No mě přijde, že kočka je vždycky tak nějak v cajku a když už člověk nějakej problém zaznamená, tak už je to průšvih…
Panu Bečkovi budu držet palce, aby za týden bylo véééliké zlepšení a že tady s námi bude v nejlepší možné kondici a zdravíčku ještě dlohá léta…bez pana Bečky to přeci nejde🥰
Já měla rajčata taky dlouho zelený…resp. sundala jsem asi tři dozrálý a asi 5 jsem jich vyhodila, protože to už hnilo na rostlině. Minulej čtvrtek jsem byla na tržnici a měli tam bedýnku rajčat cca 3,5 kila za stovku. Tak jsem je koupila na lečo…a špačkovala, že se na nějaký pěstování rajčat můžu krajc vajc, že to stojí pár korun a já to pěstuju v nádobách, tak jsem musela koupit i zeminu, už to pomalu 3 měsíce zalejvám a mám z toho kulový…
No tak ještě mám v lednici asi 1,5 rajčat z té tržnice a teď se moje rajčata rozhodla, že teda byl asi dva dny pařák, tak že by mohla začít dozrávat a teď teda zase upřímně čekám, že ve středu přijede dcera a že jí nějaký naalim domů, protože to nějak nestíháme “sežrat”.
Příští rok se na to krajcvaj…když to dozrává, tak rajčata stojí cca 30 korun kilo…tak to radši budu pěstovat kytky a nebo uvažuju o borůvkách.
U mamky na sídlišti chodí jedna paní a ta má teda jorka klasickýho “v dlouhý srsti”.
Jo jasně spousta lidí má jorky a jako jorky ostříhaný…já to teda kritizovat nebudu, protože sama jsem od určitého věku stříhala afgána tak na 15 cenťáků délky chlupu, protože s tou úžasnou dlouhou parádou to bylo v terénu utrpení…teda v terénu dobrý, ale po prochajdě z něj vytahat a často to ani nešlo, tak vystříhat různé bodláčí a vše ostatní, co na sebe stihnul nabalit.
Teda ti, co defakto mají na oholeném tělíčku posazenou chlupatou hlavinku, to je teda divná móda…si myslím, že prostě nemusí být jork nutně ve výstavní srsti dlouhé až na zem, že by stačilo nějak rozumně zkrátit…aby to byl pořád chlupáč, ale aby to bylo praktičtější.
Já se třeba osobně dost divím, že nejsou FCI uznané i ostatní barevné varianty yorků…resp. není to žádná novinka a když vezmu spoustu jiných plemen, které mají povoleno bambilion barev a barevných kombinací, tak pokud to není barva, která by nesla nějaké s ní spojené zdravotní komplikace, tak si říkám proč ne…
kometa:První a poslední…👍Měla bych se stydět, že se poznávám, ale… Však nejde o život, ne?
Ta poslední, tak to by mohla být klidně moje selfi … akorát by tam musela ležet nějaká opice víc při těle. Protože to každej pozná, že to nejsem já,taková vyžle, když všichni vědí, že jsem vačičanda …🦣 😎
No vidíš, tak to by mě nenapadlo…jasně, člověk fakt nechce, aby jeho pes žral hovňouse a lidský tuplem…úplně stačí, když má člověk doma prase, který je schopný se v tom vyválet, ale vlastně jsem se nikdy nezamyslela nad tím, že by se mohlo něco takovýho stát.
Teda naštěstí se mě to aktuálně netýká, neboť mám štěstí, že pesani ty exkrementy nijak netankujou…teda Máťu musím trochu hlídat, když narazíme na kobylince, ale spíš si myslím, že by se v tom vyválel, než aby to sežral, ale tak kobylinec je jiná kategorie než lidský houno, to bych i to vyválení psychicky nějak přežila…
Já neotupuju, ale cítím bezmoc, člověk prostě nemůže zachránit všechny psy na světě…tak se snažím na podobné věci nemyslet, protože jinak by se ze mě mohl stát sériový vrah a na zahradě bychom za chvíli měli stopadesát psů.
