Takže dnes na veterině. Máťovi odstranila ten dráp….
A jsem ráda, že to vetka konečně viděla v reálu, jak to vypadá …musím říct, že jí dost překvapilo, že ten dráp šel do hajzlu v průběhu pobírání antibiotik.
Dneska nám žádný vyšetření nedělala, měli už předtím domluvenej termín na pondělí, takže dneska jen ten dráp a další vyšetření budeme řešit v pondělí.
Přikládám foto drápu. Tenhle dráp byl resp. vypadal ještě v úterý večer v pořádku….ve čtvrtek ráno už bylo vidět, že je tam hnis a dneska ráno to vypadalo takto…to jen abyste měli představu o nějakém časovém průběhu.
My v baráku nikdy myši neměli…ten problém začal před několika lety. Jediný rok, kdy jsme myši neměli byl ten, kdy k nám do sklepa (máme pootevřený okýnko kvůlivá větrání) chodila přespávat cizí kočena. Jako možná je to náhoda, ale ten rok jsem neměla v baráku jedinou myš.
Já se o tu kočku teda dost bála, protože v tý době jsem měla berbery a kdyby jí Sára na dvoře drapla…nicméně kočena přicházela zřejmě někdy v noci a věděli jsme o ní jenom proto, že manžel chodil kolem pátý ráno do práce a několikrát jí viděl z toho sklepa vylézt (teda píšu kočka, ale pohlaví neznám)
Já jí do toho sklepa podstrojovala…masíčko, konzervičky…ale nikdy se ničeho nedotkla…chodila k nám asi dva měsíce a pak už nepřišla.
Odpověď na příspěvek uživatele drvodelkafialova z 03.07.2025, 18:23:44
No jsou i horší varianty než kočka, co si myší nevšímá. Moje švagryňa má kočku, co místo, aby jí myší zbavovala, tak jí je nosí živý do baráku, jednou jí takhle přitáhla i živýho potkana.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 03.07.2025, 09:33:44
No já si to taky myslim, že horko a sucho na to nemá vliv…zrovna včera jsem našla dva pokoutníky..živé…venku…místo: náslunečná strana domu, mám tam takový malý výklenek a v něm bylo opřených pár prken…byly v rohu za těmi prkny. Živí a velmi pohybu schopní, když jsem je vyrušila…miluju tyhle překvapeníčka, když na mě vyběhne pavouk, když to nečekám a toho jednoho jsem naháněla zpátky za prkna, protože si to začal štrádovat otevřenými dveřmi do baráku.
Tak další dráp v čudu😴…zítra frčíme na veterinu. Drápy mu prohlížím téměř denně nejpozději obden, protože už jsem paranoidní…v úterý večer všechny v poho, i mu to očuchávám, jestli to nesmrdí a dneska ráno už se zase začíná odlupovat a je to zhnisaný. Tentokrát pravá zadní. (ty první 3 byly na předních)
Ve své podstatě se mu odlupujou skorem pravidelně po třech týdnech…zatím to bylo vždycky pár dní po dobrání antibiotik, nyní aktuálně antibiotika Máťa bere už týden.
No tak alespoň doktorka uvidí, jak to vypadá v reálu, protože když jsme k ní začali chodit, tak to bylo až po odstranění toho posledního drápu.
Já teda netrpím arachnofobií, ale zrovna třesavka se mi vůbec nelíbí, ten její Kardašijanskej zadek a twerkování🙄. Předevčírem jsem pozorovala malou třesavku, jak s naprostou lehkostí došla k většímu pavoukovi, kousla ho do nohy a opodál čekala, až si bude moct dát večeři. Mně přijde nechutně vyčuraná.
Odpověď na příspěvek uživatele Ph z 02.07.2025, 23:36:14
Omlouvat se nemusíte… já jsem jen chtěla říct, že moje kynologické schopnosti jsou omezené.
A speciálně u Giny jsem šťastná, že ta moje výchova dopadla tak dobře… a dodnes mám v určitých situacích tik… obavu, že bude problém… feně je 5 let, žádný problémy nedělá, ale to trauma z její puberty ve mě zůstalo.
Za normálních okolností mi u psů venku stačí když netahají na vodítku a přijdou na zavolání nebo mají zmáknutý povel čekej. U Giny se to smrsklo na netahání na vodítku a jsem šťastná…. to jestli 2x do roka hodí hlavou a sundá si obojek… to jsou malý věci.
Mrtví pokoutníci…. to je moje noční můra, já se štítím mrtvých pavouků víc než živých… a z domácích pavouků je pokoutník top aktivace mojí arachnofobie.
Ve své podstatě tím, že třesavky likvidují ostatní pavouky… tak pokoutníka v domě potkám tak 1-2x do roka…
Hele já si vždycky myslim, že už to víc utáhnout nejde…a stejně je to málo…a i kdyby jsem se v tom zlepšila, tak budu trnout, aby se z toho nevyvlíkla.
Vono aby to nevypadalo, že to dělá Gina permanentně…když to řeknu blbě, tak za poslední …co já vím…2 roky…se mi to stalo 3-4x…takže v tom je ten problém. Třeba když jsem začala používat stahovák, tak několik měsíců nic a už jsem si říkala, že je to cajk a pak ho sundala.
