní vodítko, tak že bych udělala smyčku a prostě bych ho odtáhla a někam přivázala…ale nevím, jestli by to v praxi vůbec bylo proveditelné a to teda počítám, že psí útočník by byl jen jeden. Navíc si neumím představit, že by se v tu chvíli Gina sebrala a nechala mě v tom a myslím, že v tu chvíli by můj názor “Gino, nepleť se do toho, já to vyřídím” byl zamítnut jako debilní a to už tady máme teda regulérní rvačku…

Třeba Sára byla radikální bijec, navíc Jack jí poslouchal na slovo, takže by byli v týmu a člověk si tak říká, že kdyby opravdu k něčemu došlo, tak bychom cizího útočníka asi spíš pěkně zrychtovali, ale z bull psů jsem teda měla vítr vždycky. Tam si myslím, že končí veškerá sranda.

Ve své podstatě mi přijde nejefektivnější ten paralyzér…ale zase, pokud těch útočících psů bude víc, tak se to rozhodně nemusí obejít bez ztráty kytičky, obzvlášť, když i já mám víc psů…

A kdo kdy zažil opravdovou rvačku třeba dvou velkých psů, tak ví, že to není prča a to ani když spolupracuje majitel druhýho psa…a pořád to byl jen jeden na jednoho a pořád to nebyl žádnej bull pes a pořád byli psi v cca stejné váhové kategorii.

No jasně…ty dary, co teda byly odečteny a stát je nevyplatil, by jí měli k úhradě připočíst…a pěkně těm útulkům vrátit.

A tak to je zase hezká historka, protože to dopadlo. I když to na toho panáka určitě bylo.

Prej…” Fuj Danečku, vyplivni to, bůhví, kde se to válelo…”😂😂😂

když nebudu kvůli někomu spát v noci, tak můžu přes den

No a asi o tom to je… já neříkám, že bych nezachrupla přes den, ale problém je to nesoukromí… takovej ten pocit, že tam defakto couraj lidi… třeba i ty sestřičky…

A teda zase je pro mě schůdnější představa trojlůžáku než dvoulůžáku… jakože pak ze mě padá taková ta společenská povinnost, být ta jediná, s kým si může spoluležící povídat. 

No hrůza, radši to nechci domýšlet.

A představa domova důchodců a sdíleného pokoje s další bábou do konce života je taky hrozná…

v pátek jdu na foniatrii pro naslouchátka na zkoušku

No tak hurá… konečně uslyšíš… 👍 

tak mít colt s pepřákama v kapse v ruce

Jo, takhle jsem to měla, když jsem se občas vracela z práce za tmy, takovou pitomou zkratkou kolem garáží…kolťáka v ruce v kapse a já teda ještě i s nataženým kohoutkem, neboť mi jde spoušť tak ztuha, že by se mi jednou rukou blbě střílelo…

Přesně…

No možná je to daný tím, že já jsem nespavec…mám obecně problém s usínáním a navíc jsem sova…

Jako já obecně večer, když jdu druhý den ráno do práce, tak beru prášek na spaní…protože jinak bych usnula tak ve 3 ráno…na mě obecně platí takové to “počítáte ovečky do tří nebo do půl čtvrtý”…no já spíš do těch půl čtvrtý…a nebo mi ta poslední ovečka rovnou řekne “dobré ráno”

Navíc nejenže mám problém s tím, že někdo třeba chrápe, já mám problém i s tím, když někdo nahlas dejchá…ve své podstatě mám už léta letoucí s manželem oddělené ložnice a těch pár let, co jsme byli nuceni sdílet spolu na spaní jednu postel, jsou moje noční můra, on je ten typ, který řekne “dobrou” a do minuty spí a chrápe…ve své podstatě, jak už jsem “rozmazlená”, tak si vůbec neumím představit, že bych s nějakým člověkem sdílela v noci místnost….zajímavý je, že třeba u psů mi chrápání nevadí…neruší mě…naopak se mi líp spí, když se mnou pes sdílí lože a nebo spí se mnou v ložnici…a je jedno, jestli dýchá neslyšně nebo slyšně… stejně tak mi vůbec nevadí, když mi ráno začaly cvrdlikat andulky, je to pro mě taky příjemný a někomu by to vadilo, takže to ani není o tom, že bych potřebovala úplný ticho…asi jsem holt alergická jen na ty lidi a nebo prostě jen potřebuju v noci naprostý soukromí.