Obecně myslím, že jde především o to, aby si pes s rodinou sednul, aby vyhovovala povaha, temperament, aby zapadl do aktivit rodiny. Pokud k tomu pes na 100% splňuje představy, co se vzhledu týče, tak juchůů. Prostě pokud pes sedne do rodiny jak poklice na hrnec, tak je to ráj na zemi…pro všechny zůčastněné. Bohužel mi přijde, že lidi jako hlavní a nejdůležitější kritérium řeší vzhled…tak zase chápu, každej člověk si chce pořídit psa vzhledově dle svých preferencí, ale bohužel často se z toho tak nějak vytrácí to, co plemeno skutečně potřebuje…jaké aktivity. A často jsou i tyto potřeby plemen přehlíženy. Prostě tenhle pejsek se nám líbí nejvíc ze všeho a je přátelský k lidem…super…berem…ale že je s ním potřeba pracovat xy hodin denně, aby byl spokojený….tak to i před pořízením vědí, ale třeba to nebude tak horký…
Já neustále nevycházím z úžasu, co mi lidi často vykládají o svých psech…doma se to počůrává, je to hloupej pes, vůbec neumí poslouchat, na vodítku táhne jak lokomotiva, doma furt něco ničí, skáče nám po hlavě atd atd…a vždycky je jako viník označován pes…je to prostě debul a magor…ze strany páníčka absence jakékoliv sebereflexe, že by chyba nemusela být na straně psa.
Ještě v sobotu jsem šla s dcerou a pomalu jsme se vlekli. Bylo tak dusno.
V sobotu jsem šla pěkně svižnou chůzi a užívala si to. I Malina pookřála.
Dneska jsme venčili Chlumci nad Cidlinou.
V sobotu se stala zvláštní věc. Před měsícem jsem šla stejnou trasu jako nyní s dcerou. V jednom místě mě napadlo, že mě někdo sleduje a dostala jsem strach. Nemívám v lese strach jen tak bez příčíny. Uklidňovala jsem se tím, že kdyby tam přeci cokoliv bylo, Malina by to registrovala a ta šla klidně. Na událost jsem zapomněla, ale jak jsem šla s dcerou, v tom samém místě řekla: “ten les je divný”. Já si uvědomila, že je to na tom místě, kde jsem já měla taky dost divné pocity, ale nedala jsem to na sobě znát “proč myslíš” Ona"já nevím, je tu něco divného, ten les je mrtvý" a za chvíli “mám pocit, že nás něco sleduje, já se tu bojím". No uklidňovala jsem jí, že přece Malina by poznala, že tam něco je a ona vypadá nyní klidně… No dceru pak začalo hrozně bolet břicho a měly jsme problém dojít na místo, kde jsme byly domluvené, že pro nás přijede muž.
Jo…když jsem měla Sáru, tak jsem se nikdy nebála, protože každému “Bubulákovi” by Sára ukousla palici. Pokud byla Sára v klidu, tak jsem byla v klidu i já. Pokud mě Sára stopla a začala dunět, což se stalo pouze několikrát za její život, tak jsem se otočila na patě a tradá pryč. Protože jsem věděla prdličky, co se děje v temnotě lesa a teda většinou mě napadlo divoké prase a tak jsem raději vyklidila prostor. Naivně jsem se považovala za nebojácnou ženštinu. No a pak jsem zůstala bez Sáry. No a s mladinkou Ginou a štěnětem Jessinkou jsem zažila těžké období strachu…strachu naprosto iracionálního, ale nemohla jsem si pomoci. A mohla jsem si stokrát říkat “Sardullah seber se, nic nehrozí, není čeho se bát”, ale svojí psychiku jsem prostě nepřeprala. Dneska je Gina dospělá…sice není takovej radikální zabiják draků jako byla Sára, ale tak viděla jsem jí v situacích, kdy se proměnila z bílého hodného anděla na anděla pomsty a tak už mě strachy zase nepřepadají.