Takže já už tomu prostě nevěřím a radši si Ginu pojistím.
Ono stejně, pokud jdeme na prochajdu, kde může být “na volno”, což je v našem případě 20 metrů dlouhá stopovačka, tak jí stejně tu stopku připínám k oku postroje, co je na zádech, aby se jí stopka nemotala mezi nohama. Takže stejně jí postroj doma navlíknu…no tak to holt dělám i na prochajdy, kdy je jenom na vodítku nebo na flexině, protože na rádius stopovačky není prostor.
tak ono na tom zase tolika magie neni - vyvlikne se driv, nez se pres ten jeji kozich stahovak zatahne natolik, ze uz by to neslo. Prostoru tam ma bohate 😇
Svym psum bych to zakazala delat😇
Svym psum bych to zakazala delat😇
Na to moje kynologické schopnosti nestačí.
Ona začala tahat a dělat “divadelní” představení někdy v osmi měsících….záhy zjistila, že dopředu to tahem nejde, že takhle se nikam nedostane, takže začala používat taktiku trhu…přišla blíž ke mně, aby nebyla na konci napjatého vodítka, flexi, stopovačky a vyrazila kosmickou rychlostí, aby se mnou pořádně škubla…v té době jsem jí vodila pouze na vodítku, protože flexina i stopovačka hrozily vykloubením ramene a ještě teď, když mám Ginu na flexi a nebo stopce, tak mám přes plece pověšené vodítko, ke kterému to mám připnuté, protože to bych jí v ruce fakt neudržela a takhle holt za ní pojedu v poloze ležícího střelce jako zátěž (jako už asi 3 roky mi to neudělala, ale ve mě to její pubescentní blbnutí zůstalo a tak si to přeci jen takhle jistím)….no takže když zjistila, že trhem to taky nejde, tak začala se sundaváním obojku…resp. jednou a na poprvé se jí to povedlo…ale zase její akce vyvolala mojí reakci…a jakmile jsem měla pocit, že chce madam udělat tenhle manévr, tak jsem jí to nedovolila a ona teda zvolila naprosto jinou taktiku…dělala jakože je vše v poho…třeba když jsme procházely kolem psa…a už jsme ho minuly a já jsem trochu polevila v pozornosti a Gina dává pozor, jestli dávám pozor a když ne, tak šup s obojkem dolů.
Jako upřímně, než být celou prochajdu ve střehu, tak to jí radši budu jistit tím postrojem.
To je přesně ono.Taky se o to někteří čuvači pokoušeli i Alan.Mně se více osvědčil pevný kožený obojek utažený opravdu na fest až pod chlupy pevně na krk.
Já na Ginu vyzkoušela všechno, kožený obojek, nylonový, softchelový…ty teda na klasickou přesku…utažený tak, že se mi tam nevešly ani ty dva pověstný prsty…až jsem si říkala, že jí tím obojkem škrtím…a i ty sundá jak nic. Zkoušela jsem polostahovák od Blizardu…ten jsem jí na tu hlavu doslova rvala…a stejně ho dokázala svléknout….vždycky jsem provedla zkoušku, jestli je nepřetáhnu zpět přes hlavu a drželo to fest….no všecho dočasu…
Myslím, že u ní je nej problém, ten její obrovskej “kožešinovej límec” kolem krku…přes to žádnej obojek nezapnu pořádně, protože i když to vypadá, že je utaženej, tak díky té vrstvě srsti je tam vůle a jakmile se jí posune za uši, tak je volnej…tekže obojek má defakto na nejužším místě, kousek za ušima, než začíná ta její chlupatá krční ozdoba.
Jako vidím to i u sundavání obojků…běrňucha má obojek hodně na volno a i tak musím rukou prostrčit jedno ucho, abych mu ho v pohodě sundala, u Gina ho stáhnu normálně…chytím jednou rukou a je dole. (teď se teda bavím o kovových stahovácích).
Jednou se mi stalo, že se mi v parku vyvlíkla z obojku…a už to nehodlám nikdy riskovat…na to moje trojné salto s pěti vruty zakončené parakotoulem, když jsem po ní skočila, abych jí drapla a pak jak jsme se tam válely obě na zemi, já jí nemohla pustit, aby se mi nevyškubla, ale potřebovala jsem jí nasadit obojek…a nějak mi chyběla třetí ruka…to fakt byla podívaná pro bohy…a že jsme obecenstvo měly.
Odpověď na příspěvek uživatele Vahine z 02.07.2025, 10:23:33
Chudinka malej…osiny jsou moje noční můra, vyhýbám se místům, kde bychom je mohli nasbírat jak čert kříži…takových zkazek..osina v pacce, v uchu…jsem tady a na minulém webu přečetla bambilion.
