Doron: Tentokrát nesouhlasím.
Určitě bych ho socializovala s jinými psi, ovšem správným způsobem.
Kde by se jinde štěně naučilo komunikovat se psy. Přece nechcete vychovat psího asociála.
Z štěněte je úplně jedno, jestli je kámoš pes nebo fena, to začíná hrát roli až v době pohlavní zralosti.
Já se do toho nechci moc montovat, protože z mého pohledu je čévéčko specifické plemeno a já s ním nemám zkušenost….ale…
Každé štěně se snažím omega socializovat…s prostředím, se situacemi a samo domo se psy….snad úplně nejvíc byli jako štěnďata berbeři. To jsem fakty jezdila i s kamarádkama a společně s jejich pesany jsme procházkovali…běžně si na prochajdách hráli s cizími psy…no a co mi z toho vyrostlo….pes, který miloval pejsky a fena, která nesnášela psy a to ne až v dospělosti, ale u ní se to začalo lámat tak kolem půl roku….jako když se zcela vzácně s nějakým psem v klidu a přátelsky pozdravila, tak to bych snad spočítala na prstech jedné ruky…troufnu si říct, že to bylo tak 3x.
Nechci zavrhovat socializaci, chraň bůh, sama štěňata socializuju, co mi síly stačí, ale z mého pohledu řádně provedená socializace může vést u různých psů různým výsledkům.
Když srovnám svoje dvě pastevecké feny…pyrenejka Gina…wau…tomu říkám pevná nervová soustava, neuvěřitelné, až jsem kolikrát zůstala nad ní v úžasu s otevřenými ústy.
Naopak kavkazanda Jessinka byla často nejistá a takovej plašan…tak s tím jsme teda pracovaly, ale myslím, že ta moje “práce” jí to ulehčila, pomohla jen v tom konkrétním okamžiku…jakože věděla, že v tom není sama, že to nemusí řešit, že jí v tom nenechám vymáchat, že jsem tady já. Ale upřímně si nemyslím, že to mělo nějaký vliv na to, že když dospěla, tak …jak říká její nový páníček…jí narostly koule. A z plašana se stala sebevědomá strážkyně svých lidiček.
Jako štěndo čévéčka má 4 měsíce….jakou reakci na pejsy mělo předtím?? Jak se chová k psím kámošům. Pokud tedy majitelka štěně nanabyla až v tomto věku. Je nějaký pes, se kterým se její štěndo cítilo bezpečně…se kterým si pohrálo??
Já tady teda souhlasím s hmn…štěně bych do kontaktu nenutila, ale učila bych ho, aby psy neřešil. A hlavně bych se ho snažila přesvědčit, že se nemusí bát, že ho prostě nedám.
Víte měla bych trochu strach…možná i s ohledem na plemeno, že pokud se teď chová takto
Když potká jiného psa stáhne ocas mezi zadní nohy a chová se podřízeně.
že nakonec vyroste, dospěje a může být najednou na psy velmi reaktivní. Jednou na mojí malou ovčandu vyběhnul sousedky frbul,,,neublížil jí, ale než jsem k nim doběhla, tak stihnul moje štěně zahnat do rohu, kde se nakonec i počůrala…..tohle se stalo jednou jedinkrát, když jí byly asi 3 měsíce. Nikdy nezapomenu, jak se ta jeho panička smála, jak její frbul zahnal NĚMECKÝHO OVČÁKA…a tady bych teda řekla všeho do času…kartička se nám tak nějak obrátila, když feňule povyrostla….tohodle psa nesnášela do konce života a vždycky když ho potkala, tak si neodpustila zavrčení….a to najednou bylo řevu od jeho paničky…držte si jí….
Nebojím se říct, že pes ve štěněcím věku si často najde psího kámoše na celej život. I naše radikálka Sára měla asi 3 psy, které poznala jako štěně, kteří jí sedli a se kterými se přátelsky zdravila i jako dospělá. Ale stejně tak si může štěně vypěstovat nepřátelství ke konkrétním psům nebo ke psům obecně.
Jsou mu 4 měsíce a na to že by měl být velkým dominantním plemenem se tak zatím nechová.
Tohle vyjádření mě trochu děsí…."dominantní plemeno"?? Co si mám pod tím představit?? Jakože zmastí každého, kdo se nebude chtít podřídit?? To je jedna věc…a druhá je právě to, že si pořídíme konkrétní plemeno pro jeho povahové vlastnosti, ale pes má ty vlastnosti až v dospělosti. Jako měla jsem ovčandu a přiznám se, že do jejích dvou let jsem byla přesvědčená, že kdyby mě někdo přepadnul, tak se holka sebere a uteče…padly jí dva roky a už jsem se nebála…fena byla …jak říkáme..ostrá jak břitva, přitom ne zbytečně agresivní, nebojácná…prostě ten správný mix, který jsem si představovala. Pořídila jsem si afgána, protože jsme jednoho měli v rodině a byl úžasný a byl to PAN PES…no ten můj byl taky PAN PES, ale až tak ve čtyřech letech…předtím prostě takový játro. Pořídila jsem si pyrenejku a myslím, že teď, když měla na jaře třetí narozeniny, začíná být skutečně tím pyrenejcem, kterého jsem si pořídila.
Chci tím říct, že člověk by asi neměl očekávat, že čtyřměsíční štěně bude už stejné jako dospělý pes. Myslím, že se štěnítkem by si měl člověk hrát…učit ho nějaké základy formou hry…pokud je to bojínek, tak ho ideálně ochodit v určitých situacích…dodat mu sebevědomí tím, že pejsek bude vědět, co se bude dít. Člověk by se měl snažit vybudovat si se láskyplný vztah založený na důvěře. A teda z mého pohledu, pokud štěně stahuje ocas mezi nohy a chová se tak jak bylo popsáno, tak prostě ne. Jasně někdy jsou štěňata trochu nejistá při prvotním kontaktu a pak tradá a líííítáááméééé, ale pokud to takhle není, tak štěně bych do nějakého kontaktu vůbec nenutila, ba naopak bych zajišťovala pro něj komfortní vzdálenost a učila ho se v klidu s pejsky míjet…
Hele fakty nevím, jak to mají čévéčka, ale když bych měla odpovědět na úvodní dotaz “Jak zvednout sebevědomí”, tak bych za sebe řekla…buďte vy sebevědomý a klidný páníček, nenechte svoje štěňátko, aby v tom bylo samo. Jděte štěňátku příkladem.
Jinak samozřejmě odborník ideálně na čévéčka by byla dobrá volba.
