Pro mě top je kladrubák. Jinak mám slabost pro chladnokrevníky a z těch pro mě nejkrásnější shirský kůň.

Ale teda musím říct, že se mi nestalo, že bych o nějakém koni řekla “fuj, ten je ošklivej”. Prostě kůň je krásnej vždycky…je to kůň.  

Jo věřím. 

S tím přeskakováním plotu je nutno si uvědomit, že to není o tom, co který pes přeskočí…jako metrový plot není plot, ale plůtek, to je schopen překonat i malý pejsek…třeba nepřeskočí, ale přeleze. Pokud nemáme opravdu plot 2 metry vysoký, který má nahoře nějakou úpravu proti přeskočení, nejsou tam podhrabové desky, není z materiálu, který nemá pes šanci rozebrat a není třeba ještě jištěn el.ohradníkem….prostě plot, který je pro psa opravdu nepřekonatelný, tak je to z mého pohledu jen a pouze o tom, jestli je pes ochoten plot respektovat. Třeba náš berňák respektuje i plůtek výšky 60 cm. Pro mojí bývalou fenu to bylo jako by tam žádný plůtek nebyl. (není to tedy plot ven, ale v rámci zahrady).

Z úvodního dotazu teda nemám moc dobrý pocit….ano přijde mi, že dotyčný shání živý alarm….a to hlídání?? No většina psů umí hlídat…tzn. štěkotem upozornit, když se něco děje….vedle v ulici mají například “hlídací” čivavu. Jasně můžeme se bavit o tom, že mít při dnešních zákonech psa, u kterého je velká pravděpodobnost, že zakročí proti narušiteli a je velká pravděpodobnost, že ho fyzicky zraní, může být následně problém pro majitele…na druhou stranu pokud si chci pořídit psa primárně na hlídání, tak by měl alespoň vzhledem odstrašovat. Což je minimálně větší střední velikost a barevně nejlépe černý, vlkoš a nebo tmavší žíhaný….

Ono ten psychologický dojem dle mého dělá hodně…když budou dvě zahrady v jedné všechny lidi na světě milující černý bull a v druhé moje pyrenejská psice, tak kam byste raději vlezli k “bojovému” černému psu a nebo k bílému medvídkovi s vizáží anděla? Preventivní funkci si myslím moje pyrenejka v tu chvíli, moc neplní. Obzvlášť, když ten piťák bude za plotem blafat a bílá madam bez zájmu bude ležet na dvoře. 

Milane, tak nějak si ujasněte, co od psa očekáváte a co mu vy můžete nabídnout a pokud to je jen to, že budete mít na dvoře psa, který bude blafat, tak se na to prosím vykašlete a žádnýho psa si nepořizujte.🙏

Ano, i než si člověk pořizuje blbý mobil, zjišťuje si spoustu informací

Je to velmi zvláštní, když budu kupovat mobil…nový mobil, tak je jasný, že si ho koupím od nějakého Franty Omáčky, o kterém vůbec nic nevím.."a pane Omáčko, vy k tomu mobilu nemáte krabici a žádný papíry??"…"nemám, ale to k provozu telefonu nepotřebujete, vždyť ho máte levněji, než kdybyste ho koupila v krámě" …"pane Omáčko, to je nějaký divný, Iphony mají na zadní straně krytu jablíčko a tenhle ho nemá"…"no ne všichni ho mají…některé se vyrobí bez toho jablíčka a ty jsou potom nestandardní a nedostanou papíry, ale vy ty papíry nepotřebujete a telefon je stejnej, jen za menší peníze"…..no a to se ještě pořád nebavíme o tom, co je uvnitř….

Nejsem PP fanatik, sama jsem 2 psy bez PP měla, ale lidi prosím, přemýšlejte o tom chvíli…PP není zárukou ničeho, snad jen toho, že máme jedince daného plemene. Z mého pohledu je PP důležité k tomu, abychom si mohli dohledat informace, protože v tu chvíli nemáme nějaké no name štěně, ale máme Karl von Banhof a už víme, kdo jsou jeho rodiče, prarodiče atd. když si dáme práci, tak můžeme dohledat strejdy, tety, bratrance, sestřenice, nevlastní sourozence, možná ne všechny, ale část určitě. Můžeme dohledat chovky a odchovy těch CHS, můžeme prohledat internet, abychom našli informace o chovatelích.