Ve své podstatě jsem zjistila, že jsem vlastně posera, že odvážná jsem jen ve chvíli, kdy mám po boku živou, odjištěnou zbraň. Kterou doufám, že nebudu muset nikdy použít…ale ten pocit jistoty tady je. Nicméně není to taková slepá důvěra k schopnostem mého psa, jakou jsem měla se Sárou a tak když se mi Gina začne prapodivně rozhlížet a je to na nějakém z mého pohledu né moc příjemném místě, tak to teda znejistím. A uklidním se až ve chvíli, kdy Gina zruší ten svůj monitorovací režim a jde si zase po svém.
Já byla v zoo s předchozí psicí a byly to nejvíc vyhozené prachy v mém životě. Celou dobu naprosto ignorovala všechna zvířata. Ne že by si jich nevšímala, ale koukala skrz ně, předstírala, že tam nejsou. Ona byla srábek a stejně reagovala i na kočku na plotě. Prostě dělala, že tam není a když tam není, nemusí se bát… Jediné zvíře v zoo, které opravdu viděla, byl oslík v dětském koutku. Ten se jí líbil a dokonce si k němu čuchla. Z procházky v zoo tedy byla nic moc venčící procházka. Hodně lidí, nemohla být navolno a furt jsem ji někde uvazovala (u pavilonů). Musím to zkusit s Boe, ta se nebojí, mohla by si zvířátka užít.
Já musím říct, že do zoo se štěňaty nejdu primárně kvůli zvířatům ve výbězích, ale protože je tam plno dětí, co pobíhají, piští, křičí…maminky s kočárky a i lidi se psy. Navíc teda kupodivu docela dost lidí chodí (alespoň u nás) do zoo (u nás je to teda spíš taková malá zoo a chová se u nás jen evropská zvěř, takže třeba lvi, tygři, žirafy, antilopy a podobně nee) na socializační procházku se štěňaty. A to je fajn, protože takoví lidi opravdu stojí o to, aby se jejich štěňátko pozdravilo s vaším štěnítkem….
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 26.08.2023, 12:01:41
S kozénkama má smůlu, na to nemáme pozemek, máme docela malou zahradu. Ale obecně myslím, že ona by to milovala. Už jsem i přemýšlela, že jí třeba pořídím indický běžce nebo třeba dva angorský králíky…ale zase na druhou stranu…mě nebaví se o to starat a madam je gaučák…ta kolikrát za celej den vystrčí nos z baráku, jen když potřebuje čůrat a pak vyleze večer, když si jdu sednout s kafíčkem na zahradu. Takže by se mi taky nakonec mohlo stát, že bych doma měla nakýblovanou nejen pasteveckou čubu, ale i její svěřence - kachny, králíky….už to vidím, jak chrápeme všichni u mě v posteli…😂
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 26.08.2023, 10:40:04
Mám pocit, že mám rozbitého australaka, všude jsem četla a slyšela, jaký je to super aktivní blázen, ale mě nepřipadá.
To tvrdí moje dcera taky…resp., že jejich ausík není tak akční, že je to v podstatě klidnej pes, ve srovnání s jinými. No já mám doma pasteveckou potvoru, ta celej den proleží, neboť musí šetřit energii na chvíli, kdy přijde zlý vlk sežrat její ovečky. A Matějíček, tak ten je možná o trochu akčnější resp. hravější, ale jinak taky ve své podstatě klidnej pes. A když hlídám našeho Ikiho, tak mi připadá, že oproti mým psům óbr akčňák.
Ad zoo…pamatuju si, jak jsme byly s malou Ginuš na socializační procházce v zoo. A na cestě vedle rybníku s vodním ptactvem někdo rozházel takový ty granulky, kterýma je dovoleno krmit to ptactvo. A tak se tam motalo slušný hejno kachniček a zobaly. A Gina teda nehla ani brvou, ani náznak, že by chtěla popoběhnout a ptáky vyplašit..ulovit…vstoupila “do davu” a zobala s nima. Z oveček a kozének byla nadšená. A pak jsme šly kolem výběhů medvědů a jeden ležel kousek od plotu a to teda štěkala a moc…ale žádnej strach, prostě hrr na medvěda a to byla asi 4 měsíční špunt. A velikostí medvěda to být taky nemohlo, protože předtím viděla zubry, pratury, velbloudy a nic. Navíc medvěd s ní ani neměl oční kontakt, ležel zády k ní. Tak si tak možná naivně říkám, že to má prostě v krvi, že jako pastevec má medvěda za třídního nepřítele a to i když ho viděla poprvé v životě.