Ono co si budem povídat, i když člověk nahlásí psa, který na tom není fakt dobře, tak mi přijde, že ve své podstatě je zázrak, když docílí toho, aby byl pes odebrán…pokud je pes v dobré výživové kondici a nebude mít nějaká viditelná zranění, tak se nic neděje. Ono co v takovém případě…nahlásíte, že se mu utíká pes a když už to bude někdo řešit, tak max dotyčný dostane třeba pokutu a čubě naloží o to víc….přála bych si být superhrdina, tak bych přilítla, dostal by pětadvacet rákoskou a pohrůžku, že jestli na čubu nebude hodnej, tak dostane znovu a víc…jenže to je jen zbožné přání a pohádka…kolik tvorů na zemi včetně lidí by takového strážného anděla potřebovalo….
Nemá každej to štěstí, že má strážnýho anděla doma…že stačí zavolat “Ginuško, pomóc…” a Gina by to zařídila…
Tenhle článek jsem ani nerozklikávala, se mi udělalo fyzicky špatně jenom z toho titulku a když jsem si představila chudáka psa, co si prožil, než odešel do psího nebe…😢
Tak moje mamka se teda musí “hlásit” každej večer…pokud by nevolala, tak volám já, pokud bych se nedovolala, tak skáču do auta a frčím k ní. Z mého pohledu je to praktická záležitost, protože co já vim, upadne, něco si zlomí, telefon nebude mít u sebe a ani si nedovolá, protože jí televize jede dost nahlas…a bude tam takhle třeba ležet dva dny, protože teď je období, kdy je na tom poměrně dobře a tak u ní nemusím být denně.. k ní jezdím tak 3x týdně…
Stejně tak moje dospělá dcera, která už bydlí sama…tak ta samozřejmě netelefonuje každej večer, že je ok, ale tak minimálně obden třeba pošle fotku psa a tak 2x týdně mi volá…a já vim, že je vše ok…Jak se třeba 3 dny neozve, tak už jí píšu, jestli je v pořádku…
Jako jestli mobilní telefony v něčem super, tak právě v tomhle…
Já taky mluvím…teda na prochajdě většinou nee, to jsme schopní absolvovat pouze s pár povely, tak max komentuju to, co zaujme psa…třeba když viděj srnu, jinýho psa a tak.
Ale co jsem teda teď zjistila, jak chodíme s Máťou všichni na veterinu, tak my s Máťou jsme jediní, kdo povídají…Máťa je v čekárně sice hodnej a chová se slušně, ale kňourá a tak mu vykládám, protože mi to přijde lepší, než ho nechat kňourat a protože komentuju dění…ale nikdo jinej si tam se psem nevykládá.
Bože dej, ať pejsci budou co nejdříve volní k adopci a že každý bude mít tím pádem svého osobního mazliče…
No Chápu, že jestli našli poškozený plot a výběh je tak velkej, že nemají vlky jako na dlani, tak nemusí vědět kolik jich uteklo…někde jsem četla, že ani není jistý, že vůbec nějakej utekl.
Nicméně jsem chtěla teda poukázat na to, že pokud je viděný vlk nebo vlci uprchlík z tohoto výběhu, kde přeci jen na lidi “zvyklý” je resp. může lidi vídat na té vyhlídkové lávce…a že tedy vůbec nemusí jít o případ ztráty plachosti u volně žijícího vlka. Tím neříkám, že se to do budoucna nemůže stávat…ale prostě mi přijde, že zrovna případ těchto setkání třetího druhu, nemůže být použito jako argument k tomu, že vlci začínají být nebezpeční pro lidi…teda alespoň u nás v republice.
Já jen poznámku k těm vlkům, co je lidé viděli na Šumavě…je možné, že to jsou vlci, kteří utekli z toho vlčího výběhu, tak možná někteří z nich nejsou až tak plaší.
Nebudu nic omlouvat, jen možná ta ztráta plachosti…že v tom je volně žijící vlk na Šumavě nevinně…
Tak za mých školních let nám dětem bylo “vtloukáno do hlavy”, že pokud se divoce žijící zvíře nebojí člověka resp. není plaché, tak může mít vzteklinu a tudíž, že se nemám k takovému zvířeti přibližovat a mám zmizet.
Takže jak se tak znám, i když vím, že momentálně jsme země vztekliny prostá, tak by se mi asi stejně v hlavě rozblikala kontrolka…lišku jsem párkrát zahlédla, ale opravdu mizející pryč.
