Dafi: o u nás jsou ty výlety někdy náročný..a to nemyslím ani kvůlipsům..
máti v autě 15 minut rozebírala,proč má Dafina normální-kožený cvočkovaný obojek a k tomu postroj,a proč ten postroj má 2 kroužky-u krku a uprostřed zad….
chudák pes prý…..
tak určitě….
No tak druhý chudák pes je naše Gina…nejenže má na krku kovovej stahovák, ale k tomu ještě taky postroj a ten má dokonce 3 kroužky, jeden ještě na hrudi…a ten stahovák má ještě pro jistotu připnutej karabinou k postroji…když se někdo narodí jako Houdini…no a na druhou stranu, když připnu Ginu na stopovačku, tak k tomu kroužku na zádech, pak se jí nemotá stopovačka mezi nohama.
Hele s maminama je sranda…ta moje se mi teda neplete do psů, ale zase se neustále diví, co já…"dáma" lehce po padesátce dokážu.
Teď sepíšu výběr “veselých historek z natáčení” s mojí mámou…není tam nic o venčení psů, tak koho to nezajímá dál nečtěte…
Třeba…vánoční cukroví pečeme u mamky, ale těsta si vždycky zadělávala sama, mnou nabídnutou pomoc odmítla s tím, že se to musí dlouho zpracovávat a že to bych nezvládla…fajn hádat se nebudu. No a předloni poprvé přiznala, že na to nestačí a byla mi svěřena tato zodpovědná funkce…samozřejmě za jejího dohledu…no tak ručně stručně zpracovávám, hnětu těsta na vanilkový rohlajze a linecký a moje máma mi řekne…"no to čumim, ty umíš i těsto"…jo představ si, že v padesáti letech mám už nějaký těsta za sebou.
Další věc…léta jsme chodili k mojí mámě v sobotu na oběd…pak děti odrostli, já začala pracovat i některé víkendy, tak ta “tradice” vyšuměla", ale i tak mi máma pořád 1x za 14 dní uvařila a já když jsem jela z práce, tak jsem si to vyzvedla…no a když si zlomila před pár lety nohu, tak jsem začala vařit já jí…a to bylo údivu “no ty taky děláš měkoučkej řízek a i ten přírodní řízek máš výbornej a tohle je dobrý a tamto je výborný”…" no promiň mami a co jsi si myslela, je mi přes padesát a jsem ještě stará škola, co doma vaří"…a ona mi na to řekne “tak teď už jsem v klidu, když vím, že umíš udělat měkkej řízektak to už budu klidná.."…takže ona mi ty leta letoucí furt cpala řízky, protože žila v domění, že já neudělám měkký maso.
Další věc…podceňování mých schopností obecně…vezla jsem jí svojí starou televizi, aby měla do ložnice…ona jede pořád na normální anténu a ta televize musí být ještě přes set-top box…no tak to tam ladím..chvíli to trvá a máma hned “neměla by si na to zavolat Tomáše? (jako mého manžela)…a já ”mami já jsem technickej antitalent, ale televizi naladit zvládnu…když jsem jí pokládala koberce do kuchyně a obýváku tak zase “no to nezvládneš, neměly bychom zavolat Tomáše”…jako VTF…já doma dělám úplně všecko. Nakonec jsem Tomáše zavolala, Tomáš přijel a konstatoval, že nefunguje set-top box…a moje máma řekne “no tak jsi měla pravdu”
Nejvtipnější bylo, když se mamce rozbil v kuchyni vypínač, zrovna jsme tam byly i s dcerou a nabídly se, že jí ho vyměníme…ale prej “né, ať přijede Tomáš”…ráda bych tady poznamenala, že já i dcera máme elektrotechnickou průmyslovku a zapojovat zásuvky a vypínače jsme se učily už v prváku, navíc dcera na to všechno má i certifikáty, mohla v té době provádět i revize …tak říkám mámě, že Tomáš nepřijede, že doma měním vypínače já, protože, když bych měla čekat, až se rozhoupe, tak se nedočkám…jako chápu, je to chlap, stačí mu to říct jednou, není potřeba mu to každý rok připomínat.
A největší trapas…moje mamka je nejhodnější ženská na světě a děkuji bohu, že jsem se narodila právě jí, ale je teda tvrdohlavá jak bejk…
Situace..jedeme na hřbitov, že tam jen popálíme svíčky…maminka se musí poslouchat, tak jsem zakoupila svíčky (dostala přednášku, že jsem koupila moc drahý, že jsem měla jít k vietnamcům) a vyrazili jsme …jel s námi i můj syn, protože pak jsme se chystali ještě do krámu a že teda on počká v autě. Měli jsme kliku, našli jsme místo na parkování, vylezu z auta, vezmu svíčky a máma se mě ptá, kde mám kýbl, hadr a koště…."no ale ty jsi neříkala, že chceš uklízet, že jenom popálíme svíčky"
A vidím ten její nafuněnej obličej (jakože to je jasný, že když řekne JENOM popálíme svíčky, tak mám vzít i věci na úklid)…tak jí povídám, ať si hupsne zpátky do auta, že teda pro ty věci zajedu (jako cesta 10 minut tam, 10 zpátky)…ale ona ne, že do auta zpátky nepude, že se nejdřív podíváme, jak hroby vypadají…hele mě bylo jasný, že to nebude pro ní úplně recht, tak říkám, že nepudu tam a zpátky a pak stejně pro ty věci pojedeme, že pojedem rovnou a máma že ne a jakože “já vyrážím ..” a já, ve snaze, narvat jí do toho auta, jsem jí chytla za paži a mírným tlakem jí táhla do toho auta…do toho moje máma zařvala “aůůůůůů”…no lidi si museli myslet, že týrám seniorku, komedie na parkovišti v přímém přenosu…můj syn prohlásil, že už s námi nikam v životě nepojede…
S maminkou se móc milujeme…❤️