Moji psi ( teda byly to až na jednu výjimku feny)nikdy houna neolizovali… Ty hlodavce mám spojené s nemocemi a parazity. Když vidím jak se lidi cicmají, pusinkují,jedí z jednoho talíře se psem….Ale proti gustu…
Když vidím jak se lidi cicmají, pusinkují,jedí z jednoho talíře se psem….
Tak to jsem přesně já. S pejsama se cicmám, pusinkuju a jíme z jednoho talíře…ale samozřejmě to musí mít nějakou štábní kulturu, takže pěkně z cibuláku, u stolečku a psa krmím z vidličky nebo lžící….nejsme přeci žádní burani, základem výchovy je naučit psa jíst slušně příborem😜
Nemám teda ráda, když mě psi olizují, takže tohle neprovozujeme, ale ani ne z nějakých hygienických důvodů, ale prostě nemám ráda, když jsem oslintaná. Ale teda zase se rozhodně nezhroutím z toho, když mě pes olízne.
teď poprvé v životě potkala cizího psa na stejné straně plotu, a dokonce 3. Se mi tak rozdivočila, že jsem ji musela domů potupně donést, no sodoma gomora…..😄😎 A to se fakt bojí štěkotu psů (jako štěně narodivší se do smečky 11ti psů 😲)
Tak to u nás nastala ta horší varianta. Gina jako štěňátko byla …jak to říct…hodně vyrovnanej pejsek, absolutně nic jí nerozhodilo. Když jsme i třeba potkali psa, kterej na ní štěkal, tak se chvilinku zastavila, koukala, pak zakroutila hlavou…jakože “to jsou věci” a šla si po svém. Jako i docela dost jsme socializovali, byla naučená přijít k pejskovi v klidu a v klidu mu “říct” ahoj…teda trochu to kazilo to, že potom pejskovi dala babu…plácla ho tlapkou. Nejhorší to bylo u malýho buldočka, se majitelka chtěla seznamovat, buldoček dostal babu, Gina po něm přeběhla tam a zpět a pak si na něj sedla. Prostě s pejskama v pohodě. Na vodítku to netahalo. …jako v tomto směru jí opravdu nebylo co učit, takže jsem jí jen za to chválila, což jí bylo samo domo šumák……ona si pěkně počkala a peklo začalo až někdy v sedmým měsíci, kdy sice byla ještě naše štěňátko, ale tak už né úplně malinký a už byla ve váhové kategorii…no nepamatuju si přesně, ale kolem 40ti kilíček měla a když už takovej “drobek” začal dělat cirkus a divadlo, tak to stálo za to a když divadlo, tak nejlépe před obecenstvem, čím víc diváků okolo, tím většatější divadýlko, tím větší ostuda.
A nej bylo, že jsem si řekla, že na to půjdu stejně jako se Sárou, že když budu mít sebevědomí na max, když budu opravdickej bůh, kterej všechno zvládne, tak to musím na pohodu dát, protože Sára byla jinej kalibr. No a….a Gině to bylo úplně u zadele.
Moji berbeři-dvojčata oba jako štěňata vždycky škytali, když se probudili. Takže ležím v obýváku a z chodby slyším “škyt, škyt, škyt….”…ááá, broučkové se nám probuďánkovali "🙂
No u mě štěkání a ticho na povel selhalo. Resp. čuba se naučila na povel štěkat a na povel ticho, ale neřešilo to začátek, spuštění štěkání, max to, že šlo to štěkání povelem utnout…na nějakou dobu. Navíc potvora třeba chodila štěkat i sama, neboť se jí v hlavince tak nějak vydedukovalo, že po štěkání následuje povel ticho a pak je pochvala nebo odměna….
