Kilian: …Sardullah.já zase nesmírně obdivuji vás a vaše medvědy….váš úžasný vztah a vaši moudrost, respekt a lásku k mim….jak fungují v běžném životě s vámi doma i venku..a velmi obdivuju jak o tom všem píšete, bylo by to na krásnou knihu….
Jako vím, že už jsem s tím trapná, ale musím sem dát aktuální “veselou historku z natáčení”, která velmi typicky dokládá…
.jak fungují v běžném životě …podruhé…
Vypustím psy na poslední vyvenčení…po nějaké době začne Gina vyštěkávat, neboť viděla dokument, že vlci už jsou již i v Krušných horách…co na tom, že bydlíme v podkrušnohoří a pravděpodobnost, že vlk poběží směrem do města, po hlavní ulici…silnice lemovaná chodníky a domy…se rovná nule, prostě jednou jsem pastevec a prevence je prevence a tak štěkám jako hrom, ať jdou vlci zase dom…a tak jako uvědomělá občanka města, která nechce obtěžovat sousedy štěkotem, vyrazím na dvůr, abych ukončila večerní směnu svojí pastevecké psí holky.
Modlím se, aby až na ten dvůr vylezu, tak aby Gina stála a nevyštěkávala v leže…abyste rozuměli…když totiž stojí, tak je velká šance drapnout jí za hřívu a s povelem “k noze, jdeme” jí odvést dom…za tu hřívu jí samozřejmě netáhnu (to by se madam ani nenechala, jen eliminuju to, že ta potvora proradná u dveří nezabočí doprava domů, ale odbočí doleva směr zahrada a to bych zase byla v zadeli. A kdyby ležela, tak jsem úplně bez šance.
A juchů, mám štěstí, Gina stojí…tak k ní dojdu, drapnu jí za hřívu a říkám “cha chá…a mám tě” a Gina řekne “cha chá…” a svalí se na zem a lehne si na záda. Tady by asi nezkušený kynológ začátečník amatér, co má načteno mohl podotknout, že jako dobrý, že čuba se uvedla do podřízené pozice…tak vážení začátečníci, to by byl v našem případě kardinální omyl. Gina totiž padne na záda, poněvadž moc dobře ví, že její panička není ani Superman, ani Xena bojovnice a psa ve váhové kategorii 50+, který nejenže nespolupracuje, ale urputně drží pozici na zádech, prostě nezvedne a prej “No a co teď budeš dělat, se předveď ty Copperfielde?”. Ale…já jsem tady vedoucí, já jsem bůh a pán brány …
(tady bych jenom podotkla, že tohle možná platilo na berberku Sáru, Gině je to šumák, neboť se mnou nemá telepatické spojení…teda nějakou telepatii ovládá, ale o tom až později)
a tak jako vím, že na svýho psa fyzicky nemám a tak musím mít navrch psychicky a tak řeknu “cha chá…tak já jdu pro ten páreček” a odcházím do domu…ale nechce se mi do schodů, projít obývákem do kuchyně, do lednice pro párek a zase zpět a tak přešlapuju nějakou dobu na chodbě (Gina na mě nevidí, je to za rohem) a pak zpoza rohu vydám nekompromisní povel pro přivolání “Ginuško, páreček….” a Gina…nic…no tak se teda seberu a opravdu pro ten párek dojdu a opět zpoza rohu volám “Gino, páreček…” a Gina??…Hupky dupky ke mně pro páreček. A tady se vracíme k těm telepatickým schopnostem…je úplně jedno, jestli párek přinesu na první dobrou, na druhou dobrou, na třetí dobrou…Gina přijde až když mám párek skutečně…a nemůže ho vidět, za roh nevidí (alespoň myslím, že takovou superschopnost nemá) a teda při vší úctě k psímu čmuchacímu talentu, si říkám, že za roh ho nemůže ani zavětřit…takže zbývá telepatie.
No tak asi tolik k tomu “”"fungování""" doma..😉