Často i slýchám argumenty, že psi s PP jsou nemocní a kam to ta plemena dopracovala…a jasně u některých plemen to může být pravda, ale….to přeci automaticky neznamená, že chov bez PP je zdravý a lepší…z jakých zvířat ty štěňata jsou?? No z těch nemocných a přešlechtěných PP. Snad jedinou vyjímkou, kde mi přijde, že PP není tak důležitý, je asi nějaké účelné pracovní spojení…ale to jsme někde jinde.

Svého času jedna známá mého známého nakryla svojí fenu stafordku - modrou bez PP (teda s PP dovezenou z Ukrajiny, ale z chovatelky papíry nedostala..), no a tak jí vybrala ženicha a těšili se na štěňátka…kéž by bylo víc těch modrých, ty se dají prodat dráž, než ostatní barvy. No jen jsem se tak zmínila jako naprostý laik, která se v těchto plemenech vůbec neorientuje a ani se o ně blíže nezajímá…jestli teda rodiče budoucích štěňátek mají nějaká vyšetření, že mám pocit, že snad ataxie je i povinná v chovu s PP…….a odpověď téhle “zodpovědné chovatelky” bez PP, která má opravdu krásnou a skvělou fenu a vybrala jí krásnýho ženicha, byla “co je to ataxie??”….takže asi tak….

Tak pod to se podepíšu….

Na druhou stranu…naše Sára byla zlodějka a hledačka pokladů v odpadkových koších…a kurňa si dávala pozor, aby jí při tom nikdo nenačapal…..nó, tak to nás naučilo opravdu uklízet…dneska bych ten odpaďák mohla nechat otevřenej, na lince kilo kuřecích řízků a nikdo si toho nevšimne…

Když jsem hledala nový domov pro mojí kavkazandu bez PP ozvali se i lidi, kteří jí chtěli na chov…a kritérium?? Jestli prý je ostrá. Obecně myslím, že dost na tom, kolik psů …opravdu čistokrevných psů..se narodí jako nehoda, kdy má majitel psa a fenu a prostě to neuhlídal, ale cíleně chovat na psech bez PP…..navíc u německých ovčounů, kterých je všude plno s PP a nejsou to nejdražší psi na světě a i v těch s PP musí člověk vybírat……lidi vykašlete se na to…jestli chcete chovat, tak si prostě kupte štěně s PP, kde už budete vybírat s tím, že byste rádi jedince do chovu, uchovněte a pak teprve ta štěňátka…

Tak asi se shodneme na tom, že štěňátko nenecháme růst jako dříví v lese, ale že na něj defakto výchovně působíme hned, jak si ho přineseme domů. A není to jen o učení nějakých povelů…za mě je třeba naprosto nejjednodušší naučit štěně povel SEDNI. Povely samozřejmě učíme, takové učení by štěně mělo bavit, mělo by trvat přiměřeně dlouhou resp. krátkou dobu…prostě tak, abychom to učení ukončili ještě ve chvíli, kdy štěndo spolupracuje, kdy ho to ještě baví a ne až ve chvíli, kdy už ztratí zájem. Za mě snad ještě důležitější je, navyknout štěně na běžný režim…protože spousta věcí je dost o opakování určité situace…třeba..vyrážíme na prochajdu, tak mi nebudeš skákat po hlavě, ale hezky si hačneš, abych ti mohla nasadit oboječek…přijdeme z prochajdy, tak nikam nepoletíš, ale hačneš si, abych ti utřela paciny….prostě takové ty věci, které následně pes dělá automaticky bezpovelově…nemusím mu říkat sedni, když mu chci dát obojek…pes už letí na chodbu a tam si u věšáku dřepne a čeká.

Jelikož ví, že NESMÍ, tak nic nerozkouše.

Tak tady musím říct, že z mého pohledu to je asi štěně od štěněte…protože jsou prostě štěňata, která nejsou ničitelé a jsou štěňata, která když zůstanou bez dozoru a začnou se nudit, tak prostě klidně botu rozkoušou. Jako možná jsem prostě jen kynologickej hotentot, ale po sedmi štěňatech mi prostě přijde, že to není mým výchovným působením, když mám “hodné” štěňátko", co v mé nepřítomnosti nic nerozkouše, ale prostě jsem si koupila hodné štěňátko. V tomhle se teda shodnu se Sarah.

Třeba nejmladší Framík ví, že si nesmí brát boty z botníku, protože jsou naše a jenom naše a navíc jich máme málo 🙂). Takže i když je sám doma, botník je tabu.