Pokud pes štěká v nějakém rozrušení…jako je třeba ta přivítaná. Já bych teda minimálně zkraje nedělala rozdíly…jakože nás ať si vítá jak chce, ale u jiné osoby musí být zticha. Prostě nebude vítat štěkotem nikoho. Osobně bych za prvé psu pomohla tím, že bych se s ním nevítala ani já hned ve dveřích, tak max “ahoj Punťo” a to ještě nezúčastněným klidným hlasem a dál bych si ho moc nevšímala, ale třeba až se zuju, převlíknu, odnesu nákup do kuchyně a pak, kdy už vidím, že pejsek je pěkně v klidu, tak si sedneme do křesílka a pěkně se přivítáme, poňufáme. Ty počáteční emoce vyprchají nebo už nebudou tak vysoko. A co teda jsem používala já u mého štěkacího vítače, tak bylo, že jsem ho naučila, aby si vzal něco do tlamy…v našem případě povětšinou uzlík. Když má člověk trpělivost, tak se časem z “ježíííši někdóó přišééél domůů, hurááá, hurááá a tak štěkám jako hrom, ať je těch mých lidiček milion” stalo “sakra, kde mám ten uzlík”…ono to za prvé trošku pejsovi zacpe tlamajznu, ne že by s uzlíkem nebo míčkem v tlamě nešlo štěkat, ale jde to hůř a za druhé to žvýkání taky pejskovi pomůže s těmi emocemi. Vyzkoušela jsem toho vícero, pak mi někdo poradil tohle a za mě je to teda TOP.
Někteří chovatelé si mohou do smlouvy dát předkupní právo na štěně, pokud byste chtěl psa prodat. Tak možná u toho bych jukla, jak je to tam napsané.
Jinak jak bylo psáno výše…údaje o prodávajícím, kupující, že kupujete toto konkrétní štěně, jméno štěněte, jméno CHS…číslo čipu. Jak psala assil…mě chovatelka přes čtečku ukázala, že číslo čipu štěněte odpovídá číslu v kupní smlouvě. Dále, jestli je štěně standard/nestandard, že je bez vad a nebo případně vypsané vady. Já když odebírala štěně, tak ještě chovatelce nepřišly průkazy původu, takže jsem ve smlouvě měla, že PP bude dodán do nějaké lhůty a že tedy zašle dodatečně poštou.
No a samozřejmě tam bude uvedena kupní cena, případně, jestli již byla uhrazena nějaká záloha, tak taky. Nevím, jestli to nějací chovatelé píšou dohromady jako konečnou cenu, já měla ve smlouvě, že jsem uhradila zálohu 5000,- a že jsem doplatila 20 tis. a jelikož jsem doplatek dávala v hotovosti, tak jsem rovněž obdržela doklad o platbě.
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 24.08.2023, 23:20:48
Taková poloha u nás bude problém. Jo taková Gina, ta snad chrápe jen a pouze na zádech, ale Mates nee. To abychom si doma rozdělili šichty v drbání břišánka.
Task pokračování…zdravotní problém se žlázkami a podobně vyloučen. Dodatečně mě napadlo, že problém nastal po té, co jsme se byli cachtat v rybníce…možná se to v tom horku přeci jen zapařilo, i když jsem se snažila Matese vysušit. I když bych teda předpokládala, že ta zapařenina by byla pohledově vidět.
Nicméně dnes večer, přestože mi přijde, že významně poklesla frekvence olizování a Matese jsme se snažili hlídat, už byla kůže v tom místě růžová. Na veterině už samozřejmě nikdo, ale byla mi doporučena mast Cicaderma a rakytníkový olej a mechanicky psu zabránit tomu olizování. No ale tak večer, tož jsem musela improvizovat. Mast samo domo neměli, ale objednali a bude zítra večer. No a jak Matesovi znemožnit olizování. Ochranný límec nikde nekoupím, tak jsem prostě koupila dětskej nafukovací kruh. Místo jsem omyla, vysušila a zatím teda lehce zasypala dětským pudrem (snad jsem neudělala blbost)…no a uvidíme.
Holky díky. S těma háravkama mě to nenapadlo, Mates zatím asi háravky neřešil nebo kolem nás nic neháralo. Fakt je, že je i trochu ukňouranej. Radši skočíme veterinu, abychom vyloučili ty anální žlázky. Budu ho kontrolovat, snad uhlídáme, aby si tam nerozlízal nějakej hnusanec. Navíc teď se má i trochu ochladit, tak zkusíme mladému pánovi dopřát víc procházkování a obecně ho víc zaměstnat, aby neměl čas vymejšlet bejkárny.
