Příspěvky uživatele

No když to človek tak sleduje, tak se obávám, že zůstane jen u toho přání😴

Nejhorší je ta bezmoc… že s tím prostě člověk nedokáže nic udělat, tomu zvířeti pomoci… už takhle když jsem to četla je mi mizerně na duši a když si představím, že bych to zvíře osobně znala….

Fakt mě to sere( omlouvám se za ten výraz, ale jiný použít nemůžu) … zákony proti týrání, ale v praxi tomu zvířeti ve finále nikdo nepomůže a zmetek majitel je vlastně beztrestnej…. doprčic, to ty lidi nemají kouska empatie s tím koněm, jak vůbec můžou v noci spát. Jasně každej se může dostat do situace, kdy třeba nemá prostředky a síly se o koně starat, ale tak to snad nějak řeším a snažím se těm koním najít nového majitele…

No o tom  to celé je… ne přidávat další zákony… úplně by stačilo, kdyby kompetentní konali a kdyby za takové … nebojím se říct týrání… byly pořádný pálky.

Jako vím, že odebrat zvíře, obzvlášť tak velké jako je kůň, to jsou náklady na veta, ubytování, stravu… ale když člověk vidí, na jaký kraviny se dají vydundat dotace a kolik peněz z dotací a státních zakázek zůstane někomu za nehty… tak peníze vynaložené na záchranu trpících zvířat mi dávají alespoň nějakej smysl.

No víme všichni, že to chce čas. Ten jedinej ten náš smutek otupí.

Já osobně nemám ráda pohřby, ty obřady, ta poslední rozloučení… přijde mi, že když už se tak nějak vzpamatuju z toho, že mi někdo blízký umřel, tak mě to hodí zpátky do zadele.

Jako dítě jsem ty odchody tak nevnímala a jako dospělá musím být někomu vždycky oporou… ukazovat, že to zvládám a když se to kolem mě hroutí, tak já musím být ta, která je silná.

Jsem kozoroh.. takovej ten typickej, co neprojevuje moc city..  většinou ani neuroním slzu, což není úplně dobrá vlastnost, protože si to ve své podstatě neodsmutním, ale dožene mě to v tu nejmíň vhodnou chvíli. Zvířata si odbrečím, to si můžu dovolit… i když dokud byly děti malé, tak jsem brečela tajně.

Teď je navíc takový pitomý období..  před vánocema… mně umřela prababička na štědrý den a tchýně 26.12.  , to mi přišlo úplně na prdlačku… všude šťastné a radostné a veselé … prostě mi to přijde ještě těžší.

Holka drž se… bude líp…

No dávala jsem to před časem do veselého okénka, ale myslím, že se to teď hodí i sem…😉

Jo to snížení imunity může být problém. .. s autoimunitních onemocněních je to prostě tak… potřebujeme ukočírovat imunitu, aby nebojovala kontraproduktivně tam kde nemá, čímž ji samozřejmě činíme málo bojeschopnou s nepřáteli z venčí… jako matka kluka, s revmatoidní artritidou bych po těch 28 letech s touto nemocí mohla vyprávět.

Dovedu si představit, že může být jedinec s intolerancí na apoquel, ale meningoencefalitidu přímo nezpůsobí. To asi chápe i laik 

Já to ani nepsala jako reakci na ten příspěvek… spíš obecně nějakou zkušenost s tímto lékem.

Apoquel bral můj berňák, když mu byla diagnostikována Synchronická lupoidní onychodystrofie - autoimunitní onemocnění… vím, že na to je extra vlákno a většina tady to ví, ale chtěla jsem to napsat i sem do tématu pro lidi, kteří si třeba jen vyhledají apoquel.

Synchronická lupoidní onychodystrofie (SLO) je nemoc, kdy se odlučují drápy, začnou hnisat u lůžka a musí se odstranit. Pře diagnózou a nasazení léku berňák přicházel o dráp každý 3 týdny… po nasazení léku už zaplať pánbůh o žádný nepřišel… teď už ho nebere a já se modlím, aby se to nevrátilo.

Žádné vedlejší účinky se neprojevily.