Třeba náš Mates nevezme botu z botníku..a to je botník otevřenej policovej systém, ale běda mi, když si nechám pantofle ze zahrady před botníkem…

Matesovi budou v listopadu dva roky a myslím, že to není žádnej ničitel, ale třeba minule mi sebral a rozškubal knížku z nočního stolku a to přestože celou dobu, co ho máme, mám na nočním stolku knihu a nikdy si jí nevšimnul. Ovladače na televizi…v obýváku máme na konferenčním stolku 3 a nikdy si jich ani nevšimnul…v ložnici už mi rozkousal asi 4, prostě je musím uklízet, když z ložnice odcházím. V mojí přítomnosti si ale ovladače nevšimne.

Tchýně mi neustále nadává, že ji týrám. Prý je ještě malá na to, abych ji učila tyto povely a nebo jí říkala, že něco nesmí.

Myslím, že jsem nejvíc rozmazlovací panička na světě nebo minimálně patřím do TOP desítky a doma máme hodně volnej režim. Ale tcháni vzkazuji, že štěňátka prostě potřebují laskavou a láskyplnou výchovu hned, jak se nám doma po příjezdu od chovatele trošinku rozkoukají. Kdyby pro nic jiného, tak může přijít velmi “veselá” puberta a když člověk nemá nějakej základ, nenaučí pejska spolupracovat, nenastaví nějaká pravidla a mantinely, tak to může být ještě větší legranda, než bez té výchovy. A jako vidím to i v praxi u pyrenejky…jako štěně naprosto nespolupracující samostatná jednotka ve stylu “já tu ženskou na druhý straně vodítka vůbec neznám”, mohla jsem se stavět na hlavu, ale venku jsem z ní žádnou komunikaci nevykřesala, takže jsme opravdu začaly až někdy v osmi měsících, kdy ze strany pastevecké madam přišel vzdor, umíněnost, tvrdohlavost, trucovitost…byl to děs, ale s tím už se dalo pracovat. Už to byla z její strany nějaká komunikace.

Takhle teoreticky bych řekla, že nejhůř jsou na tom majitelé miniaturních psů, psích důchodců nebo nemocných pejsků. Ale ono ani když máte psího radikála, která by se s tím nepáral, psího radikála, který má k šedesáti kilům živé váhy a je velká pravděpodobnost, že by byl ve většině případných napadení nakonec vítězem, tak stejně nechcete, aby k nějaké fyzické konfrontaci došlo. Už jsem zažila pár “rvaček”, ale nikdy to nebylo napadení cizím, přiběhnuvším psem. Spíš to byl spoluvenčitel…všechno v klidu a nejednou psi v sobě…občas se mi to stalo u ovčandy, když byl pes z jejího pohledu drzej a ovčanda mu prostě vysvětlovala, že k princeznám se nečuchá…ve své podstatě to vypadalo asi strašidelně, ale bylo to jen hodně rámusu, vrčení, cenění zubů, ale psi si fyzicky neublížili. Taky jsme z toho nedělali kovbojku…prostě každý drapnul svýho psa a bylo…

Nikdy se mi nestalo, za celých více jak 30 let, že by na nás vyběhnul nějaký agresor a pustil by se mi do psa. Jasně takové ti otravové, co sice přiběhnou a blafou, ale do fyzického kontaktu nejdou, takových se pár našlo, ale buď stačilo, že čuby zablafaly a naznačily pohyb směrem ke psu a nebo stašilo, když já jsem na psa houkla a on utekl…

Ale přestože mám štěstí a opravdu jsme nikdy nebyli napadeni cizím psem, tak ale nikdy neříkej nikdy. A ten paralyzér je z mého pohledu jako prevence tak nějak nejpraktičtější.

Tý brďo, to jsem netušila, že se dá míza dostat dolů sádlem…tak jsem zase o něco chytřejší. 

Nevím co bych napsala, myslím, že vše podstatné, poděkování adminům za jejich přístup a podobně, už bylo napsáno. O dárečky si nenapíšu, protože už se vidím, jak jdu někam něco vyzvedávat, i na balíky si připlácím, aby mi je přivezli až pod nos, ale shledávám to velmi milým gestem 😊

hmn:

“Určitě najdete rady, že štěňátko resp. psa máme učit co má dělat a ne co dělat nemá….tak já za sebe nebudu říkat, že je to v některých případech v kousacím období nemožné, ale ne vždy se mi to povedlo…prostě to asi neumím.”

spáš sardullah neví, že to dělá…..😄😉

No holka tak u Sáry mohu opravdu říct, že jsme to období tak nějak se zatnutými zuby vydrželi a snažili se to přežít s co nejmenší ztrátou krve. Vše, co jsem vymyslela a zkusila u ní vyvolalo ještě větší zuřivost a ještě vzteklejší reakci.