Vaše setkání třetího druhu muselo být úžasné…
Omlouvám se, že budu plevelit tohle vlákno, budu se snažit, aby to bylo mé poslední OT…
Dafi…jsi úžasná, že se kvůlivá pejskům tak snažíš a ještě jednou klobouk.
Ale je mi z toho vyprávění trochu smutno…já si neumím představit život bez psů, protože oni jsou pro mě ten relax, ten odpočinek…psi jsou pro mě ten dobíječ energie …ve své podstatě jeden z jejich úkolů je, že mě “nutí” chodit ven, i když ne na dlouho, protože sama bez psů bych na prochajdu nešla, to postrádá smysl, ale to je pro moje dobro…já procházkuju ráda, mně dělá problém se vykopat z baráku, pak už je to super…no a právě moje “špatné svědomí…jakože nenechám psy ”shnít" na zahradě" mě k tomu donutí…
Jasně je období, kdy to teda není relax…viz puberta mojí Giny…ale člověk furt vidí světlo na konci tunelu, ví, že jednou to bude dobrý, tak zatne zuby a vydrží.
Jinak s tím taháním, jak jsi popisovala…to mi připomnělo, když jsem měla mladou Ginu a k ní kavkazandu Jessinku…"přijely jsme do procházkové lokality" a Gina juchů…jdeme na procházku a táhla dopředu…Jessinka vůbec nechtěla opouštět pozemek a tak teda netáhla, ale jak jsme otočily zpět k autu nebo k domovu, tak Gina už upustila páru a spíš se courala, zatímco Jessie prej “juchů, no konečně jdeme domů” a začala táhnout jak lokomotiva ona…a sice štěně, ale když má to štěně 20-30 kilo, tak to je nic moc…
Jo tak kvůlivá bodlákům jsem zrušila u nás trasu “na kopec a zpátky” což je taková akurátná krátká prochajdička…už jsem to tady psala…Máťa lítá na volno a tak max mu sundám jeden bodlák třeba z ucha a to ani ne pokaždý…Gina jde na vodítku, hlídám, aby se k nějakému pichláku ani nepřiblížila a přijde dom a ona zašmodrchané boláky pod krkem v tom jejím óbr kožešinovém límci a samozřejmě na zadeli a na ocasu…
Prostě šlus, ende a chodíme tam jenom v zimě ideálně když je sníh.
No tak my… vzhledem k nastupujícím vysokým teplotám, které se absolutně neslučují s provozní teplotou Giny budeme mít asi týden ležící spící.
No a co se týče srsti… předevčírem jsem posekala psí výběh… a já nechávám zelenou hmotu ležet, jenže jsem si neuvědomila, že jedna rostlina bylo bodláčí, že to bych sebrat měla… dneska koukám, že Gina má na zadních nohách zašmodrcháno asi 7 bodláků a to takovým způsobem, že jediný řešení jsou nůžky.
No tak PANE BOŽE to jako vážně? Fakt někomu nadělíš 4 barzoje a někomu žádnýho? … Tak teda dobře, ale chci, aby byl černobílej, tak to teda koukej nějak zařídit. Nebo je to jedno, ale zaŕiď správně barevný štěňátko… chlapečka..🍀
Tak jsem teda dočetla ten výpis činností a jsem teda unavená jen z toho čtení, když si představím, že bych tohle měla zvládat, tak jdou na mě mdloby…tohle bych teda nedala a nebo takhle, kdybych musela tak asi ju, ale bylo by to teda s velkým sebezapřením a s velkým bojem s mým elánem…
Jako já fakt s mým naturelem zírám, co všechno se dá stíhat, resp. co všechno se dá permanentně provádět. Jako na jednu stranu si říkám “holka, když byly děti malý, tak jsi toho denně dělala i víc”, ale dneska …kde ty loňské sněhy jsou, přijde mi, že nic nestíhám, ale zároveň ve své podstatě nic nedělám…a když teda dělám, tak mě to dost vyčerpává psychicky.
No pokud má tedy odpovídat jen člověk, který má nebo měl rotvíka, tak to těch odpovědí moc nebude.
No tak já už radši mlčím, neb jsem rotvíka nikdy nevlastnila.