Task pokračování…zdravotní problém se žlázkami a podobně vyloučen. Dodatečně mě napadlo, že problém nastal po té, co jsme se byli cachtat v rybníce…možná se to v tom horku přeci jen zapařilo, i když jsem se snažila Matese vysušit. I když bych teda předpokládala, že ta zapařenina by byla pohledově vidět.
Nicméně dnes večer, přestože mi přijde, že významně poklesla frekvence olizování a Matese jsme se snažili hlídat, už byla kůže v tom místě růžová. Na veterině už samozřejmě nikdo, ale byla mi doporučena mast Cicaderma a rakytníkový olej a mechanicky psu zabránit tomu olizování. No ale tak večer, tož jsem musela improvizovat. Mast samo domo neměli, ale objednali a bude zítra večer. No a jak Matesovi znemožnit olizování. Ochranný límec nikde nekoupím, tak jsem prostě koupila dětskej nafukovací kruh. Místo jsem omyla, vysušila a zatím teda lehce zasypala dětským pudrem (snad jsem neudělala blbost)…no a uvidíme.
Kde se berou zdraví bezpapíráci? Jsou to potomci těch nemocných papíráků… Není to absurdní?
Jo tak tohle by mě taky zajímalo. Pořád člověk slyší, čte, že čistokrevní psi bez PP jsou zdravější, že to není tak zdegenerované jako chov s PP. Ale, kde se teda berou ti zdraví čistokrevní psi bez PP po rodičích s PP?? Vždyť ti rodiče jsou tedy ti zdegenerovaní a nemocní psi z PP chovů.
Jak je tedy možné, že jsou bezpapíráci dle “jedna paní povídala” a já jsem měl psa bez PP a ten se dožil xy let a měl jsem psa s PP a ten nevydržel tak dlouho?? Že by tedy “chovatelé” bez PP pečlivěji vybírali budoucí rodiče štěňat?? A podle čeho je tedy vybírají? Udělají xy všech dostupných zdravotních testů. Prověřují u služebních a pracovních plemen výkonnost nějakými zkouškami?? Popř. jsou rodiče pracovními resp. pracujícími psy.
Nejsem PP fanatik, sama jsem měla i psy bez PP. A budu se opakovat, ale když naprosto opomenu fakt, že PP by mi měl zaručit, že si kupuju opravdu čistokrevného jedince daného plemene, tak pořád jde o dohledání informací. Pokud si takové štěně beru od známých, kde znám rodiče štěňat, vím jací ti psi jsou, znám ty lidi, vím v jakých podmínkách psy mají a můžu i minimálně spekulovat o zdraví rodičů…protože třeba i vím, jestli dosud psi měli nějaké zdravotní problémy. Znám povahu psích rodičů, eventuelně jak pracují. Tak fajn…informace mám, dle PP rodičů můžu dohledat informace o tom, z jakých jsou chovů, jak je na tom příbuzenstvo. Ale pokud kupuju psa od člověka, kterého neznám, tak tak max můžu věřit a nebo nevěřit tomu, co mi ten člověk řekne a to může být pravda a taky nemusí. Takže u mě je to přesně tak…psi bez PP a křížence jsem měla od známých. Ale když jsem si pořizovala štěně od cizích, tak jedině s papírama, protože tam jsem v dnešní internetové době schopna najít spoustu informací.
Třeba teď mám berňáka. BSP je plemeno profláklé zdravotními problémy a krátkou dobou dožití. Tak to řeknu klidně, že tohle plemeno bych si bez PP asi nepořídila ani od své nej kámošky…pokud by to teda nebylo štěně po psech z určitých CHS a neměla bych jistotu, že to tak skutečně je a že rodiče mají minimálně povinné zdravotní testy. Ano pokud by měla fenu i psa třeba z CHS Queen Elsa a Bohemia Bernica, tak bych po takovém štěněti za určitých podmínek i skočila, ale jinak…