Jako ona byla moje Osudová fena… to nej, co mě mohlo potkat, ale když byla štěně, tak byla ďábel, ale opravdickej…a to si myslím, že i ten ďábel by se snažil zachránit výskokem na gauč 😓😛 To co byla ona jsem ještě nezažila. Gina byla taky “agresivní a kousací vztekloun”, ale pořád to její útočení vyvolávalo takovej ten úsměv, i při tom byla vlastně roztomilá…nevím jak to popsat . Sára u toho vypadala smrtelně vážně, ne jako štěně, ale jako radikální dospělej pes, který vyrazil zlikvidovat narušitele. Nevím jak to jinak popsat. Upřímně jsem ráda, že nebyla mým prvním štěnětem, to bych asi čuměla. 

Jo ještě mě tak napadlo, nevím zda to někdo nezmiňoval, pokud je štěně lovec, tak super je za sebou tahat něco na provázku… my měli plyšáka a to je pak taky bžunda, když s tím člověk utíká nebo tahá okolo sebe, kličkuje a tak… štěně nakonec “kořist” uloví a my se s ním o to můžeme ještě přetahovat…

Jo to se dá taky použít… u pyrenejky bohužel následoval zákus do lýtka a to jsem teda nedávala 🤪

Raketa:

Zdravím mám na vás prosbu. Máme doma 4 měsíce šteňouše welsh teriéra. O zábavu má postaráno, pořád se mu někdo věnuje ale má takový nešvar, kouše nás do rukou i oblečení. Na povel nesmíš sice reaguje ale pak jde a z ničeho nic hryzne do ruky. Sice to nebolí ale vadí nám to. Je to mladistvá nerozvážnost co pomine? Jako víc pozornosti z naší strany už dostat nemůže. Děkuji.

Nebudu tady zmiňnovat moje štěňata hodňouše a nebudu zmiňovat ani ta kousací “normální”, zmíním pouze opravdové piraně.

Asi takhle, není nic nenormálního, když štěně kouše a není nic nenormálního, že v období přezubování to může být intenzivnější. Není ani neobvyklé, že až přezubí, tak to pomine…prostě že z toho štěně vyroste popř. ze štěněte vyroste pubescent, který plynule přejde z kousání na štípání…joj, to je paráda, když vás pubescentní psí tele štípne do zadele a ještě se potutelně usmívá, jaká je to bžunda, když panička vypískne a začne hartusit….

Určitě najdete spoustu rad o tom, že kousací štěně je nejlépe převést na hru s hračkou (samozřejmě interaktivní - hračka musí “bojovat”, takže to musí být hra s páníčkem a hračkou)….hodně se mi osvědčil takový plyšový krokodýl, který byl zároveň “maňásek” dala se do něj strčit ruka a ta mohla pak hýbat s čelistmi…..myslím, že v období přezubování je dobrý dát štěněti něco, co může kousat…já mám pouze velké psy, tak u mě to je vždycky obrovská hovězí kost i s klouby. Určitě najdete rady, že štěňátko resp. psa máme učit co má dělat a ne co dělat nemá….tak já za sebe nebudu říkat, že je to v některých případech v kousacím období nemožné, ale ne vždy se mi to povedlo…prostě to asi neumím.

No já mám teda zkušenost i se štěňaty, které mi na hračku převést nešla…resp. když se dostala do kousacího módu, tak to bylo opravdu do ruky a nějaké mávání plyšákem, uzlíkem a podobně je vůbec netankovalo. Nabídka jiné hry, třeba přetahování, se nesetkala se zájmem.

První taková expertka byla Sára…kříženka berňáka a BSP…jedním slovem děs a běs, který na nás útočil s výrazem “roztrhám tě na cucky”…opravdu na tom nebylo nic roztomile štěněcího….tak tam teda nepomáhalo nic…stačil oční kontakt a čubulka hned startovala….doma jsme měli takový popěvek “chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Sára kousne”…a podotýkám, že pravdivý. Byla opravdu hrozná. Jediné, kdy šlo kousání stranou bylo, když jí samotnou něco zaujalo, třeba vraždění plyšáka, když spala a nebo když jsme šli ven. Takže z mého pohledu u takového štěněte je důležité ho “utahat”…a když tedy nemá zájem o hru doma a jen by kousalo, tak ho vzít ven…utahat ho (přiměřeně věku, plemeni, temperamentu) fyzicky, ale i tu hlavinku třeba taky formou hry pocvičit..nějaký aportíček, hra na honěnou, trénování odložení …ono je totiž pro štěndo kolikrát těžší zůstat na místě byť jenom chvíli a třeba jen metr od páníčka…hrát na honěnou, na schovku, přetahovanou….a samozřejmě psí kamarádi jsou super. V tomto případě platí o to víc, že unavené štěně = hodné štěně.  Vyrostla z ní ta nejmazlivější a nejněžnější psí bytost na světě. Ve své podstatě bych neřekla, že to byla nějaká výchovná zásluha.