Taky nemám slov, vím jak moc to bolí… hodně sil 🖤

Šiba je sama o sobě specifikum… není to pes pro každého a pokud tenhle pes něco ze šibí povahy má… plus má ještě další povahové specialitky jak vrozené, tak třeba odkoukané od maminky v kombinaci s tím, že se odchovatel asi nesnažil o nějakou socializaci a pořídí si ho někdo, kdo chtěl normálního psa, tak potěš koště.

Nebudu se tady pouštět do nějakých rad, na to si nepřijdu dost zkušená… ale asi bych mohla napsat zkušenost s mojí pyrenejkou.

Moje čuba je s papírama a od chovatelky zvyklá na lidi, děti, kočky a i malé psy… je to pastevec, takže taky taková psí specialitka.  Její sestry byly kontaktní i k cizím,  moje Gina ne… když jsme jí přivezli, tak vůbec neměla zájem se s námi bavit. Ne že by se bála, ale byla to taková samostatná jednotka.

Já jsem zvyklá štěně mít v posteli… za prvé kvůlivá nočnímu venčení, protože když se štěně probudí, tak o tom hned vím, popadnu a mažeme ven… za druhé proto, že pes je smečkové zvíře… a chci si s ní vybudovat vztah, co nejsilnější. Navíc je to psí mimčo, které doposud žilo se sourozenci a s maminkou.. v našem případě i s babičkou. A teď by mělo být samo?

Gina ale v posteli vůbec spát nechtěla…chtěla spát na chodbě… a jsem teda asi blázen, protože já si na tu chodbu dala matraci a spaly jsme tam spolu… více jak dva měsíce.

Ona opravdu nebyla moc komunikativní, ale já se psy žiju..  spíme spolu, jíme spolu… prostě žijeme spolu. 

Už několikrát i ještě na fauně proběhla diskuze o důležitosti socializace … také v souvislosti s tím, jakou má ten onen konkrétní jedinec nervovou soustavu. Když je silná, tak pes zvládá spoustu věcí levou zadní a ta socializace je spíš o tom, že se ho páníček snaží seznámit se světem, ve kterém bude žít. No a pak jsou jedinci, kde ta nervová soustava není tak ideální…typicky třeba bázlivý, nejistý pes… taky jsem jednoho měla a tam mi nejvíc pomáhá zase ten vztah s ním, aby věděl, že ho nedám a že nemusí nic ze strachu nebo nejistoty řešit… a to ruku v ruce s tím, že jsem psa tzv. ochodila … že když věděl co se děje a co se bude dít a co má dělat, tak byl v klidu.

Nevím, jestli si z toho něco vezmete, ale myslím, že být s tím psem a budovat vztah.. snažit se, aby pes měl se mnou co nejvíc příjemných zážitků a nastavit nějaký stereotyp.. že tím se pro začátek nic nezkazí.

Z noku mi to přišlo docela dobrý… nevím zeda jak kolem toho krku…. Ale tak já jsem člověk, co si kupuje psy s kožichem, takže na oblečky nemám úplně oko.

Jako tohle bych i pochopila… ale psa na otrkání bych určitě netáhla přímo k místu, kde se odpaluje…

A druhá věc je, že sice čubu uklidňoval, ale to ve chvíli, kdy hodně couvala a napínala vodítko… jinak … pokud vodítko moc nenapínala, tak čučel na ohňostroj… a to by podle mě člověk, co pracuje se psem a přišel kvůlivá té práci, nedělal.

Ne opravdu nemějte iluze, tohle byl blbec, kterej prostě spláchnul z jedný vody na čisto venčení psa a ohňostroj…

Já jsem velkou milovnicí ohňostrojů… už jako dítě jsem se těšila, jak půjdeme do lampionového průvodu, který končil v letním kině a promítali pak pásmo kreslených pohádek a završené to bylo ohňostrojem.

V té době žádné rachejtle pro běžnýho člověka ke koupi nebyly… o půlnoci na Silvestra vylezlo celý sídliště na balkóny a mávalo zapálenýma prskavkama.