Takže pacientovi přeju, aby ta potvora vyšla ven a aby to bylo co nejdřív ok.🍀
No tak ten poslední…celá já v různých obměnách myšlenkových pochodů…a to já jsem teda ještě další level…můj mozek dojde k té makareně a řekne “tý jo, tak to už jsem dlouho neslyšel, Sardullah zapni to na YT” a Sardullah to zapne a pak si poslechneme dalších xy písniček a pak řeknu a dost a jdeme spát…a začnu počítat ovečky a počítám tak do tří…do půl čtvrtý.
Večer se nám malinko ochladilo, pofukuje větřík, tak jsem vytáhla pesany v půl desátý alespoň na čůranda před spaním kolem komína…a tak si tak jdeme a Gina se začuchala a zrovna v místě, kde je naproti rodinný dům s ovčounem, který na nás samozřejmě začal ječet.
No tak nechci zbytečně dráždit domácí hlídače, tak říkám Gině “Gino pojď, počucháš si o kus dál” a Gina…"nejdu", tak jí říkám “pojď” a zatáhnu za vodítko…podotýkám, že Gina nosí škrťák, který je zapnutý na “škrcení” …jenže Gina předvedla únik, za který by se nemusel stydět ani mistr Houdini…udělala ten svůj zvláštní pohyb hlavou a tramtadadá a obojek je dole dámy a pánové, můžete mi zatleskat. Mě se alespoň potvrdilo, že ne nadarmo Gina chodí jako vězeň z Alcatrazu…takže má i postroj, ke kterému je ten obojek připnutý, takže nezůstane na volno, ale zůstane “viset” na postroji.
Fakt netuším jak to dělá, ještě jsem se s tím u žádného svého psa nesetkala…Matěj má ten samý škrťák…stejná velikost, ale má menší krk, tak je mu volnější a nevyvlíkne se, všichni moji psi chodili na stahováku, protože je to pro mě prostě pohodlný…tedy samozřejmě v momentě, kdy se naučili chodit na vodítku bez tahání a nic a madam se vyvlíkne z každýho obojku co dopusud měla a že jsme jich vystřídaly, mám jich plnou krabici a chystám se je věnovat útulku.
Tak nevím, jestli mě chovatelka neošidila…v průkazu původu má Gina napsáno: Gaelin z Jizerského pekla, ale ve skutečnosti je to Magika von čáry.
Odpověď na příspěvek uživatele rapotačka z 01.07.2025, 21:00:14
No máma nejdřív myslela, že jí prostě ruplo v zádech, už se jí to stalo několikrát, tak nejdřív tejden zobaka prášky na bolest. K doktorovi prej nee. Pak jsem jí přemluvila na doktora a tejden jsme chodily na injekce a když se to nelepšilo, tak jí nakonec poslal na neurologii.
Máma to teda neměla po nějakým úrazu, ale způsobené osteoporózou. Prostě si sedala na záchod a rup a bylo to.
Mojí mamce se zlomil obratel předloni… to jí bylo 82 roků. Asi 3 dny ležela na ortopedii, pak jí poslali dom, dostala takovej ten zpevňovací pás a prášky na bolest… no a taky jí to srostlo. Nějakou dobu teda pak ještě chodila o berlích, pak francouzský hole … řekla bych tak 3 až 4 měsíce… furt pofňukávala, že už bude mít hole do smrti a jak teď peláší.
Kámoška teď nedávno spadla ze žebříku, když trhala třešně… asi ze tří metrů buchla na záda… natržená slezina a dva zlomený obratle… má dva měsíce defakto ležet. Ona už má operovanou páteř, má implantát v horní části, no tak aby se to nepletlo, tak si to zlomila dole…
Nákupy drobného zvířectva a papouchů ve zveráči….tak řekněme si to na rovinu, tenhle nákup je nejjednodušší a nejdostupnější…povětšinou do takového obchodu dorazí rodinka buď s tím, že jde potomkovi koupit nějakého domácího mazlíka, popř. děti přemluví rodiče na místě.
Je to prostě celé jednodušší proces, než si najít chovatele a osobně si pro andulku, korelku, zakrslýho králíčka, morče atd zajet osobně.
A nebudu kecat, zrovna já jsem měla vždycky andulky ze zveráče …andulky máme kontinuálně tedy s přestávkou, kdy jsme měli korelu už 44 let a nikdy jsme neměli problém, teda ono to není zas až nějak moc jedinců vzhledem k době dožití andulek, tak asi jsme měli šťastnou ruku, no ono mimo dvou současných jedinců byly ty andulky kupovaný defakto ještě za totáče…teda až na současnýho anduláka, kterýho si mamka koupila v superzoo, ten se prostě neochočil…ale možná je to prostě tím, že většinou jsem ptactvo ochočovala já a tohodle si pořídila mamka a když já neměla ten čas, když s ním nesdílím domácnost ho ochočit, mamka se ho sice snažila naučit mluvit, což taky neklaplo a to ochočování se nějak nepovedlo, těžko říct, jestli je to tou andulkou “ze zveráče”…a tak jsme mu alespoň pořídili andulčího kámoše, protože když není kontaktní k lidem, tak aby někoho měl.
Uvažuju o tom, že bych si pořídila na důchod dvě korely, ale to už je opravdu na návštěvu chovatele, protože chci mladý kusy na ochočení.
