Aha… nějak se mi to popletlo… je mi to líto, drž se.🥲

Tak jakože u nás pelechy nemají úspěch…Gina pokud to jde tak to shrabe a udělá z toho Himaláje a pokud jí to nejde, tak si lehne vedle. Doma pesani leží, kde je napadne…na gauči, v posteli, na zemi…mám koberce. Na chodbě mám dlažbu a na ní drybedku, ale i tu ta potvora pyrenejská odhrabe. Koberec tam dát nemůžu, protože ten by hrabala taky a podlepovat ho taky nemůžu, protože zase na léto potřebuju, aby tam byla ta dlažba a aby se měli pesani, kde chladit a oboustranná páska jde z tý dlažby pěkně blbě dolu. No tak furt chodím jak pitomec a pořád natřásám a rovnám tu drybedku a Gina chodí a zase jí odhrabává 😴

Teď se trochu bojím zeptat…jakože osud…jakože máš 3 hafany a nebo jeden z kluků odešel za duhový most??

No nekeke….tak to teda vítám další bílou krasavici mezi námi 😍

hmn:

tak u nás zatím vetbedka, respektive drybedka, a v noci hezky postel 😊

Jako koukám na ty fotky…?? Něco mi uniklo, máš nový štěndo a nebo to je archivní z pyrenejákova dětství??

Pyrenejku a berňáka jsme vezli také skorem 3 hoďky. Já teda nedávám štěnítka do postroje…vezu na zadním sedadle starej proutěnej prádelní koš vystlanej starou dekou a na ní ještě starou osušku nebo menší dečku…a samozřejmě minimálně 2 ještě v zásobě. Plus teda papírový utěrky. Flašku s vodou. Misku. Já sedím vzadu se štěndem. A takovou vzdálenost jsme zvládli na jeden zátah..teda nee…mě musel manžel zastavit na WC…štěně je v košíku a já ho hladím nebo i si ho klidně vezmu na klín, dle situace….

Třeba s Jessinkou jsme jeli chvilku a i za tu chvilku se stačila 3x poblinkat….takže asi tak.

Zrovna včera jsem koukala na nějaký pořad na animal planet o psech a tam to i říkali, že ani “nahatej” pes nemusí být pro alergiky vhodnej a že nic jako hypoalergenní plemeno neexistuje. 

Obecně si taky myslím, že alergie na psy je hodně individuální. Někumu vadí to a někomu tohle, někomu všechno, někomu jen nějaké plemeno…….

Myslím, že se opravdu vyplatí, jak psala Xerxova…zkusit to či ono konkrétní plémě fyzicky a uvidí se, co to se mnou dělá, nedělá.

Často jsem už i viděla, že člověk, alergik, který začal žít v domácnosti s inkriminovaným zvířetem, tak časem se ta alergie velmi zmírnila, že soužití pak bylo více méně na pohodu. Ale tohle asi nemůžeme brát jako nějaké pravidlo, že by to tak bylo u všech.

Orionka:

My jsme si ani nebrali od chovatele hračky a pelíšek napachované rodným hnízdem. Prostě - co bylo, to bylo, teď jsi doma u nás. Šěně jelo v autě na klíně a syn s ním  spal  v kuchyni. Netesknilo vůbec, přijalo nový domov zcela  samozřejmě. Naopak si myslím, že pach feny by byl spíš na škodu.

Tak my teda vždycky dostali nějakou hračku nebo hadérek napachovanej z původního domova, ale upřímně to nikdy štěňata nijak netankovalo.

Netesknilo vůbec, přijalo nový domov zcela samozřejmě.

Tak tady mám tedy jinou zkušenost…některé štěně nesmutní a je na pohodu, některé štěně je zase uplakánek a opravdu řeší, že je v cizím prostředí mezi cizími lidmi, bez mámy, bez sourozenců…a řeší to hlavně v noci, když zůstane samo, třeba na chodbě nedejbože v kotci.

Nevím, jakou mají zkušenost ostatní, ale mě přijde, že je tak nějak úplně jedno, co dělám já jako nový majitel, ale že jde spíš o to, jakou náturu má štěndo. 

 Beru to tak, že štěně přichází z prostředí, kde spalo se “smečkou”…tedy s maminou a sourozenci…nebo možná už psí mamina se štěňaty nechtěla spávat, ale tak se sourozenci určitě. Prostě, že nespalo někde samo.

Možná, že je to jen můj subjektivní dojem, ale spaní se štěňátkem je z mého pohledu taková intimní záležitost, takový ten opravdový pocit sounáležitosti.  