U nás město dělá ohňostroj při příležitosti rozsvícení vánočního stromu na náměstí.

A letos mi to po letech vyšlo, šli jsme se se synem podívat… a jaký byl zážitek? Už před začátkem ohňostroje jsem se rozčilovala kolik lidí tam táhlo psa… jeden zůstal stát lousek od nás ( my stáli kousek od místa, kde se odpalovalo) nějakou bull čubou a pak to začalo a feňule měla strachovou reakci… jako páníček se jí snažil uklidňovat, ale u těch velkých efektů to vůbec mepomáhalo… jeden pán tam na toho majitele nastoupil, co tam toho psa tahá, když se ten pes bojí, že to není normální…majitel reagoval ve stylu, co je vám do toho, váš pes to není…. já jsem tu čubinu pozorovala víc než ohňostroj a teda odcházela jsem naštvaná…

Píšu to proto, že tohle fakt nepochopim a debilita některých lidí je fakt nekonečná… 

Takže já osobně, i když je pro mě ohňostroj krásná podívamá, tak bych zakázala plošně všechno ….

Já taky neumím dělat v rukavicích a je teda fakt, že při práci na zahradě, teda obzvlášť, když je pracuje s hlínou, tak se ty nehty zajebou…. ale to jsem pak prostě nedala nádobí do myčky, ale umyla ho ručně a nehtíky čistý.

Daja:

Já chci taky kočičku☹️. Nehty jsou ťip ťop, ale je pravda, že někdy nechápu jak pak můžou s tím ženské dělat. Já ne🙄,

S těmi nehty jde jen o zvyk… dřívávějc jsem nosívala dlouhý nehty a na pohodu…teď už mám několik let krátký a neumím si představit, že bych měla zase dlouhý… ale vím, že jsou funkční a za nějakou dobu by to bylo v poho.

No ono co si budem… ženský dokážou být někdy děsný…sama si neumím představit, že bych dělala někde ve velkém ženském kolektivu… i kdyby ty baby byly v pohodě, tak nevím jestli by to moje introvertní povaha s vyvinutými sociálními mimikry zvládla….

Chlapi jsou v tomhle jednodušší, ale někdy bych jim ten jejich testosteron omlátila o hlavu…

Bobca:

Sarah..já sem taky chodím ráda,ale stačilo mě,jak napsal “no jo,ženy”..a ještě cosi..nemám dobrý pocit z takových povýšených lidí..dál sem budu chodit,je to tady můj domov od prvopočátku…🥰

no jo,ženy”

A tady bych si dovolila citovat čertíka z pohádky Princezna ze mlejna…”víš co ženský dovedou?˚

Jako dàmy, tak proti takovým poznámkám jsem naprosto imunní neboť vím, že já jako žena mám evolučně navrch… ale zase abych mužům nekřivdila… muži jsou báječní, úžasní … když člověk potřebuje přestěhovat kredenc…

Ale ne teď vážně, myslím, že sebevědomà žena, kterà si je sama sebou jistá v kramflecîch, tak tu podobné poznámky opravdu nechávají chladnou, neboť ví svoje…😜

2xročně? No to mě teda taky nepadla nějaká háravka.

Já tady nenapíšu nic konstruktivního… tak jen, že je mi to fakt líto, to je furt něco… chudák pes, chudáci vy páníčci, vím jak to člověka trápí, když jeho psímu miláčkovi něco je.

Asi bych jen napsala k tomu stresu… jo pes to vycítí, když je jeho člověk ve stresu nebo má strach nebo je nejistý a je jedno, že já dělám jako že je všechno na pohodu a někteří jedinci na to reagují více.

Ono co si budem i některým lidem může stres působit potíže… a reakcí těla může být zvracení a průjem.

Čímž neříkám, že za ty potíže může nějaká forma stresu.

Blbý je, že vetovi se nepovedlo zjistit příčinu…

Upřímnou soustrast….chtěla bych napsat nějaká slova útěchy, ale všechno, co napíšu mi přijde jako nějaká společenská fráze… prostě holka, hodně sil, drž se, myslím na tebe…🖤