Na druhém místě je teda Gina…pyrenejský horský pes…ta teda nebyla tak “agresivní” jako Sára, ale byla omega kousací…u ní jsme popěvek neměli, ale jak jsme jí slyšeli, že se blíží a to slyšet bylo, protože dupala jako slon, vůbec nechápu, jak může malé štěně takhle dupat, tak hned někdo z nás hlásil “bacha bílá smrt jde”…pomuchlovat, pohladit, opusinkovat tu malou, nádhernou, nadýchanou, bílou kuličku bylo teda o tom, že bude zákus do ruky, v případě snahy o pusinku hrozilo, že budu mít amputovaný nos. U ní jsem si vyrobila improvizovaný kousací “rukáv”…no prostě jsem si obalila ruku osuškou a kousalo se na povel…musela si sednou a čekat na povel…pak kousala do toho “rukávu”…a když se mi osuška třeba uvolnila, tak zase povel, aby přestala, sedla si a čekala až zase přijde povel na kousání. Taky se dala přemluvit, že místo kousání budeme hrát na honěnou…tedy že já budu honit jí a tak jsme třeba běhaly v obýváku kolem stolečku.

S teriéry nemám zkušenost, ale co jsem tedy vychovala 7 štěňat, tak musím říct, že co štěně to originál a platí na něj trošku něco jiného a na to, na které neplatí nic, co jsem vymyslela?? Tak tam nezbývá nic jiného, než zvednout zadel a tradá ven, protože tam je toho většinou tolik na objevování, že má štěndo jiné starosti, než kousat páníčky.

Tak teď jsem se teda nasmála neskutečně 🤣🤣🤣

No to máte pravdu, to nevyvracím….ale když to třeba vezmu podle toho paneláku, kde bydlí moje máma, tak ta chodba už je v takovém počasí dávno pošlapaná od lidí, tak ta by se nějaká psí ťápota ztratila. Je fakt, že problém by mohl být výtah…to je malý prostor, tam bychom mohli zasvinit i stěny výtahu, ale tak to si zase říkám, že bych sebou měla nějaký přehoz …dečku, co bych přes psa hodila, abychom ty stěny neušpinili.

Jasně pokud je byt v nějaké bytovce o pár bytech, kde není taková fluktuace lidí, tak tam je asi potřeba se o tu chodbu následně postarat a samozřejmě je to zatěžující. Ono taky asi záleží, kde se člověk se psem courá. Když půjdu do parku, tak sice přijdu s mokrým, ale relativně čistým psem, protože všude jsou cestičky a tráva. Když vyrazím do přírody a vezmu to nějakou polňačkou, tak míra zaprasení bude podstatně větší.

Ale tak to se dá přistřihnout…😄…Mě se tohle u pudlů taky moc nelíbí, myslím, že částečně proto mají takovou pověst “fiflen” a lidi v tom nevidí toho sportovce.

 Jasně, co se bordelu týče, tak to je věc jiná. Ono něco jinýho je přijít dom se zabláceným jorkšírem a nebo se zabláceným psem velikosti “telete”….to si myslím, že si hodně lidí, kteří psa ještě neměli, kolikrát neumí představit.

Na druhou stranu já sice bydlím v baráku, ale mám psy domácí. Když přijdou zaprasený nebo mokrý, tak prostě nesmí do obýváku a musí nejdřív uschnout na chodbě. Tady bych teda ráda řekla, že zaplať pánbůh, že je chodba obložená palubkami. A vstupní chodbičku mám malou…menší než v paneláku. Takže zase velký rozdíl v tom, jestli přijdu se špinavým mokrým psem do bytu a nebo konkrétně ke mně do baráku v tom nevidím.

Byl to pes, u kterýho nikdo nenašel ten vnitřní diamant. A ona ho měla velkej.

To je moc hezky a pravdivě napsáno…👍