Říká se to….já to tedy nikdy nezkoušela a ani neznám nikoho, kdo by to zkusil. Já si raději vezmu štěnítko do postele, popř. si s ním ustelu třeba na chodbě, protože některá z mých štěňat spát v posteli nechtěla…a tím pádem nepotřebuju budík v ručníku, protože děláme se štěňátkem tuli tuli a štěně prostě není samo. Navíc spaní se štěnětem má jednu nespornou výhodu, většinou to člověka vzbudí, když se v noci probudí štěndo…alespoň mě jo…a tak můžeme rovnou štěndo popadnout a tradá ven vyvenčit.

Takže za mě se vyprdněte na nějaký budík a prostě spinkejte se svým psím miminkem.😉

Rezzzy:

U nás od rána leje a leje, psovi to nevadí, já potřebuju poradny boty. Ještě že je dlouho světlo. 

Ťuťáko malý, mokroučký….🥰

Komplet nikdy. Měním třetinu týdně….u skalárů, hlavně když jsou mladí, tak klíďo i polovinu. Dle potřeby odkalím…ale žádná hluboká orba. Očistím skla. Doleji “čerstvou” vodou a vzhledem k tomu, že v jednom akvárku mám skaláry a tetry a v druhém neonky a tetry, tak ještě přidávám rašelinový výluh…v mém případě Torben.

Trickyvoo:

Když to tak pročítám, tak jsem si vzpomněla, že Malině říkáme i dalšími jmény. Piraňa, Démon a můj muž jí říká “to je psina, viď ty Psino jedna” a samozřejmně je to taky ňuňánek, pišíšulka a celkem dobře slyší na princeznu 🤭

Tak naší madam Ginuš je tak nějak jedno, jak jí oslovujeme…Gino, Ginuš, Ginuško a nebo jen G (jakože dží), hlavní je hezky poprosit a opravdu požadavek říci takovým tím prosícím tónem.

Žádný rozkazovací způsob LEHNI!!!, ale pěkně “Ginuško, prosííím, udělej hajánky……” 

Jasně že umí lehnout i na prostý povel LEHNI, ale moc se jí do toho nechce…pokud tedy zrovna nedržím v ruce pádný argument v podobě piškotku a neprovádíme v obýváku pořadová cvičení, abych zabavila Matějíčka…to madam sleze dobrovolně z gauče, aniž by to po ní člověk chtěl a cvičí taky.

 Když to někomu řeknu, tak si ťuká na čelo, jakože “no určitě budu čokla prosit, aby něco udělal, ta Sardullah je ale bláznivá, to přeci není normální”…ale co mám dělat, když to prostě funguje…😇

Lenocka:

Noo já děsně chtěla Draka…a v jistých ohledech opravdu drak je a není to úplně jednoduchý. Občas si říkám, zda to zvládneme a vychováme z něj rozumného psa, aktuálně má 14měsíců a je horká hlava.

A přestože se jmenuje El Drago, výjimečně mu řekneme Drak, většinou je Piškůtek nebo Bobík ☺️

To jsem si o Gině říkala taky, takový trucovitý, umíněný, tvrdohlavý, nekomunikující stvoření jsem ještě neměla, nešlo se s ní pomálu na ničem dohodnout….no a teď aktuálně je jí skorem 3,5 roku a vypadá to, že tak nějak konečně dospěla a je s ní rozumná řeč a že jsem…ač jsem tomu v jejím pubescentním období ani nevěřila…vychovala příjemnou společnici, která sice má svojí hlavu, což si myslím, že je u pastevce v pořádku, ale už je to na pohodu.

Musím říct, že teprve Gina mi předvedla, jak může taky vypadat psí puberta a celkově dospívání. Že po čtyřech předchozích psech, kde tohle období nebylo vždy jednoduchý, jsem si myslela, že jsem připravená na všechno…no tak omyl.

kometa:

Kde bydlíte? To není fér! Já vyrazila dneska do lesa a našla jsem jedinou houbu a to ještě nejedlou.☹️

Já včera ráno říkala manželovi…hele nepojedeme na houby??…a on na to, že ještě po známých neslyšel, že by u nás někdo našel houbu. No a včera na tý prochajdě jsme cestou tam potkali nějaké manžele a dobrý den…dobrý den…a když jsme se vraceli, tak se vraceli i oni, ale nesli v rukách asi 5 hub a pěkný. No a pak že nerostou. Našli to na tý cyklostezce u cesty. Tak jsem si říkala, že to pak vezmeme ještě dál do lesíku to omrknout, ale Gina říkala, že už jí to venku neba a že chce dom….holt procházka pěkná,ale pro ní nuda, nebylo tam co čmuchat, louka s myšími dírami je prý přeci jen zajímavější. Tak jsem se na to vyprdla. Ale v úterý mám volno, tak tam zkusím zajet.

První fena NO bez PP…dostala jméno Sára, vlastně ani nevím, kdo s tím přišel, jestli manžel nebo já, ale bylo to první jméno, které bylo navrhnuto a souhlas.

Druhý pes byl afgán…Lulumba ze Zličínských luk…tomu jsme defakto nechali jméno z PP…oslovovali jsme ho Lumbo, ale časem spíše Lupínku, Lupíčku a nebo Pupíčku.

Pak přišla berbeří dvojčata a tam to byl docela boj…fenka nakonec dostala jméno stejné jako naše ovčanda…Sára. Jako ona byla ďábel od malička a tak nejdřív, kdež se mě manžel zeptal, jaký bych jí dala jméno, tak jsem rovnou řekla El chupa cabra, prý jsem blbá a pak přišel do místnosti syn a manžel se ho ptal, jaký by dal čubině jméno a on hned nezávisle na mně a bez předchozí domluvy řekl El chupa cabra…no tak jsme byli blbí oba. A u psa po dlouhých diskuzích vyhrálo jméno Jack…zbytečně, stejně jsme mu celý život říkali Mimi, Mimiňo, Mimíšku, Mimule nebo eventuelně Jácíčku a pak nějak poslední půlrok před tím než odešel za duhový most jsme plynule přešli z miminka přešli na oslovení “Dědečku”.

Další do naší rodiny přišla pyrenejka…Gaelin z Jizerského pekla…Sáru už manžel nechtěl, tak jsem navrhla jméno Terezka, Teri a pár dní jí to jméno vydrželo, ale pak začal manžel brblat, že nechce, aby se jmenovala stejně jako opice dle filmu Terezu bych kvůli žádné holce neopustil a navrhl jméno Gina a tak teda máme Ginuš. Zpětně mě mrzí, že jsem úplně zapomněla v tu chvíli na jméno Kira…to se mi moc líbí. Zvažovala jsem i jméno Freya, ale tak nějak to nesedělo k té bílé chundelaté kuličce. Za to teď, když jí tak pozoruju, tak by k ní páslo jméno Lady, protože ona je prostě madam. Když se na ní zlobím, tak jí říkám Gino Gaelíno.

No a pak přišla kavkazanda a tam už jsme opravdu měli seznam jmen a jen zkoušeli, jak to jméno bude znít jako zdrobnělina a aby to neznělo podobně jako Ginuška. Takže třeba Gira, Kira a pod. nepřipadala v úvahu, protože Giruška a Ginuška zní podobně, tak aby se to holkám nepletlo. A tak holka dostala jméno Jessie…Jessinka.

No a poslední naše psí mimčo jsme si přivezli se jménem v PP “C-Point”, tak to jsme fakty nechtěli. Mě se moc líbí psí jméno Targo…ale zase k tomu malýmu truhlíčkovi se to nehodilo.  Tam bylo jasný, že to bude nějaký lidský jméno…Kubíček, Matýsek   apod…no a vyhrál to teda Matýsek, Matěj, Matějíček.  Náš Mates byl chovatelčino protežé, resp. oblíbenec jejího syna a pracovně mu říkali Blackísku, Black, tak jsem měla takovej návrh, abychom mu to jméno prostě nechali, ale manžel nechtěl, že už je to prostě Matějíček. A tak mu teď doma zpíváme “Matěji, Matěji, proč tě holky nechtějí a tak štěkám jako hrom, ať je holek milion.” 

Pro psa se mi líbí i jméno Hagrid, ale tak nějak si neumím představit, že bych takhle volala na psa a navíc, jak bych mu normálně říkala, že?? Hagrídečku?? No to je blbost.

Jako fakty obdivuju lidi, kteří dokážou dát štěňátku nějaký drsňácký cool jméno a fakty jim závidím,  já bych taky ráda, ale nějak si furt kupuju roztomiloučká štěňátka a čím je to roztomilejší, tak tím infantilnější a zdrobnělinkovanější jména mě napadají.

Zatímco každý druhý čivavák se jmenuje Rambo a nebo Rocky, tak já jdu se svým Matějíčkem a potkáme jiného mladého berňuchu a jeho majitelka říká “Jééé, taky máte berňáčka, jakpak se jmenuje?” a já říkám “Matýsek” a ona na to “Ten náš je Cipísek”…takže asi tak…

Placka s papouchem prezentována na pamlskovníku … ten defakto nosím všude. Placka s pejskem bude připnuta na mojí “ psí” bundu… 

S propiskami se píše parádně. 

Samolepky nevyužiju, ale rozdám dětem od pejskařů.

No hlavně jestli jste pořešil uchovnění pejska….jinak nemá smysl se o tom bavit. V životě bych nenechala krýt svého neuchovněného psa, i když má rodokmen jako nějaký princátko.

Jinak neporadím, zkušenost nemám, já bych to prvotně řešila se svojí chovatelkou, od které mám psa, protože ta má zkušenosti a určitě by mi poradila. A nejen jak určit cenu, ale obecně….celkově.

…

No a tady nějaké fotečky

My včera popojeli na konec cyklostezky v našem údolí a šli jsme jí v obráceném gardu…neboť na začátku to je jak procesí k panence. Na naše oblíbené lokality je to teď díky bahnu o hubu, klouže to tam jak sviňa, tak to se mi fakty nechtělo.A teda musím říct, že jsme si to fakt užili. Dokonce už i Gina snad dospěla natolik, že neřešila osamělé běžce a pod. Už je nemá za masové vrahy. Cestou zpátky nás předbíhal pán, co měl výmara navolno…pes krásně zvládnutý, ale jak běželi okolo, tak juknul na moje psy a zaštěkal  na pozdrav, ale pán řekl nech toho a pes si nás přestal všímat. Nicméně běžící a štěkající pes se v očích Giny = třídní nepřítel. Mě bylo jasný, že se na konci stezky otočí a poběží zpátky a tudíž je potkáme tváří v tvář a to teda v kombinaci s tím, že to není nějakej pes, ale TEN, co si dovolil zaštěkat a v kombinaci se šířkou cyklostezky, může být problém. A to se přiznám, že pak jsem si už říkala, že když se ti dva vynoří, tak asi Ginu uvážu u stromu a nebo přinejmenším uděláme čelem vzad a necháme je zase nás předběhnout. Nakonec se ti dva vynořili ze zatáčky v místě, kde žádný stromek nerostl, ani nešlo uhnout mimo cestu, protože kopřivy a už jsem se ani nestihla se psy otočit, tak jsem akorát bafla Ginu za obojek. A teda nebudu kecat, Gina si zahopkala, ale tak nějak pro ormu, vůbec jsem nemusela vyvinout sílu, abych jí udržela, což mě teda překvapilo. No tak jsem si teda oddechla, jakože to nejhorší máme za sebou…

No a dojdeme na parkoviště, kde jsme měli auto…no teda parkoviště…taková nezpevněná odstavná plocha, takže je asi každýmu jasný, jak to tam po těch deštích vypadalo. Já sice zaparkovala hned na kraji vedle cesty, ale i tak bahýnko bylo. No a jak se blížíme, tak proti mě 3 holčiny s takovým drobným voříškem. Ten jak nás viděl, tak si na nás zaštěkal, tak jsem to kolem nich vzala obloukem, jakože se mineme. Ale neminuli jsme se. Slečny si tam dělaly selfíčka…pár metrů od našeho auta. No tak to jsem si už říkala…to jsem zvědavá, jak Ginu v týhle situaci naložím do auta…a světe div se, otevřu auto a Gina hop a byla tam…no super….no teda super to bylo do té doby, než jsem řekla Matýskovi “no tak hopí” a Mates se šprajcnul, že žádný hopí…vždyť je tam pejsek a já se chci kamarádit. No prima, Gina v autě, takže už jsem ani nedržela její vodítko a tak si říkám, že vodítko zase musím vzít do ruky, protože když by znova vyskočila….no a jak jsem jí teda chytla za vodítko kousek od obojku, tak to pro ní byl signál, že se znovu vystupuje a vyskočila….takže celej zbytek vodítka buch do bahna, do toho se tam přimotal Mates, takže to už jsem musela pustit a přehmátnout i jeho vodítko, protože psi zamotaný….No a slečny teda přestalo bavit dělat si selfíčka se stromy a trávou a že by teda bylo fajn udělat si fotečku i u informační cedule…ta byla na druhé straně mého auta asi 3 metry. No tak i s pejskem prošly kolem nás a začaly se mi šmrdolit na druhé straně auta. Svého vzorňáka Matese bych v tu chvíli nejradši překousla. Motali jsme se tam díky němu jak nudle v bandě ….vodítka od bahna, už i psi od bahna, já kaťata až do pasu zacákaný bahnem, o botách raději nemluvím…vedle nás ještě zastavil cyklista a se zájmem pozoroval to divadlo. 

No ono to samozřejmě celé trvalo pár minutek, ale teda mě to připadalo neskutečně dlouho a to tak, že mi nakonec ruply nervy a nazlobeně jsem řekla.."a dost, už vás mám plný zuby…do auta jsem řekla!!!!😠"…no a tak se mi tu zvěř podařilo naložit a odjet.

Ale nadávala jsem celou cestu…jakože ty slečny dostaly jmen, i když za to nemohly, nebyla to jejich věc, ony měli psa v klidu.